Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

AR : Astrální chrám. Chrám Slunce.

Details

Created: Monday, 18 November 2019 18:38

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 1079

Možná si vzpomenete na zprávy o Jezídech, které k nám zhruba v r. 2014 začaly pronikat z iráckého bojiště, kde rozšiřující se Islámský stát začal likvidovat etnické skupiny a národy na územích, která dobyl.  

 Do té doby jsem o Jezídech neslyšel. Pak už vcelku také ne. A tak se asi málokdo dozvěděl, co se s nimi nakonec stalo. 

Mluvilo se sice o zvěrstvech, vraždění a odvlékání jejich žen do otroctví, ale už méně o tom, že jich to nemálo také přežilo - a kam poté odešli. 

Průměrný Čech možná nemá ani ponětí o tom, že nemálo z nich odešlo právě do křesťanské Arménie, která si sama genocidu také prožila, takže pro ni má neobyčejné pochopení - a Jezídi zde našli bezpečné útočiště. Navíc Arméni, jako křesťané, neměli žádné snahy je islamizovat, ponechali jim jejich víru, jež je ostatně od křesťanství odvozena. 

Mezi Jerevanem a Armavirem, právě podél té jižní cesty, je zhruba v půli právě takováto oáza Jezídů. Byli tam už dříve - a když začali být masově vyháněni ze svých domovů v Íráku v r. 2014, přišli mnozí další. Vytvořili tam specifickou komunitu. 

O tom se - aspoň v Arménii - obecně ví. Co se nevědělo, ani z místních médií ne - že tam právě budou otevírat svůj nový, jezídský chrám. 

Prostě jsme měli zase jednou štěstí - natrefili jsme se přesně k tomu. A přesně v hodinu, kdy tam bylo nejvíce lidí a slavnost naplno začínala. 

Ona to totiž byla slavnost dvojí - smutná, i veselá. 

Možná symbolicky, právě v čase, kdy byl nový chrám dokončen, zemřel jeho hlavní iniciátor a mecenáš, jistý Mirza, jak ho tam všichni znali. Mirza zemřel v nemocnici někde v Německu, kam se asi za léčením vydal - a pochován chtěl být právě zde. Mimo jiné i za tím účelem si ten chrám nechal postavit, aby měl kam složit své posmrtné kosti.

Vypadnouce zmačkáni z přeplněné dodávky, vydali jsme se k tomuto místu, netušíc, co nás tam vůbec čeká. 

_________

A na tomto místě musím udělat vsuvku - a věnovat se chvíli místní dopravě. Protože ta tedy stojí za to a pro Evropana je to dech beroucí zážitek. 

Tahle doprava platí zčásti i pro hlavní město Jerevan, ať to může být mnohému jakkoliv podivné. 

Tak především : Pravidelná, přesná doprava podle jízdního řádu prakticky neexistuje. Geniální, že ? Nikdo si nemůže stěžovat na nedodržování jízdního řádu - žádné totiž nejsou. 

Nejčastějším a nejběžnějším způsobem dopravy, a to jak v Jerevanu, tak na venkově, jsou tzv. maršrúty, tedy zhruba naše dodávky pro asi 10-12 lidí, které pendlují mezi určitými místy, obvykle podle toho, až se zrovna naplní. Jsou sice levné, ale většina Evropanů by asi takovou dopravu rázně odmítla. 

Copak mimo špičku, kdy jezdí jakš takš normálně obsazeny, to ještě jde, ale pokud se trefíte do špičky, tak tyto dodávky - pro zhruba 10 lidí - jezdí napěchované tak, jak si asi vy vůbec nedokážete představit - a těm lidem to kupodivu nevadí. Mimochodem, běžně tam můžete být slisováni i mezi dvě tři docela krásné dívky, což je bonus zadarmo navrch, aniž by si ony stěžovaly a aniž by po vás kdokoliv chtěl jakýkoliv doplatek. 

Feministky by asi žasly. 

Platí se při výstupu, a to tak, že se hodí na kobereček k řidiči pár drobných mincí - a ti jsou tak poctiví, že i z těch drobáků vám ještě občas něco vrátí. 

Pak tam také jezdí autobusy. Takové, jaké by u nás nemohly vyjet ani odvézt dělnice na pole nebo do lesa. 

Což je ostatně problém vozového parku jako celku. Řekl bych, že tam chybí střední třída - a to jak mezi lidmi, tak mezi auty - a buďto vidíte rozmláceného, nejméně 20 let starého žigulíka bez blatníků a často i bez kapoty - anebo poslední model mercedesu. Klidně vedle sebe.

Mimochodem, mercedes je tam docela běžná značka, řekl bych - běžnější než u nás. Zato škodovky tam chybí docela, neviděl jsem za celý týden ani jedinou - ale má se to prý změnit, neb právě škodovka buduje v Jerevanu prodejní centrum, jehož sláva tam bezesporu stoupá ke hvězdám - velká, zdálky viditelná, bohužel ještě nehotová budova - za několik desítek milionů zcela jistě.  

Maršruty, ani autobusy nemají jízdní řády, kdo chce jet, na zastávce mávne - a jede. Tedy - pokud se mu podaří vecpat se dovnitř. To se ale podaří překvapivě tolika lidem a za takových situací, že byste se nestačili divit - a jen my dva, zpohodlnělí Evropané, jsme obvykle odmítli do těchto přecpaných konzerv nastoupit, jinak to nikomu nevadilo. 

Jednou jsme takhle v Jerevanu čekali taky hodinu - neb byla právě večerní špička a situace se ne a ne lepšit, takže jsme museli nechat odjet jeden nacpaný maršrůt za druhým. 

V Jerevanu je, mimochodem, také metro, docela podobné tomu pražskému (ostatně, asi pochází z jedné konstrukční dílny, že ??) - jen je mnohem kratší, asi jako bylo naše původní céčko, z Kačerova na Florenc. Tak asi tak. 

_________________

A zpátky k Jezídům. 

Vypadli jsme tedy z jedné takové přecpané dodávky - v místě, kde by asi nikdo nic nečekal. Docela obyčejná zastávka u silnice, ničím zajímavá, snad jen zanedbaností, stejnou jako všude jinde. 

S kopce vedla cesta dolů - ta tedy stála za to. Tu i cestu, i její nejbližší okolí nelze nazvat jinak než jako typicky orientální chlív. Taky to tam tak vonělo. 

Ostaně, hnojiště lemovaly i tu cestu -  občas do ní i přetékaly. Kde nebyla hnojiště, byly hory odpadků. Kdo zná orientální země, asi nebude překvapen, Evropan je však překvapen vždy. 

O to větší šok pak byl, když jsme konečně - po asi kilometru - dorazili k cíli cesty - a naráz se ocitli v jiném světě. 

Staví se tam kolem toho areálu nová cesta a zeď - před zdí je tento orientální chlív, za zdí - ráj na zemi, ze kterého vám oči přecházejí. 

Takovou nádheru běžně málokde uvidíte. 

Zbrusu nový chrám z mramoru, vyleštěný jak nová mince. Jedním slovem - NÁDHERA  !! 

Astrální chrám - z leštěného mramoru, včetně střechy. Všechno se svítí jak alabastr. V popředí - jezídská vlajka. Se sluníčkem. 

Prý tohle všechno postavil ten Mirza za své. Mimochodem, dílo bezesporu za několik desítek milionů dolarů. A to prý byl ještě ve čtyřiceti běžným chudákem, navíc na útěku. 

No vidíte !! Nikdy neříkejte nikdy - můžete najednou - a prudce - zbohatnou i na stará kolena. Vzpomeňte si na Mirzu… 

________________

Čechi ? Óčeň prijatno… 

Arménie, jako léta uzavřená země, je vcelku velmi zvědavá na lidi, přijíždějící zvenčí. Že jste cizinec, poznají samozřejmě snadno na první pohled. Nejen podle jiného zevnějšku, ale i podle oblečení. 

Oni jsou - jako asi na Středním Východě většinou - celí černí. Tedy - nejen snědí v obličejích, s černými vlasy, ale i v oblečení mají zálibu výhradně v černé - tedy i v těch vedrech, co tam v létě panují, chodí v černých kalhotech a černých kožených bundách, na první pohled připomínajíce - zejména ti mladí - ostré hochy z nějaké gangsterky. 

Takže vás zkrátka hned poznají, že jste odjinud - a jsou nesmírně zvědaví. Odkud, a co tam děláte, a tak. Ale - velmi přátelsky, ne že byste jim vadili. 

Skoro všichni - pro nás naštěstí - umí ruštinu, protože jinak by se s nimi asi málokdo domluvil (mají nejen pro nás naprosto nesrozumitelný jazyk, ale i svoje vlastní písmo - takže ani na obchodech či ukazatelích si prakticky nic nepřečtete, pokud to není doprovozeno ruským, a nově občas i anglickým, překladem). 

A na češtinu reagují velmi spontánně : Je to nějaký podobný - ale ruština to není. Tak - kdo jste ?? 

Čechi ?? Óčeň prijatno - dávají vám hned najevo své sympatie. 

A ke komunitě Jezídů patří dodat, že od samého počátku naší návštěvy - a to jsme přišli bez ohlášení a na pohřeb - což jsme tedy nemohli tušit - se chovali maximálně vstřícně, ba kamarádsky. 

Hned se nás někdo z nich ujal, ptal se, co jsme a jakým jazykem se dá s námi domluvit - a když zjistili, že dá - začali nám všechno vykládat, popisovat, představovat . Že je to pohřeb, že umřel ten Mirza, že ho převezli až "Z Germánii" - a že nechal postavit ten chrám, chrám Slunce. To je totiž ta jejich víra. 

Astrální víra - se jí u nás odborně říká. 

Jsem moc zvědav, kdo by se podobným způsobem postaral u nás, na našem pohřbu, o neznámé poutníky z cizí země ... 

A na závěr nezapomněli zdůraznit : Buďte tu jako doma a kdybyste něco potřebovali vysvětlit, tak stačí říct... 

Prostě - NÁDHERA. A nádherní lidé. Přesto přese všechno, co zažili a museli zažít. 

Nemálo z nich se přistěhovalo až v tom roce 2014 - tedy před pouhými 5-ti lety... 

 Mohutná mramorová kopule chrámu - má 28 metrů do výšky. 

V chrámu nejsou lavice, jen leštěná podlaha,  při obřadech se stojí. 

 Oltář chrámu - z dálky... 

A z blízky … 

 Hrdý páv Slunce... 

Přišlo vám někdy, že Slunce je vlastně ocas páva ?? Jezídům ano. 

Do každého chrámu v Arménii vedou i krásné, většinou bohatě vyřezávané, vstupní dveře... Stejně tak i do Chrámu Slunce... 

______________

 A poslední, na co jsme zůstali zírat - byly smuteční květiny... Záplavy a věnce smutečních květin, až oči přecházely. Některé ani nevypadaly moc smutečně. Aspoň pro nás ne. 

 Všichni pod ochranou tohoto krásného Anděla  : 

 NÁDHERA, co ?? 

Kdo by to byl tušil - když o pár metrů za zdí je - orientální svět... Bez úprav. 

___________________

___________________