VideoarchivOdpověď z MSp
- Details
- Created: Monday, 30 January 2012 00:00
- Written by redakce
- Hits: 1526
Po Koudelkovi nic chtít nebudeme, protože nic nezavinil, evropský rozsudek byl vykonán, i když jsme nic nezměnili - nikdo ale nebránil vnitrostátním soudům něco na věci změnit.
Tak ve zkratce zní odpověď ministra nespravedlnosti na dva konkrétní dotazy, které byly tiskovému odboru položeny.
Jako perličku na závěr uveďme, že podle samotného MSp byl dohled nad výkonem mezinárodního rozsudku - a tedy nad tím, aby byla napravena situace stěžovatele - ukončen v září 2011 (!!), tedy v době, kdy sám stěžovatel seděl bezdůvodně ve vězení (což asi podle dohledu nad výkonem rozsudku bylo tím nejllepším způsobem jeho realizace).
Může si někdo větší výsměch mezinárodnímu - ale i vnitrostátnímu - právu vůbec představit?
___________________________
zasílám Vám reakci ministerstva spravedlnosti na Vaše dotazy, v druhém případě jde o zprostředkovanou odpověď Kanceláře vládního zmocněnce pro zastupování ČR před Evropským soudem pro lidská práva. Tímto pokládám informační povinnost ministerstva za splněnou, k nahrávání na kameru ohledně Vaší soukromé kauzy neshledávám důvod.
1) MSP mi nedávno vyplatilo částku 20.700,- Kč jakožto zálohu na odškodné za vazbu 69 dnů na jaře 2010. Byla tato částka již přeúčtována soudci Koudelkovi, který o vazbě rozhodl a celou dobu ji udržoval.
Podle ustanovení § 17 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem) lze po soudci požadovat regresní náhradu pouze tehdy, byla-li shledána jeho vina v kárném či trestním řízení. To se ve zmíněném případě nestalo (soudce se kárného provinění ani nedopustil, neboť odpovědnost státu za škodu způsobenou vazbou je odpovědností objektivní, zatímco zavinění soudce je třeba hodnotit z hlediska porušení jeho povinností, a to na subjektivním základě), takže podmínky pro vymáhání regresní náhrady nebyly ze zákona dány.
2) Další věc, na kterou se chci zeptat: Kdy bude vykonán pro stát závazný rozsudek ESLP z 18.7. 2006 č.j. 26 141/03 a proč do dnešního
dne - tedy 6 let od vydání - vykonán nebyl.
Dne 14. 9. 2011 vydal Výbor ministrů Rady Evropy rezoluci, kterou ukončil proces dohledu nad výkonem rozsudku, který Evropský soud pro lidská práva vydal ve věci stížnosti pana Fialy dne 18. 7. 2006. Rezoluce se týká také dalších šesti rozsudků na obdobné téma (viz příloha).
Učinil tak poté, co se seznámil se zprávou vlády o opatřeních, která Česká republika přijala s cílem jednak zjednat nápravu individuální situace stěžovatelů, jednak zamezit opakování obdobných porušení Úmluvy v budoucnu. V souvislosti s individuální situací pana Fialy vláda konkrétně uvedla, že Evropský soud pro lidská práva ve svém rozsudku v této věci nijak nezpochybnil oprávněnost svěření dětí do péče matky, ani zákaz styku stěžovatele s dětmi vyslovený v roce 2005 (kritizoval především to, že státní orgány předtím nepomohly panu Fialovi vymoci jeho právo na styk s dětmi).
Z rozsudku Evropského soudu proto nevyplývá, že by náprava individuální situace stěžovatele měla spočívat v novém rozhodnutí o tom, komu z rodičů budou děti svěřeny do péče, tím méně závěr, že by měly být svěřeny do péče otce. V současné době jsou navíc již obě děti (nar. 1989 a 1992) zletilé, tudíž o svěření do péče již v jejich případě rozhodovat ani nelze.
Výše uvedené samozřejmě nebránilo příslušným soudům, aby platnou úpravu péče o děti pana Fialy a jeho styků s nimi jakýmkoli způsobem změnily (třebas i změnou výchovy), pokud by dospěly - na základě návrhů pana Fialy - k závěru, že je to vhodné. Daná oblast je specifická tím, že zde dochází k neustálému vývoji relevantních skutkových okolností, na které příslušné orgány musejí reagovat. Z toho na jednu stranu vyplývá, že i když v některém případě Evropský soud shledá, že svěřením dítěte do péče jednoho z rodičů byla porušena práva druhého rodiče, neznamená to automaticky, že takový rozsudek je podkladem pro změnu výchovy. Mezitím může totiž dojít ke změně okolností, které Evropský soud zohlednit nemohl, které však musí vzít následně v potaz vnitrostátní soud i v případě, že by jeho primárním cílem bylo implementovat rozsudek mezinárodního soudu. Pokud by v takovém případě k žádné změně nakonec nedošlo, nelze z toho bez dalšího dovozovat, že rozsudek mezinárodního soudu zůstal nevykonán. Na druhou stranu ovšem, jak již bylo naznačeno, nic nebrání vnitrostátnímu soudu vyhovět případným návrhům na změnu výchovy či jinou úpravu styku s dětmi, i kdyby z rozsudku mezinárodního soudu samotného žádná taková povinnost nevyplývala.
S pozdravem
Tereza Palečková
tisková mluvčí
Ministerstvo spravedlnosti ČR
Vyšehradská 16, Praha 2, 128 10
tel.: +420 221 997 250
mobil: +420 737 247 292
e-mail: This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.
___________________________________
Ještě se mezi občany může snad najít někdo, kdo by věřil, že s takovým ministrem a takovými soudci se můžeme někdy dočkat jakékoliv změny k lepšímu?!
___________________________________
___________________________________
Dobrý den, slečno Palečková,
Děkuji Vám za zaslané odpovědi.
Vzhledem k jejich obsahu bych se ještě rád zeptal na následující 2 věci:
1) V čem - alespoň podle názoru MSp - vlastně spočívalo porušení
práva na rodinný život podle výše zmíněného rozsudku ESLP č. j. 26
141/03, na spravedlivý proces a na přiměřenou ochranu mých
rodičovských práv státním aparátem, jestliže v zákazu styku ne
(ačkoliv ten byl vydán za sistuace, kdy žádný styk už neprobíhal a ani
jsem ho nevymáhal) a v nevymožení tohoto styku státními orgány rovněž
ne (natož pak aby z toho vyplynula povinnost nařídit změnu výchovy, ač
ta - podle platného Zákona o rodině - vyplývá již z opakovaně
bezdůvodného bránění v kontaktu s dětmi nerezidentnímu rodiči)?
2) Vzhledem ke skutečnosti, že v září 2011 (tedy v době, kdy jsem byl
za snahu o výkon tohoto rozsudku zjevně bezdůvodně a nezákonně
vězněn), byl ukončen dohled nad výkonem tohoto rozsudku a nad
nápravou individuální situace stěžovatele, lze z tohoto konstatování -
podle názoru MSp - dovodit, že nejlepším způsobem výkonu mezinárodního
rozsudku a nejlepším způsobem nápravy individuální situace stěžovatele
je jeho protiprávní a bezdůvodné uvěznění?
Děkuji za (budoucí) odpovědi z MSp a jsem
S pozdravem
Ing. Jiří Fiala
30.01.12, Palečková Tereza Mgr. <This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it. >:
___________________________