Méně je známo, že je tento rozlehlý polabský les spojen kromě svérázných pábitelských postaviček také s lidovými pověstmi, událostmi naší dávné i nedávné minulosti a svou epizodní roli hraje rovněž v příběhu kontroverzní odbojové skupiny bratří Mašínů.

Na Wikipedii se píše, že tu proběhla část její první a druhé odbojové akce, což je ale pravda jen z poloviny. 12. září 1951 odbojáři přes Kersko s největší pravděpodobností skutečně projížděli, jenže dle všeho tu nestavěli. Řidiče taxíku, který použili k přepadení policejní stanice (SNB) v Chlumci nad Cidlinou, přinutili vystoupit z vozu a následně svázali ke stromu nikoliv tady, ale v lese dál na trase z Prahy poblíž obce Převýšov. Kerska se bezprostředně týká až následující akce ze dne 28. září 1951.

Toho pátečního dne v pozdních večerních hodinách zavolal jednadvacetiletý Ctirad Mašín z telefonní budky v pražském Hloubětíně záchrannou službu. Ohlásil, že kousek za konečnou tramvaje č. 5 na výpadovce z města leží muž se zlomenou nohou. Když na místo dorazila sanitka, čekali tu na ní Ctirad Mašín s osmnáctiletým Zbyňkem Janatou, zatímco třetí člen skupiny dvacetiletý Milan Paumer (Josef Mašín se této akce neúčastnil) ležel na zemi a předstíral zraněného. Ve vhodný okamžik, když se posádka sanitky, kterou tvořili Josef Kavín a Bohumil Turina, přiblížila k ležícímu muži, vytáhli mladíci pistole a donutili je vlézt do prostoru pro pacienty, kam si k nim přisedli i Mašín s Janatou. Paumer zasedl za volant a vyjel s ukořistěnou sanitkou směrem na Kersko.

Cílem akce bylo získání zbraní pro další činnost skupiny proti komunistickému režimu. Přepadení stanice SNB v Chlumci nad Cidlinou se totiž příliš nepovedlo. Ze strachu, že výstřely, kterými zabili místního strážníka, mohl někdo v okolí zaslechnout, se dali na předčasný útěk. Zbraně nezískali. Navíc taxikáře na jeho prosbu předtím neomráčili chloroformem, takže se mu podařilo ze sevření padákových šňůr vyprostit, a dokonce jej pak zahlédli při zpátečním úprku z Chlumce, když se je z nevědomosti snažil stopnout na silnici. Riziko debaklu bylo příliš velké.

Poučení z těchto chyb naplánovali přepadení stanice SNB v Čelákovicích pečlivěji. Za Velenkou vjeli do lesa, odbočili na Hradištko a zastavili. Kavína s Turinou přivázali ke stromům a uspali chloroformem. Sanitkou se pak přesunuli na okraj Čelákovic. Ctirad Mašín doběhl na místní stanici SNB, kde v tu chvíli sloužil strážmistr Jaroslav Honzátko. Mašín mu oznámil autonehodu a pod záminkou, že se opilý viník snaží z místa nehody ujet, ho vylákal ven. Když se strážmistr dostavil na určené místo, odbojáři ho odzbrojili a vrátili se s ním zpátky na stanici, kde se konečně zmocnili několika nových samopalů a pistolí. Honzátko si je údajně po celou dobu pozorně prohlížel. Z obavy, že by je mohl později identifikovat, se jej Mašín rozhodl omráčit chloroformem a následně mu nehlučně podřezat hrdlo.

Zatímco mladíci uháněli s ukradenými zbraněmi do Prahy, v Kerském lese ležela dvě nehybná těla Kavína a Turiny. Mapa, která je součástí vyšetřovacího spisu, je dost nepřesná, a tak je celkem obtížné lokalizovat místo, kde se řidič sanitky se zdravotníkem nacházeli. Bylo to přibližně někde kolem křižovatky silnice zvané Betonka s Alejí č. 6. Z dostupných zdrojů také není jasné, jak to s nimi vlastně bylo dál, jestli je někdo našel, nebo se probrali z bezvědomí a podařilo se jim přivolat pomoc, případně vyprostit z pout. Jisté je, že otravu chloroformem přežili a později proti únoscům vypovídali na policii.

Přepadení stanice SNB v Čelákovicích se stalo předlohou osmého dílu seriálu Třicet případů majora Zemana. Autor scénáře Sequens incident zpracoval dle politického zadání normalizačních ideologů. Když posádku sanitního vozu (Miloše Vávru a Jiřího Zahajského) přivážou nervózní únosci (Jan Tříska a Oldřich Vísner) ke stromům, statečný řidič verbálně zaútočí na afektovaného a zjevně zamindrákovaného psychopatického vůdce skupiny (Josefa Vinkláře), načeš ten jej následně udeří pažbou nefunkční zbraně prudce do hlavy a zabije ho. Mimochodem pro natočení této konkrétní scény Sequens nevybral Kersko ale ulici K Zadní Kopanině na Praze 5.

Odbojové aktivity skupiny bratří Mašínů zahrnující nemilosrdnou likvidaci řadových příslušníků SNB jsou morálně problematické a pochopitelně dodnes je velká část veřejnosti odmítá a odsuzuje. Na stranu druhou nelze ignorovat skutečnost, že na začátku padesátých let minulého století vládly v naší zemi kruté poměry. Komunisté tvrdě potlačovali opozici a prostřednictvím inscenovaných soudních procesů posílali do uranových dolů nebo rovnou na smrt tisíce nevinných lidí (včetně přátel rodiny Mašínů). Vynést jednoznačný morální soud nad činností skupiny bez špetky pochybnosti zkrátka není snadné. A myslím, že to není ani nezbytně nutné.

V Čelákovicích na západ od Kerska na budově bývalé stanice SNB je instalována pamětní deska s nápisem: „Zde byl dne 28. 9. 1951 teroristy zákeřně zavražděn příslušník SNB.“ Naopak na východ od Kerska se nalézá městečko Sadská, které udělilo Mašínům čestné občanství. Kerský les stojí symbolicky mezi dvěma nesmiřitelnými postoji, které rámují současnou, místy emotivní, veřejnou polemiku. Historie nebývá černobílá, spíše šedivá, a právě ona nejednoznačnost je to, co je na ní fascinující a v jistém smyslu pravdivé.

Foto k perexu: Unesený taxikář Eduard Šulc při policejní rekonstrukci. Zdroj: bojovnici.cz