Dvoudenní vyčerpávající maraton v boji s lidskou blbostí v Chrudimi skončil zatím jen s drobnými výsledky

 

 

http://k213.files.wordpress.com/2010/01/otec.jpg

Otec Janičky Komárkové chtěl vidět ještě naposled svou dceru. Zakázali mu to!!!

Co skrývají státní orgány nejen v Chrudimi? Proč otec nesmí vidět tělo svého dítěte?

 

Začali jsme ve čtvrtek v poledne u pohřební služby Vostrovský. A měli jsme štěstí - pořímo majitele firmy jsme potkali hnedle u vchodu. Vypadal sice spíše na hrobníka, ale byl jsem jüjištěn, že to skutečně je majitel zdejší pohřební služby.Zeptal jsem se ho, zda můžeme provést identifikaci zesnulé, kterou policie zřejmě opomenula. To stačilo.  A už byl oheň na střeše !!

Právní vývody, které pan majitel předvedl, byly zhruba na úrovni těch, které o chvíli později předváděli místní policajti - tedy že prý mu to zakazuje zákon, a když jsem se ho zeptal, který zákon, zda mi ho může ukázat, tak se odkázal na objednávku pohřbu, podepsanou matkou. Na otázku, zda-li objednávka je pro něj zákon, případně nad zákon, už odpověděl jenom tím, že zavolá Foxe, což jsem z kontextu později pochopil, že to je jejich bezpečnostní agentura. Na to jsem reagoval tak, že v tom případě my zavoláme státní policii, protože je možné, že zde dochází k páchání trestného činu, a to jednak poškozování cizích práv, jednak hanobení ostatků zemřelého.

Paní z pohřební služby ještě měla tu drzost na mě křičet cosi o tom, že děláme ostudu po celém městě. Tak jsem se na ni otočil a povídám, kdo podle jejího názoru dělá tady ostudu větší - zda otec, když chce vidět svou jedinou -  mrtvou - dceru, když už ji nemohl vychovávat zaživa, anebo oni, když mu to v rozporu se vskutku základními normami slušnosti odmítají umožnit.

Následně jsem zavolal policii - a na drát jsem dostal jistého praporčíka, jehož slova mi vyrazila dech na dost douho.Prý nikam nepojedou, protože Jana byla svěřena do péče matky, a proto k ní otec nemá žádná práva. Zeptal jsem se ho, kdo je autorem tohoto geniálního právního názoru a o co je opřen, protože ani při stupiditě našich opatrovnických soudů, tohle jsem ještě skutečně nikde neslyšel. Autora tohoto paskvilu mi dotyčný policajt (jak jsem později zjistil, číslo 312 068) samozřejmě nesdělil, nicméně trval na tom, že nikam nepojedou. Tak jsem se ho zeptal, kde sídlí, protože v tom případě jedeme my za ním, neboť chci osobně poznat toho, kdo je schopen takovou hovadinu šířit.

A taky jsme jeli.

Policajti jsou v Chrudimi na náměstí, hned vedle soudu, zastavili jsme kousek před budovou. A dostalo se nám potěšení poznat tohoto pitomce osobně. Samozřejmě mladičký cucák, nejen bez právního vzdělání, ale hlavně bez právního cítění.

Chvilku mi vykládal, že prý moje právní vývody - které asi znal ze stránek - jsou prý všem k smíchu (no, hlavně, že nebyly zatím k smíchu mezinárodnímu soudu, který je prakticky bezvýhradně převzal do svého zdůvodnění, a totéž o tři roky později učinil (už) náš nejvyšší soud, když zrušil trestní rozsudky v našich kauzách za blokádu městského soudu - ale tomuhle uchu údajně byly), a pak vyrukoval s dalšími dvěma verzemi, proč nemohou nic dělat ve věci otevření rakve . Vyrukoval s tvrzením, že prý žádný trestný čin neotevření rakve neexistuje - na což jsem mu řekl, že ale existuje poškozování cizích práv a také podezření z hanobení lidských ostatků - pak že prý dcera Jana byla plnoletá - když jsem se zeptal, jaký to má vliv na rodičovská práva, tak opět neuměl odpovědět - a konečně vyrukoval s tvrzením, že prý pan Komárek byl vyloučen z výchovy. Když jsem se zeptal, jak na to přišel, případně čím to může doložit, tak sice ničím, ale vyplývá to prý z toho, že dítě bylo svěřeno matce.

Pochopil jsem, co jsem tušil už od začátku - že s tímhle pitomce skutečně nemá smysl ztrácet čas a požádal jsem ho, ať mne ohlásí u svého nadřízeného.

Mezitím se za mými zády vrhnul druhý policajt na kolegu Štefka, který celou scénu natáčel kamerou, a chtěl mu ji sebrat. Když ho kolega požádal o číslo, že si ho natočí, tak se rychle otočil zády. Už jenom tohle jednání mám za to, že je na okamžité propuštění od policie.

Nicméně schůzku s nadřízenými nám nakonec domluvili. Otázkou je, jak by celá záležitost skončila, kdybychom tam tu kameru neměli.

Velitel místní policie, p. Kosina, nás skutečně po chvíli pozval, a't jdem dál a přijal nás ve své kanceláři ještě spolu se svým zástupcem. Chovali se sice nadmíru slušně (zjevně díky přítomnosti kamery), nevyřešili jsme ovšem nic.  Skončili jsme tím, že chci sepsat protokol a podat trestní oznámení.

Neprozřetelně jsem při tom řekl, že to bude na chvilku, a že pak jdeme na státní zastupitelství.

Neprozřetelně proto, že následně se ukázalo, že z 10-ti minut protokolu byly dvě hodiny, a to jen proto, aby nám státní zastupitelství zavřeli před nosem, což se přesně stalo. A zřejmě si mysleli, že se nás tím definitivně zbaví.

Přepočítali se.

Před zavřeným státním zastupitelstvím jsem pochopil jednu věc - že tady musím přespat, ač jsem na to samozřejmě nebyl připraven a nic s sebou na noc neměl. Ovšem kvůli takové prkotině se samozřejmě nevzdává boj s lumpy.

Přespal jsem oblečený na gauči u pana Komárka - a ráno, sotva se rozbřesklo, vyrazili jsem na státní zastupitelství.

Dodatečně jsem i pochopil, proč se nás včera policajti snažili tak zdržet - protože okresní státní zástupce, Dr. Vladimír Kytner - vypadal, že si nenechal přirozené právní cítění překrýt ani léty působení na státním zastupitelství. Sám říkal, že ze statku pochází a zejmě si notný kus selského rozumu stále zachovává - na státním zastupitelství poměrně vzácný jev.

Jednak nás bez řečí okamžitě přijal, jednak nás i se zájmem vyslechnul - a byl prvním, kdo se se zděšením v očích nestačil divit, co je tady možné.Potvrdil, že ač se za dlouhá léta práce na státním zastupitelství setkal s lecčíms, tak tohle vidí poprvé v životě. Neváhal nám i potvrdit, že sice má v popisu práce jednat slušně i s lidmi, kteří slušně nejednají, ale pokud si představí, že by stál nad rakví vlastního dítěte, kterou by mu odmítali otevřít, připustil, že by asi slušnost rychle ztratil.

Nicméně byl toho názoru, že on - jako státní zástupce - by mohl zabránit pohřbení jen za situace, kdy by měl indície o spáchání trestného činu přímo na zemřelé, a ty zatím nemá. Jedním dechem ale připustil, že o poškozování cizích práv, tedy zejména práv otce na důstojnou a plnohodnotnou účast na pohřbu,  kteréžto trestní oznámení jsme zrovna podali na matku zemřelé, vůbec nepochybuje.

Potvrdil nám náš záměr se tedy v tomto případě obrátit na soud s návrhme na vydání předběžného opatření ohledně zákazu pohřbení zesnulé - tedy s tím, že by se pohřeb sice konal, ale po něm by zemřelá nesměla být pohřbena, dokud ji otec neidentifikuje.

Vydali jsem se na soud, zpět, dolů na náměstí - a zamířili jsme rovnou za předsedou soudu, JUDr. Pavlem Esserem. Jen pro informaci - je to tentýž soudce, který soudil opatrovnickou kauzu malé Jany Komárkové a má tudíž máslo na hlavě především.

A bylo to vidět na první pohled.

Jednak se jako buran choval, jednak jako nadutý a arogantní mafián i vypadá. Šli jsme za ním proto, abychom ho upozornili na naléhavost situace a nutnost ji bezodkladně řešit, neboť dnes je jediný den, kdy soud ještě může vydat předběžné opatření a zabránit tak pohřbení zesnulé Jany. Odmítal se však s námi bavit, neboť prý má naléhavý úkol, prý píše dopis předsedovi krajského soudu, který musí být do deseti hodin hotov. Když jsem se zeptal, jestli je dopis tak naléhavý, jako záměna těl při pohřbu, tak neodpověděl, a cpal nás ven.

Připravený návrh předběžného opatření jsme pak podali dole v podatelně (viz příloha)- s tím, že víc zatím dělat nemůžeme.

Ale mohli jsme zajet na pobočku krajského soudu do Pardubic - jednak podat stížnost na jeho chování, a jednak zaangažovat také předsedu tamního soudu JUDr. Špryňara, který je jeho nadřízeným.

Auto už jsme k dispozici neměli, museli jsme si jedno vypůjčit v podniku, kde pan Komárek pracuje, což naštěstí šlo. Za chvilku jsme byli v Pardubicích.

JUDr. Špryňar prý má jednání na krajském úřadě, zastupovala ho JUDr. Šárka Pfeiferová - rozdíl v jejím jednání oproti jednání Essera v Chrudimi byl nepřehlédnutelný.

Sepsala s námi zápis a také do Chrudimi hned zavolala. A zjistila, který soudce to vyřizuje a pod jakým číslem. Že prý to už píše.

A tak jsme běželi na nádraží - a jeli zpátky do Chrudimi - a rovnou na soud.

Akorát jsme se trefili do okamžiku, kdy justiční stráž dostávala zalepené obálky k roznesení - převzali jsme si ji na místě.

Bohužel - chrudimský soud zjevně nedokázal překročit svůj stín (čímž jen dokazoval, jaké tuny másla má v tomto případě na hlavě a také že si jich je plně vědom) - a předběžné opatření zamítnul (viz příloha). Ač návrh obsahoval i žádost o osvobození od soudního poplatku - a soudce se s ní nijak nevypořádal - návrh nebyl přijat proto, že nebylo prý složeno 10 tisíc korun. A prý je i nesrozumitelný a nejasný (čímž autor pouze říká, jak by býval návrh dopadl, kdybychom těch deset tisíc byli bývali složili) - ostatně, posuďte sami, zda je tak nesrozumitelně a nejasné, co návrh navrhuje a čeho se domáhá. Zatím to bylo jasné úplně každému, kdo ten návrh četl, a to včetně zase okresního státního zástupce JUDr. Kytnera, který se netajil svým údivem nad zdůvodněním zamítnutí.

No - takže by se na první pohled zdálo, že jsme neuspěli, že jsme ničeho nedosáhli. Není to tak úplně pravda.

Na pohřební službě nám řekli, že prý matka - už sama - přislíbila, že prý bude souhlasit s odkrytím rakve při zítřejším pohřbu. Řekla by to, kdyby neměla ostudu po celé Chrudimi a nezačali ji vyšetřovat policajti ?

Podáním návrhu na předběžné opatření jsme jednak vyčerpali všechny prostředky, kterými se lze něčeho podobného z pozice občana domáhat, jednak - a to hlavně - jsme přenesli zodpovědnost za další vývoj na ty, kteří toto opatření zamítli.

A můžeme i otevřeně zkonstatovat, že chování Okresního soudu v Chrudimi samo o sobě je narušením dobrých mravů un bloc. O policii raději ani mluvit nebudeme, ta je očividně na zrušení a jejich zásadní pochybení otevřeně uznal i okresní státní zástupce.

Přijeďte proto zítra na pohřeb do Chrudimi !!

Vaše účast může být naprosto zásadní,  neboť zdaleka ještě není rozhodnuto - a zdá se, že mnohé se rozhodne právě až na místě.

Místní mafiáni se jen zalekli a stáhli. Ještě ovšem zdaleka neprohráli.

K tomu ještě povede dlouhá a těžká cesta. Minimálně stejně těžká, jako byly ty dva vypjaté dny, které jsme právě v Chrudimi strávili.

________________________________

Dvoudenní maratón v Chrudimi v úředních dokumentech. Aneb jak blbost a hanebnost místních struktur nezná mezí: 

http://k213.files.wordpress.com/2010/01/dokumenty1.doc

_______________________________

Jirko, hluboce smekám, skvělá práce! Je jen s podivem, jak nějaká debilní zapáčená kráva, i při takové tragické události dokáže roztočit takový kolotoč naprostých zbytečností. Fascinuje mne ta otrlost těch hovad co ji pomáhají. Od tý pohřební služby bych si nenechal pochovat ani křečka! Nedávno mi zemřela máma, celou smuteční událost měla na starosti Pieta Otrokovice k plné spokojenosti nás všech pozůstalých. Rakev nám samosebou v kostele otevřeli, bez jakýchkoliv problémů. Problémy jsou pouze tam, kde to nějak smrdí. Olda Mezl

______________________________