VideoarchivDenemarková a OS P - 2 : Rozcupování rozsudku krajským soudem
- Details
- Created: Wednesday, 29 July 2026 15:55
- Written by Ing. Jiří Fiala
- Hits: 25
Trestní řízení nelze zneužívat k usměrnění stylu dopisů obžalovaného.
To je asi hlavní poselství krajského soudu, kterým zrušil odsuzující rozsudek OS P - 2 ve věci údajného vyhrožování vyhození oknem soudkyni Denemarkové.
S výjimkou jediného bodu dal ve všem odvolání zapravdu a rozsudek zdeklasoval způsobem, jaký se hned tak běžně nevidí. Jen se divím, že při těchto - logických - názorech nechal dál Reifovou soudit.
Mimo jiné, můžete na následujících stránkách číst, jak vypadá údajně "nestranný a objektivní soud", a to v řeči soudu odvolacího - ne tedy v nějakých - pro soud bezcenných - námitkách obžalovaného.
Namátkou vybírám to nejvýraznější :
- Ignorování logické obhajoby obžalovaného
- Desinterpretace důkazů, vždy v jeho neprospěch
- Pominutí zcela zásadních skutečností - tedy především vážnost údajné výhrůžky a styl jejího doručení adresátce ( odvolací soud zde přímo vyvrací část obžaloby, založené na tom, že i když byl dopis adresován předsedkyni soudu, musel prý obžalovaný vědět, že s ním bude dotyčná soudkyně seznámena - odvolací soud k tomu cituje vyjádření předsedkyně soudu samé, že další podobná podání budou bez vyřízení zakládána - a tedy že o nějakém předávání dotčené soudkyni zde není ani řeči, natož že by to měl obžalovaný předvídat)
- Nadsazování trestní minulosti obžalovaného (jinými slovy - malování čerta na zeď a nasazování psí hlavy
Další už vyčtěte sami. Za přečtení, ba podrobný rozbor, to rozhodně stojí. Zejména pak ve světle posledních útoků fízlů na moji osobní svobodu a domovní nedotknutelnost, a to z ještě malichernějších důvodů, než pro které je vedeno toto trestní řízení.
Takové usnesení odvolacího soudu se rozhodně běžně nevidí a takto rozcupovaný prvostupňový rozsudek už vůbec ne.
Kdyby ho vydala nějaká čerstvá absolventka, asi by se to dalo svést na její mládí a nezkušenost - ale na co se to svede u Reifové, která rozhodně vypadá na to, že je na prahu důchodu, to tedy nevím.
Při těchto výkonech ostatně byla zralá na důchod už ve třiceti. Pokud by byl někdo ochoten jí ho vyplácet.
Jen v jediném bodě předmětné zrušující usnesení nedává odvolání za pravdu - a je to také jediný bod, ve kterém s ním nesouhlasím a považuji jej za účelovou úlitbu justiční mafii, zde konkrétně Denemarkové. A sice, že moje vykázání z jednací síně po dotazu na psychiatrický posudek Denemarkové, bylo v pořádku. Nebylo - a nebyla to ani žádná provokace.
Jestliže někdo tvrdí, že měl strach o život - a trestní oznámení běží podat až za 8 měsíců, a to ještě navíc na podnět vedení soudu, tak JE TO DŮVOD PRO PSYCHIATRICKÉ ZKOUMÁNÍ, protože to rozhodně není standardní reakce.
Pokud to odvolací soud za souladné považuje, tak to chápu tak, že chtěl Denemarkovou ušetřit jinak nezbytného psychiatrického zkoumání za situace, kdy pro zrušení rozsudku je i tak spousta jiných důvodů a má-li dotyčná nadále soudit, anebo odejít do důchodu s fanfárami, nelze ji zdeklasovat ještě i po psychiatrické stránce, i když by to jinak plně zasluhovala.
Na závěr to nejzajímavbější : Tahle evidentní facka od krajského soudu směrem k justiční mafii na Praze 2 (tedy nejen k Reifové, ale především k OSZ, které celé přípravné řízení vedlo a za obsah obžaloby plně odpovídá) je o to nečekanější, odkud přichází.
Protože doslova tentýž senát mě soudil jen o půl roku dříve - za údajné vyhrožování advokátu Janákovi - a tam stejně špatný rozsudek OS v Příbrami nezrušil, ale potvrdil. A speciálně o soudkyni Miláčkové jsem byl přesvědčen o její podjatosti a snaze mi škodit.
Čím si to vysvětlit ?? Nevím, napadá mě, že ani ty dopisy, které v souvislosti s předchozím rozsudkem dámy dostaly - a které byly zveřejněny na těchto stránkách - snad je donutily aspoň k zamyšlení nad svou činností - a - snad - taky, že občas se v někom z nich přeci jen hne svědomí. I když je to vzácný jev, přeci jen bych řekl, že naprostá většina normálních lidí po nějakém společenském uznání touží - a odcházet do důchodu za proklínání všech, se kterými jsme přišli až dosud do styku, se asi nikomu nechce.
Ať tak, nebo tak, na níže uvedené usnesení může být dotyčná opravdu hrdá. Běžně se nevidí.
A justiční mafie může zase o trochu víc znervoznět. Že totiž nikdy si nemůže být definitivně jistá před tím, že se - časem - nenarazí na někoho, kdo se ji nebude bát rozkrýt, pojmenovat zlo a odsoudit je.
Notabene když je to jeho dobře placeným povoláním.
No, a my všichni se můžeme těšit na nové hlavní líčení. Repete z 2. února. Tentokrát již za mnohem půříznivějších okolností.
Doufejme, že organizátoři nezapomenou pozvat také všechnu justiční drůbež, kterou táhli na to líčení první. Aby hlavně ta viděla, že zneužívání trestního práva se ne vždy musí vyplatit.
______________________
______________________
________________
________________
________________
_________________
_________________
Denemarková - projednání k tíži soudu
Rozmohl se nám tady takový nešvar : Skrývání rozsudků Myslím, že teď už je všem úplně jasné, proč se Reifová ani tehdy nehodlala svým "rozsudkem" chlubit
Těžko se nevyjadřovat ke kvalifikaci soudců,
____________________
____________________
ZDE rozsudek Nejvyššího soudu, na který se Usnesení KS odvolává (asi i proto, že se KS v Praze přímo týká) : 8 Tdo 258/2025 z 30.4. 2025
V usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn.8 Tdo 258/2025 ze dne 30. dubna 2025 došlo k zásadnímu procesnímu obratu, kdy Nejvyšší soud vyhověl dovolání obviněného M. H. a zrušil předchozí odsuzující rozhodnutí Krajského soudu v Praze i Okresního soudu Praha-východ. [1]
- Absence klíčových důkazů a svědků: Nejvyšší soud v odůvodnění poukázal na to, že proces vykazoval zásadní vady, neboť soudy prvního a druhého stupně rozhodovaly bez výpovědí klíčových svědků a fakticky „předstíraly“ existenci dostatečného skutkového základu pro odsouzení. [1]
- Chybná interpretace projevů (Dezinterpretace): Senát Nejvyššího soudu konstatoval, že došlo k dezinterpretaci verbálních projevů odsouzeného. Subjektivní náhled obviněného na justici a jeho specifický styl komunikace byl soudy nesprávně zaměněn za reálnou a bezprostřední trestněprávní hrozbu. []
- Nepodložené skutkové závěry: Soudy nižších stupňů učinily skutkové závěry, které neměly oporu v provedeném dokazování. Chyběl mimo jiné podrobný a souvislý popis toho, jakým způsobem měla být předmětná informace (údajná hrozba) na poškozeného přenesena a zda vůbec mohla vyvolat důvodnou obavu. [, 2]
- Aplikace judikatury (Vazba na starší judikáty): Právní argumentace se opřela o judikaturu (např. 7 Tdo 141/2020), která řeší limity trestní odpovědnosti u specifických forem verbálních útoků a nutnost zkoumat, zda projev dosahuje takového stupně společenské škodlivosti, aby mohl být kvalifikován jako trestný čin, nikoliv např. jako přestupek. [1]
________________________
________________________