Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Dopis předsedovi kutnohorského soudu

Details

Created: Thursday, 28 April 2011 00:00

Written by Ing. Jiří Štefek

Hits: 1761

Okresní soud v Kutné Hoře

Nám. Národního odboje 58
284 35 Kutná Hora

K rukám předsedy soudu

Mgr. Petra France

Vážený pane předsedo,

vysvětlete, prosím, soudkyni Vašeho soudu JUDr. Aleně Mockové, kde se v současnosti nachází Nejvyšší soud České republiky, aby se znovu neztrapňovala v soudní síni, jako tomu bylo před početnou veřejností dnes dne 28. dubna 2011 při projednávání věci 2 T 3/2010 – věc vysoce váženého předsedy sdružení K 213 Ing. Jiřího Fialy.

Také jí, prosím, vysvětlete, co znamená výraz „poškozený“ v trestní věci. V předmětném řízení tvrdila, že toto nemá poškozeného resp., že „v tomto trestním řízení neexistuje poškozený“. A taky jí můžete sdělit, že skutečně nepůsobí dobře, když v soudní síni vykřikuje, že obžalovanému „nic není do toho, jestli na ní byl vyvíjen před jednáním od někoho nátlak“.

Abyste se nemusel, vážený pane předsedo, tolik namáhat marným vysvětlováním (házení hrachu na zeď, jak se tak říká), přikládám Vám text o historii našeho Nejvyššího soudu stažený z internetu. Snad to té komunistické babce Mockové bude stačit. Třebas to po desátém přečtení přeci jen pochopí. A když ne, tak ji rovnou pošlete před kárný senát pro blbost.

S pozdravem

Ing. Jiří Štefek

__________________________

Nejvyšší soud České republiky se sídlem v Brně je vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudů v občanském soudním řízení a v trestním řízení s výjimkou záležitostí, o nichž rozhoduje Ústavní soud ČR a Nejvyšší správní soud ČR.

Původně soud sídlil v Praze, ale v roce 1919 přesídlil do Brna. Nejvyšší soud byl třetí instancí pro věci civilní i trestní, dále mohl dávat podněty k vydávání justičních zákonů anebo jejich pozměňování. Jeho organizace byla téměř shodná s organizací Nejvyššího soudního a kasačního dvora ve Vídni, jak působil do roku 1918. Nejvyšší soud se skládal z prvního a druhého prezidenta, sedmi senátních prezidentů (od roku 1930 se zvýšil počet na devět) a čtyřiceti radů (resp. od roku 1930 čtyřicet osm).

Následkem Protektorátu existovaly po roce 1945 dva nejvyšší soudy, kdy k původnímu prvorepublikovému se přidal Slovenský nejvyšší soud se sídlem v Bratislavě. V roce 1945 a 1946 byly se Slovenskou národní radou uzavřeny dohody, že nejvyšší soudy v Brně a Bratislavě se považují při zachování jejich dosavadní organizace a působnosti podle předpisů pro ně platných za součást jednotného Nejvyššího soudu, který měl sídlo v Brně.

Zákonem o zlidovění soudnictví z roku 1948 bylo složení Nejvyššího soudu doplněno o potřebný počet soudců z lidu. Senáty byly složeny ze dvou soudců z povolání a tří soudců z lidu jako přísedících a při rozhodování byly všechny hlasy rovnocenné. Soudci z lidu působili dokonce i při rozhodování o stížnostech pro porušení zákona. Vzhledem k tomu, že soudci z lidu byli povoláváni v tomto případě dokonce vládou, znamenalo to vážný zásah do principu nestrannosti a nezávislosti soudů.

Na základě ústavního zákona o čs. federaci z roku 1968 vznikla federální struktura orgánů. Vedle nejvyššího soudního orgánu československé federace tak vznikly i nejvyšší soudy obou republik. Nejvyšší soud ČSSR sídlící v Praze byl vrcholným orgánem pro celou federaci. Hlavním úkolem byl výkon dozoru nad zákonností v rozhodovací činnosti soudů a nad zajištěním jednotnosti judikatury. Okruh jeho rozhodovací činnosti byl téměř totožný se současným s tím rozdílem, že nikdy nerozhodoval jako soud prvního stupně. Specifickým případem pak bylo přezkoumávání zákonnosti pravomocného rozhodnutí rozsudku, jímž byl uložen trest smrti. V té době již byly tříčlenné nebo pětičlenné senáty složeny jen ze soudců z povolání a kolegia byla tři - občanskoprávní, trestní a vojenské.

Po roce 1989 se zásadní změna soudního aparátu dotkla Nejvyššího soudu jen v oblasti personální. Jeho organizační struktura a postavení zůstaly zachovány. Až rozpad České a Slovenské federativní republiky znamenal zlom, neboť byl zrušen systém federálních a republikových orgánů a pravomoc Nejvyššího soudu ČSFR přešla k 1. lednu 1993 na Nejvyšší soud ČR. Práce a fungování Nejvyššího soudu se řídí podle zákona O soudech a soudcích č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Nejvyšší soud se v roce 1993 vrátil do Brna a jako jeho sídlo byla vybrána budova někdejšího Všeobecného penzijního ústavu na Burešově ulici.