AR : Arménské rysy - křesťanská země pod Araratem

Kdo sleduje letitě naše stránky, ví, co to byly - v r. 2011 -  Pankrácké rysy. Tito čtenáři zajisté nebudou překvapeni tím, co to jsou Arménské rysy. 

Malý a velký Ararat, před nimi vinice, mezi nimi hranice... 

 

Může být symboličtějšího vyjádření ? 

Opakovaně vězněný politicky vězeň se sešel s již letitým politickým emigrantem - a to vše v době, kdy 200 tisíc hlupáků slaví na Letné 30 let údajné "svobody". 

Nutno k tomu dodat, že ani za komunistů nikdo nemusel prchat ze země proto, že se rozvádí nebo proto, že chce vychovávat vlastní dítě. 

Ba ani do vězení nebyl tehdy nikdo zavírán proto, že chce vychovávat vlastní děti. Mohli je - tehdy, nikoliv dnes - vychovávat i tzv. "disidenti", kterým se o skutečném pronásledování zdálo po sametu o to více, oč méně byli před ním skutečně pronásledováni. 

Na pozvání Tomáše Jadlovského jsem se s ním sešel na několik dnů v jeho exilu v Arménii, kde čeká na to, až vyprší platnost evropského zatykače, vydaného Španělskem. A Českou republikou samozřejmě posvěceného (viz : Srovnej případy současných katalánských separatistů v zahraničí, které - na základě stejného eurozatykače ze stejné země - odmítly již vydat dva evropské státy, tedy Německo a Belgie, ač je k tomu jinak tento právní akt zavazuje). 

Arménii nic nezavazuje, přesto Tomáše vydat odmítla a odmítá i nadále. 

Do historie českého rodinného práva se tak již bezesporu zapsala zlatým písmem, i kdyby jiného nebylo. 

Podívejme se proto na tuto vzdálenou zemi blíže, stojí to za to. Také se jí říká : Země pod Araratem. 

Oni sami o to nemálo stojí, Ararat mají skoro všude : Na světoznámém koňaku, na svých opravdu vynikajících vínech, na čokoládách, na obchodech - a třeba i na vstupním celním razítku a dokonce i na vlajce a státním znaku. 

Přitom - taková maličkost : Ač Ararat, tato bájná biblická hora, bezesporu známá a drahá všem křesťanům, dominuje jakémukoliv pohledu z a na Jerevan, hlavní město této země, leží dnes - v cizině. Tedy, konkrétně, v Turecku. 

Jerevan je totiž - ač metropole -  de facto pohraniční město, za kterým se táhne rovina - až k drátům, nám kdysi také dobře známým. 

Ano, je to stejná železná opona - jako kdysi třeba právě v Bratislavě, u Dunaje. Anebo - ovšem už bez města - na Šumavě. 

Na Ararat je výhled nejen prakticky odkudkoliv z hlavního města, ale i z celého příhraničního kraje, kterým vede - podél hranic - důležitá komunikace, silniční i železniční (jeli jsme po ní až do Armaviru, dalšího důležitého centra a střediska stejnojmenné provincie).

Je to totiž rovina - a nad ní se vypíná opravdu vysoká hora. Jestli povodeň světa kdysi sahala až po špičku této hory, na které Noe postavil svou archu, pak si dovedu představit, kolik to muselo být vody - a že smetla opravdu vše...

Dnešní Arménie - a to také vysvětluje, proč je dnes Ararat v zahraničí - je jen zlomkem Arménie původní, která byla tradičně a historicky trnem v oku svým mocným sousedům - Osmanům a Peršanům. Ti si ji také mezi sebe rozdělili - a to, že dnes Arménie vůbec existuje, je asi hlavně zásluhou třetího velkého souseda - Ruska, který si také kus urval - a právě tento kus z Arménie dodnes zbyl. 

V tom spočívá asi také nejvýraznější odlišnost Arménů od nás - protože zatímco pro nás byli a jsou Rusové povětšinou okupanti, stejně jako třeba pro Baltské národy, pro Armény jsou naopak oněmi bratry, kteří je zachránili před osmanskou krutostí a tureckou genocidou. 

Mimochodem, při zmínce o ní, mě vlastně docela udivuje, jak bylo možné masakr takového rozsahu před světem tak dlouho tajit nebo bagatelizovat - zatímco třeba o Hitlerově holokaustu Židů se mluví dnes a denně na všech stanicích světa. 

Omezená suverenita 

Arménie, ač vydává nemalou část státního rozpočtu na armádu a obranu a ač byla dlouho v permanentní válce - tu s Turky, tu o Náhorní Karabach, je vlastně vazalským státem. 

Nutno říci, že asi dobrovolně. 

Zatímco s Tureckem či Ázerbájdžánem má uzavřené, neprostupné hranice bez hraničních přechodů (pro nás těžko představitelný stav), tak s Ruskem má naopak vztahy opravdu bratrské. 

Hranici s Tureckem ostatně hlídají ruští vojáci, nepříliš hustá železniční síť - patří Rusku. Stejně tak elektrorozvodná síť.  Každý si pak dovede snadno představit, nakolik je asi nezávislý stát, jehož hranice hlídá - a vlastně i nezávislost garantuje - cizí mocnost. 

Na Rusko tu ostatně v mnohém vzhlížejí jako na vzor - a co je ruské, to je dobré. To je taky asi největší rozdíl oproti nám. 

Společného toho máme ale také hodně, víc, než by se mohlo zdát. 

Především stav, kdy malý národ celá staletí čelí svým mocným, uchvatitelským sousedům. A - stále přežívá. 

Křesťanská enkláva uprostřed moře islámu. 

A jsme pomalu u podstaty věci. 

Začal jsem totiž kdysi na Arménii pohlížet zcela jinak, když jsem se dozvěděl, že je to kolébka křesťanství, vůbec první ze tří křesťanských království, kde bylo křesťanství prohlášeno oficiálním státním náboženstvím. 

Tím je Arménie hodně podobná sousednímu Polsku : Křesťanská církev je zde respektovaným státotvorným prvkem, který se také o stát - a vůbec přežití arménského národa - opakovaně a nezpochybnitelně zasloužil. Nutno dodat, že je to církev nikoliv katolická, ba ani pravoslavná, ale apoštolská. Má svá nezpochybnitelná specifika - ale křesťanství to rozhodně je. A to dokonce ve své původní, nejčistší podobě. 

Křesťanství zde má proto také hluboké kořeny v duši národa, o tisíc let hlubší než u nás. A je to vidět - i na chování lidí. 

Prakticky se tu nekrade, ba i jiná kriminalita je mizivá - a pokud ji někdo páchá, jsou to obvykle cizinci. 

Předmanželské soužití párů je zde prakticky nemyslitelné, stejně jako většinově rozvod. Dívky se vdávají jako panny, budiž jim to ku cti. A v manželství - logicky - vydrží až do smrti jednoho z manželů. 

A křesťanská morálka a křesťanská rodina je také to, co patrně nejvíce napomohlo Tomášovi k tomu, že zde může volně a svobodně žít - zatímco při přejezdu hranic do evropských satelitů by byl na základě eurozatykače neprodleně zatčen a odeskortován do Španělska. 

Ani generální prokurátor Arménie totiž nedokázal pochopit podstatu a smysl zatykače na otce, který chce vychovávat svoje dítě - a kvůli tomu se musel uchýlit tisíce kilometrů daleko, do vzdálené a nedostupné země. Zaručil mu proto, že pokud neopustí Arménii, bude i nadále volný. On, i jeho dítě. 

Něco, co mu jeho - údajně svobodná - vlast zaručit nedokázala.

Arménie, na rozdíl od ČR, k němu žádné povinnosti neměla a nemá. 

___________________

 

 Divoká krajina pod horami... Dole tekoucí říčka. Zásobuje Jerevan pitnou vodou. 

 

 

Prastará křesťanská země... Kdo hledá naše - evropské - kořeny - a to je křesťanství - musí sem. 

 

 

 

 Prastará země - plná památek : Antických, římských... i ...

mladších, křesťanských... 

 

 

 

 

 I těch nejmladších... A stále - křesťanských. 

 

 

 Prosvětlený kříž - symbol apoštolské církve - najdete skoro všude : V kostelích, na hřbitovech, na budovách... 

 

 

_______________________

_______________________

Současně tímto děkuji všem, kteří mne v době nepřítomnosti v ČR v dobrém postrádali, sháněli se, co se mnou je - v obavách, že jsem byl znovu uvězněn. Tentokráte opravdu ne. Ale - děkuji za zájem i za tu starost. JF 

 

____________________
____________________

Komentáře  

0 # Karel 2019-11-16 22:01
Záhada nepřítomnosti rozluštěna :) Také usilovně prosazuji práva - vlastních i cizích dětí, i ta má. Díky Jirkovi Fialovi se cítím "silnější". Je moc důležité se spojovat. V jakékoliv zvůli, bezpráví. V tom je naše síla. Jak je vidět, i v Čechách se najde člověk, jako je zde Jiří Fiala, který se nebojí sdělit názor a pravdu. Takže to určitě nevzdávejte, ať už se vám děje cokoliv. Ten kdo už nemá co ztratit, bojuje jako o život. Je to tak velká síla, že může zaskočit i mnohem silnějšího, ale na takový útok nepřipraveného protivníka. Tomáš patří mezi opravdu silné protivníky a ti zbabělci v Česku se ho bojí. Bojí se nás, kteří to NIKDY nevzdáme. Takový dosahují změn. Všem vám přeji pocítit ten pocit. Je to pocit SVOBODY.
0 # Tomáš Jadlovský 2019-11-17 09:46
Ahoj Karle, napsal jsi to výstižně - pocit svobody. Dlouho jsem nevěděl, jak mám nazvat pocit, který jsem zažil v noci z 12. na 13. října 2014, když jsme se synem utekli z Evropy, prošli jsme kontrolami a konečně jsme seděli v autě, které nás vezlo do Karabachu. Celou tuto noc jsem nespal, velice špatně jsem spal i noc předchozí, a najednou jsem seděl v autě se svým dítětem, které mi spalo na klíně jako pětileté vlastně poprvé, protože předchozí 4 roky mi justiční mafie nepovolovala mít syna přes noc, aby jeho matka neutrpěla trauma z představy, že i bez ní to jde. Tehdy jsem byl skoro čtyřicátník, na ponocování jako za mlada jsem už roky nebyl zvyklý, a přesto jsem nebyl unavený, natož aby se mi chtělo spát. Cítil jsem takové nadšení, že konečně můj život neurčuje justiční mafie na přání bývalky, bylo to jako opilost, aniž bych pil. Pak jsme si se synem rok užívali volnosti, četl jsem o tom, co na mne v Evropě chystají, a tak jsem pochopil, že ten euforický pocit, to je SVOBODA.
0 # Ing. Jiří Fiala 2019-11-17 10:13
Jerevan a Praha:

Zatimco Praha existuje 1400 let, tak Jerevan je starsi nez Rim a existuje jiz 2800 let.
O moralce, ktera je v Armenii, se muze Cechum za Burese jen zdat!!!
Z
__________
Ano, mohu potvrdit. Tedy těch 2800 let. To v Jerevanu ještě všude visí z loňska plakáty s tímto výročím...
0 # Ing. Jiří Fiala 2019-11-17 10:15
Tahni estebaku:

blesk.cz/.../...
0 # Ing. Jiří Fiala 2019-11-17 10:16
Aspoň jedna pozitivní zpráva k 30. výročí 17. listopadu. J.K.

www.msn.com/.../ar-BBWRf3S?ocid=spartandhp
0 # Karel 2019-11-17 11:17
Ahoj Tomáši, i přesto, že jsem se vyléčil z melancholie, že jsem muž a romantiku, či jiné srdeční pocity nemám tak silné jako žena, zde musím napsat, že na mě tvé vyprávění odjezdu z Evropské diktatury působí velmi dojemně. 13.11.19 mě a dětem umožnil PhDr. Mrštík, soudní znalec setkání. Výjimka, které pořád jsou. Slabá naděje, malý zelený klíček v poušti.. avšak bývalé a jejímu muži také :( takže mi trvalo hodinu, než je to přestalo bavit a občas jsem byl s dětmi sám. Na okamžik. Ten jsem využil. Odměnou byl sladký úsměv milovaných dcer. Tak málo.. a mě zaplavil neuvěřitelný pocit lásky.. že mne milují a nic s toho co tvrdí bývalá není pravda! Tak málo nám musí stačit. Dokonce na mne útočil její muž. Ustál jsem to NENÁSILNĚ. S ÚSMĚVEM. Odměna : děti mluví na tátu ! Smějí se, jsou šťastné ! Pro ty, kdo neví: děti nemohu vychovávat, ani vídat 3 roky, 10 měsíců.I tak je možné téměř okamžitě obnovit vztah.Je potřeba být nenásilný a milovat naplno. Nechť vás naše příběhy inspirují.Karel
0 # Ing. Jiří Fiala 2019-11-17 11:30
Euforicky pocit - SVOBODA:

Tento pocit zazival kazdy, kdo opoustel CR za totality - je konec nekonecneho pronasledovani a oblbovani.
Takovyto pocit dnes chybi mlade generaci, kdyz vyjedou do zahranici na dovolenou.
V CR je zatim necenzurovany internet, na rozdil od Ruska!
Je proto treba demonstrovat proti "starym strukturam", ktere ztelesnuje Bures, aby se ta doba nevratila zpet!!!
Z
0 # Ing. Jiří Fiala 2019-11-17 11:33
Trikrat uplatil soud:

Na adresu protestujících Babiš novinářům sdělil, že v StB nebyl. „Vyhrál jsem třikrát soud a znovu ho vyhraju,“ dodal. Podle archivních dokumentů byl Babiš, někdejší člen komunistické strany, od roku 1982 tajným spolupracovníkem totalitní tajné policie. Babiš to odmítá a vedl kvůli tomu soudní spor na Slovensku. Slovenské nižší soudy mu nejprve daly za pravdu, po zásahu ústavního soudu ale Babišovu žalobu, že je evidován jako agent neoprávněně, zamítly.
________________
K tomu bych něco dodal : Žalobu, že nebyl udavačem, potvrdily nižší soudy pouze a výhradně na základě výpovědi bývalého kmenového estébáka, že Babiš estébákem ani udavačem nebyl.
Slovenský Ústavní soud naprosto správně řekl, že výpověď někoho, kdo byl sám aktivním estébákem, je naprosto nevěrohodná a rozsudek na ní prostě postavit nelze. A toť vše.
0 # Ing. Jiří Fiala 2019-11-17 13:36
Diktatura EU a Diktatura NSCR:

Karel se dotknul tematu Diktatura EU. Musim priznat, ze se mi tez nelibi nazev "Narizeni" (Narizeni ES rady). Kdyz se vsak podivam, co se skryva za tim Narizenim, tak zjistuji, ze to nic tak hrozneho neni. Je to kompromis, ktery ucinily desitky statu EU. Logicky se tento kompromis nemuze libit vsem.
Nejdulezitejsi vsak je, ze ten kompromis NEMUZE byt proti Umluve ZLP!

Jak je tomu v CR?
V CR vydava komunisty ovladany NSCR tzv. Judikaty, ktere by mely byt zavazne pro soudy nizsich instanci. A ted zacina onen bordel - kazdy soudce ma svuj vlastni nazor (podle vsimneho) a podle toho rozhoduje. Casto se stava, ze i NSCR vyda dalsi Judikat, ktery mluvi presne opacne k tomu predchozimu. Tento bordel umoznuje Listina ZLP, platna pouze v CR!

Mnohdy se stava, ze teprve USCR (jediny soud v CR, posuzujici vec podle Umluvy ZLP) da zalovanemu za pravdu (zjistil vykladovy rozdil mezi Listinou ZLP a Umluvou ZLP)!
Nasleduje vsak katastrofalni zaver USCR - pingpong: Vec se vraci k soudu 1. stupne k dalsimu jednani!

Ted si musi kazdy sam zodpovedet otazku: Co je lepsi Diktatura EU, nebo Diktatura NSCR???
Z
0 # Karel 2019-11-17 14:37
Přesné doplnění, tak to je. Děkuji

Bez přihlášení nemůžete vkládat příspěvky.