Vrátit nebo předat?

ust_soudO tom, jak vypadá Ústavní soud již nyní, tedy i bez Sváčka, výmluvně svědčí následující odmítnutí ústavní stížnosti, kde si otec stěžoval na soudkyni Okresního soudu Plzeň - město Dobroslavu Žižkovou s tím, že při předávání dětí zpět matce používá soud termínu "vrátit" namísto správného "předat", neboť vrací se něco jen majiteli věci.

Otec žalobu na ochranu osobnosti samozřejmě prohrál - a to i u Ústavního soudu - načež "objektivní a nestranná " soudkyně doprovodila nález Ústavního soudu slovy: "Měl byste být rád, že Vám matka dítě občas ukáže." Ano takhle vypadá typická opatrovnická husa typického opatrovnického soudu - v Plzni pak obzvláště.

Dobroslava Žižková je vůbec soudkyně velkého formátu, jak ukazují i naše vlastní zkušenosti, kdy - ač jsme ji ještě neviděli, už teď víme, že opravdu není o co stát, neboť:

- rozsudek doručuje otci, který je zastoupen, a ne jeho právnímu zástupci. To napravila až po písemném upozornění právního zástupce otce, čímž pravomocnost rozsudku zdržela o minimálně 14 dnů.

- otci a jeho právnímu zástupci posílá v kopii jeho vlastní vyjádření, která on sám zakládal do spisu, což opravdu nesvědčí o dostatečné erudici a znalosti spisu, ani procesního práva.

Ale podívejme se na ústavní stížnost a její odmítnutí:

_____________________________

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. P. K., nezl. T. K. a nezl. J. K., všech zastoupených Mgr. Janem Kutějem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem Preslova 1269/17, Praha 5, proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 2. 1. 2007, č. j. 22 Nc 8/2004-23, a proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 1. 2008, č. j. 56 Co 144/2007, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

V dané věci se stěžovatel Ing. P. K. domáhal nahrazení nesouhlasu matky při výkonu rodičovské zodpovědnosti rozhodnutím soudu; soudy tedy řešily neshodu rodičů při výkonu jejich rodičovské zodpovědnosti o podstatné věci ve smyslu § 49 zákona o rodině. Touto podstatnou věcí bylo podání žaloby jménem dětí na ochranu jejich osobnostních práv dle § 11 a násl. občanského zákoníku; k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv nezletilých stěžovatelů mělo dojít výrokem soudu v rozhodnutí v opatrovnické věci jich se týkající. Žalobu na ochranu osobnosti podal stěžovatel Ing. P. K. jménem svým a svých dětí, jako žalovanou označil Mgr. Dobroslavu Žižkovou, soudkyni Okresního soudu Plzeň-město, která podle žalobních tvrzení vydala v opatrovnickém řízení týkajícím se nezletilých stěžovatelů několik usnesení o předběžném opatření o styku stěžovatele Ing. P. K. s nezletilými stěžovateli, v nichž popisuje způsob předání nezletilých stěžovatelů matkou tak, že používá termínu "vrátit", přestože otec dětí ve svých návrzích používá termínu "předávat". Stěžovatel Ing. P. K. i jménem nezletilých stěžovatelů žalobou na ochranu osobnosti žádá, aby žalované bylo uloženo učinit písemně nebo ústně před nejméně pěti svědky žalobcům omluvu tohoto znění: "Omlouvám se vám, že jsme v souvislosti s vašimi osobami opakovaně použila termín "vrátit" nebo jeho ekvivalent a tím jsem se dotkla vaší lidské důstojnosti", a dále navrhuje, aby žalované bylo soudním rozhodnutím uloženo zdržet se v souvislosti s osobami žalobců používání termínu "vrátit" a jeho ekvivalentů.

Okresní soud Plzeň-město napadeným rozsudkem zamítl návrh stěžovatele, otce Ing. P. K., na určení, že je oprávněn v rámci výkonu rodičovské zodpovědnosti podat žalobu na ochranu osobnosti nezletilých stěžovatelů T. a J. K., a že je jako jejich zástupce oprávněn vést jejich jménem příslušné řízení a nezletilé v něm zastupovat; dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu potvrdil a rozhodl, že stěžovatel Ing. P. K. je povinen zaplatit matce na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 3.213,- Kč.

Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to pro porušení čl. 10, čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen jako "Listina").



II.

1) V ústavní stížnosti je především namítáno, že soud prvního stupně rozhodl bez řádného předvolání prvého stěžovatele Ing. P. K., bez jeho přítomnosti, a tak bez možnosti vyjádřit se k provedeným důkazům, což má dle stěžovatele za následek porušení jeho ústavně zaručených práv.

Jestliže by byla tato námitka opřena o reálný stav, nebylo by než možné dospět k závěru, že by tím okresní soud pochybil. Otázkou však je, zda by takové event. pochybení mělo ústavněprávní rovinu, tedy že by šlo o zásah do ústavně zaručeného práva stěžovatele Ing. P. Kr.

_____________________

Bez přihlášení nemůžete vkládat příspěvky.