Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Dopis křivě obviněné Jany veřejnosti

Details

Created: Sunday, 17 October 2010 00:00

Written by Jana Hauskrechtová

Hits: 1989

Všem, koho se tento nebo podobné případy mohou týkat

Vzhledem k tomu, že Mgr Ing PhDr Kateřina Miholová ze sobeckých a nízkých pohnutek křivě obvinila nejprve mne samotnou a potom mého partnera, Milana Davida, z pohlavního zneužívání jejich společné dceryTerezy, nezbývá mi, než pokusit se uvést věci na pravou míru ještě předtím, než nás očistí soud. Promyšlený a zákeřný postup Kateřiny Miholové, která zneužívá jak módní americký trend postihující otce dětí z ukončených partnerských vztahů soudní cestou, tak výhody, jež jí poskytuje politické postavení jejího současného partnera, dospěl do stádia, které nepřekročitelně přesáhlo hranice slušnosti, a právě proto chci aspoň touto cestou popsat následující skutečnosti, týkající se mého partnera, Mgr Milana Davida a jeho vztahu k jeho dceři.

Já, níže podepsaná Jana Hauskrechtová, prohlašuji, že všechny údaje v následujícím textu jsou pravdivé.

Nevím, odkud začít, to co jsem prožila s Terezkou a Milanem za ty dva roky, vypadá jako deset let, když si uvědomím co všechno jsme s Terezkou podnikly.

Vzhledem k řadě incidentů a právních tahanic, které teď v souvislosti s útokem Kateřiny Miholové už od poloviny srpna prožívám a které pro mě znamenají velkou emocionální, praktickou i časovou zátěž, se budu snažit vylíčit situaci co nejstřízlivěji. Terezka i její otec Milan David jsou pro mě víc než důležití. Nedovedu si ani představit, čím teď musí malá Terezka procházet a co se jí v posledních dnech honí hlavou...

Po rozchodu s Kateřinou Miholovou a vystěhování z bytu, kde spolu s Terezkou bydleli, strávil Milan David spoustu času hledáním vhodného bytu pro Terezku. Přál si, aby byl byt co nejblíže Terezčině škole a její nové rodině, a také vhodný pro malé dítě. Přestože Milan sám o sobě k životu moc nepotřebuje, snažil se, aby byt Terezku zaujal, a aby to bylo její království. I proto se rozhodl pro půdní byt ve vile na Vinohradech, který je finančně velmi náročný, ale pro Terku ideální, má i zahradu, a patří sympatickým lidem. Strávil asi 14 dní zařizováním celého bytu, z něhož se stal pro Terezku ráj.

Mohla jsem být čím dál častěji s Milanem a jeho dcerou v tomto bytě, tudíž mohu popsat skoro dva roky života otce a dcery velmi podrobně.

Pro Milana jako každého správného otce je dcera na prvním místě. Pocházím z velké rodiny, tak mě tento postoj ani nepřekvapuje, ale vzhledem k posledním událostem, mi připadá důležité toto zdůraznit!

Dětství jsem prožila v betonovém sídlišti v Praze. V deseti letech jsme se přestěhovali do Brna. Táta tam dostal místo vrchního sládka ve Starobrněnském pivovaru. Ve třinácti se mi narodil bratr. Byl to dárek k Vánocům. Nikdo to nečekal. Myslela jsem si, že budu mít konečně klid a pozornost se přenese někam jinam. Ale opak byl pravdou: prarodiče byli v Praze, tudíž se stala chůva ze mě. Vše by bylo krásné a v pohodě, malé miminko, já a ségra super. Ale brácha trpěl laringitidou. Každou noc mu hrozilo, že se udusí, máma vůbec nespala, my vlastně také ne, kašlal jak 40cetiletý kuřák. Bylo to šílené. Pak měl jednou, to mu byly asi tři roky, silný záchvat, ležel na kapačkách, bezbranný člověk, úplně mimo. Je to nejhorší zážitek mého života. V tu chvíli jsme pochopila, že mít takového člověka, je navždy a je to konec klidu. Už proto nechápu co teď maminka Terezky dělá, vždyť je to její dítě...

Možná právě to je trnem v oku Terezčině matce a vedlo ji k absurdnímu obvinění. Kateřina Miholová mě hlouběji nezná, nikdy se se mnou nebavila, nikdy se o mě nezajímala a ke svému závěru dospěla podle mého názoru především ze žárlivosti vůči Milanově nové partnerce a na základě touhy po pomstě.

Už jen způsob seznámení mě a Terezky byl skvělý. Nikdo Terku do ničeho nenutil. Strávili jsme spolu hezké odpoledne a padly jsme si hned do oka. Začali mi s otcem říkat Žirafo. Což tu zmiňuji protože už mi tak říkají všechny děti i někteří přátelé. Terezka začala sama vyhledávat moji společnost čím dál častěji, až se beze mě už nedá nikam jít. Sama začala chodit s tím, že chce aby táta měl rád Žirafu, a teď si přeje i naši svatbu, kterou plánuje a nedá si ji rozmluvit a také abychom měli dítě, jejího bráchu. Já sama jsem z toho překvapená. Bereme se jako nejlepší kamarádky. Pouto které se mezi námi třemi vytvořilo je velmi silné.

Chtěla bych zmínit, že od určité doby, je to asi rok, jsem s nimi byla vlastně stále. Neexistuje, aby pro Terku šel jen jeden z nás do školy sám. Vždy chodíme oba, zdravíme se s ostatními dětmi, které říkají o Milanovi, že by taky chtěly takového tátu. Terka se spolužačkami po něm skáčou a hrají si s nim, nikdy nás nechtějí pustit domů. Když jela před rokem Terezka s Milanem beze mě do Španělska, Terka mi volala, skoro pořád a říkala, že beze mě to není ono. Takže výlet do New Yorku byl jasný, že už jedem spolu. Nejsem na tom finančně dobře, ale Milan zaplatil vše i za mě.

S tím jak Milan vychovává dceru naprosto souhlasím. Říkají si úplně všechno, o všem si povídají, od kluků, který se Terezce líbí, až po to co je vesmír. Již před tím než Terezka nastoupila do školy otec rozvíjel její osobnost a schopnosti. Založili si velkou knihu, ve které se učili písmena, čísla, slovíčka, barvy, vše možné, pak se učili psát. Byla jsem u toho jak se učili číst.Terezka uměla číst, něž šla do první třídy. Vše probíhalo nenásilně, četla názvy obchodů z auta, až se jí koupila první knížka, kterou nejdřív četli společně a pak už chtěla číst jen Terka. Psaní to samé, hrála si na číšnici, zapisovala objednávky, psala tajné vzkazy, hrála hru šibenice atd. Táta vždy dohlíží na to, aby ji to bavilo, jakmile se tím začne stresovat, jde se prostě od toho. Počítání to samé. To by bylo na dlouho, popisovat tu vše co ji učil, jak s ní dělá úkoly a všechno. Byla jsem u toho když ji naučil jezdit na kole. Také u toho když poprvé plavala bez rukávků. Na poli se učí řídit auto. Otec přihlásil Terezku na jízdu na koních, aby se jí zlepšily nohy a pro spoustu dalších věcí. Terce to velice prospělo, kromě toho, že má opravdu talent a trpělivost a dělá velké pokroky v ježdění na konících, je mnohem samostatnější a vyrovnanější. Další věc, o kterou přichází, díky přerušení styku s otcem...

Nikdy na Terezku nekřičí, natož jakékoliv fyzické napomenutí. Když má Terezka problém nebo nemá svůj den, Milan jí vše s klidem a neuvěřitelnou trpělivostí vysvětlí, až se Terka uklidní.

Otec podporuje svoji dceru ve všem co dělá, dcera v něm má absolutní důvěru, která se doufám nenaruší dobou po kterou otce nesmí z nařízení matky vidět. Otec rozvíjí Terčin talent, dělá s ní makety do divadel, neexistuje, že by si Terezka měla jít hrát sama a nerušit, když má otec práci, vždy ji zaměstná tak, aby mu pomáhala, nebo se naučila něco nového. Teď jí připravuje výstavu kreseb ve Strašnickém divadle, chce na ni pozvat její třídu a spojit to i s divadelním představením, aby si děti užily. Chci tím říci jen to, co je vidět na všem, co spolu dělají, že otec bere dceru jako rovnoprávného partnera, respektuje ji a bere plně na vědomí. Vše čemu nerozumí jí ochotně vysvětlí, nikdy jsem od něho neslyšela, na to jsi moc malá, nebo to tě nemusí zajímat, vždy jí vše vysvětlí tak, že Terezka nemá pocit méněcennosti nebo nějaké povýšenosti dospělých. Navzájem se prostě respektují jako dva svobodní lidé, tím mezi nimi vzniká neuvěřitelně silný vztah.

Vzhledem k tomu, že s Milanem a jeho dcerou trávím všechen čas kdy můžeme být s ní, přijaly nás úzké rodiny na obou stranách. Jak Milanova matka a bratr tak i moje rodina nás tři přijali  vřele a na Terezku nedají dopustit. Terezce to velice prospělo, protože získala další množství lidí, kteří ji mají rádi a rozvíjejí její osobnost. Milanova máma je již stará a velmi nemocná, Terezku neviděla strašně dlouho. Brečí mi do telefonu, když Terezku uvidí. Současná situace a zákazy Tereziny matky ji ničí, je na vnučku fixovaná a Terka na babičku taky.

Co se týče každodenních věcí, není tu nic v nepořádku. Terezka má u otce vše co potřebuje k běžnému životu postel, oblečení, léky, stravu, hračky, knihy, filmy... Otec se o ni stará, myje ji, češe ji, vaří jí, čte jí... Když je Terka nemocná prožívá to otec pomalu víc než ona. Ještě bych chtěla podotknout jednu důležitou věc, otec nikdy před Terezkou nemluvil o její matce křivě, právě naopak jejich vztah podporoval, nikdy Terezce nebránil v jakékoliv komunikaci s mámou i s Terezčinou novou sestřičkou se mají rádi, vždy se na Milana směje. Chci tím jen říci, že z matčiny strany k tomu nedochází. Jde mi jen o to, že do těchto věcí se děti nezatahují. Terezka v tom má úplný guláš, pořád otci říká, že ale maminka ho nemá ráda, že s ním nechce kamarádit a jestli on maminku má rád, že by si moc přála, aby byli kamarádi atd. Říkám to tu jen proto, že mi připadá, že do výchovy dítěte tyto věci nepatří, zvláště ne v Terezčině věku sedmi let! Už mám bohužel zkušenosti a vím co to s dětmi udělá, i když to si dokáže představit každý. Za těch pár měsíců vím jak je Terezka inteligentní a citlivá na všechno kolem sebe, není správné čím si musí projít a ještě ne vlastní vinou....

Ještě jedno: čas, který směl otec strávit s dcerou po dobu, kterou jsem s nimi, nebyl moc velký. Dva víkendy v měsíci a jeden den v týdnu. Postupně se situace vyhrocovala tak, že otec nesměl dceru navštěvovat  v kroužcích, pod záminkou, že narušuje Terezky rozvoj, což není pravda. Otec nedělal nic jiného než ostatní rodiče. Matce pouze nevyhovovalo, že to dělá v čase kdy má být dcera s matkou. Otci šlo jen o jednu věc, s kterou já naprosto souhlasím, bez ohledu na to že se známe. Dítě žije ze dne na den a určitá kontinuita vztahu s rodiči je velmi důležitá. Takže když dcera nevidí otce deset dní, je to pro ni šílené. Při tom stačí jít s tátou na zmrzku atd., jde jen o vědomí, že táta tady pro ni je! Nevím, co je na tom tak nemravného a v čem to neprospívá dítěti. Právě naopak si myslím, že když matka odjede např. na měsíc pryč s dcerou, nedovolí jí víc než čtyři telefonáty s otcem. Nepřipadá mi, že to dítěti nějak prospěje. Těch věcí se stalo tolik, že by bylo na dlouho to tu rozepisovat.

Každopádně všechen volný čas, který tráví otec s dcerou se snaží maximálně využít v její prospěch.

Vždy se jí plně věnuje, a když už práci nejde odložit, bere Terezku a mě s sebou a snažíme se jí to co nejvíc ulehčit a zabavit ji, takže nemá ani pocit, že někdo z nás pracuje.

Jana Hauskrechtová