Souhlasíme se souhlasem otce.

 

I když se sdružení K 213 problematikou potratů dosud nezabývalo a tato nepředstavuje hlavní předmět našeho zájmu, shodli jsme se na tom, že z přirozených práv dítěte na oba rodiče vyplývá i právo obou rodičů o dítěti rozhodovat do doby, nežli je toho samo schopno.

Z této myšlenky je pak zřejmé, že jedině se souhlasem obou rodičů (zda-li vůbec !) je možno život budoucího dítěte ukončit, a to vždy jen z velmi vážných důvodů (jako takový důvod si dovedeme představit například vysoké zdravotní riziko pro matku či dítě nebo oba dva při nepřerušení těhotenství).

Otec je plnoprávným rodičem od samého počátku vzniku života a jako takový má jistě právo se vyjadřovat ke všem jeho aspektům, zejména pak k otázce tak zásadní jakou je ukončení těhotenství zabitím plodu.

Dovedeme si snadno představit případy, kdy matka dítě sice (vcelku bezdůvodně anebo z důvodů malicherných) nechce, ale zato otec by se o dítě rád postaral či ho vychoval - a přitom není na tyto skutečnosti nejen dotázán, ale často o nich ani neví.

Zásadním způsobem odmítáme názor, že interrupce je výhradní záležitostí ženy, o které si může sama svobodně rozhodnout, aniž by se na to kohokoliv ptala.

Interrupce není ani zdaleka jenom záležitostí těhotné ženy, nýbrž přinejmenším i dítěte samého, kterého se ovšem na jeho vůli žít či nežít nikdo zeptat nemůže - a proto je jen dobře, může-li jeho zájmy obhájit také jeho otec.

Ostatně, denní praxe nám poskytuje dostatek důkazů o tom, že právě otcové přistupují k rozhodování o záležitostech svých dětí často mnohem rozuměji a zodpovědněji nežli mnohé matky.

Návrh strany lidové proto považujeme za vykročení správným směrem v rodinné politice státu.