Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Pavel obměnil Ústavní soud

Details

Created: Sunday, 06 April 2025 13:22

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 1321

A neptejte se, jak... 

Tento týden jsem dostal Usnesení Ústavního soudu v podané věci ohledně ignorace insolvenčního rejstříku insolvenční správkyní. 

Pro vysvětlení, oč šlo : 

Insolvenční řízení je vedeno, dokumentováno a ztělesňováno insolvenčním rejstříkem, které má věrně a pravdivě zobrazovat jeho průběh. Tak, aby bylo zpětně možno kdykoliv dohledat, oč šlo, co a jak se vydražovalo nebo prodávalo, jak se dluhy likvidovaly, kdo a jak se na tom podílel - a taky, a samozřejmě především - jako informační tabule o průběhu konkursu, co se chystá, tedy jako oznamovací věstník. 

Pokud někdo chce výše uvedené popírat, nechť to vysvětlí líp. Ale já jsem ten zákon tak pochopil a mám za to, že správně. 

Stručně řečeno, co není - nebo včas nebylo - v insolvenčním rejstříku, neexistuje. 

Jedině tak lze objektivitu a transparentnost zaručit, jinak si může každý dělat, co chce - a rejstřík je naprosto k ničemu. 

Insolveční správkyně - JUDr. Dagmar Říhová - nejen že neinformovala majitele o připravované dražbě, ale - a to hlavně - nezveřejnila tuto skutečnost v INS rejstříku. Přesto dražba proběhla. Nyní je tedy namítána její neplatnost. 

A co na to Ústavní soud, garant to ústavních práv ?? 

Co už by bylo porušením ústavních svobod a práv, než to, že vám někdo vydraží nemovitost - a nedá to nikomu vědět ? Tedy ani Vám, ani případným zájemcům o dražbu ?? 

Za co jiného už by se měl Ústavní soud postavit, než za takto základní vlastnická práva, spojená pochopitelně se základními právními jistotami - tedy že Vám nikdo nesmí bez Vašeho vědomí prodat střechu nad hlavou ?? 

No - a jeho (soudu)  odpověď ?? 

Její ubohost mi vyrazila dech. Stejně jako její hlavní autorka, tedy Dita Řepková. Nedávno jmenovaná Ústavní soudkyně. 

Názorná ukázka, jak vypadají Pavlovi nominanti. 

Stručně : Ještě horší než ti Zemanovi. 

Považoval jsem za nutné jí o tom napsat. Aspoň stručně. Protože zázraky jsem sice nečekal, ale takovou ubohost taky ne. 

Jestli má takhle vypadat Ústavní soud - a jeho soudci - zrušme jej. Je naprosto k ničemu. Přičemž úroveň těch soudců zůstala zjevně na úrovni běžných soudních asistentů, do kterýchžto pozic kdysi nastupovali. A beze změny, bez dalšího vývoje v nich zůstali dodnes - akorát že teď za ně berou platy Ústavních soudců. 

Škoda, že se nekonají nějaké právní olympiády, jaké jsme kdysi - v jiných oborech - mívali na školách. A že se ty olympiády nekonají mezi jednotlivými ústavními soudy - abychom naplno viděli ubohost toho našeho. 

Zjevně zadarmo drahého. 

K ostudě státu, i města Brna, jakožto někdejší úspěšné právní líhně samostatných, moderních a uznávaných pramenů práva a jeho výkladů. 

____________________________

____________________________

 Ústavnímu soudu ČR – Dita Řepková

Joštova 8

660 83   BRNO

                                                                                                                                     K č.j. I. ÚS 173/25

               Vážená paní,

                              K Vašemu usnesení ze dne 19.3.t.r. v dané věci Vám sděluji, že mám důvodně za to, že NIKDO Z VAŠEHO SENÁTU TU ÚSTAVNÍ STÍŽNOST VŮBEC NEČETL, protože odpovídáte na něco úplně jiného, než co v ní bylo, resp. co bylo její podstatou.

               Její podstatou totiž vůbec nebylo popírání skutečnosti, že v insolvenčním řízení přecházejí dispoziční práva k zastavené nemovitosti na insolvenčního správce, ale skutečnost, že k dražbě DOŠLO BEZ OZNÁMENÍ V INS REJSTŘÍKU,  i bez vyrozumění majitele nemovitosti.

               Pokud jde o majitele nemovitosti, i toho bych snad  dokázal pominout nebo dokázal i pochopit, že mu to nebylo oznámeno, přestože to považuji za sprosťárnu prvního stupně už proto, že  vlastnická práva majitele nemovitosti nebyla nijak zpochybněna a jednat s majitelem nemovitosti je automatickou povinností každého dispozičníka, ať už jsou jeho oprávnění jakákoliv. A řekl bych, každého slušného, natož právně vzdělaného člověka vůbec.

Pokud takovému – svévolnému a ignorantskému -  jednání dáváte zelenou, kladu velký otazník nad Vaším základním smyslem pro právo a spravedlnost, respekt k soukromému majetku pak především.

               Co ale rozhodně pominout nelze a co nelze ani nijak vysvětlit, a co BYLO PODSTATOU PODANÉ STÍŽNOSTI,  to je IGNORACE INSOLVENČÍHO REJSTŘÍKU ze strany správkyně, protože když už si někdo myslí, že může s cizím majetkem disponovat bez vědomí jeho majitele, tak zcela jistě ví a má vědět, že alfou a omegou INS řízení je INS rejstřík. Ten má celé toto řízení věrně odrážet, dokumentovat a zobrazovat jeho průběh jako hlavní dokument, informační stránka a současně i  archiv, jinak totiž nemá žádný – ani kontrolní, ani organizační -  smysl, včetně toho, že je veřejně přístupný. (K čemu by byla veřejná přístupnost rejstříku, kde se dokumenty nezobrazují vůbec, nebo až s velkým zpožděním ??)

               Pokud  TOHLE někdo nepochopil jako základní smysl insolvenčního zákona, tak vůbec neví, o čem ten zákon je a jaký má smysl, bez ohledu na to, jak je zjevně tendenčně napsán, zcela v neprospěch dlužníků, kteří jsou povinni si mlčky nechat všechno líbit, bez práva kontroly toho, co se děje s jejich často milionovými majetky.

               Smyslem podané ústavní stížnosti tedy byla především IGNORACE INSOLVENČNÍHO REJSTŘÍKU  ze strany INS SPRÁVKYNĚ, nikoliv popírání dispozičního práva téže. O tom ale ve  Vašem usnesení – ani slovo.

               A od Ústavního soudu bych čekal, že jednak se postaví za zákon – zde INS rejstřík a povinnost jej respektovat – a jednak že POSKYTNE VÝKLAD  ohledně limitů dispozičních práv a povinnosti jednat s majitelem nemovitosti (minimálně ho informovat) při tak zásadní věci, jako je změna vlastnictví.

               A jestli TOHLE NEVÍ, nebo nedokáže zohlednit ÚSTAVNÍ SOUDKYNĚ, tak se – opakovaně – ptám po smyslu celého Ústavního soudu, protože to jsou tak elementární věci, že už pro soudce 1.stupně by mělo být nemyslitelné je neznat nebo se jimi neřídit.

               To usnesení, co jste mi poslali, jednak vůbec neřeší podstatu věci, jednak je právně ani ne na úrovni běžného soudního asistenta či praktikanta.

               Vůbec nechápu, k čemu jsem pak musel mít na tuhle primitivnost právníka.

Vážená paní,

když Vás nedávno do funkce ústavní soudkyně volili, doporučovali a jmenovali, se zájmem jsem sledoval, že je to někdo, komu rušil jeho rozsudky nadřízený odvolací soud. Protože vím, jak je často zkostnatělý a mnohdy i trestuhodně zaostale nekvalifikovaný.  

Naivně jsem si myslel, že by to – konečně - mohl být někdo s nekonvenčním myšlením, komu jde o věc samu, tedy o spravedlnost,  kdo na – zjevně zkorodovaný – Ústavní soud přinese čerstvý vítr a věcnou positivní změnu.

               Za usnesení, které jste mi poslali, bych se styděl i já jako právní laik a znovu opakuji, že není ani na úrovni běžného soudního asistenta, který právě nastoupil.

               Takový Ústavní soud, který nedokáže ani pochopit, co se po něm vlastně chce, co je podstatou podané stížnosti a o čem má rozhodovat, je zadarmo drahý.

Soudci na něm zbyteční a v podstatě přímo škodliví, protože vědomou nečinností, či přeformulováváním problémů i podaných stížností poskytují záštitu zjevné nespravedlnosti, zvůli, pohrdání právem i zákonem, základními právními pojmy a kategoriemi  a v důsledku i násilí.

               S pozdravem

                                                                                              Ing. Jiří Fiala

                                                                                                      stěžovatel 

__________________________

__________________________

____________________________

____________________________

_______________________________

_______________________________