Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Vávrova sebereflexe

Details

Created: Sunday, 02 March 2025 21:50

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 1205

Aneb : Staník, drsnej maník - se zamýšlí nad sebereflexí justice... 

Něco málo z justičních análů.

Koncem roku jsem zaznamenal v éteru pár výroků justičních činitelů, z nichž bych vypíchl např. odpověď soudce Vávry na dotaz novináře, zda naše justice nemá nějak moc nevinných odsouzených. To možná na popud promítání premiéry filmu „Pachová stopa“ v kině Atlas, někdy v listopadu.

Soudce Vávra si to nemyslí a dodal, že i v jiných oborech se určitá chybovost vyskytuje a jako příklad si vybral automobilový průmysl, kde se také někdy vyskytnou u aut výrobní závady a že je to tedy normální.

Dále se vyjádřil i k počtu soudců a jejich výkonnosti a sdělil veřejnosti zajímavou informaci, že na jednoho soudce vychází dvě řízení denně. Podotýkám dvě projednané kauzy, ne uzavřené.

To, že nám soudce Vávra přirovnává lidský osud k produktu sériové výroby, stojí za zamyšlení samo o sobě, ještě nám prostřednictvím médií vzkazuje, že zkurvit někomu nevinnému život křivým rozsudkem mu až tolik nevadí. Protože kdyby náhodou vadilo, tak by s tím asi soudruzi soudci sami začali něco dělat.

Ono totiž jedna strana věci, především etická, je, že v kriminále sedí nevinný, mnohdy zcela bezúhonný, nikdy netrestaný člověk. Zatímco z té druhé strany nám venku stále běhá těžký zločinec, třeba i vrah. A pokud to nevadí naší justici, tak mně to tedy vadí dost.

 A k onomu Vávrovu přirovnání bych ještě dodal. Každá automobilka, na rozdíl od naší neobolševické justice, která zjistí výrobní vadu, svolá všechny prodané vozy do servisu a závadu, kterou způsobila svou vlastní chybou, odstraní na vlastní náklady.

Podobné sebereflexe jsem si ovšem u naší justice, a to dost pamatuji, za pětatřicet let od revoluce nevšiml.

No a teď k oné výkonnosti. Dvě kauzy průměrně projednané denně by se daly ještě tak akceptovat u složitých řízení trestních, ovšem oni jsou tu i řízení občanská či správní a projednat za celý den jeden rozvod a jednu urážku na cti, či dva dopravní přestupky je skutečně důkaz o přetíženosti naší justice.

To musí přeci uznat každý, i ten dělník ve jmenovaném automobilovém průmyslu. Tam také zřejmě vyjíždějí z výrobní linky tak dvě auta denně. Vzpomněl jsem si při této příležitosti na protekčního, mladého Šámala, který za svou liknavost čelil kárnému řízení. Jaká asi musí být produktivita takového soudce? Dvě projednané kauzy za rok?

A když už jsem to nakousl, tak jsem před nějakou dobou byl u jednoho správního sporu na krajském v Praze - a to nevycházíte z údivu.

Nejen, že se žalovaná strana, v tomto případě úředník kraje, na jednání bez omluvy nedostavila. Což soudce nikterak nevyvedlo z míry a jednání ani neodročil, ani neposlal pro drzého ouřadu fízly, kteří by ho přitáhli v klepetech, aby si tu drzost příště nedovolil. Klidně jednání rozjel a aby toho nebylo málo, tak se ujal i obhajoby nezúčastněné strany. A představte si, v obhajobě byl tak úspěšný, že spor vyhrál. To byste nečekali.

Navíc to korunoval neuvěřitelným divadlem, kdy vyhnal v průběhu líčení jak veřejnost, tak i žalující stranu ze soudní síně s tím, že se musí před vynesením rozsudku poradit. S kým že se to jako samosoudce bude radit? Neprozradil. Zřejmě nám soudce trpí rozdvojenou osobností, když se musí poradit sám se sebou. A „nestydím se“ a řeknu jméno onoho právního giganta, Mgr. Josef Straka.

Nevěříce vlastním očím jsem se trochu poptal a zjistil jsem, že podobná praxe nefunguje jen v Praze, ale i na jiných krajských soudech.

Na tom je zarážející především to, že tenhle absolutní chlív považují justiční činitelé za naprostý standard a můžete psát, upozorňovat, stěžovat si. Tak nic. Absolutně žádná odezva, natož nějaká náprava.

I když jsem se o tom zde již rozepisoval, tak jen krátká rekapitulace, jak vypadá správní řízení v neobolševicky zatuchlém chlívečku. Neboť opakování- matka moudrosti.

Pokud jste obviněni ze spáchání přestupku a s tímto obviněním nesouhlasíte, je věc předána městskému úředníkovi ke správnímu řízení. V normálním systému, by něco takového samozřejmě nebylo možné, aby spor projednával úředník města, které ho za ono vybírání pokut platí. V civilizované zemi by se tomu říkalo podjatost, zde přímo podjatost institucionální. Spor by řešil správní soudce na základní úrovni, to znamená městský, nebo okresní.

Onen úředník navíc musí plnit plán pokut, který si radní dokonce odhlasovali v rozpočtu a úředník musí pokuty podle přijatého plánu vybrat, jestli chce prémie i onu práci. Bývaly zde doby, třeba za císaře, kdy vybrané pokuty nesměly končit v rozpočtu města, ale musely být poukázány na dobročinné účely, třeba na provoz místního chudobince.

Stávající systém jsme převzali z bolševismu a novodobým neobolševickým sráčům náramně vyhovuje.

Navíc ho ti zmrdi ze sněmovny a Senátu ještě v mnohém vylepšili. Třeba o fikci doručení či nedávno i o možnost zbavit obviněného jím vybraného obhájce, což tu nebylo ani za nacismu, kdy nám tu správní a justiční systém nastavoval náš odvěký nepřítel.

Jestliže by se vám výsledek takovéhoto řízení nelíbil, můžete nejprve podat odpor, který bude projednávat ten samý podjatý ouřada. V případě neúspěchu je na řadě odvolání, které může opět projednat onen městský úředník, pokud by nějakým zázrakem dospěl k závěru, že jste se přestupku nedopustili. To se ovšem stává jednou za deset let a tak zašle věc k rozhodnutí k naprosto zbytečnému úředníkovi krajskému, protože, a to podotýkám znovu, jste od samého začátku měli stát jako obvinění před „nezávislým“ soudcem (o nezávislosti našich soudců někdy jindy).

Když neuspějete ani zde, stane se zajímavá věc. Po řízení s úředníkem kraje se konečně můžete dostat ke správnímu soudci, který u nás sedí na krajském soudu.

Od počátku jste to vy, kdo vystupuje v řízení jako obviněný a podle toho má být také proces veden. To ovšem nesmíte zapomenout, že se nacházíte v našem neobolševickém, justičním marasmu.

Místo toho, aby vás po obvinění postavil systém před soudce, paradoxně se váš statut po projití oněch úředních jednání mění a z obviněného se stáváte jakýmsi obviněným žalobcem. Zatímco při spravedlivém procesu by vám na všech úrovních řízení měla být prokazována vina, jste to náhle vy, kdo musí podat žalobu k soudu a zažalovat úředníka, či úřední postup, abyste se před soudce vůbec dostali. A jste to také vy, kdo musí za žalobu platit. Je to naprosto zvrácený systém vymyšlený bolševickou pakáží, jejíž členové ještě dnes sedí na Hradě, nebo vedou politickou opozici, o justici nemluvě.

Vylepšené je to ještě o to, že žalobní návrh musíte napsat přesně a vědět koho, či co konkrétně žalujete, protože žalovat můžete fízla, který vás obvinil, prvního či druhého úředníka za špatné posouzení, nebo za protiprávní, nebo třeba zmateční postup. No a pokud ne, tak smůla. Měli jste si najmout Sokola, nebo alespoň Veseckou.

V dalším řízení následuje kasační stížnost, kam můžete jen s advokátem a navíc si nedávno soudruzi soudci prosadili, že ji mohou bez projednání odmítnout, vzhledem ke své přetíženosti. Podotknu, že se tomu říká „stížnost“, ne žaloba nebo odvolání a vysrat se na projednání stížnosti a hodit ji pod stůl, na to už je potřeba hodně arogance.

Ale v naší justici není nic nemožné. Benešová svého času přišla s příkazem obecné povahy, v kterém státním zástupcům přikázala změnit každé trestní oznámení na soudce či prokurátora na stížnost.

Zajímavé je, že z justice samotné se k tomuto tématu neozve ani slovo a všichni jsou tam se stavem spokojeni. Ale nedivte se. Havel jim prosadil definitivu, a tak když mají do důchodu perspektivu jistého křesílka s plným korýtkem, proč by chtěli skutečnou spravedlnost. Stačí tomu tak říkat.

A zde je k nahlédnutí pár řízení se soudcem, který je u občanů oblíben a dělá svou práci nejen kvalitně, ale i kvantitně.

Lidé, kteří jsou vidět v soudní síni, nejsou jen veřejnost, která se přišla podívat, jak kvalitně soudce zhodnotil průjezd vozidla na červenou, ale jsou to další obvinění, kteří čekají na projednání svého přestupku. Protože u normálního soudu frčí jedno řízení za druhým.

Také si všimněte že obvinění skutečně vystupují v procesu jako obvinění a že zástupci protistrany jsou po celé řízení přítomni a ani náhodou by je nenapadlo se k řízení nedostavit, jako to dělá ta naše úřední pakáž.

Pak si také všimněte nenápadné paní sedící stranou za monitorem, která celé řízení zapisuje a zapisuje ho doslovně bez zásahu soudce. Oproti naší praxi, kdy soudce diktuje zapisovateli  z d l o o o u h a v ě  nejen myšlenky své, ale dokonce i přetlumočuje vyjádření obviněných, což považuji za naprostý vrchol naší justiční absurdity.

Ale tak si tady žijeme a voliči jsou spokojeni.

Stanik, drsnej manik

________________________

________________________

___________________________

___________________________