Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Vzteky bez sebe

Details

Created: Sunday, 16 November 2014 00:00

Written by redakce K 213

Hits: 1678

Aneb: Riskantní povolání - zejména v Plzni, věhlasném to justičním městě.

Soudkyně Hana Jarošová.

Dělat obecného zmocněnce otce či pověřeného zmocněnce odborového sdružení v téže pozici je skutečně job jako hrom: Jednou nohou ustavičně v kriminále a když ne zrovna tam, tak minimálně bez ochrany vystaven naplno všem naschválům a šikanám zdánlivě všemocných soudkyň.

Soudkyně Jarošová je obzvláštní hvězda - a to i na plzeňské poměry: Nejprve vyzve zástupce otce, aby zdůvodnil vznesenou námitku podjatosti, a když tak učiní (a výzvě soudu tedy vyhoví), tak mu za to dá pokutu 50.000,- Kč!! 

Vemte si - zejména vy, co znáte současnou justiční praxi -  co všechno byste museli udělat, abyste - třeba jako matka nepředávající děti podle platného rozsudku -  dostali pokutu 50.000,-  Kč!!

Nejprve by vám museli zaslat a doručit výzvu k respektování pravomocného rozsudku ( o které matky předem ví, že ji mohou s klidným svědomím hodit do koše a vůbec se nevzrušovat - pokud to náhodou neví, buďto OSPOD, nebo sama soudkyně jim to milerády poradí...), poté by Vám museli uložit pokutu velmi mírnou (přece máte v péči dítě, ne?! - tak aby to proboha nešlo k jeho tíži!), pak další mírnou, pak další ještě mírnější - zkrátka, 50.000 nedostala žádná matka nikdy ani za celých 18 let maření pravomocných rozsudků dohromady, natož aby na ni někdy někdo podal trestní oznámení.

Jen pro ilustraci - a ze žhavé současnosti - matka v Hradci, opakovaně - a po dva roky (!!) mařící pravomocné rozhodnutí soudu - dostala pokutu 4.000,- Kč, když jsme se odvolali, že je to po dvou letech maření rozsudku směšná částka, tak to odvolací KS samozřejmě potvrdil - že je to víc než dost. Přece chudinku protiprávní matinku nebudeme stresovat a zatěžovat nějakými nesplatitelnými pokutami, že?!!

Ale - hleďme - když je ten správný vztek - jak všechno naráz jde!

Žádné mírnější prostředky (jako výzvy, napomenutí, stupňované pokuty, opakované stupňované pokuty, atd.) se vůbec používat nemusejí, rovnou se vyšije ten nejtvrdší - a - škoda, že zrušili trest smrti, soudkyně by nejradši popravovaly vzpurné otce přímo na špalku v jednací síni. Beztak to jsou všechno grázlové a neplatiči, co chtějí děti jenom proto, aby chudinkám matinkám dělali naschvály a mařili jejich vznosně se rozrůstající zálety, spojené s masovými zrponevěrami výživného.

Ale musíme chápat - soudkyně Jarošová má samozřejmě obzvláštní vztek: Nejprve naletí na Röschovu konstrukci o tom, kterak se zbavit zástupce otce (tím, že přece odborové sdružení není žádným odborovým sdružením, ale sdružením občanským...) - a když to u Nejvyššího soudu nutně prohraje - na což rozhodně není zvyklá ani ona, ani Rösch a spol. - tak na kom si pak vybít vztek, že?!

Taková ostuda před celou justiční Plzní!

A - nejen justiční. Plzeň zas není tak velké město, aby se to nerozmázlo všude, kde si to jen lze představit, zvláště, když se tam nic podobného hodně dlouho nedělo (jestli kdy vůbec).

Musíme ale paní soudkyni chápat: Nejprve se snaží 31.10. zatknout předsedu K 213 přímo na soudě - a když se jí to - čert aby to vzal - zázračně a nepochopitelně nepovede - tak ještě tenhle zmetek Šimůnek!

A - všimněte si, prosím, data!

11.11. vychází na našich stránkách tento článek:

http://www.k213.cz/Nejsou-na-me-stiznosti

a 12.11. pí soudkyně uděluje pokutu klíčové osobě článku za 50.000,- Kč!

Ale - samozřejmě - jinak je čistě objektivní, zcela nestranná a - jak by řekli na KS v Praze - vysoce profesionální...

Já nechápu, co se těm otcům pořád nechce líbit...

________________

________________

Bu bu bu! Boj se! Pošleme na Tebe exekutora - TAK! A on Tě přejde humor, lumpe jeden!

Inu - není nad rovnost před zákonem, nestrannou a vysoce profesionální justici - zejména v Plzni - a hlubokou pokoru k lidským právům, jak to před Senátem zdůrazňoval jistý neúspěšný adept na funkci ústavního soudce...

_______________

______________

2 související NÁLEZY ÚS :

a)  Rozhodnutí  Ústavního soudu  17. října 2000  sp.zn. I. ÚS 211/99, kde je uvedeno: „Pokud jde o označení výroku stěžovatelů za hrubě urážlivé, je třeba uvážit, že zákonodárce vědomě volil termín "hrubě urážlivé" v § 53 odst. 1 o. s. ř., aby naznačil, že právě jen ty výroky, které objektivně dosahují intenzity hrubých urážek zakládají důvod pro pořádkovou pokutu. Činil tak u vědomí, že jak subjektivní pocity křivdy stěžovatelů, tak i subjektivní vnímání "uražených" soudců jsou exaltovány okolnostmi, souvisejícími s meritem v dané věci. Institucím a orgánům, jež reprezentují veřejnou moc státu a v důsledku toho jsou nositeli rozhodnutí, jež občané napadají, přísluší vždy větší dávka tolerance, velkorysosti a nadhledu, než je tomu u jednotlivých občanů, jak o tom svědčí judikatura Evropského soudu pro lidská práva. Je pravda, že soudům při posuzování základního práva na svobodu projevu přísluší ve jménu zachování autority a nestrannosti soudní moci zvláštní ochrana (srov. čl. 10 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), nicméně - a právě - proto při rozhodování o podjatosti odpadá jakákoli soudcovská kolegiální solidarita ve prospěch objektivní a nikoli jen subjektivní úvahy, zda u soudce "se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnosti o jejich nepodjatosti" (§ 14 odst. 1 o. s. ř.).

Ústavní soud zastává proto názor, že výroky uvedené v návrhu sice mohou být dotčenými osobami vnímány jako hrubě urážlivé, nicméně vzhledem k tomu, že uložení pořádkové pokuty je krajním opatřením a lze ji uložit jen tam, kde domluva nebo jiné mírnější prostředky nevedly k nápravě, v daném případě se jeví uložení pořádkové pokuty ve výši 25 000 Kč jako nepřiměřené. Ze soudního spisu nevyplývá, že by se soud pokoušel nejdříve jinými vhodnými prostředky usměrnit výroky stěžovatelů, které se mu subjektivně zdály jako hrubá urážka soudu.“.

b) Rozhodnutí   Ústavního soudu  10. dubna 2000  sp.zn. IV. ÚS 100/99,  kde je uvedeno:„Ústavní soud zjistil z připojeného spisu Krajského soudu v Hradci Králově, sp. zn. 16 C 1/97, že stěžovatel v průběhu řízení, zahájeného u uvedeného soudu k jeho návrhu na ochranu osobnosti, se podáním podle záhlaví a nepochybně i podle jeho obsahu, určeným k rukám předsedy Krajského soudu v Hradci Králové, na tohoto obrátil se stížností na soudkyni jeho občanskoprávní věc u uvedeného soudu projednávající, jako reakci na její postup při jednání konaném dne 20. října 1997. Toto podání, které bylo založeno do označeného spisu (dlužno však podotknout, že se tak stalo nikoliv z rozhodnutí této soudkyně samotné, jak tomu nasvědčuje záznam v připojeném spise na č.l. 63 p.v.), bylo pak soudem hodnoceno jako hrubě urážlivé vůči soudu, načež bylo soudem I. stupně vydáno usnesení, jímž byla za toto podání stěžovateli uložena pořádkové pokuta ve výši 5.000,- Kč.

Vrchní soud v Praze, který rozhodoval o odvolání stěžovatele proti tomuto usnesení, pak poté, co se nejprve zabýval otázkou podjatosti soudkyně s negativním závěrem, napadené usnesení potvrdil, aniž vzal v úvahu fakt ze spisu plynoucí, totiž že podání bylo nepochybně míněno jako stížnost na postup soudu podané ve smyslu § 6 zákona č. 335/1991 Sb., určené k rukám předsedy soudu (§ 26 a násl. zákona č. 436/1991 Sb.). Právě tento fakt považuje Ústavní soud - aniž by však jakkoliv chtěl omlouvat, či brát v ochranu, způsob, jakým se stěžovatel vyjadřoval k jednání soudu - považuje za významný pro posouzení ústavní stížnosti. Ze strany v podání jmenované soudkyně bylo možno volit jiné zákonné prostředky k ochraně jejího dobrého jména, z pohledu Ústavního soudu však nelze akceptovat postup, aby o podání zjevně určeném správě soudu rozhodoval ten, na jehož postup si stěžovatel, byť se tak stalo způsobem nevhodným, stěžoval. Jinými slovy řečeno, za hrubě urážlivé podání, za něž je možno uložit pořádkovou pokutu ve smyslu ustanovení § 53 o.s.ř., je možno považovat jen takové podání, které je určeno soudu danou věc projednávajícímu, tak tomu však v posuzovaném případě, jak shora uvedeno, nebylo.

I když v daném případě nebylo shledáno porušení čl. 18 Listiny, neboť tento zaručuje právo petiční a v jeho rámci právo podávat stížnosti, avšak ve veřejném a společném zájmu, který v daném případě dán není, dospěl Ústavní soud z důvodů shora uvedených k závěru, že soud napadeným usnesením překročil meze své pravomoci, když sám posuzoval obsah podání, jehož řešení zákon svěřuje do kompetence správy soudů, v důsledku čehož došlo k porušení čl. 2 odst. 2 Listiny, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.“.

_____________________

Posílám citovanou část rozsudku ESLP ve věci CHMELÍŘ proti ČESKÉ REPUBLICE. třeba se bude hodit pro podání odvolání proti pokutě nebo pro ústavní stížnost proti pokutě.

65. Jak konstatoval Soud ve věci Ravnsborg proti Švédsku (rozsudek ze dne 23. března 1994, série A č. 283-B, § 34), právní normy opravňující soud k postihování nevhodného chování v jednací síni jsou nezbytné k zajištění řádného a disciplinovaného soudního jednání. Soud tedy nemá v úmyslu zbavit soudy smluvních států možnosti ukládat dotyčným osobám sankce pořádkové povahy, jejichž smyslem je chránit zájmy justice. Zde je však opět nutné brát do úvahy konkrétní okolnosti každého případu.

66. Soud uznává, že chování stěžovatele v dané věci, na něž vláda poukazuje (§ 41),  mohlo způsobit průtahy v řízení a znesnadnit poslání soudů, které proto mohly pocítit potřebu na toto jednání reagovat. Toto jednání stěžovatele však nevedlo předsedu odvolacího senátu k uložení pokuty; stěžovateli bylo totiž vytýkáno, že se svými lživými tvrzeními v návrhu na vyloučení soudce ze dne 3. prosince 1999 dopustil urážky soudu, že tato tvrzení představovala podle soudce bezostyšný a bezprecedentní útok vůči němu a měla protahovat řízení.

67. Nelze rovněž zapomínat na to, že návrh na vyloučení je zákonným prostředkem, kterým dotyčné osoby disponují v souladu s trestním řádem. Kromě toho, odůvodnění uvedeného rozhodnutí vyvolává dojem, že předseda senátu si nedokázal udržet potřebný odstup od prohlášení stěžovatele k jeho osobě při podání prvního návrhu na vyloučení. Dle názoru Soudu by tvrzení, že soudce jednal bez jakéhokoliv osobního zájmu a bránil pouze vážnost soudu a jeho poslání, bylo odtržené od reality. Soudy ve skutečnosti nejsou neosobní instituce; jejich činnost je vykonávána prostřednictvím soudců, kteří zde působí. Jestliže v tomto případě urážka soudu spočívala v bezostyšném a bezprecedentním útoku proti předsedovi senátu, znamená to, že dotyčný soudce vnímal jednání stěžovatele osobně, podle svých pocitů, svého smyslu pro důstojnost a podle svých norem chování, neboť se cítil osobně dotčen a uražen. Tak se jeho vlastní vnímání, vlastní hodnocení skutečností a vlastní posouzení promítly do postupu, ve kterém bylo třeba zjistit, zda došlo k urážce soudu. Za daných okolností je třeba poukázat na přísnost uloženého trestu (výše pokuty dosáhla nejvyšší možné výše stanovené trestním řádem) a na varování určené stěžovateli, že další obdobný útok může být v budoucnu považován za trestný čin. Veškerá tato opatření podle Soudu svědčí o přehnané reakci soudce na jednání stěžovatele.

_____________________