Poskytnutí záruky za vylepovače nálepek

Details: Created: Monday, 20 December 2010 00:00; Written by Ing. Jiří Fiala; Hits: 1010

odpor Sdružení K 213 poskytlo - na četné žádosti našich členů a po uvážení vedením sdružení - společenskou záruku za propuštění z vazby u vazebně stíhaných Patrika Vondráka a Michaely Dupové, kteří mají již druhé Vánoce strávit ve vazbě na Ruzyni proto, že kdysi po Praze vylepovali nálepky s internetovou adresou www.odpor.org.

V tomto jejich jednání spatřuje OS pro Prahu 1 neonacismus a podporu hnutí směřujícího k potlačení práv občanů.

I kdyby tomu tak skutečně bylo, o čemž máme svoje důvodné pochybnosti a dosud to obžalovaným nikdo neprokázal, máme za to, že :

- vazební důvody, pokud kdy jaké byly, dávno pominuly

- vazba je v tomto případě zneužívána namísto výroku o trestu a zaměňována s výkonem trestu, který ale nebyl uložen - a dost možná ani nebude moci být

- vazba je v tomto případě zneužívána naprosto nezákonně k zastrašování obviněných a odrazení jejich kolegů od účasti v tomto hnutí, které ale na žádném seznamu extrémistických hnutí není

- Samotný fakt více jak roční vazby za několik nálepek, které nikoho neohrozily a ani ohrozit nemohly, je natolik do nebe volající, že máme za sporné, kdo by měl být za fašistu či neonacistu považován více - zda vylepovači nálepek, anebo ti, kteří je za veřejný projev smýšlení, zaručený Ústavou, drží už přes rok ve vězení. Nemluvě o osobě soudkyně, která odmítla odpovědět na otázku svého členství v KSČ, je tedy pravděpodobné, že v předlistopadové KSČ patrně byla, a tudíž vzhledem ke své extrémistické minulosti nemá vůbec žádné morální právo tyto mladé lidi soudit.

Poskytnutí společenské záruky naším občanským je plně v souladu s platným trestním řádem a současně nemůže být zaměňováno s naším vyjádřením ani k otázce viny obžalovaných, ani k jejich osobnostem, ani k hnutí, kterému chtěli pomoci.

Patrikovi a Míše přejeme klidné a spokojené Vánoce, nejlépe doma, mezi svými - a ať už vylepovali, co chtěli a mělo to znamenat cokoliv, roční žalář za takovou prkotinu je ve vyspělé demokracii naprosto neslýchanou šikanou.

vondrak

__________________________________

Závěrem pak vyzýváme naše členy, aby oběma bezdůvodně vazebně drženým vězňům zaslali vánoční pohledy nebo novoroční přání, aby se v ruzyňské věznici necítili osamoceni a opuštěni.

Vedení sdružení K 213

___________________________

Adresa Ruzyňské věznice :

VV Ruzyně

pošt.schr. 07/614

Staré náměstí 3

161 02 Praha 6 - Ruzyně

před adresu pak uveďte jedno ze jmen : Patrik Vondrák, nar. 1985, nebo Michaela Dupová, nar. 1989

_____________________________

Pro zájemce, zejména z řad právních adeptů, přinášíme i celé znění společenské záruky sdružení K 213, které zpracoval náš člen, p. František Hucek.

_____________________________

Jednací číslo: 5 T 61 / 2010

Komu: Obvodní soud pro Prahu 1, Ovocný trh 14, P-1 Staré Město

Od: občanské sdružení K 213, IČ. 266 52 986, sídlem: 289 35 Košík č. 91

Datum: 20.12.2010

Věc: Nahrazení vazby Patrika Vondráka nar. 1985 a Míšy Dupové nar. 1989

zárukou občanského sdružení K 213

“Existence řádného, tj. ústavně souladného procesu je nevyhnutelnou podmínkou existence demokratického právního státu (nález Ústavního soudu publikovaný ve sv. 2, roč. 94, č. 57 Sb. n.a u.)”

Dle § 6 (2) zákona č. 141/1961 Sb (trestní řád) s použitím § 73 (1) a) stejného zákona nabízíme tímto převzetí záruky za další chování obviněných a v současnosti vazebně stíhaných Patrika Vondráka nar. 1985 a Míšy Dupové nar. 1989. Dáváme tímto - jako občanské sdružení - záruku za to, že výše jmenovaní se budou (tak jak se dle našich informací chovali doposud) chovat v souladu se zákony ČR. Žádáme tímto, aby byli výše uvedení okamžitě propuštěni z vazby, aby mohli vánoční svátky strávit v kruhu svých blízkých, a ne jako ty minulé ve vazební věznici. Máme za to, že pokud kdy nějaké vazební důvody byly, tak dávno pominuly, dále že vazba je nepřiměřeně dlouhá údajnému provinění obviněných a že je uměle a bezdůvodně prodlužována v rozporu s trestním řádem.

K samotné vazbě uvádíme následující:

1. k vazbě

“Ve věci sp. zn. I. ÚS 381/01 Ústavní soud konstatuje, že podle ustanovení § 67 TrŘ smí být obviněný vzat do vazby jen tehdy, jsou-li dány “konkrétní skutečnosti, které odůvodňují obavu” z naplnění některého z důvodů vazby.” (1)

Dle informací, které máme k dispozici, ve skutečnosti nebyly nikdy žádné konkrétní důvody vazby. Tím dle našeho názoru bylo jednáno zcela v rozporu s trestním řádem a jeho smyslem, viz výše uvedená citace.

“Ústavní soud totiž již dříve ve své ustálené praxi vyložil, že “z hlediska stanoveného postupu (čl. 36 odst. 1 LPS) je požadavek řádného a vyčerpávajícího zdůvodnění rozhodnutí orgánů veřejné moci (v daném případě povinnosti plynoucí z ustanovení § 125 TrŘ) jednou ze základních podmínek ústavně souladného rozhodnutí. S ohledem na význam ústavně zaručených základních práv, případně s ohledem na závažnost zásahu do tohoto práva, je požadavek zákonem vyžadovaného způsobu odůvodnění rozhodnutí, jímž k jeho omezení dochází, o to více důrazně důvodný, a proto také jen povšechné a obecné odůvodnění rozhodnutí, jímž je osobní svoboda omezena, není v souladu s ústavním pořádkem republiky” (viz nález sp. zn. III. ÚS 103/99, sp. zn. ÚS 432/01)” *(1)

Další námitkou proti vazbě Patrika Vondráka a Míši Dupové je, že rozhodnutí o vazbě a několik potvrzení jejího trvání (vazba trvá již přes rok) neobsahují “řádné a vyčerpávající zdůvodnění” tak, jak to je zákonem i judikaturou vyžadováno.

“Z judikatury Ústavního soudu je patrné, že vazba je chápána jako výjímečné opatření, které je s ústavními podmínkami a zárukami v souladu jen tehdy, jestliže zákonem stanoveného účelu, který se vazbou v průběhu trestního stíhání sleduje, nelze dosáhnout jinak, přičemž sledovaný účel nesmí být zaměňován za ústavně nepřípustné donucování k určitému jednání, jako je doznání obžalovaného (obviněného), a podobně.”*(1)

Jak bylo možno vidět pro ty, kteří byli vpuštěni do soudní síně dne 15.7.2010, tak byl třetí vazebně stíhaný poté, co se veřejně distancoval od svých činů, svých názorů a přátel, okamžitě z vazby propuštěn, zatím co Patrik a Míša, kteří nebyli “zlomeni” vazbou, ve vazbě zůstali. S poukazem na výše uvedenou citaci považujeme i v tomto bodě postup soudu za porušení zákona a vazbu tímto za nezákonou. Vazbu chápeme jako nezákonnou snahu o donucení k přiznání obžalovaných.

“Zásada veřejnosti má svůj ústavněprávní rámec (srov. čl. 96 odst 2 Ústavy, kde se uvádí, že “jednání před soudem je ústní a veřejné; vyjímky stanoví zákon”, a čl. 38 odst. 2 Listiny, podle něhož každý má právo, aby jeho věc byla projednávána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem). Požadavek veřejného projednání věci před soudem je obsažen také v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech jako suočást práv obžalovaného (čl. 14 odst. 1) a v čl. 6 odst. 1 Evropské Úmluvy, která zaručuje jednak právo na veřejné projednání věci a jednak právo na veřejné vyhlášení rozsudku.” *(2)

Toto základní právo, a to nejen Patrika a Míši, ale všech v dané kauze obžalovaných, tj. právo na veřejný proces, které je jedním z předpokladů spravedlivého procesu, bylo zásadním způsobem porušeno 15.7.2010, kdy veřejnost, až snad na jednoho, kterého se soudkyně stejně pokoušela ze soudní síně vyhodit s odůvodněním že “nemá židli”, neměla na jednání přístup, toto se týkalo i rodinných příslušníků obžalovaných, soudní síň mezi tím byla obsazena agenty a občanskými aktivisty za práva romů jako Markus Pape. Ve výše uvedeném spatřujeme další z porušení zákona v této kauze a další důvod proč by Patrik a Míša měli být okamžitě z vazby propuštěni.

Za další nepřípustné chování soudu považujeme způsob vpouštění veřejnosti na další hlavní líčení ve věci, např. Dne 25.10.2010, kdy nejdříve byli vpuštěni do soudní síně rodinní příslušníci, pak novináři a pak ostatní - ovšem s podmínkou dostatečného počtu míst k sezení. Domnívám se, že takovýto postup při veřejném líčení je nepřípustný, stanovení jakýchkoli kriterií pro povolení vstupu do soudní síně odpovídá řízení neveřejnému, konkrétně znění § 201 (2) TrŘ, ale nikoli řízení veřejnému, na které má mít přistup každý, bez ohledu na to, jestli jeho přítomnost justiční stráž či soud schválí, bez ohledu na jeho vztah k obžalovaným. Domnívám se proto, že právo na veřejný proces bylo porušeno nejen v líčení 25.10.2010, ale i v líčeních následujících. Důkazem výše uvedeného jednání je např. videozáznam z 25.10.2010 *(3).

“Z ustanovení § 2 odst. 5 také plyne, že státní zástupce má v řízení vystupovat objektivně, nestranně, nezaujatě a nikoliv jednostranně. Proto státní zástupce v hlavním líčení musí upozorňovat také na okolnosti, svědčící ve prospěch obviněného a nabízet o nich důkazy.” *(2)

Státní zástupkyně Galková, zatím neuvedla žádnou okolnost svědčící ve prospěch obžalovaných, tj. byla porušena zásada vyhledávací a zásada materiální pravdy, kdy státní zástupkyně dělá vše proto, aby obžalovaní byli i odsouzeni, nikoli aby byl odhalem skutečný stav věci.

3. k definici trestného činu:

§ 260 TrZ – před novelizací

(1) Kdo podporuje nebo propaguje hnutí , které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

§ 403 TrZ – po novelizaci

(1) Kdo založí, podporuje nebo propaguje hnutí , které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

K Listině, konkrétně článkům 15, 16 a 17 ve znění:

Čl. 15

Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.

Čl. 16

Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu.

Čl. 17

Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímata rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.

Vzhledem k vyšší právní síle Ústavy ČR, jíž je Listina základních práv a svobod nedílnou součástí, a vzhledem k rozporu mezi zákonem nižší právní síly (TrZ) a zákonem vyšší právní síly (Ústava) má soudce, pokud takovýto rozpor zjistí povinnost, předložit takovýto zákon Ústavnímu soudu, aby rozhodl o jeho platnosti či neplatnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že jiné hnutí kromě tzv. “neonacistů”, i když jsou zcela zřejmě a zřetelně v rozporu s uvedeným zákonem, tj. komunistié a anarchisté (třídní zášť), islamisté (náboženská zášť), sionisté (národnostní zášť), feministky (zášť vůči druhému pohlaví, tady mužům) a další, a další.. a žádná z těchto skupin na území ČR není vyšetřována či trestně stíhána, komunisté si klidně sedí v parlamentu, feministické spolky dostávají od státu milionové dotace na svou činnost, islamisté staví náboženská centra a mešity atd.. Tj. je tu nejen teoretický, ale i konkrétní, reálný rozpor tohoto zákona s Ústavou. Navíc, jelikož právo má být předvídatelné, tak stejně jako v případě omamných látek by měl existovat oficiální seznam, tj. seznam hnutí, která pod zmíněný paragraf spadají, tento seznam není a samozřejmě ani nebude, neboť by byl v rozporu s výše uvedenými body Ústavy.

Vzhledem k výše uvedenému, konstatuji, že žádný známý zákon ani obviněný Patrik ani obviněná Míša neporušili, tj. nikoho nezabili, nikoho neznásilnili, nikoho neoloupili.. Tudíž tu není důvod ani k současné vazbě, ale dokonce ani k trestnímu stíhání. Nehledě na to, že z průběhu dosavadního líčení se neprokázalo obžalovaným ani vylepování samolepek..

4. k podjatosti soudu

Dne 25.10.2010 se občanský aktivista pan Jan Šinágl po skončení jednání zeptal soudkyně JUDr. Věry Bártové, jestli byla členkou komunistické strany. Bez odpovědi. Na to mu bylo vyhrožováno vyvedením ze soudní síně, viz zvukový záznam *(4). Není samozřejmě nic jednoduššího, než se od členství v KSČ distancovat, což se bohužel nestalo. Což velmi pravděpodobně má nějaký důvod.

Na dotaz aktivisty Tomáše Peciny adresovaného Obvodnímu soudu Praha 1, ohledně osob soudců, kteří byli členy KSČ, nedostal uspokojivou odpověď. *(5) Na stejnou otázku položenou DSSS, bylo opět odpovězeno vyhýbavě *(6). Vzhledem k tomu, že tak jak to uvádí zákon, je tu závažný důvod k pochybnosti o nepodjatosti, konkrétně o členství soudkyně JUDr. Věry Bártové v KSČ, což dle našeho názoru je skutečnost neslučitelná se spravedlivým souzením tzv. neonacistů. Domníváme se, že soudkyně vzhledem k výše uvedenému nemůže tuto kauzu nestranně a spravedlivě soudit, což je nakonec z dosavadního průběhu líčení patrné, a měla by se sama jako podjatá, tak jak jí to ukládá trestní řád, vyloučit.

Jednou z přísedících je paní Einhornová, dle wikipedie

"He called himself, poetically, "the Unicorn," because the name Einhorn (a German-Jewish name) means Unicorn, or more literally translated to "One Horn".*(7)

je Einhorn, což znamená jednorožec, německo-židovské jméno. Opět, v kauze tzv. neonacistů nemůže - ať již z historického či jiného kontextu sedět osoba a soudit, která by mohla mít německé (jelikož nacismus byl původním německých hnutím) či židovské (vzhledem k historickým souvislostem mezi nacisty a židy) kořeny. Opět, toto je neslučitelné s právem na spravedlivý proces.

Další výtku k práci soudkyně vidím v symbolismu, který představoval datum druhého hlavního líčení, které bylo stanoveno na dne 18.8., přičemž aspoň dle ADL a odborníků na pravicový extremismus

číslo 88 je vlastně zkratka pro „Heil Hitler“ neboť H je osmým písmenem abecedy, 18 má být zase zkratka pro „Adolf Hitler“. Otázkou je, jestli by dle stejného principu jako jsou stíhání obžalovaní, neměla být za propagaci hnutí stíhána i soudkyně. Popřít, že mají tato čísla takovýto význam, by soudkyně nemohla, neboť pak by přiznala, že o dané problematice vůbec nic neví, a tudíž kauzu nemůže soudit.

5. k podjatosti Policie

Další námitka, kterou k dosavadnímu průběhu líčení máme, je skutečnost, že veřejnost, jež se účastnila, či chtěla účastnit hlavního líčení, byla natáčena na kameru na chodbě soudu *(8), a to opět v rozporu se zákonem o Policii, který uvádí, že Policista před prováděním úkonu se jednak musí prokázat, je-li v civilu, a náležitě poučit ty, kterých se úkon týká. Toto nejen že se nikdy nestalo, ale navíc bylo natáčeno zcela veřejně, patrně se snahou zastrašit účastníky řízení, aby si rozmysleli, jestli na další řízení přijdou. Vzhledem k tomu, že se toto odehrávalo v soudní budově, za asistence justiční stráže, která má dbát na dodržování pořádku a zákona v budově soudu, nezbývá než se opět pozastavit nad “nestranností” uvedeného soudu.

Jelikož velmi pravděpodobně výše uvedený úkon prováděl UOOZ – extrem, tj. stejný oddíl, který případ vyšetřoval, nedá se tu hovořit o nezávislém OČTŘ. Nezávislost každého OČTŘ je opět jednou z podmínek spravedlivého procesu, který se domníváme, že byl porušen. Vlastně by bylo úplně jedno, která ze složek Policie by úkon prováděla, neboť Policie vůči občanovi vystupuje jako celek.

6. k politické motivaci procesu

Dalším závážným porušením práva na spravedlivý proces je podle našeho názoru vyjádření premiéra Jana Fishera v pořadu Jana Krause – “Uvolněte se prosím” ze dne 25.6.2010 *(9) ve znění:

Kraus: ...dostal vlastně k židovský víře prostřednictvím vašeho syna

Fisher: hmm, hmm, je to tak

...

Kraus: a chtěl sem se zeptat myslíte si, že tenhle váš jaksi zajímavej proces měl třeba vliv na to, že tahle vaše vláda poměrně razantně nastoupila na ty neonacistický strany, neboť do tý doby se vo tom pořád mluvilo a nic se nedělo, no a najednou za vaší vlády

...

Fisher: určitě to vliv má, to bych si prostě vymejšlel, vymýšlel že to vliv nemá, štvalo mně to občansky, tak jako mně to štvalo z tohohle důvodu, je to pravda že ten můj Honzik mně k tomu židovství jako vrátil zpátky, …

“To je prostě víra jako, jako osud, v to, co se prostě stalo a pocit toho že když to tak nebudete cítit, tak když k něčemu dojde, tak vám tu žlutou hvězdu stejně přišijou a můžete stejně řikat, že prostě né a že už to tak necejtíte, tak je lepší to cítit, cítím se takhle dobře mimochodem a jestli to byl důvod ostrého tahu proti extrémismu v této vládě, tak to důvod, jeden z důvodů to určitě byl a jsem, jsem opravdu rád, že se v tom hodně povedlo”.

Tímto výrokem naprosto popírá oddělenost tří pilířů moci demokratického státu, tj. moci zákonodárné, soudní a výkonné. Premiér nemůže z jakýchkoli pohnůtek ovlivňovat, koho a za co budou stíhat, navíc jestli jsou tyto pohnůtky ideové (bývalý člen KSČ) či dokonce rasové (národnostní vzhledem k židovskému původu).

Dále se domníváme, že soud, který se táhne již několik měsíců, porušil zásadu ústnosti a bezprostřednosti, jichž součástí je i pravidlo nepřerušitelnosti jednání, podle něhož má soud rozhodovat na základě bezprostředního dojmu, zejména z důkazů provedených před ním. Toto se v žádném případě neděje, naopak je soud bezdůvodně (jediným důvodem může být snad jen to, že se OČTŘ snaží najít důkazy, které nemají) protahuje. Je to dle našeho názoru jen další z důkazů, že soudu vůbec nejde o nalezení “materiální pravdy” a spravedlivý proces, ale jen a pouze o odsouzení obžalovaných, což se podobá procesu inkvizičnímu (viz níže).

“Zásada obžalovací je protikladem feudálního inkvizičního procesu. ...

Způsob procesu byl ponechán libovůli soudce... Zvlášť ceněným výsledkem bylo dosáhnout doznání obviněného. Obviněný nebyl stranou procesu, neměl žádná procesní pravidla a byl jen bezprávným objektem vyšetřování. Nutnou součástí inkvizičního procesu byla zásada tajnosti, písemnosti, vyloučení nebo omezení obhajoby a teorie formálních důkazů. V inkvizičním procesu nebylo stran, a tedy nebylo možné hovořit o kontradiktorním řízení.” *(2)

Zájmová sdružení občanů, záruka, návrh na odškodnění obviněných

Vzhledem k tomu, že § 6 (2) TrŘ uvádí: “zájmové sdružení rovněž dbá, aby nahradil škodu, kterou způsobil trestným činem” čímž má na mysli obžalovaného, domníváme se, že zákon by analogicky měl platit i obráceně, určitě to je smyslem tohoto zákona a žádáme tímto, aby při propuštění Patrika a Míši bylo těmto osobám ihned vyplaceno odškodné. Ano, ihned při propuštění, ne aby se o něj zas museli několik let soudit, jak se to běžně stává. Vyplacená částka by se měla skládat z

odškodnění za nezákonou vazbu, tj. za celou dobu trvání vazby
náhrad nákladů na právní zastoupení, které vzhledem k době trvání řízení a k výši sazby nebylo malé
ušlého zisku, spočítaného dle průměrné výše platu v ČR, která je asi 22.000 Kč dle údajů českého statistického úřadu, násobená počtem měsíců strávených nezákonně ve vazbě.. (když se dle těchto statistik vypočítavá otcům výživné, proč by se tím nemohlo vypočítávat i odškodné za ušlou mzdu)
náhrady za poškození dobrého jména, kdy Patrik a Míša byli v mediích prezentování jako zločinci, zcela v rozporu s tiskovým zákonem, zcela v rozporu se zásadou “presumpce neviny”, kdy se na obžalované hledí až do pravomocného rozsudku jako na nevinné. Příkladem vážného poškození dobrého jména může být např. reportáž *(10) pozitivně diskriminovahého Roma, vyučeného kuchaře a redaktora veřejnoprávní televize Richarda Slamka *(11), televize, kterou čistě náhodou vede bývalý milicionář.

Žádáme vyplacení náhrady za poškození dobrého jména ve výší 1.000.000 Kč, což je částka vzhledem k závažnosti zásahu do osobností Patrika a Míši dle našeho názoru přiměřená.

V Košíku dne 20.12.2010

…............................................

Ing. Jiří Fiala

předseda sdružení K 213

použité zdroje:

*(1) Zadržení a vazba v českém trestním procesu, Autoři: Miroslav Růžička, Jana Zezulová, Nakladatelství: C. H. Beck, 2004

*(2) Trestní právo procesní - 5. aktualizované vydání, Autoři: Jiří Jelínek, a kolektiv, Nakladatelství: Linde Praha, 2007

*(3) http://www.youtube.com/watch?v=aosdmiWexqI

*(4) http://www.pecina.cz/files/Sinagl/OS-Praha-Bartova-JS-251010.WMA

*(5) http://www.pecina.cz/soudci

*(6) http://www.dsss.cz/obvodni-soud-pro-prahu-1-nerespektuje-ustavni-soud-cr

*(7) http://en.wikipedia.org/wiki/Ira_Einhorn