Dopis Tříkrálový

panu financministrovi, estébáku Babišovi.

Babi

__________________

Ministerstvo financí – Andrej Babiš, ministr

 

Zdravím Vás, pane Babiš!

S pobavením pozoruji Vaše snahy, komentáře a stesky ohledně výběru daní, jak jich vybrat co nejvíce a jak vyzrát na ty, co chtějí vyzrát na stát a daňový systém. A hlavně – jaké na to zlepšení výběru máte své zaručené recepty.

Možná není od věci uvědomit si jednu základní skutečnost: Totiž že aby bylo daně z čeho vybírat, je nutno nejprve nějaké hodnoty vůbec vytvořit. A pak také není od věci zamyslet se nad tím, kdo tyhle hodnoty u nás zejména vytváří – a koho by si tudíž stát a jeho orgány měly cenit především.

Dovolím si vlastní – skrovný – příklad: Předtím, než mě zprasil státní aparát v souvislosti se svými představami o rozvodu, svěření dětí do péče a úpravě porozvodových poměrů dětí i rodičů, jsem do státního rozpočtu přispíval daněmi zhruba ve výši 12-15 tisíc korun měsíčně (!), a protože jsem byl zaměstnanec, tak se tomu ani nešlo nijak vyhnout, neb mi to bylo automaticky strženo z platu (a tudíž mě ani nenapadlo přemýšlet, že by se tomu nějak vyhnout dalo).

Od té doby, co se mého „osudu“ ujala „péče“ k tomu určených státních orgánů, tedy zejména justice a policie (jinak též lidí, kteří by si převážně v soukromém sektoru nevydělali ani na slanou vodu), nepřispívám státu už ani vindru, naopak – stát nemálo stojím, a to ať už na tom, že mi nějaká životní minima přece vyplácí, tak zejména na tom, že královsky platí ty darmošlapy, kteří žijí z terorizování schopnější části obyvatelstva, a zvláště pak na tom, že přichází jak o daně, které jsem dříve platíval, tak – a to hlavně – o výsledky mé práce, které jsem do té doby vytvářel.

Je jistě tragické zjištění, že stát s jednou z nejvyšších rozvodovostí na světě (protože neumí při výchově položit naprosté základy obyčejné a odvěké křesťanské morálky) nemá ani státní aparát, ani kvalifikované lidi, ba dokonce ani odpovídající právní řád, aby rozvody a problematiku s tím spojenou zvládal alespoň tak, jako to zvládali Vaši kamarádi, soukmenovci a soudruzi, tedy Komančové praví, neředění a rudí, za nichž rozvod sice nebyl šťastnou událostí, ale přeci jen neznamenal doživotní zprasení původního živitele rodiny bezbřehou arogancí feministické justice a jeho trvalé vyřazení z ekonomicky produktivní činnosti.

Protože jsem kdysi – asi před třemi roky – slyšel Váš projev na VŠE, vzpomínám si, že jste říkal, že se chcete opírat ve své politice hlavně o ženy. Protože ty prý dokáží věci měnit (muži jsou podle Vás jen ocasové v jejich vleku).

Zapomněl jste dodat, JAK dokáží ty věci měnit, co je výsledkem takových změn – a také kdo v tomto národním hospodářství vytváří více a kvalitnějších či vzácnějších hodnot.

Myslím, že ty ženy, které jste kam dosadil, mluví poměrně výmluvnou řečí výsledků – ať už jde o paní ministryni Válkovou, známější jako paní Nikdo, nebo pražskou primátorku Krnáčovou, zvanou Krnda, co neumí říct ani pár vět dokonce ani při vlastní inauguraci a co její první starostí na pozici primátorky hlavního města je, kdy dostane vlastní ochranku, bez které se i bojí chodit do práce, anebo Vaši vlastní manželku, která je takové nemehlo, že neumí ani hodit platné lístky do urny (a hlasovat tak pro vlastního manžela).

Máte, pane Babiš, takovýchto „převratných objevů“ ve své zásobárně ještě více?!

Jistě máte, o tom vůbec nepochybuji, stačí to brát jednu po druhé.

A také mám za to, že už úplně stačí, co jste předvedl.

NEMUSÍME JE VIDĚT VŠECHNY, zas tak žhaví na ty chudinky opravdu nejsme Frown.

U daní jsem začal, u daní skončím:

Doporučil bych Vám zavést jeden jednoduchý a snadno pochopitelný princip, který by – si myslím – stav téhle společnosti opravdu radikálně změnil.

Stát se bude chovat ke svým občanům podle toho, kdo kolik zaplatil daní. Co VY na to?

Feministické soudkyně a státní zástupkyně zapomenou na svůj feminismus, odloží ho při vstupu do státní budovy – a občany, když už se diskriminace a rozlišování do skupin stala samozřejmou praxí, budou „diskriminovat“ podle toho, kolik zaplatili do státního systému daní – a tedy přispěli i na jejich platy.

V opatrovnické praxi soudů to bude znamenat ne převahu střídavé péče, jak se stále marně snaží prosadit Ústavní soud (výmluvný výsledek organizace feministické justice, když si ani předseda Ústavního soudu neumí poradit s feministickou chudinkou na soudu 1. stupně), ale 90% výhradní péče otců – a bude po rozvodech.

Dokonce ani nebudeme potřebovat ten váš státní – a na nic dobrý – feministicko-komunistický opatrovnický aparát, takže můžeme poslat v klidu do důchodu jak obchodnice s dětmi Vodičkovou s Baudyšovou, Vaší slavnou senátorkou, co Vám dávala mafiánský polibek na rozloučenou, tak celý ten rozsáhlý a na nic dobrý babinec zvaný OSPOD, co většinou ani neví, co to je rodina, natož jak ji udržet nebo podporovat, tak ale i většinu znalců, znalkyň a hlavně těch nejdražších – soudkyň, zvláště pak těch, co dávají děti do výchovy chudinkám, co samy nikdy nic (kromě otěhotnění) nedokázaly, nedokáží, do státní pokladny nezaplatily ani vindru, jen by z ní pořád a denně co nejštědřeji braly – což jsou – podle Vás – asi ty správné „revolucionářky“, co změní tuhle společnost.

Už se to bezesporu děje, jen na výsledky tady asi bude málokdo chtít čekat.

A až budete mít, pane Babiš, chvilku a budete si chtít odpočinout od těch Vašich převratných revolucionářek, tak si vemte kalkulačku a spočítejte si, o kolik daní stát přišel zprasením těch nejschopnějších, kteří státu do pokladny původně přispívali na daních nejvíc – do té doby, než se dostali do rukou Vašim převratným revolucionářkám.

Myslím, že brzy a snadno dojdete k číslům, která chybí coby dluh ve státním rozpočtu a která tam nikdy nemůže dolepit ani opilcova prezidentská sbírka.

S pozdravem

Ing. Jiří Fiala

 

V Košíku, Na Tři krále, 2015

_________________

Ani_korunu

Bez přihlášení nemůžete vkládat příspěvky.