VideoarchivNeznabohovo - trochu odlehčené - vánoční zamyšlení
- Details
- Created: Friday, 24 December 2010 00:00
- Written by Ing. Jiří Fiala
- Hits: 1555
K tomuto zamyšlení mě navedlo včerejší přání klidných Vánoc, sepsané pro naše stránky a vás, čtenáře, nebot už když jsem napsal, že jsou to "největší křesťanské svátky v roce", podvědomě jsem se zarazil - a vzpomněl si na tátu, který - i když bez víry, přece odchován ještě první republikou - se při podobném výroku vždycky zamyslel a řekl - no, i když pro křesťany jsou asi větší svátky Velikonoce.
Ale už jsem to tam nechal. A to z ryze praktických důvodů. Zeptejte se malého dítěte, co je pro něj větší svátek, jestli Vánoce, nebo Velikonoce - a myslím, že dostanete jasnou a nedvojznačnou odpověď, možná ještě s podivením, jak se může takhle někdo ptát.
V českých podmínkách - ať už je to správně, nebo ne, ať už se na tom podepsali komunisté nebo někdo jiný, se prostě tradice ustálila tak, že největším svátkem pro většinu lidí jsou Vánoce, spojené navíc se slunovratem. A krásnými zvyky, jimž se Velikonoce při vší snaze nemohou vyrovnat.
Postupně se začali ozývat i někteří další z vás, co jsou buďto křesťané, anebo alespoň znalí křesťanské věrouky a liturgie, že Velikonce jsou svátkem větším.
Pro ty, kteří to netuší, jako jsem to třeba dlouho netušil já, tedy co je jejich pravým smyslem a jaký je jejich duchovní rozměr a poselství, bych to mohl jenom stručně zrekapituolvat :
Na Vánoce se slaví narození Božího syna, jeho příchod na svět. Je to sice radostná událost, že se "nám narodil spasitel", ale vzato z ryze praktického pohledu - na svém narození přece nikdo nemáme žádnou zásluhu ! O to jsme se sami nikterak snažit nemuseli, není to výsledkem žádné aktivity z naší strany, natož takové, která by stála za obdiv nebo úctu.
Přišlo na svět dítě. Byť Boží, je to akt víceméně pasivní.
O Velikonocích je to už ale jinak. Slaví se zmrtvýchvstání Ježíše Krista - a ten byl ukřižován Římany proto, že - abychom to vystihli stručně a srozumitelně - jim pil krev. Tím, že narušoval jejich zaběhané pořádky, dokazoval jim, že jsou špatné - a hlavně : Punktoval lidi, a ti šli za ním. A to každý vládce vidí zatraceně nerad. A tak ho nechali ukřižovat. To byla před dvěma tisíci let taková krátkozraká kratochvíle, dnes už se to samozřejmě dělá jinak, líp, bezbolestněji, zato efektivněji, a za pomoci médií - která, tehdy, pravda, ještě nebyla.
Dnes by z něj římská televize udělala domácího násilníka nebo pedofila a ti samí, co šli předtím za ním, by ho možná už ukřižovali sami. No, ale takové vymoženosti ještě tehdy nebyly (přeci jen za ty dva tisíce let civilizace ušla kus cesty, to nelze popřít), a tak si museli Římané posloužit sami, což je v očích veřejnosti odsoudilo k roli podlých padouchů, zatímco Ježíši Kristovi to postavilo nehynoucí pomník věčné slávy. Ten se dodnes nazývá křesťanstvím a kromě katolické církve se mu věnují deítky milionů věřících po celém světě.
Hlavní rozdíl ale lze vidět v tom aktivním uchopení vlastního poslání. Zatímco narození ani sám Ježíš ovlivnit nemohl (tedy nemohl si vybrat, jestli se narodí, případně komu, anebo ne), svou činnost o třicet let později už zcela jistě ano. To už byl projev jeho aktivní vůle, ze které neustoupil, ani když mu ti římští psi už zatraceně šlapali na paty a hrozilo, že ho hrubou silou přemohou.
Není zde jistě od věci připomenout známou loupežnickou hymnu : "Hrubá síla zvítězila, tak to chodí na světě, navzdory vší osvětě". Stejně tak není od věci připomenout, na jak dlouho a za jakou cenu ta "hrubá síla zvítězila" - a hned vidíme, co se v historii vyplatí víc a že dnešní prohra může být zítřejším masovým vítězstvím, byť by se ho dotyčný již sám nedožil.
Ano, akt aktivní vůle, šiřitele poselství a odporu proti zlu je jistě více nežli samotný pasivní akt prostého narození.
Možná i proto za komunistů zdegenerovaly Velikonoce na pouhé velikonoční pondělí (teprve po uvolnění železné opony a cestách do zahraničí jsem s údivem zjistil, že jinde v Evropě se těch dnů slaví daleko více a že volno většinou je už od Škaredé středy, nebo alespoň Zeleného čtvrtku) s vyplácením děvčat - a proč se tak děje, nad tím se mnozí z nás vůbec nezamýšleli, stejně jako nad tím, že se vlastně slaví poselství aktivního odporu a pevné lidské vůle někoho, kdo se přede dvěma tisíci let nezalekl ani mocných, ani jejich mocenských nástrojů, nedal se ani podplatit, ani zastrašit. A vyhrál. Byť ho to stálo život.
Konečně, v tomto směru se historie ještě mnohokrát zopakovala. Vzpomeňme jen na Jana Husa, Mikuláše Koperníka či Giordana Bruna.
Ano, poselství aktivního šiřitele naděje a nebojácného posla spravedlnosti (ať už Boží či lidské) je určitě mnohem více a má daleko hlubší rozměr, nežli prostý (pasivní) akt jeho zrození.
Přesto - v Čechách - a stejně tak i na mnohem více katolické Moravě - už asi nikdo nesmaže, že vůně čerstvé borovičky a nadšené očekávání Božího děťátka roznášejícího dárečky do všech domovů nebude nikdy přebita vůní mazanců a malováním vajíček, byť by byly spojeny ještě i s výplatou něžného pohlaví.
Proto - krásné a klidné Vánoce, vy neznabozi, a vy, co víte, jak to všechno bylo a je, pak jistě přežijete, že lidové zvyky v českých podmínkách posloupnost a význam obou křesťanských svátků obrátily tak trochu naruby.
_______________________________
