Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

SMÁLI JSME SE SLOVÁKŮM ...

Details

Created: Tuesday, 24 October 2017 14:31

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 4131

… když volili  Mečiara a když tam pak mečiarismus vládnul. A hrdě se bušili v prsa, o kolik my jsme chytřejší, kultivovanější, rozumnější. Že nám se to nikdy nemůže stát …

     Volební výsledky posledních parlamentních voleb – bohužel – hovoří o něčem zcela odlišném.

     ANO slovenského estébáka Babiše – 30%.

Na Slovensku měli alespoň tolik inteligence a předvídavosti, že se ho včas zbavili. Vykopli ho – k nám. Stejně tak se dokázali – byť za 5 minut dvanáct – zbavit Mečiara. Včas na to, aby zůstali v Evropě.

     Zato u nás se našla celá třetina voličů, která slovenskému populistovi a bývalému estébákovi dala s klidem svůj hlas. 

     Babiš má u nás dozajista především demaskující funkci – učí nás poznávat, jací jsme. Resp. jaká je celá třetina z nás. Amorální, chamtivá, prahnoucí po pozlátku a ochotná za něj dát cokoliv. Babiš s tou svou na tupo ostříhanou čůzou, co bez ní neučiní ani krok a co je mu za všech okolností neustále v patách, aby jí snad něco neuniklo, zvláště pak pokud jde o dělení lupu, jsou toho zářnými a názornými příklady. Příklady tupé nabubřelosti a drzé nafoukanosti, která jim – zatím – vychází. Do nekonečna to dozajista nebude.

     Stojí za to zamyslet se nad tím, kdo vlastně jsou Babišovi voliči – protože to většinou není politický postoj, to je psychiatrická diagnóza. Pokud si někdo myslí, že to jsou podnikatelé či lidé bohatí, velice se mýlí. S úžasem by zjistil, že to jsou především lidé neúspěšní, ba zakomplexovaní, kteří tajně – doma u televize – sní svůj nekonečný podnikatelský sen a v televizi sledují Babiše stejně jako nové díly mexické telenovely, nabízející stejný pro ně nereálný a vysněný svět, ve kterém se jim nikdy nepodaří žít – ale o kterém mohou alespoň zadarmo snít. Lidé neúspěšní, protože líní, neznalí, neschopní, naivní, bez základů morálky. Neboť morálka – stejně jako víra – není-li pěstována, časem odpadá a hyne – a nic s tím nesvedou ani četné poučky z historie, že ještě žádné bohatství, nebylo-li nabyto poctivě, nikomu štěstí nepřineslo – ba právě naopak.

     A tak životně neúspěšní povaleči a samoživitelky budou dál ležet na gauči a snít svůj podnikatelský sen – jak jsou veleúspěšnými velkomanažery či obletovanými manekýnami – a volit Babiše, což je to jediné, co jim z podnikatelského snu zbylo.

     Konečně, díky pobytu v hromadném zařízení, mám tu pár babišovských prototypů přímo na očích. Sami to s podnikáním dotáhli leda sem, do kriminálu – ale o Babišovi sní dál. Když se zeptám, co na něm vidí – tak prý byl úspěšný ministr financí (což je otázkou a bez podrobné analýzy hospodaření státu bych se to neodvážil nikdy tvrdit). Když se ale zeptám – „A co ministerstvo spravedlnosti?“ – tak je ta otázka naprosto vykolejí. Jakoby to byla zákeřná podpásovka. Díky zkušenostem ze soudů, i z kriminálů, nemůže totiž nikdo přehlédnout, v jakém chaosu a bezkoncepčnosti celý resort spravedlnosti je – akorát že to, neznámo proč – nikoho nenapadlo spojovat s Babišem. Ten je přece úspěšný a všechno se mu daří. Vysvětlením pro stav resortu spravedlnosti pak chybí zcela. Prostě – podpásovka. Asi jako když se kdysi zeptali západní novináři představitelů tzv. socialistických států na politické vězně.

     Přesto – i když chybí odpověď, svůj svatý sen o úspěšném podnikateli si nehodlají nechat narušovat. Ten – v tomto případě – narušila dotyčnému až volební komise, když mu řekla, že ho nenechá volit, protože nemá platný doklad. Hlásalo se pak, že dotyčný pravidelně, zhruba jednou ročně, ztrácí občanku – a přesto, že mu městský úřad poslal novou do věznice, dotyčnému bylo líto tří stovek, a tak ho nezaplatil – načež ho věznice zase vrátila odesílateli. A – měl po volbách.      Takový – typický volič ANO. Mimochodem, mě napadá, že ti, co zvolili Babiše – to bude stejná či obdobná vrstva národa, která v r. 1946 zvolila s převahou komunisty. A pak jsme si za to nesli přímé důsledky dalších 40 let.

     Druhým šokujícím výsledkem voleb je zisk Pirátů i SPD, tedy strany Tomio Okamury. Obě strany mají v tomto směru jedno dozajista společné pojítko: S takovým – řekněme rovnou nezaslouženým – úspěchem nepočítaly a nejsou na něj připraveny. A to po žádné stránce, především pak personální. Prostě – nemají lidi. Natož lidi natolik kvalitní, zkušené a vzdělané, aby mohli převzít a dobře vykonávat funkce poslanců, natož pak ministrů a personálu kolem nich. Při pohledu na šífa Pirátů Bartoše a nanynky, co ho obklopovaly na povolební tiskové konferenci, má divák spíše pocit, že se dívá na závěr maturitního večírku nežli na tiskovku třetí nejsilnější strany, která získala ve volbách dokonce přes 10% hlasů.

     Co na volbách na druhé straně rozhodně ocenit lze, to je výprask, jaký byl uštědřen především dosud vládnoucí ČSSD (a to přesto, že měli svého předsedu vlády a že po dobu jejich vládnutí procházela země ekonomickou konjunkturou, a zejména pak vykroužkování feministky Marksové – a stejně tak i propad Kalouskovy TOP 09, která se jen těsně a až na poslední chvíli (po sečtení hlasů v Praze) dostala do sněmovny. Přiznávám, že by mě nemálo potěšilo, kdyby se tam nedostala vůbec. Jejich rétorická cvičení na ochranu pravicových – a rodinných – hodnot byla totiž v přímém – a ostrém – kontrastu k jejich zcela bezzubé praxi, vykazující především prvky přehnané opatrnosti, ba zbabělosti.

     Totéž pak platí pro hlavní křesťanskou stranu, výsledkem zklamané lidovce. Tvrdili – při posledních volbách – že „dají zemi do pořádku“, byli 4 roky u vlády – a – dali?!     Pokud jde o resort spravedlnosti – a Ježíš Kristus pro stát důležitější úkol než je zajištění spravedlnosti neviděl – tak ten šel – právě za jejich spoluúčasti na vládě – ještě výrazně dolů, ač se zdálo, že to už ani není možné.

     Pokud jde o hodnocení výsledků voleb, pak – celkově: Je to špatná zpráva pro všechny. Špatné vysvědčení o předchozím vládnutí – a ještě horší předpověď do budoucna.

     S hnutím ANO přišel do politiky nový jev:     Lidský i politický buranismus nevídaných rozměrů a obsahu. Jinými slovy: Zcela nekompetentní lidé na vysoce odpovědných místech, lidé, kteří ani v náznacích netušili, co by vlastně měli dělat a co se od nich očekává.     Tento trend bude tedy do budoucna ještě výrazně posílen.     Stát, kde vládnou demokraticky zvolení nekompetentní omezenci, je děsivou noční můrou o dosahu zneužití státního mocenského aparátu vůči vzdělanější a schopnější části národa.

     Ano, pokud jde o hlavní argument proti demokracii – pak je to průměrný volič.     Obávám se, že ten dal voličům voleb nebývalou moc, kteří na její použití ve prospěch všech nejsou vůbec připraveni. A že ji dokáží hlavně zneužívat. Ve svůj vlastní prospěch a proti těm, kteří na to budou poukazovat.

     Slováci se vlastního Mečiara a vlastního Babiše dokázali včas zbavit. Byť za 5 minut dvanáct. Není se jim co smát. Naopak. Smát se mohou už nyní – oni.     Náš – kdysi slabší a mladší – bratr.

     Obávám se, že smát se nebudou jen oni – ale i zbytek Evropy. Protože čím dál více namísto ke vzoru ustálené západní demokracie se blížíme k banánové nestabilitě středoamerického typu.     Bohužel, i se stejným druhem absurdně směšné, zkorumpované a diletantské státní správy.

     V Ostrově n. Ohří, 22. října 2017

________________________

________________________