O čem noviny dnes už raději nepíší

Předkládáme výpověď obyčejného nevinného člověka, proti kterému bylo stále vedeno v ČR trestní stíhání, přestože již přes tři roky bylo jasné, že nic neudělal a byl držen ve vazbě ještě 14 měsíců poté, co již všem bylo jasné, že tato je nedůvodná. Noviny ztratily o případ zájem ihned po několika týdnech od jeho zatčení a to přesně ve chvíli, kdy se ukázalo, že nic nespáchal. Proč? Zkuste navštívit soudy a shlédněte náhodně vybraná veřejná soudní líčení. Pokud Vás tam nebudou zastrašovat či rovnou nezmlátí proto, že se chcete trochu „podívat pod pokličku“ jejich šlendriánu, přestanete se takovým výpovědím lidí divit. Uvidíte například, jak se státní zástupce (až příliš často zjev méněcenný od pohledu) odvolává proti zprošťujícímu rozsudku, přesto že nevina obžalovaného je nesporná a státní zástupce by se měl stydět, že vůbec něco takového žaloval. A nikterak mu v tom nezabrání ani svědomí, které by mu mělo jasně napovědět, že prodlužuje minimálně o několik měsíců utrpení nevinného. Soudci pak bývají v průměru o trochu lepší, ale většinou stejně nic moc. Ale pokud na to začnete systematicky upozorňovat, stanete se záhy sami v současné České republice politickými vězni… Zkuste to. K 213 to dělá již úspěšně mnoho let. A proč o takových případech běžně noviny nepíší? – No, protože by nakonec nepsaly o ničem jiném. 

 

 pouta

 

Toto je mé přímé svědectví toho, co se může stát v této republice zcela náhodnému člověku ze strany policie ČR, justice a vazební služby. Budou následovat veškeré dopady těchto omylů státní správy, včetně poškozeného zdraví a zejména psychiky člověka, dále majetkové dopady a zejména dopady v rodinné sféře.

Postup justice a orgánů činných v trestním řízení

21.1.2003
Toto úterý se mi zapsalo do paměti jako memento hrůzy. Je 16.35. Do mé provozovny v Uherském Hradišti vstupuje asi 20 mužů v civilu se zbraněmi. Zeptali se „Kdo je RR“, poté mě prohledali (asi jestli nemám pod košilí kulomet) a sdělili mi, že jsem podezřelý z trestné činnosti... Pak následovaly domovní prohlídky, ať už v mé provozovně či u mne v bytě, kde policisté totálně zašpinili koberce. Problém byl v tom, že tím, že mi odebrali počítače z provozovny, zastavili činnost firmy, jelikož na těchto PC bylo účetnictví a skladová agenda. Pak policajti šli se mnou  prohledat mé auto stojící asi 400 m od provozovny, přičemž mne vedli po ulici v poutech, čímž mi uštědřili neskutečnou ostudu, co by podnikateli. Domnívám se, že šlo o klasické porušování osobní svobody. Během domovních prohlídek jsem slyšel hlášky typu „a máme tě, či spadla klec a posedíš si 10 – 15 let“. Ale sakra za co???  No bylo mi z těchto žvástů policejní eskorty na zvracení. Každopádně jsem se postupně dověděl, že 19.1.2003 byla v Hradci Králové zadržena skupina 5 osob, které prodávaly padělané peníze. Jenže netušily, že tyto padělané bankovky prodávají přímo policii, čili na tyto osoby byl proveden policejní zásah. Jeden člen tohoto gangu byl můj vzdálený známý, a ten prohlásil, že má tyto padělky ode mne, aby údajně chránil jeho manželku pracující v Komerční bance (do dnes nechápu jak ochránit?). Po skončení domovních prohlídek mne PČR odvezli na celu předběžného zadržení do Pardubic. To už bylo něco po půlnoci. Byla to betonová kobka, betonové WC bez mísy a betonové umývadlo. Dále dřevěná lavice místo lůžka, s neskutečně špinavou a smrdutou dekou, kde jsem měl nocovat. Nejhorší bylo, že v CPZ bylo přetopeno a okno zde nebylo. Co mám povídat, byla to strašná noc.

22.1.2003
Ráno jsem byl předveden do Hradce Králové, kde mi bylo sděleno usnesení o zahájení trestního stíhání, proti kterému jsem ihned podal stížnost vzhledem k rozporům výpovědi onoho individua, který mě nařkl a navrhl jsem zastavení trestního stíhání. Nevěřil jsem vlastním očím a uším, už druhý den jsem civěl na všechny jako sůva z nudlí. Do té doby jsem si vždy myslel, že jediná výpověď obviněného individua (který podle zákona může lhát) nemůže dostačovat pro další obvinění jiného člověka. Zlaté oči přátelé! Vzhledem k tomu, že se můj obhájce mohl dostavit až příští den, jsem byl převezen zpět do Pardubic na CPZ. Druhá noc v této kobce mi uštědřila podlitiny na těle ze spaní na deskové lavici. Smrděl jsem jako prase, protože jsem se nijak osprchovat nemohl a šaty jsem měl jen ty na sobě.

23.1.2003
Výslech v Hradci Králové už s mým právníkem, který jen kroutil hlavou. Odpovídal jsem na otázky ohledně věcí z domovních prohlídek a rezolutně jsem pochopitelně  popřel jakoukoli spojitost s nějakou trestnou činností.


Policejní rada podal žádost na vazbu, i když neměl jediný důkaz. A opět mne odvezli do Pardubic na CPZ. Už jen při pomyšlení na další noc v této kobce se mi zvedal žaludek. Také jsem nebyl schopen pozřít ani těch pár rohlíků a salám, co mi policie poskytla. Třetí noc na deskách bylo učiněné peklo, na těle jsem měl  podlitiny jako papuče. Nicméně jsem podal stížnost na návrh vazby. Vše marno.

24.1.2003
Byl povolán „jakýsi expert“, který měl předběžně říct, zda nebyla nějaká věc z mých domovních prohlídek použita k trestné činnosti. Ten řekl, že vývojka na pozitivní fotoemulze (pro výrobu plošných spojů) se obecně používá k výrobě jakýchsi matric. „Hurá, hurá“, řvala policie nadšením. I když žádný  obviněný ze zadržené skupiny RR nezná, máme výrobce a šéfa gangu! Pak jsem předstoupil před pana soudce Trejbala, který mému obhájci nedal ani možnost, aby poukázal na základní rozpory člověka, který mne nařkl, a tento mne bez okolků odsoudil k vazbě s písmenem B a C. To znamená: B-abych snad nemohl ovlivňovat svědky a C-abych nemohl pokračovat v trestné činnosti (v jaké? kdo mi snad co prokázal? to je krávovina že?) No a následně jsem se ocitl ve vazební věznici v Jiřicích (ostatní obvinění jsou v Hradci Králové), dle usnesení pana soudce Trejbala.

27.1.2003
Policie vydává prohlášení prostřednictvím tiskové mluvčí Blanky Kosinové, že jsem pravděpodobně vyrobil padělky. Tohoto se okamžitě „chytají“ novináři a píší o mně sprosté lži s mým plným jménem. Palcové titulky typu „Na kopírce vyrobil miliony“ nebo „Kunovjan dopaden“ jsou zcela výmluvné. V té době jsem byl psychicky na dně. Podávám návrh na zastavení trestního stíhání. Naivně...


17.2.2003
Přišlo mi písemné usnesení od soudce JUDr. Pavla Vaněčka, že se zamítá má stížnost proti vazbě.

7.3.2003
Vyhotovena expertýza padělků a chemikálií u mne nalezených. Toto byl první šok pro policii. Bylo totiž zjištěno, že padělky nebyly vyrobeny za pomocí matric, ale pomocí počítačového tisku, soutiskem 4 tiskových barev. Dále bylo zjištěno, že žádná z chemikálií  u mne nalezených nemohla být použita k výrobě padělků a ani vzorky papírů u mne nalezených nejsou totožné s papírem padělaných bankovek. Od této doby už o mě noviny nenapsaly ani řádku. Nezdá se to divné? Že by jim utekla „kachna“?

19.3.2003
Dostávám usnesení, že mi jsou vráceny chemikálie nalezené při DP a můj mobilní telefon.

2.4.2003
Člověk, který mě nařkl sám od sebe mění výpověď. Druhý šok pro policii! Řekl, že já s kausou nemám nic společného, že si mne účelově vymyslel, aby získal čas a ochránil jeho manželku pracující v Komerční bance. Upozorňuji, že člověk, který mě nařkl a následně změnil výpověď měl v té době vazební důvod „B“ a já jsem byl na rozdíl od něj ve vazební věznici v Jiřicích!

3.4.2003
Můj výslech. Odmítám se k čemukoliv vyjadřovat, dokud mi nebude umožněno prostudování spisu, protože jen znalost expertýz a výpovědí mi umožní se účinně bránit. Navíc je to mé nezadatelné právo.

22.4.2003
Státní zastupitelství mi ruší vazební důvod „B“, ponechává však vazební důvod „C“, i když na nesmyslném základě. Podávám stížnost, jsem však „setřen“ tím, že až soud rozhodne o mé nevině. Krátce a dobře – státní zastupitelství ode mě dává ruce pryč.

26.4.2003
Podal jsem návrh na zastavení trestního stíhání dle § 172, odst.1 písm. c) tr.ř.

30.4.2003
Můj výslech. Poukazuji na to, že žádná z mých tiskáren nepracuje metodou soutisku 4 tiskových barev, čímž byly tištěny padělky, ale 6 základních tiskových barev. Další šok pro policii!

12.5.2003
Přišlo mi další  písemné rozhodnutí – usnesení na mou stížnost proti vazbě, že se má stížnost zamítá, a že se ponechávám ve vazbě. Důvody: žádné.

5.6.2003
Vyhotovena expertýza počítačů, tiskáren a software na CD. Result zní: „Uvedené věci nemohly být použity k páchání trestné činnosti“. A to prosím prohledávali i smazaná místa na discích počítačů. Dokonce bylo zjišťováno, zda se neobjeví nějaká vazba mezi mnou a ostatními obviněnými, protože nikoho z obviněných krom individua, co mě nařkl neznám a také nikdo nezná mne. Další šok pro policii. Další šok pro policii byly výsledky telekomunikačních expertýz, odposlechů a výsledků sledování zůčastněných osob. Nikde ani náznakem nefiguruji! Nějak nešlo dohromady, že bych byl zdroj padělků a nezajímal se o průběh prodejní akce. Každopádně tímto dnem definitivně padá podezření, že bych byl zapojen do trestné činnosti. Státní zastupitelství začíná být těžce  rozčarováno... No postupně mi začali vracet úplně všechny zabavené věci z DP.

9.6.2003
Na mou žádost se koná další můj výslech. Z mé obrany se stává útok. Poukazuji na výsledky expertýz a naprostou nesmyslnost mého obvinění. Nikdo z 5 obhájců ani policejní rada nemá žádný dotaz...

30.6.2003
Jelikož je má psychika je zcela v koncích, navštěvuji psychiatra. Shodou okolností má moje manželka v tento den narozeniny.

16.7.2003
Uzavírání spisu. Zjistil jsem, že státní zástupkyně ve své „smrtelné křeči“ vyslýchá náhodné lidi z mého okolí. Ti však svorně tvrdí, že mé obvinění je naprostý nesmysl. Podávám návrh na zastavení trestního stíhání.

21.7.2003
Podal jsem návrh na zastavení trestního stíhání dle § 172, odst.1 písm. c) tr.ř.

28.7.2003
Přišlo mi opět písemné rozhodnutí – usnesení , že se má stížnost zamítá a že se ponechávám ve vazbě dle § 67, písmena C). Důvod? No žádný!!

4.8.2003
Byla na mne podána formální obžaloba dle § 176, odst. 1 tr. řádu. pro trestný čin podle § 140, odst. 1,3 písm. b) tr. zákona spáchaný ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr. zákona.

12.11.2003
Přišlo mi opět písemné rozhodnutí – usnesení , že se má stížnost zamítá, a že se ponechávám ve vazbě dle § 67, písmena C).

12.12.2003
Podal jsem návrh na zastavení trestního stíhání dle § 172, odst.1 písm. c) tr.ř.

7.2.2004
Přišlo mi opět písemné rozhodnutí – usnesení , že se má stížnost zamítá a, a že se ponechávám ve vazbě dle § 67, písmena C).

3.3.2004
Podal jsem návrh na zastavení trestního stíhání dle § 172, odst.1 písm. c) tr.ř.

12.3.2004
Podal jsem Ústavní stížnost proti mé vazbě!

27.4.2004
Ještě jsem podal doplnění Ústavní stížnosti.

4.5.2004
Opět jsem podal jsem návrh na zastavení trestního stíhání dle § 172, odst.1 písm. c) tr.ř.

4.5.2004
Přišlo mi opět písemné rozhodnutí – usnesení , že se má stížnost zamítá a, a že se ponechávám ve vazbě dle § 67, písmena C).

25.5.2004
Přišel nález (rozhodnutí) Ústavního soudu ČR na základě mé stížností Ústavnímu soudu o nezákonnosti mé vazby a následně jsem byl obratem propuštěn z vazební věznice z Hradce Králové!!

30.10.2006
Po řádném soudu se všemi obviněnými, kde jsem toliko přihlížel, protože jsem neměl k ničemu co říct, přichází rozsudek o mé nevině! a rozhodnutí o mém plném zproštění viny dle § 226 písm. C)!

Je vidět, že při vyšetřování je na všechno dost času, vždyť jen přepis odposlechů a výslech 5 lidí trval 3 měsíce. Všem je lhostejné, co prožívá člověk ve vazbě, jejíž „drill“ je tvrdší než ve věznici pro odsouzené. Hlavně, že se všude hovoří o presumci neviny. Je také nutno si povšimnout jak dlouho trvaly expertýzy počítačů. Toto může potkat kohokoliv a závěrem bych citoval Cimrmana – když už nic, tak jste „sprostý podezřelý“.

Po propuštění z vazby

- Po propuštění z vazby a prvotní „eufórii ze svobody“ mne čekaly další rány osudu. Má kdysi prosperující živnost, která více jak 14 let živila mne a mou rodinu, kterou jsem neustále rozvíjel a které jsem budoval jméno přestala existovat. Nebylo v silách mé manželky udržet provozovnu v Uherském Hradišti alespoň v takovém chodu, aby bylo možné vydělat finanční prostředky na provozní náklady. Takže provozovna zanikla  a její vybavení bylo mou manželkou částečně rozprodáno.  I přes to se však má manželka musela dále zadlužit, aby bylo pro mne možné zajistit a držet obhájce a také mi občas zaslat nějaké peníze do vazby na základní potraviny, když posílání balíčků do vazby bylo všemožně omezené. Má rodina tak živořila a žila na pokraji sociálního minima.

- Domácnost a zahrada byla také po mém návratu z vazby v žalostném stavu. Má tchýně, která je vzhledem k její silné cukrovce a alkoholismu psychicky narušená byla v inkriminované době vazby také zdrojem pomluv, byla na mne vysazená, ale hlavně zpřetrhala vztahy mezi mými rodiči, takže po smrti mého tchána nebylo nikoho, kdo by se o dům a zahradu staral. Proto jsem se také po návratu z vazby ihned pustil do nejdůležitějších oprav domu a domácnosti.


- Během doby mé vazby pak i dlouho po ní moje manželka a mé v té době malé děti museli zažívat spousty ústrků a pomluv od svého okolí, zejména od tchýně, což bylo evokováno zejména vydáním lživých novinových článků v mnoha místních, ale i celostátních plátcích. Čím jsem si toto zasloužil?

- Stejně tak se i na mě dívali a do současné doby dívají spoluobčané s despektem a není snad způsobu, jak toto změnit a to vzhledem k mentalitě místních obyvatel.

- V průběhu výkonu vazby a po propuštění z výkonu velmi trpělo mé zdraví, zejména pak má psychika.

Co se týká somatických změn, tak jsem v průběhu vazby začal mít zvýšený krevní tlak, po návratu pak vysoký krevní tlak. K dnešnímu datu pravidelně užívám lék Tenaxum pro snížení krevního tlaku.

V průběhu vazby se mi rapidně zhoršil zrak. Musel jsem ve vazbě požádat vazebního lékaře o odborné vyšetření očí, a když mne pracovníci VS v poutech a s opaskem odvezli (mám pocit, že po více jak 3 měsících) na toto vyšetření, bylo zjištěno, že se mi zrak zhoršil o 1 dioptrii na každém oku. Nepředpokládám, že to byla shoda náhod, nýbrž vliv špatného jídla ve vazební věznici, nedostatečného osvětlení v cele a extrémním stresem. Dnes pochopitelně musím nosit brýle.

Mé astma se také zhoršilo a to evidentně z prostředí zaprášené kobky ve vazební věznici. Dodnes užívám Xyzal a Ventolin.

Co se týká nesomatických změn, tak od 30.6.2003 jsem začal navštěvovat vazebního psychiatra a pro prudké návaly deprese a nespavosti užívat antidepresiva (Prothiaden a Amytriptilin) a léky na spaní Stilnox. Po návratu z vazby jsem se snažil obejít bez léků, ale nakonec jsem opět začal docházet k psychiatrovi a brát zklidňující léky i po návratu z vazby.  Nakonec jsem však byl krátce hospitalizován  v psychiatrické léčebně v Kroměříži pro depresivní stavy.


V současné době užívám „jen“ léky na spaní pro nespavost a přerušovaný spánek. Nadále však trpím bezdůvodnými depresemi, pocity smutku, melancholie, beznaděje a zoufalství.

Závěr

Chybné postupy orgánů činných v trestním řízení a fragmentu justice, kteří byli strůjci mého životního neštěstí a v neposlední řadě médií je předpokládám dostatečně výmluvný a byl důkladně popsán výše. Omezování osobní svobody a zásah do soukromí při domovních prohlídkách je také nesporný.

Výkon vazby jako takový, byť by byl ze strany pracovníků vězeňské služby všemožně usnadňován, je pro nevinného člověka zcela zničující a to zejména psychicky. V mém případě pak výkon vazby trvající více jak rok a šest měsíců a v nelidských podmínkách, kterým jsem byl vystaven a které jsem výše popsal byl pro mne psychicky i fyzicky naprosto destruktivní. O nějaké presumci neviny, o zachování lidské důstojnosti a ani o lidskosti během výkonu vazby není možno nijak hovořit. Ne nadarmo se říká, že výkon vazby je horší než výkon trestu.

Pro mne jakožto ateistu, který nevěří na příští životy, není na světě možnosti navrácení dlouhé ztracené části mého života, který jsem mohl prožít se svou rodinou, zejména pak se svými dětmi, vzdělávat se a rozvíjet nadále své podnikání. Nemohl jsem být svědkem, jak moje děti vyrůstají, kdy moje mladší dcerka šla poprvé do školy, nemohl jsem svému tchánovi, který v době vazby zemřel jít na pohřeb, nemohl jsem oslavit s rodinou žádné narozeniny včetně mých kulatých třicátých, nemohl jsem vidět rozesmáté tváře mých dětí na Vánoce a ani jsem nemohl oslavit s rodinou Silvestr 2003. Smutek, který jsem prožíval v tyto dny ve vazbě byl nepředstavitelný a násobený tím, že jsem od manželky dostával dopisy kde popisovala časté otázky mých dětí typu „Kde je náš tatínek?“. Vše z toho je v nenávratnu a není ničeho, co by mi tento zničený kus mého života mohlo dostatečně a plnohodnotně kompenzovat. Nejhorší je však současnost, kdy musím žít v malém městě s „nálepkou kriminálníka“, kdy se i na mé rodinné příslušníky spoluobčané dívají „přes prsty“ , s poškozeným zdravím a s naprosto zlomenou psychikou, ať už to způsobil brutální a nelidský výkon vazby či další následné psychické rány po návratu z vazby domů...

Můj „příběh“ nápadně připomíná Dumasovo literární dílo Hrabě de Monte Christo s tím rozdílem, že mne po návratu ze špinavé kobky a nelidských podmínek - s přihlédnutím k faktu 21. století – žádný poklad nečekal, ba právě naopak jen další životní rány a zklamání.

Zdroj: www.odpor.org

Bez přihlášení nemůžete vkládat příspěvky.