Z redakční pošty: Mstivost zhrzených žen nezná mezí...

Připravili jsme pro vás výběr  některých z četných reakcí, které nám došly po zveřejnění dopisu křivě obviněného scénografa Milana Davida.


Milý Milane,
dopisyjsem naprosto v šoku, neměla jsem vůbec tušení co se kolem Tebe děje, jak víš déle jsme se neviděli. Je to naprosto nepochopitelné, strašně držim palce ať se vše vysvetlí a Ty i Tvá partnerka jste očistěni od takových strašných obvinění, protože nemohu uvěřit, že by byla pravdivá byť jen z té nejmenší části. Tak, jak celou zaležitost chápu se jedná o obrovské nedorozumení, překroucení skutečností,... Fotografie na niž je polonahé dité jsou přeci k dispozici v každé domacnosti; vyfotit si vlastní dítě např. při koupaní je naprosto normalní a takové fotky má vetšina z nás ve starých albech již se zobrazením našich dědečků a babiček coby nahých nemluvňat pózujicich na kožešině. Tenhle příklad obvinění, stejně jako prvotní popsaná příčina proč bylo zahajeno řízení, to je celé zcela absurdní a věřím, že se podaří vysvětlit.
Držím palce ať vše dobře dopadne, protože čas utíká strašně rychle, zvláště dětem.
Pevné nervy a hodně sil a odvahy do boje za očistěni vašeho jména i za možnost prožit dětstvi své dcery s ní!

Dobrý den,
i když Vás znám jen matně z katedry scenografie, v tomto případe jsem s Vámi, držte se, je to hnus!

Milý Milane,

znám Tebe i Janu, co k tomu, co píšeš, říci. Držím palce, aby nakonec rozum zvítězil.
A vy se taky držte.

Milane,
některé životní události jsou opravdu absurdní.
I já jsem pocítila jak může být člověk odevzdán do spárů sociálních
pracovnic a soudců, a to jsem matka, která chtěla mít obě děti ve své
péči a nestačila jsem se divit, když je soudce předběžným opatřením
rozdělil. Vůbec nikoho nezajímalo, že otec mého syna několikrát unesl ze
školy a že se schovávali a syn nechodil měsíc do školy. Tak ho pro
jistotu svěřili do péče otci a mě dceru. Vůbec soudům ani sociálce
nevadilo, že dceru i mě fyzicky napadl, před zrakem 8mi letého syna a
přijela nás zachraňovat policie. Oba sourozence tak rozdělili, a já mám
syna od jeho 8mi let 350km daleko (už je mu 18).
Děti jsou na posledním zájmu soudců a právníků, jen se tím ohrazují,
když to potřebují.
Dovedu si přestavit jakou bezmoc a bezpráví pociťuješ. Právo a
spravedlnost jsou dva naprosto neslučitelné pojmy ve všem všudy.
Spravedlnost je nejen slepá, ale mám dojem, že totálně blbá,
připomínající mentálně retardovaného v nejhorším stupni.
Stojím za tebou a v případě jakékoli potřeby se ozvi. A o jedno tě
prosím, i když je ten pocit bezmoci velmi silný, nevzdávej to! Boží
mlýny melou a na každou svini se vaří voda.

Ahoj Milane, úplně mi běhal mráz po zádech při čtení, toho, cos napsal. Bohužel, i ze svého nejbližšího okolí vím, že je toto vše možné a že boj s tím je paradoxně jak s větrnými mlýny. I když ta má zkušenost nešla tak daleko, jako Tvá.
Moc Ti držím palce, aby to vše dobře dopadlo.

P.S. Mám jen dotaz. V rámci alespoň informačního boje, chceš abych to nějak zveřejnila v divadle nebo to je určené jen těm, kterým to přímo posíláš. Pokud bych Ti nějak mohla pomoci, ráda to udělám.

Ahoj Milane,

včera mi došel tvůj dopis kolegům, přeposlaný od kamaráda, o tvých trablech s bývalou ženou a dcerou Terezkou. Protože původní adresáti byli jiní, nepředpokládám, že čekáš reakci zrovna ode mne a sama nemám zrovna ráda nevyžádané rady a porady, pokud mi o ně nikdo neřekne. Ta masivní šílená zpráva mě ale samozřejmě zasáhla. Přeju ti, aby se všechny věci dostaly postupně do nějakých normálních dimenzí, hlavně pro ochranu psychiky a dalšího vývoje tvé dcery. O tu jde především. Držte se!!!

Vážený pane Davide,

omlouvám se za drzost, se kterou se vměšuji do tématu, kterým jste informoval mého muže, ale nemohl se nepodělit, jsa zcela pohnut a já /jsouc též velmi pohnuta/ Vám nemohu nevyjádřit svou podporu. Nic víc, bohužel, nemohu, ale třeba Vás potěší také podpora ženy v této situaci.



V úctě a s nadějí, že Váš další mail bude jednoho dne veselejší /jsem též blíženec a velký optimista/


Ahoj,
potkal jsem se s tebou párkrát ve Stašnickym divadle, Janu znám přes Lucii. Mám taky malou dceru (15 měsíc). Zní to celý šíleně, je mi to líto a nenapadá mě nic lepšího, než že to aspoň pošlu dál. Přeju pevný nervy a co možná nejméně šílený konec celé záležitosti.

Vážený kolego,
osobně se neznáme, přesto chci po obdržení Vašeho dopisu vyjádřit Vám podporu a popřát hodně sil, abyste vše zvládl a dopadlo to co nejlépe. Umím si představit, že je to velmi frustrující a obtížně řešitelná situace.

Držím palce, aby vše dobře dopadlo

Milane, vím, že jakákoli odpověď vůči takové hrůze bude vypadat jako banalita. Držte se,  myslím na vás.

Vážený pane Davide,
neznám vás a vy neznáte mě, ale dostal se ke mě tento mail a vyděsil mě. Sama jsem uprostřed řízení na ustanovení výchovného režimu nezletilých dětí. Mě naopak drtí otec. Sice nevymýšlí takové páky jako vaše bývalá žena, ale i tak postavil dva inteligentní lidi do pozice bojujících idiotů. Pardon.
Chtěla jsem jenom napsat, abyste vydržel, zaťal zuby, přizval co nejvíc psychologů, protože ti jediní vám ve výsledku skutečně pomůžou. Soudy se bojí rozhodovat, ale proti posudku znalců si netroufnou jít. Zkuste někoho mediálně známého, kdo přehluší europoslance i Slámovou (pan Hubálek?). A vydržte v otevřenosti! Ale vlastně to všechno děláte...
Držím vám palce, i Terezce a její "macešce".

Milane,
je mi upřímně líto, že vás potkala taková hrůza, a věřím, že to pro vás dobře dopadne a situace se časem uklidní. Myslím., že by bylo moudřejší všem těm hovadinám se podvolit, nebojovat o dceru a vyčkat - jistě jí časem vynahradíte to, o co ted přichází. Snad se její matka uklidní a přestane hysterčit. nejhorší by bylo, kdyby to té války zatáhla i malou. Já jsem svého otce téměř neviděla deset let, a přesto jsem ho nakonec vzala k sobě a starala se o něho až do jeho smrti. Takže nezoufejte, časem se to všechno mnůže změnit. Držím vám palce


Přeju pevné nervy
Sám jsem absolvoval v poslední době soud a tahanice o dcerku 3.5 roku

Chudák Terezka. Má ji někdo z vás svěřenou do péče? Požádejte třeba o svěřeni do péče nebo o střídavou péči a argumentujte tím, že matka Vám vykonstruovanými obviněními brání v kontaktu, dcera je kvůli nepřátelskému jednaní matky v traumatické situaci a matka jí upirá nebo není schopna zajistit zakladní práva ditěte, tj. PRÁVO NA OBA RODIČE.



Matky se někdy propadnou k pudovemu jednání ve snaze dité bezpodminečně vlastnit a udělají všechno, aby otce, který má k ditěti hezký vztah, zničily. To je proste tak. Vidím to na mnoha případech a před časem jsem o tom četl článek v časopise.




Dobrý den,

nedávno mi má kamarádka vyprávěla, co se dělo v rodině její sestry. Zvedal se z toho žaludek a obracel na všechny možné i nemožné strany...
Přesto že jsem teď přišla z práce a jsem po celém dni "použitá", ovtírám tuto adresu, abych napsala svojí profesorce. Neotvírám běžně všechnu poštu, ale tentokrát ano. Bohužel mail je velmi neosobní a - omlouvám se - ale nikdy nevíte, jestli je to skutečnost nebo ne....

V každém případě Vám hrozně moc držím palce a všechno, co půjde, aby si spravedlnost našla svou cestu. Nejbolestnější na tom je, když odhlédnu od dopadu, který to bude mít na Vás či Vaši partnerku, jak se s tím popere ten malinký človíček, kterého se to nejvíce týká.

Přeji Vám, ať se Andělé Strážní vrátí zpátky k Vám. (Neberte to, prosím, jako posměšek, jsou, opravdu tomu věřím)
Dostatek sil a energie!!!

Držím Vám palce..

Boj s těmito větrnými mlýny v podobě lidské netolerance, závisti, neúcty k druhým, bezohlednosti, nezájmu a nepomoci, BLBOSTI a ABSURDITY jakéhosi systému okolo nás, kterého jsou poslední dobou plné noviny a televize, je neskutečný těžký a o to víc je důležitější tento boj nevzdávat, i když je předem prohraný.. Všechno zlé je k něčemu dobré a při nevzdání tohoto boje, dá se dočkat zdárného konce..

Dobrý den, váš článek je brilantni, je velmi přehledný a srozumitelný, což je podstatné,

připadá mi velmi, velmi uzitecne takové "zkušenosti" s naší justicí dát na vědomií všem , opravdu hodně široké veřejnosti, protože z vlastní zkušenosti vím, co vše mohou lidé v Čechách, ovšem jen za součinnosti, takřikajic, naší slavné justice.

Myslím, koneckonců se to netýka jen otců, že by taková sdělení měla být i na jinych strankách internetu, nejlepe F-booku ...

Pokud člověk nemůže a nechce ostatně bojovat s lidmi takových zlých úmyslů, musi hledat jiné cesty, které ta zla odkryjí a vystrčí na slunce.

Tak hodně sily a ozvěte se.

Dobrý den, pane Davide,

přečetl jsem si oba články, které vyšly na serveru K213 ohledně vašeho případu s falešným obviněním a naplnilo mě to - tak jako i ve všech ostatních obdobných případech, se kterými jsem se v posledních 10 letech seznámil - vztekem. Vztekem taky hlavně na to,  že za těch 10 roků co pracuji pro "prodětské" organizace se nezměnilo v igoranstkém jednání státních struktur vůbec nic. Přeji Vám i Vaší ženě vítězný konec tohoto nelehkého boje. Myslím, že pan Fiala je tou správnou instancí, která vydá ze sebe všechno, aby Vám pomohl (na rozdíl od většiny advokátů, kteří si nechtějí moc naštvat soudkyně, aby i v budoucnu vyhrávali jiné spory kde jim jde o tučná palmáre).  Píšu Vám ale z důvodu jiného, byť spřízněného. Centrální větou Vašeho otevřeného dopisu je pro mě totiž: "A kam se v tom procesu ztratilo dítě? Jak mu je a co si přeje? Zajímá někoho, že nás miluje a chce s námi být?" NEZAJÍMÁ, PANE DAVIDE, NEZAJÍMÁ!!!  Dělám hlavně pro prodětskou organizaci "Spravedlnost dětem", která se snaží ovlivnit státní struktury tím, že je seznamuje s pokrokovými (a v praxi odzkoušenými) způsoby řešení sporů o děti a propaguje masivně střídavou péči. Máme za sebou velké množství akcí jako Dny pro střídavou výchovu, Koncept moderního rodinného práva a nejnovějimezinárodníkongres "Nové evropské trendy v péči o děti po rozvodu rodičů",na který jsme dotlačili pokrokové soudce a soudní znalce z pěti zemí EU. Máte-li trochu času, určitě zajímavý počin je i náš film: "Střídavka",který doslova z ničeho vydupal mluvčí Spravedlnosti dětem pan Patera a který považují pokrokoví soudci a znalci jak v Německu, tak Švýcarsku za lepší než film "Der entsorgte Vater" známého profesionála Wolfspergera   Tím se pomalu dostávám k meritu věci. V rámci mezinárodního kongresu teď v Praze se nám podařilo dotlačit pražský magistrát, že vytiskl asi 3.000 výtisků českého překladu knihy "Jsi moje dítě", kterou napsal dle pokrokového cochemského modelu řešení rozvodů tamní opatrovnický soudce Juergen Rudolph. Tenhle velice zkušený odborník napřed 10 roků vytvářel - tak jako to dělají soudci všude v Evropě - z dětí polosirotky (on sám tomu říká "moje krvavá stopa") než pak konsekvetně přešel k tomu, donucovat ve spolupráci všech profesí (advokáti, znalci, sociálka) rodiče k tomu, aby se v klidu dohodli, jak s dětmi po rozchodu naložit. Pro laika a znalého poměrů (mezi něž se jistě začínáte počítat) to zní téměř jako pohádka, ale on pak 13 roků soudil bez toho, aby i jen jednou jedinkrát musel rozhodnout o svěření dítěte do výchovy proti vůli některého z rodičů! Stovky případů, stoprocentní úspěšnost, ohlas nejen v Německu, ale i v dalších zemích Evropy.  V rámci knížky "Jsi moje dítě" jsou popisovány tři skutečné případy dětí, které se díky použití cochemského modelu řešení podařilo uchránit ztráty jednoho z rodičů. V jednom z případů došlo také ke lživému nařčení otce ze sexuálního zneužívání dcery, aby se mu zabránilo v odjezdu do zahraničí. Přesto se to ale během několika týdnů podařilo smírně vyřešit a nalezené řešení funguje prokazatelně mnoho let bez problémů! Současně je tam plasticky popsáno, jak by bývaly kauzy skončily, kdyby soudce Rudolph soudil standardně, to znamená tak, jak to známe i my v ČR.  Moje idea je taková, že kdyby se tyto tři případy (či jejich mutace) zrežírovaly do přehledných krátkých scének - a to s oběma konci, jednou standardně, jednou pokrokově řešeno, muselo by být i laikovi či natvrdlému inženýrovi jako já jasné, v čem je ten zásadní rozdíl, který donutí i extrémně znesvářené rodiče najít v zájmu dítěte rozumný konsens. Hlavou mi jde ale DIVADLO a nikoliv film. Myslím, že divadelní technikou by se mnohem plastičtěji a jasněji daly zachytit základní vlastnosti a myšlenky postav - soudce, rodiče, dítě, ... - a koncentrace diváka se nerozptyluje. Ale tomu rozumíte určitě milionkrát lépe než já.  Máme s panem Rudolphem a jeho dvorní psycholožkou paní Kodjoe ze Švýcarska (7 roků s ním jezdila po celém Německu a vyučovala soudce a sociální pracovníky cochemský model) velice dobré vztahy, můj nápad s filmy jsem  s ní minulý týden když byla v Praze diskutoval  a ona by dovedla jistě i doplnit ty jednotlivé případy dětí o přesné myšlenkové procesy, které jdou jednotlivým osobám hlavou - v tom je totiž ten základ úspěchu, že se pod tlakem celé státní mašinerie rodiče podřídí a začnou JINAK MYSLET.  Koukal jsem se proto minulý týden na weby AMU, DAMU, FAMU atd., našel jsem tam nějaké práce, které studenti nahlašují na granty a tak podobně a říkal jsem si, koho bych měl tak asi oslovit, aby měl motivaci se se mnou bavit. A současně už i třeba chápal, jak ohromné bezpráví se den za den, rok za rokem páchá na dětech a jak to ale vůbec nikoho nezajímá a když ano, tak zásadně jen tím směrem, jak to ještě umocnit a pohoršit, aby z toho bylo ještě víc posudků, ještě víc slz, ještě víc peněz. No a pak - jak to tak v životě už bývá - čtu na k213 o Vás a že jste z DAMU. Takže jsem se rozhodl, pane Davide, že se logicky obrátím na Vás, protože je možné, že budete mít motivaci i osobní zkušenost a jako insider víte přesně, jak váš ústav funguje.  Myslíte, že by se dal tento projektíček zrealizovat? A třeba i nadabovat a dát na YouTube v několika jazycích? A byla by to i hodně dobrá reklama pro českou VŠ, která se zaobírá fakt celoevropsky zajímavým a prospěšným tématem?  Budu rád, když mi napíšete nebo i zavoláte, jestli byste měl vy osobně zájem nějak pomoci nebo byste věděl kdo by mohl mít zájem a motivaci. Rád přijedu do Prahy a představím svůj záměr osobně. Jsem od Karlštejna, takže kousek.   PS: Naskenoval jsem vám ty rozhodující stránky z knihy "Jsi moje dítě", abyste měl aspoň rámcovou představu.

mimo to bych Vám pomohl např. s kampaní na internetu - samozřejmě zdarma

Milane, dá se nějak pomoc?!


Pane magistře,

přečetl jsem si Váš pohnutý příběh na K213. Je to hodně drsné...
Souhlasíte s tím, abych Váš dopis zveřejnil na Střídavce.
Pokud máte i další informace, je možno je zde také zveřejnit.


Dobrý den, zaujal mě Váš článek. Zavolejte mi, pokusíme se s tim něco udělat


Pane kolego,

je mi upřímne líto za to, co se děje Vám a Vaší paní. Vy mě asi neznáte, žiji ve Slovinsku, a já také neznám Vaši situaci blíže - ale chtěla jsem aspoň takhle vyádřit svoji podporu.

Děsí mě to, co se děje Vám a paní Hauskrechtové a jsem úplně znechucena z toho, co čtu. A co je ještě horší, všechno, co jste napsal že provádí soud, matka Vaší dcery a jeji partner, všechno mi přijde jako ta opravdová pedofilie: zneuživani vlastni dcery k uspokojení vlastních potřeb! Bez ohledu na to, jakou bolest, strach a stud pak to dite prožije.

Je mi z toho zle. Slyšela jsem podobné případy už párkrat, ale vždy z dálky, vždy to byl někdo anonymní.

Je dobře, ze o tom mluvíte a bojujete dál. Opravdu Vám přeji, abyste to nikdy nevzdal, protože Vaše dcera se bránit sama nemůže. A taky, ať se to co nejrychleji vyřeší.
Přeji Vám a paní Hauskrechtové hodně odvahy a sil.


Dobrý večer, nelze na tento mail ani trochu nereagovat... Kdyby bylo jak pomoci, rád bych projevil účast. Takhle vám přeji alespoň mnoho sil, pevné nervy a dobrý konec těchto peripetií.





Milý Milane,

je to samozřejmě strašné, ale mohu Tě ujistit, že docela běžné. Je to drsné
sdělení, ale nechci Tě chlácholit ani Ti radit, co teď podnikat. Píše ti
otec šesti dětí, který si s jejich matkama užil své: tento způsob sice žádná
neužila, ale co není může být...v tomto směru čekám vždy to nejhorší, ač
jsem životní optimista. Nebudu Ti líčit své trable, ale postup matky Tvé je
zcela identický s postupem některých matek mých dětí, jen způsoby jak
oddělit mne od dětí se liší...nepřekvapujeme mne to.

Boj se hněvu uražených žen...v mém životě to platilo. To je ta hlavní příčina...pokud si nenarazil
na zcela bezcharakterní sv....ale většinou je to tak, a tak se mstí.
Normální postup.

České soudy se v tomto směru od mého prvního rozvodu v roce 1982 nezměnily a
mají svá příšerná specifika a postupy, ze kterých Ti chce mozek vyskočit z
hlavy. Normální postup.

Teď je to bolavé, protože si uvnitř....nebudu tě chlácholit, chce to svůj a
musí se to bolestí propálit až na samé dno. I když tato situace je hrozná a
nevím, jak bych i při svých zkušenostech reagoval.

Moje poznání: nereagoval jsem na tyto ataky / Ty asi budeš muset/, držel
jsem se principu Kavkazkého křídového kruhu, kdy milující rodič se
nepřetahuje o dítě...viz zkouška v kruhu mezi Grušou a kněžnou...nešel jsem
do soudů: nechtěl jsem konfrontace a celá tato divadélka, rozsudek by nikdy
nevyšel v můj prospěch a hlavně jsem nechtěl, aby děti do toho
vstupovali...záměrně jsem zkracoval svá rodičovská práva, aby se nedočkal
ještě větší potupy...a děti jsem buď stratil na dobro a nebo po dlouhých
letech zase našel...jizvy tam jsou velké. Možná Ti připadám chladný, ale tak
jsem se rozhodl já...čas, ta velká svině, to nakonec přemohl...

Tedy Milane, to není dobrá situace. Náš právní systém je v tomto směru
vykolejený. Nevím, jestli s ním máš bojovat. Já jsem se rozhodl, že začnu
bojovat až budu v důchodu...mít ten čas. Ale pokud chceš vyhrát...tedy
skandálně vyhrát...Přiveď si americké právníky...ikdyž je nemám rád...snad
by platili na tu naší právní svoloč a povědomí matek, že právo je vždy na
jejich straně. Takto podvedených otců je v ČR asi 750 000. To je masa
zoufalců, která se neubránila tlaku matek a soudů, sociálek.
Ve svém případě se obrať na Unii otců, nevím, jak se to jmenuje přesně,
kteří znají podobné případy dopodrobna a poradí Ti postup. Skončíš ale
vyčerpaný ve Strasburku, možná úspěšný, ale dceři bude 15. atd. Musím Ti
napsat po pravdě, protože Tvá bývalá žena rozesela příšernou bouři a asi má
čas a chuť to dělat až do bezvědomí. Jen tak na okraj, žádná žena v ČR
nebyly odsouzena za to, že by záměrně škodila někomu tím, třeba že ho
označila za pedofila, nebo jenom tím, že ho označila za otce dítěte, ikdyž
nebyl. Musel platit, ikdyž věděl, kdo je otcem...v šesti letech dítěte se
rozhodlo, že není otcem...musel vše dokazovat on, peníze chtít po otci
nemohl, protože nemohl ho do toho soudu zatáhnout, to by musela ona...a ona
si vybrala na placení právě jeho. Nebyla odsouzena za podlost a schválnost.
To o jednom člověku z divadla...a následuje tisíce dalších případů.




Pane magistře,

přečetl jsem si Váš pohnutý příběh na K 213. Je to hodně drsné...
Souhlasíte s tím, abych Váš dopis zveřejnil na Střídavce.
Pokud máte i další informace, je možno je zde také zveřejnit.


Dobrý den, zaujal mě Váš článek. Zavolejte mi, pokusíme se s tim něco udělat


Pane kolego,

je mi upřímne líto za to, co se děje Vám a Vaší paní. Vy mě asi neznáte, žiji ve Slovinsku, a já také neznám Vaši situaci blíže - ale chtěla jsem aspoň takhle vyádřit svoji podporu.

Děsí mě to, co se děje Vám a paní Hauskrechtové a jsem úplně znechucena z toho, co čtu. A co je ještě horší, všechno, co jste napsal že provádí soud, matka Vaší dcery a jeji partner, všechno mi přijde jako ta opravdová pedofilie: zneuživani vlastni dcery k uspokojení vlastních potřeb! Bez ohledu na to, jakou bolest, strach a stud pak to dite prožije.

Je mi z toho zle. Slyšela jsem podobné případy už párkrat, ale vždy z dálky, vždy to byl někdo anonymní.

Je dobře, ze o tom mluvíte a bojujete dál. Opravdu Vám přeji, abyste to nikdy nevzdal, protože Vaše dcera se bránit sama nemůže. A taky, ať se to co nejrychleji vyřeší.
Přeji Vám a paní Hauskrechtové hodně odvahy a sil.


Dobrý večer, nelze na tento mail ani trochu nereagovat... Kdyby bylo jak pomoci, rád bych projevil účast. Takhle vám přeji alespoň mnoho sil, pevné nervy a dobrý konec těchto peripetií.






Milý Milane,

je to samozřejmě strašné, ale mohu Tě ujistit, že docela běžné. Je to drsné
sdělení, ale nechci Tě chlácholit ani Ti radit, co teď podnikat. Píše ti
otec šesti dětí, který si s jejich matkama užil své: tento způsob sice žádná
neužila, ale co není může být...v tomto směru čekám vždy to nejhorší, ač
jsem životní optimista. Nebudu Ti líčit své trable, ale postup matky Tvé je
zcela identický s postupem některých matek mých dětí, jen způsoby jak
oddělit mne od dětí se liší...nepřekvapujeme mne to.

Boj se hněvu uražených žen...v mém životě to platilo. To je ta hlavní příčina...pokud si nenarazil
na zcela bezcharakterní sv....ale většinou je to tak, a tak se mstí.
Normální postup.

České soudy se v tomto směru od mého prvního rozvodu v roce 1982 nezměnily a
mají svá příšerná specifika a postupy, ze kterých Ti chce mozek vyskočit z
hlavy. Normální postup.

Teď je to bolavé, protože si uvnitř....nebudu tě chlácholit, chce to svůj a
musí se to bolestí propálit až na samé dno. I když tato situace je hrozná a
nevím, jak bych i při svých zkušenostech reagoval.

Moje poznání: nereagoval jsem na tyto ataky / Ty asi budeš muset/, držel
jsem se principu Kavkazkého křídového kruhu, kdy milující rodič se
nepřetahuje o dítě...viz zkouška v kruhu mezi Grušou a kněžnou...nešel jsem
do soudů: nechtěl jsem konfrontace a celá tato divadélka, rozsudek by nikdy
nevyšel v můj prospěch a hlavně jsem nechtěl, aby děti do toho
vstupovali...záměrně jsem zkracoval svá rodičovská práva, aby se nedočkal
ještě větší potupy...a děti jsem buď stratil na dobro a nebo po dlouhých
letech zase našel...jizvy tam jsou velké. Možná Ti připadám chladný, ale tak
jsem se rozhodl já...čas, ta velká svině, to nakonec přemohl...

Tedy Milane, to není dobrá situace. Náš právní systém je v tomto směru
vykolejený. Nevím, jestli s ním máš bojovat. Já jsem se rozhodl, že začnu
bojovat až budu v důchodu...mít ten čas. Ale pokud chceš vyhrát...tedy
skandálně vyhrát...Přiveď si americké právníky...ikdyž je nemám rád...snad
by platili na tu naší právní svoloč a povědomí matek, že právo je vždy na
jejich straně. Takto podvedených otců je v ČR asi 750 000. To je masa
zoufalců, která se neubránila tlaku matek a soudů, sociálek.
Ve svém případě se obrať na Unii otců, nevím, jak se to jmenuje přesně,
kteří znají podobné případy dopodrobna a poradí Ti postup. Skončíš ale
vyčerpaný ve Strasburku, možná úspěšný, ale dceři bude 15. atd. Musím Ti
napsat po pravdě, protože Tvá bývalá žena rozesela příšernou bouři a asi má
čas a chuť to dělat až do bezvědomí. Jen tak na okraj, žádná žena v ČR
nebyly odsouzena za to, že by záměrně škodila někomu tím, třeba že ho
označila za pedofila, nebo jenom tím, že ho označila za otce dítěte, ikdyž
nebyl. Musel platit, ikdyž věděl, kdo je otcem...v šesti letech dítěte se
rozhodlo, že není otcem...musel vše dokazovat on, peníze chtít po otci
nemohl, protože nemohl ho do toho soudu zatáhnout, to by musela ona...a ona
si vybrala na placení právě jeho. Nebyla odsouzena za podlost a schválnost.
To o jednom člověku z divadla...a následuje tisíce dalších případů.



Ahoj kamaráde,

pění se mi krev, pumpuje žluč a otevírá kudla v kapse. Na to jak dobře Tě znám, na to jak jsme se po nějaké době, kdy jsme se nepotkali, zaujatě bavili o milovaných dětech jako dva pyšní tatínci, mi to, co jsem právě četl připadá jako něco z kategorie nemožného, jako zlý sen. Budu-li Ti moci být jakkoli nápomocný POČÍTEJ SE MNOU !! Snad přece někde musí existovat instance či autorita nadaná zdravým rozumem a také citem.
Mohu-li Ti radit nenech se zastrašit ani "panem politikem", který si již evidentně notně přišňupl arogantním a svévolným praktikám . Ať je netahá tam, kam nepatří, tedy do obyčejného lidského života, do vztahu rodiče a dítěte. Jeho (jejich) zájem z celé kauzy přímo čiší.
Milane, jsem při Tobě, držím palce a klidně se na mne s čímkoli obrať. Klidně, chceš-li , zveřejni můj mail.)


Je mi Vás upřímně líto. Jak to líčíte, je to opravdový hnus. Přeji pevné nervy a držím Vám a hlavně Vaší dceři všechny palce, aby to dobře dopadlo a tu psychickou zátěž, kterou na Vás položí skupina odosobněných "profesionálù", abyste ustáli. Říká se mi to těžko, protože to platí také pro mne, ale nebojte se, říká se, na každého jednou dojde a čím je člověk výše postavený, padá z větší výšky. Nechci nikomu psát nic zlého, ale je v tom jistá naděje, že opravdový viník bude potrestán a mnohdy si to zaviní sám. No nic. Moc Vás zdravím a lončím se se slovem podpory a přesto že Vás osobně neznám budu na Vás myslet a modlit se, aby Vám vše dobře dopadlo a skutečná pravda vyšla na povrch.



Dobrý večer,

Vůbec Vás neznám, ale jestli je pravda, to co tady popisujete, tak je mi to moc líto a mám z toho husí kůži, v každem případe si také myslím, že je dobře, že informujete veřejnost a doufám, že se dá všechno dopořádku, posílam hodně síly a určitě to nevzdávejte.



Vážený pane Davide,
nedokážu si představit jaký odpor a zároveň bezmoc teď cítíte. Nicméně držím palce, ať se vše co nejdříve dá do pořádku. Jak se říká - na každou svini se vaří voda.

Presně stejná věc se právě odehrála mému kamarádovi ve Slovinsku. Ti lide jsou nemocní.


Hodně hodně štestí přeju!



Dobrý den,

mimo to, že Váš mail ve mně vyvolal obrovskou vlnu hořkých emocí, nespravedlnosti, kterou z duše nenávidím a soucitu, což Vám je samozřejmě k ničemu, chtěla jsem napsat, že je-li něco, co může neangažovaný a v podstatě nezasvěcený člověk udělat, aby pomohl, tak bych moc ráda udělala maximum...

Kdyby k něčemu bylo nestranné mínění či výpověď - znám Janu ze školních spoluprací a Vás oba docela dobře z vyprávění kamarádů- udělám, co můžu....
Držím palce ať se věci brzy v lepší obrátí a pořád se pevně snažím věřit, že všechno pekelné a nenávistné má smysl a kontrapunkt v lásce.



Vážený pane Davide,
Nejsem si v tuto chvíli jist, zdali se známe. Spíš si myslím, že ne. Pokud se mýlím, moc se omlouvám. Nevím. Je možné, že jako student DAMU jsem se dostal do vašeho adresáře. Nevím. A vlastně to ani není důležité.

Váš příběh mne ovšem zaujal. Děkuji „náhodám“ že se dostal i ke mně. Není to moc šťastný příběh, pravda, ale zapadá do kontextu současné situace. Když pozoruji tento svět a situaci v naší republice, říkám si: „Kam spějeme?“ Všechno je naruby. Cení se drzost, záludnost, faleš, vychytralost a další jim podobné vlastnosti, zatímco pravda, dobrosrdečnost, spravedlnost a láska k bližním je něco pokleslého a typického pro slabochy, které je třeba oškubat, dokud dřímají ve své naivitě. Stejně tak si začínám uvědomovat, že čím jsi mladší, tím více ti září zelená na všech cestách a čím jsi starší, tím více překážíš. Nemluvím o sobě. Zatím si nemám na co stěžovat. Ale pozoruji lidi kolem, poslouchám je a vidím jejich tváře obavy a čím dál shrbenější záda.
Nedávno jsem vyslechl také zajímavý případ, trochu z jiného soudku, ale jako by v něm bylo něco podobného. Jedna známá (moc fajn ženská – skvělý člověk do nepohody), učitelka ZŠ, která má šestou třídu, vyprávěla, jak jeden vyhlášený raubíř se jí několikrát velice sprostě těmi nejvybranějšími vulgarismy snažil vyprovokovat. Ona vydržela dlouho, ale když už toho bylo dost, adekvátně mu odpověděla. Člověk v běžném životě takovou situaci téměř přehlédne. Usměje se a jde dál. Jenže onu byť adekvátní odpověď učitelky si milý žák nahrál na mobil. A bylo. Celá věc se vytrhla z kontextu. Věří se žákovi a jeho otci, který nad ním drží ochrannou ruku, takže má známá – učitelka nenašla zastání ani u ředitelky, která si je skutečnosti vědoma. Učitelka je vyzvána k tomu, aby se milému žáčkovi a jeho otci před celou třídou omluvila…
Když jsem byl malé dítě kolem osmi devíti let, chodil jsem do jisker (tím rozhodně nechci propagovat onen totalitní režim). Měli jsme na jednom takovém setkání napsat na papír slovo, které považujeme za nejošklivější. Nevím už, co jsem tenkrát napsal. Vím, co bych napsal dnes – „BEZMOC“. Také jsem se s ní párkrát setkal osobně. Ale naštěstí jsou tu i slova krásná…
Jak jsem uvedl na začátku, zřejmě se zatím neznáme osobně. Stejně tak asi není v mé moci, abych Vám, pane Davide, nějak pomohl v oblasti zákonů, justice či psychiatrů. Každopádně Vám rád pomohu alespoň duchovně. Přeji Vám hodně síly a energie do tohoto boje. A hlavně vám přeji, abyste v tomto světě „bezmoci“ neztrácel „VÍRU“ a „NADĚJI“, která dokáže být věčná, a která nás může přivést na místo, kde první budou poslední a poslední první!




Davide, můžu nějak pomoci?!!



Vážený pane Davide,
pokud jsou Vámi níže popsané události pravda, pak je to opravdu kruté a přeji Vám hodně štěstí, abyste dceru získali zpět.
Jen jsem nepochopila, co je cílem této zprávy, krom toho, abyste o události informoval co nejvíce lidí - což je opravdu lepší, než to "tajit" či dělat, že se nic neděje.
Zkuste tuto kauzu navrhnout pořadu Reportéři ČT - i když by k jejímu odvysílání došlo asi s nějakým odstupem, přece jen by to mohlo podnítit nějakou diskusi či větší vůli ze strany všech zúčastněných právníků.

Milane, je mi z toho ouvej, ale to je asi to jediné, co můžu udělat. Kdysi jsme se potkali v Činoherním studiu, když tam ještě šéfoval Petr Poledňák. Myslím na Vás.

Dobrý den,
držím Vám palce, aby vše nakonec dopadlo dobře. Pokud byste měl zájem, zkuste se obrátit na PhDr. Alenu Uváčikovou - dětskou psycholožku, která má zkušenost z mnoha mediálně známých případů ohledně týrání nebo údajného týraní a zneužívání dětí. Snad Vám poradí, jak se v této situaci bránit. Mezi její dětské pacienty patřili například kluci z kuřimské kauzy. Dále se snaží o spravedlivé svěření dětí do péče tomu rodiči, který se o dítě dokáže lépe postarat, nestojí tedy vždy na straně matky.
Nedejte, prosím, na lživá nařčení mužů z hnutí Strassburgských otců (programově ničí své ženy a děti a ona proti nim bojuje, proto se na webu najdou urážlivá hodnocení).

Pane magistře,

přečetl jsem si Váš pohnutý příběh na K 213. Je to hodně drsné...
Souhlasíte s tím, abych Váš dopis zveřejnil na Střídavce.
Pokud máte i další informace, je možno je zde také zveřejnit.


Dobrý den, zaujal mě Váš článek. Zavolejte mi, pokusíme se s tim něco udělat


Pane kolego,

je mi upřímne líto za to, co se děje Vám a Vaší paní. Vy mě asi neznáte, žiji ve Slovinsku, a já také neznám Vaši situaci blíže - ale chtěla jsem aspoň takhle vyádřit svoji podporu.

Děsí mě to, co se děje Vám a paní Hauskrechtové a jsem úplně znechucena z toho, co čtu. A co je ještě horší, všechno, co jste napsal že provádí soud, matka Vaší dcery a jeji partner, všechno mi přijde jako ta opravdová pedofilie: zneuživani vlastni dcery k uspokojení vlastních potřeb! Bez ohledu na to, jakou bolest, strach a stud pak to dite prožije.

Je mi z toho zle. Slyšela jsem podobné případy už párkrat, ale vždy z dálky, vždy to byl někdo anonymní.

Je dobře, ze o tom mluvíte a bojujete dál. Opravdu Vám přeji, abyste to nikdy nevzdal, protože Vaše dcera se bránit sama nemůže. A taky, ať se to co nejrychleji vyřeší.
Přeji Vám a paní Hauskrechtové hodně odvahy a sil.

Dobrý večer, nelze na tento mail ani trochu nereagovat... Kdyby bylo jak pomoci, rád bych projevil účast. Takhle vám přeji alespoň mnoho sil, pevné nervy a dobrý konec těchto peripetií








Milý Milane,

je to samozřejmě strašné, ale mohu Tě ujistit, že docela běžné. Je to drsné
sdělení, ale nechci Tě chlácholit ani Ti radit, co teď podnikat. Píše ti
otec šesti dětí, který si s jejich matkama užil své: tento způsob sice žádná
neužila, ale co není může být...v tomto směru čekám vždy to nejhorší, ač
jsem životní optimista. Nebudu Ti líčit své trable, ale postup matky Tvé je
zcela identický s postupem některých matek mých dětí, jen způsoby jak
oddělit mne od dětí se liší...nepřekvapujeme mne to.

Boj se hněvu uražených žen...v mém životě to platilo. To je ta hlavní příčina...pokud si nenarazil
na zcela bezcharakterní sv....ale většinou je to tak, a tak se mstí.
Normální postup.

České soudy se v tomto směru od mého prvního rozvodu v roce 1982 nezměnily a
mají svá příšerná specifika a postupy, ze kterých Ti chce mozek vyskočit z
hlavy. Normální postup.

Teď je to bolavé, protože si uvnitř....nebudu tě chlácholit, chce to svůj a
musí se to bolestí propálit až na samé dno. I když tato situace je hrozná a
nevím, jak bych i při svých zkušenostech reagoval.

Moje poznání: nereagoval jsem na tyto ataky / Ty asi budeš muset/, držel
jsem se principu Kavkazkého křídového kruhu, kdy milující rodič se
nepřetahuje o dítě...viz zkouška v kruhu mezi Grušou a kněžnou...nešel jsem
do soudů: nechtěl jsem konfrontace a celá tato divadélka, rozsudek by nikdy
nevyšel v můj prospěch a hlavně jsem nechtěl, aby děti do toho
vstupovali...záměrně jsem zkracoval svá rodičovská práva, aby se nedočkal
ještě větší potupy...a děti jsem buď stratil na dobro a nebo po dlouhých
letech zase našel...jizvy tam jsou velké. Možná Ti připadám chladný, ale tak
jsem se rozhodl já...čas, ta velká svině, to nakonec přemohl...

Tedy Milane, to není dobrá situace. Náš právní systém je v tomto směru
vykolejený. Nevím, jestli s ním máš bojovat. Já jsem se rozhodl, že začnu
bojovat až budu v důchodu...mít ten čas. Ale pokud chceš vyhrát...tedy
skandálně vyhrát...Přiveď si americké právníky...ikdyž je nemám rád...snad
by platili na tu naší právní svoloč a povědomí matek, že právo je vždy na
jejich straně. Takto podvedených otců je v ČR asi 750 000. To je masa
zoufalců, která se neubránila tlaku matek a soudů, sociálek.
Ve svém případě se obrať na Unii otců, nevím, jak se to jmenuje přesně,
kteří znají podobné případy dopodrobna a poradí Ti postup. Skončíš ale
vyčerpaný ve Strasburku, možná úspěšný, ale dceři bude 15. atd. Musím Ti
napsat po pravdě, protože Tvá bývalá žena rozesela příšernou bouři a asi má
čas a chuť to dělat až do bezvědomí. Jen tak na okraj, žádná žena v ČR
nebyly odsouzena za to, že by záměrně škodila někomu tím, třeba že ho
označila za pedofila, nebo jenom t&iacu

Bez přihlášení nemůžete vkládat příspěvky.