Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Kampaň SPOLU zjevně bude ideově jako kdysi Kuberův Pravý Břeh. Vyšuměl do ztracena. LN

Ministerstvo vnitra chce novou pravomoc: zakazovat dodavatele


www.info.cz/…ele

info.cz/.../...

V ruské vazbě je jednoduché zemřít, říká k případu umučené novinářky Kurmaševová


ct24.ceskatelevize.cz/…367

ct24.ceskatelevize.cz/.../...

_____________

V naší pochopitelně rovněž.

Ale podívejme !! Aneb : Prozření soudce Elischera...

Krásně ten zmetek popisuje, jak soudci mají v krvi - a jsou vedeni - k tomu, aby programově a cíleně škodili.

Nic nepovolovat, ničemu nevyhovět - je základní jejich zásada.

To je tedy objev - na to se mohou zeptat každého odsouzeného.

Prostě : Atmosféra nenávisti a apriorní viny...

A najednou je pan Elischer překvapen - když se stejně chovají k němu...

Jinými slovy : Otevřeně popisuje zcela nezákonné chování soudců, které se stalo standardem a na které jsme si už měli zvyknout...

Copak je normální, aby se takhle choval někdo, kdo ctí presumpci neviny ???

____________________


Podcast Petra Dimuna, 13. března 2025, rozhovor se stíhaným soudcem Vrchního soudu v Praze
JUDr. Ivanem Elischerem.
www.info.cz/…her

Závěr rozhovoru od 36 minuty do konce, zkráceno o tzv. „verbální smog“:
E: „Byl jsem součástí toho systému, že to vlastně funguje tak, že (aniž) byste si to, jako soudce
uvědomoval, ale funguje to tak. Když dostanete na stůl nějakou věc, v zásadě nejdřív rozhodujete tak,
jak obžalovanému nevyhovět, nic mu nepovolit, atd. A teď, když se na to dívám úplně obráceně, si říkám, jestli by nebylo lepší zvolit obrácený postup, nebo podívat se na to zcela racionálně, jestli tam náhodou nejsou nějaké důvody, které by naopak mohly vést k tomu, té žádosti, nebo nějaké stížnosti, vyhovět. Ten postup je vždycky obrácený, nevyhovět, zamítnout, nevěřit, atd. Možná, že bych se na některé kauzy mohl dívat i jinak, ale zase, za každým rozhodnutím si stojím, které jsem udělal. Ten pohled je takový. Obžalovanému se nevěří, jeho manželce či partnerce se také nevěří, nevěří se
nikomu, a děláte všechno proto, abyste vše mohl zamítnout, nepovolit atd. TO JE PROSTĚ MENTALITA SOUDCŮ, jak jsem pochopil. Byl jsem její součástí, takže není to nic, čím by se člověk asi
mohl chlubit, ale TO PROSTĚ DOSTANETE POD KŮŽI. Každý vám říká: "Proč bys ho pouštěl z vazby? Proč bys mu umožnil, aby něco …?". Pak vlastně hledáte důvody, abyste ... Přesně, to, co popisuje Ústavní soud, že soudce se nemůže stát nejlepším pomocníkem obžaloby, tak to občas ty soudy bývají. Ale nikdy jsem nebyl ten, který by pokládal obžalobu za důkaz. To zase, to tedy ne, jako. Ale i takoví soudci jsou, jen překlopí tu obžalobu do rozsudku, dají tam nějaké tresty a spoléhají na to, že to prostě projde."
D: „Kacířská otázka, co by se stalo, kdybyste neměl ty zkušenosti jako trestní soudce a nedokázal
byste se tak účinně hájit?"
E: „No, stalo by se asi to, že bych už byl dávno odsouzený. Mé odsouzení by prošlo celým tím
justičním systémem, a já už bych byl možná i z kriminálu venku."
D: „Čím si to vysvětlujete?"
E: „To si vysvětluju hlavně tím, že by nikdo nehledal žádné důkazy v můj prospěch. Ty musím já
přinášet a musím tedy ten soud navádět, jak má hodnotit důkazy. A jenom moje zkušenost, kterou
mám, mě pomohla k tomu, že ten soud se skutečně těmi mými argumenty zcela vážně a seriózně
zabývá. Kdybych se hájil tak jak to dělají mnozí: "Já jsem to neudělal, zkuste mi to dokázat.", tak už
bych dávno skutečně seděl. JE TO TAK. KDYBYCH BYL, jak se říká: „OBYČEJNÝ OBŽALOVANÝ" (v
uvozovkách), jakých je 99 %, tak BY SE NIKDO MOU VĚCÍ NEZABÝVAL. Hm, bohužel."
D: „Co PRESUMPCE NEVINY? Funguje v České republice?"
E: „Presumpce neviny? NE, NEFUNGUJE. Skutečně nefunguje. Když řeknu na svůj případ, tak u mě je
to úplně typické, u mě FUNGUJE naopak PRESUMPCE VINY. Musím to být já, kdo se hájí, kdo předkládá důkazy o své nevině. Není to tak, že by je předkládal někdo jiný. TO JE prostě ZÁLEŽITOST
SYSTÉMOVÁ. Státní zástupci, třebaže to mají za povinnost, obstarávat se stejnou pečlivostí důkazy ve prospěch i v neprospěch, tak nečiní.“
D: „Nestalo s tak ani ve Vašem případě?"
E: „Ne. To znamená, že oni neobstarávají důkazy ve prospěch obžalovaných. Jenom v neprospěch.
Takže, když se taková věc dostane k soudu, SOUD PAK NENÍ PŘIPRAVEN NA JAKOUKOLIV OBHAJOBU. To je typicky můj případ. Já jsem se začal hájit až před soudem. A ten soud vůbec
nevěděl, co si má počít s mojí obhajobou. Protože státní zástupce ho na to nepřipravil, žádný důkaz,
který jsem po něm chtěl, neobstaral. Všechno zamítal. Pak ten soud se dostává do takové slepé
uličky. Neví, co tím. Neví, jak se má s tou obhajobou vypořádat. … Takhle to funguje většinou. Většina
státních zástupců důkazy ve prospěch neobstarává. To je velká chyba. A SOUDCI NEMAJÍ OSOBNÍ
ODVAHU, ABY TY VĚCI VRACELI ZPÁTKY, AŤ TY DŮKAZY OBSTARAJÍ."
D: „Osobní odvahu? Proč si myslíte? Vždyť jsou to ústavní činitelé?"
E: „K tomu, abyste vrátil obžalobu zpátky státnímu zástupci, už musíte mít pořádný kus osobní
odvahy. Platí taková praxe, že „dobře, když tam ty důkazy nejsou, nechť si je soud opatří sám". K
tomu však musíte mít odvahu, jít proti té zažité praxi. A skutečně tam nasázet ty argumenty, pro
které potřebujete ty důkazy ve prospěch, protože se nabízejí, nebo že obžalovaný je tvrdí, nebo něco
takového. I v mém případě se ukázalo, že presumpce neviny neplatí. Byl jsem to já, kdo se musel hájit.

PROKAZUJI SVOJI NEVINU.“

_____________________

Tak prokazuj, zmetku !! A - užij si to !!

Nejhlubší dno od revoluce :

msn.com/.../...