VideoarchivListopadoví poražení: Poctiví a pracovití
- Details
- Created: Tuesday, 11 November 2014 00:00
- Written by Ing. Jiří Fiala
- Hits: 724
Vyhlíží poctivost? Nebo to, kam až s ní dojde?!
"Vox populí - vox Deí" - aneb "Hlas lidu - hlas Boží". Ne vždycky to bývá pravdou, důležitým vodítkem ale určitě. Ono totiž víc hlav více ví, víc očí více vidí - a tudíž i dokáže vyfiltrovat z mnoha možností tu obvykle nejvíce přiléhavou a výstižnou... 
Oficiálně prováděný průzkum veřejného mínění zkoumal tentokráte, co si myslí občané o Velkém vítězném listopadu - tedy zda přinesl něco pozitivního a kdo patří mezi jeho vítěze a kdo mezi poražené.
Většina respondentů se sice shodla, že ta změna stála za to, že byla pozitivní a v mnoha oblastech lidem - ve srovnání s komunismem - pomohla (což nelze popřít), ale tohle tvrzení má bezesporu své velmi významné "ale", v průzkumu rovněž zmíněné.
Změna pomohla - ale daleko méně než jsme - právem - očekávali a celkově jsou výsledky - a to po 1/4 století! - natolik špatné, že i mnozí z těch, co si listopadovou změnu vroucně a toužebně přáli, důvodně pochybují, zda splnila alespoň něco z toho, po čem léta za totality toužili.
I oficiální komentátoři se pozastavili nad množstvím odpovědí, které mezi listopadové poražené zařadily skupinu pod názvem "poctiví a pracovití" - a nezbývá než připodotknout, že tomu tak skutečně je.
Ti, kteří byli natolik poctiví, že nedokázali krást a podvádět, co nevymýšleli tunely s H-systémy, nebrali si úvěry, o kterých předem věděli, že je nikdy nesplatí, neměli rozsáhlé kontakty z dob totality na zahraniční partnery, aby s nimi rozjeli vlastní firmy a vlastní obchod.
Bez kapitálu nebylo co rozjíždět, bez rozsáhlých kontaktů - a ty měli hlavně lidé napojení na předchozí režim - i poctivá práce zůstávala izolována a nenacházela dostatečnou odezvu na trhu, nebo se v moři špíny prostě utopila.
Ještě kdysi hluboko za totality jsem z vysílání Svobodné Evropy slyšel statistiku - o tom, jak se do života tehdejší západoněmecké společnosti začlenila česká posrpnová emigrace. Byla to čísla, která vysoce pozitivně převyšovala celoněmecký průměr - a to ať už jde o výši mezd německých Čechů, procento jejich nezaměstnanosti, procento úspěšnosti v kariéře i společnosti. Byla to čísla, která českému uchu i za železnou oponou vysoce lahodila.
Nutně z nich ale čišela otázka: Proč - když byli tito Češi tak vysoce úspěšní v Německu - proč nebyli stejně úspěšní doma, případně proč životní úroveň v tehdejším Československu nebyla té západoněmecké daleko bližší?!
Odpověď mě - i tehdy - napadla vzápětí: Protože nadprůměrný, natož vynikající člověk musí mít ke své nadprůměrnosti či vyniknutí připraveny okolní podmínky. Nemá-li je, utopí se v moři průměru až podprůměru.
To je to, co se stalo české společnosti po VVL (Velkém vítězném listopadu): Utopila se moři průměru až podprůměru, v situaci, kdy kdejaká špatnost je - namísto odsouzení - předem tolerována a omluvena, naopak, každá poctivost je přitěžující okolností a je interpretována buďto jako naivita a blbost, nebo jako slabost.
Ono v záhlaví našich stránek zformulované Desatero (opatrovnického sporu) není žádným extremismem nebo sarkasmem, to je u našich soudů do puntíku platné a kdo se podle něj neřídí, může na to jedině doplatit.
Protože u soudů jsem denně, dobře vím, že ti poctiví a pracovití prohrávají až příliš často, vlastně skoro vždy, když to nechají jen na soudu, státních orgánech nebo svém právním zástupci z řad oficiálních advokátů ČAKu.
Je to smutná bilance, ještě smutnější vizitka.
Poctiví a pracovití - na to, aby vynikli a mohli se plně uplatnit - potřebují vytvořit vhodné prostředí. Takové, které jejich poctivost a pracovitost nejen ocení, ale i vyzdvihne, upřednostní a dá za příklad ostatním.
To u nás ale nebylo a není už celá desetiletí. Nebylo a není proto, že poctiví a pracovití už hrozně dlouho nebyli ve vedení státu a nemohou se tam zjevně - přes současné mafiánské struktury - ani dostat.
A protože ryba ( i stát) smrdí od hlavy, dokud tam se to nezmění, nezměnilo se vlastně nic.
VVL ti, co se ho aktivně účastnili a změnu si vroucně přáli, jistě nepočítali s tím, že z předchozí totality bez jakýchkoliv změn převezme to nejhorší - mafiánský systém přítelíčkování a rozmisťování lidí po státních funkcích podle svých známých či stranické příslušnosti a zejména servility vůči rozmisťovatelům, namísto skutečných schopností a mravní a morální vyspělosti.
Bulvární hospoda Milouš je toho smutným dokladem ( o jeho superburanském kancléři ani nemluvě). I toho dokladem, že jsme se lidí jako on nedokázali včas zbavit, nýbrž že se 25 let díváme na to, jak táhnou tuto zemi, už tak strašlivě zabředlou, do stále hlubšího a hlubšího marasmu.
Poctiví a pracovití jsou totiž při první konfrontaci se špatností vždy trochu v nevýhodě: Díky své poctivosti naivně očekávají, že takoví, jací jsou oni, jsou i všichni ostatní - a ona to bohužel není pravda. Při první konfrontaci má zlo vždy a již dlouhodobě tradičně navrch.
Na druhé straně je dobře si uvědomit, že hranice mezi poctivostí a naivitou je obvykle tenká jako první ranní led.
Pracujme proto na tom, abychom to z naivity dotahovali k poctivosti - nikoliv naopak.
A dokud se poctivost nezačne vyplácet, tahle společnost se nezačne obracet k lepšímu.
V tom také tkví kámen úrazu - i klíč k lepší budoucnosti.
Poctivost totiž na lež, faleš a přetvářku vždycky nejprve dotahuje, dlouhodobě však přesto vítězí.
Snažme se proto o přechod do té druhé fáze co nejdříve a nejrychleji ...