Nikdy bych si nepředstavila, že budu ve svých pětadvaceti letech řešit něco takového. Že mě někdo obviní z pohlavního zneužívání malé holčičky, a to navíc holčičky, kterou mám moc ráda. S Milanem jsme se znali dlouho, jsme oba scénografové a máme za sebou mnoho společných divadelních projektů. Chodit jsme spolu začali po tom, co mu asi před dvěma lety jeho tehdejší družka oznámila, že čeká dítě s jiným mužem. Pečlivě hledal byt, kde by se líbilo i jeho tehdy pětileté dcerce Terezce. Já jsem se jim do toho nechtěla míchat, nechtěla jsem, aby si Terezka říkala, že má táta hned novou holku, a tak jsem s nimi chodila jen občas ven. Jenže stačilo pár společně strávených odpolední a s Terezkou jsme si tak sedly, že se brzy začala sama ptát, proč večer odcházím pryč a proč vlastně s jejím tátou nebydlím. Milan byl tehdy s Terezčinou mámou Kateřinou domluvený, že bude s dcerkou trávit jeden den v týdnu a každý druhý víkend. Vždycky jsme si organizovali práci tak, abychom na ni měli čas. Anebo nám prostě s výrobou maket do divadel pomáhala. Všechny společné chvíle jsme si krásně užívali, Terezka je extrémně inteligentní a citlivé dítě. Já jsem jí ukazovala svoje výtvory, kreslila jsem pro ni různé knížky a hádanky a ona se po mně "opičila". I když jsem něco takového vůbec neplánovala, začali jsme také společně jezdit za Milanovou rodinou a i já jsem je oba představila svým rodičům.

Jen s Terezčinou mámou to moc nefungovalo, bylo vidět, že jí nejsem po chuti. Vlastně to chápu - pouto, které mezi mnou a Terezkou vzniklo, jí asi připadalo příliš silné. Všechno se vyhrotilo letos v létě. Kateřina nás pozvala k sobě a promlouvala nám do duše, abychom to s kontaktováním Terezky nepřeháněli. Vadilo jí třeba, že ji v den, kdy oficiálně "patří" mámě, přijdeme pozdravit na výtvarný kroužek nebo jí na balet doneseme svačinu. Jelikož jsme se na její výtky moc netvářili - dítě přece potřebuje ve vztahu s rodičem určitou kontinuitu, vidět ho jednou za deset dní je málo - Milanovi dorazila pár týdnů na to soudní obsílka. Kateřina se rozhodla styk dnes sedmileté Terezky s tátou vyřešit soudně. To ale nebylo zdaleka všechno. V srpnu mi Terezka zničehonic zavolala, že prý udělala něco moc špatného, ale že mi to řekne, až se uvidíme. Prvního září jsme na ni šli čekat ke škole, ale ona nikde. Když se Milan dovolal Kateřině, dozvěděl se, že prý Terezku zneužívám a že už ji neuvidíme. Terezka prý řekla nějaké kamarádce, že mi sahá na prsa, a od té se to přes její mámu doneslo až ke Kateřině. Zůstali jsme jako opaření. Je pravda, že Terka občas přiběhla a z legrace mi zmáčkla prso. Řekla jsem jí, že to se nedělá, ale řešit to víc mě opravdu nenapadlo. O žádném zneužívání nemůže být řeč.

Jenže Kateřina na mě podala trestní oznámení a zároveň s ním návrh na předběžné opatření o omezení styku Milana s Terezkou na tři hodiny týdně, a to pouze v její přítomnosti. Terezku vzala k psycholožce, která na základě jejího vyprávění učinila závěr, že moje chování "hraničí s trestným činem". My jsme s Milanem vyrazili aktivně na sociálku, abychom jim o tomto zjevném nesmyslu řekli, ale místo pochopení jsme se dočkali absurdních otázek typu, jestli se Milan s Terezkou koupe (proč by se táta nemohl koupat se svou dcerou?), nebo jestli, když je u nás, spíme nazí (samozřejmě, že ne!). Soud také okamžitě vyhověl Kateřinině návrhu na předběžné opatření. Já jsem Terezku od té doby neviděla a Milan už v posledních týdnech také ne. Obvinění ze zneužívání Terezky se - zatím jen z úst Kateřininy obhájkyně Kláry Slámové - dočkal i on.

Mě čekají výslechy, ale třeba také nepříjemné sexuologické vyšetření, kdy budou za pomoci nějaké poševní sondy zjišťovat moje sexuální preference. Že je neuvěřitelně potupné muset něco takového absolvovat, když člověk nic neudělal, je jasné. Jsem v posledním ročníku na DAMU, a místo abych se učila na zkoušky a psala diplomku, celé dny se zabývám jen touhle šílenou kauzou. Ale co je na celé věci úplně nejhorší, je to, jak moc to poškodí Terezku. Nikoho nezajímá, že je teď úplně vystrašená, že "dělala něco špatného a Jana kvůli tomu půjde do vězení", jak se s pláčem svěřila Milanovi. Donedávna to byla veselá holčička, která měla kromě maminky ještě tátu, který by pro ni udělal první poslední. Dřív, když jsme pro ni přišli třeba do školy, hned se k nám hrnula a nevěděla, komu z nás skočit kolem krku dřív. A teď naposled, když za ní Milan přišel, ho sotva pozdravila. Co se s jejich vztahem stane, než soud tu nesmyslnou kauzu rozhodne, raději nedomýšlet.