Odškodné po česku

kladivkoNedávno jsme zveřejnili, jak vypadá odškodné v USA - 430 milionů korun za dva roky ve vazbě.

Náš stát by nutně brzy zbankrotoval, pokud by vyplácel odškodné na stejné úrovni (při stejné úrovni justiční soustavy, jaká je dnes) - čehož si je pravděpodobně vědom, a tak je prostě nevyplácí. Aby nezbankrotoval, musel by udělat něco jiného, mnohem důležitějšího nežli je handrkování se s obětmi o každou korunu -  musel by zásadním způsobem zreformovat justici a přenést odpovědnost za křivé rozsudky na soudce samotné.

Je sice pravdou, že Amerika asi bude bohatší nežli Česká republika, ale jistě ani tam není kapsa státu bezednou. Z toho, jaké odškodné americký stát obětem justičních omylů (natož pak justiční zvůle!) vyplácí, mimochodem také plyne, jak jsou tam  tyto oběti vzácné - pravděpodobně jeden z deseti tisíc, těch ostatních 9.999 je odsouzeno spravedlivě.

Jak vypadá odškodné po česku, na to jsme se mohli naposledy podívat ve čtvrtek právě uplynulého týdne u soudu pro Prahu 2 (kde tradičně probíhají žaloby proti státu, neboť ministerstvo nespravedlnosti má na Praze 2 své sídlo), kde proběhlo první jednání ve věci odškodného za jedno z mých četných - zrušených a zastevných - trestních stíhání.

Jednalo se o náhradu škody za trestní stíhání, které nakonec skončilo u OS v Kutné Hoře zprošťujícím usnesením s tím, že mohlo dojít maximálně ke spáchání přestupku, a věc byla postoupena Městskému úřadu v Nymburce - kam ale žádný další podnět od údajných poškozených (policajta s náušnicí v uchu Markytána a soudce tamního soudu Nápravníka) včas nepřišel, a tak bylo řízení zastaveno.

Jinými slovy: Nebyl jsem ani odsouzen pro spáchání trestného činu, ale ani uznán vinným ze spáchání přestupku - a už ani nebudu, protože veškeré lhůty na toto stíhání marně proběhly. Takže jsem z hlediska práva nespáchal vůbec nic, ač mě stát přes dva roky trestně stíhal - a mám tudíž nutně právo na odškodné.

To jsem vyčíslil - v podstatě jen v symbolické částce - 50 tisíc korun, a to jak za majetkové škody, tak i za újmu nemajetkovou, tedy poškození dobré pověsti a znemožnění nalézt si slušné (vlastně vůbec jakékoliv) zaměstnání, neboť probíhající trestní stíhání je překážkou uplatnění se na trhu práce obecně.

No - a u soudu jsme viděli následující:

Podle MSp - Mgr Martina Strakoše, který stát zastupoval - prý nemám nárok vůbec na nic.

K tomu lze říci snad jenom to, že to je stanovisko gaunera. Označit ho jakkoliv jinak by bylo nepravdivým sdělením.

Stát zde prokazatelně pochybil, po dva roky někomu zabraňoval v najítí si zaměstnání (ač na druhé straně tentýž stát tvrdil, že mám plnit svou vyživovací povinnost, a to ve výši nejméně 5 tisíc korun měsíčně), dva roky bezdůvodně stíhal nevinného člověka - a oficiální stanovisko českého státu je, že se vůbec nic nestalo? Nebo aspoň nic takového, aby za to zaplatil byť jedinou korunu?! 

Od soudce jsme se dozvěděli, že mohu chtít buďto omluvu, anebo odškodné - ale nikoliv obojí. Není to zvláštní?

Už jste někdy viděli, že pokud někomu způsobíte škodu, natož škodu velkého rozsahu, že mu stačí se omluvit, a už nemusíte vůbec nic nahrazovat? S takovým závěrem by asi nepočítal ani ten největší optimista. Přesto - český stát takovým optimistou je.

Takže si vyberte: Buďto omluvu, nebo peníze. Ne obojí.

Tedy:  chcete-li peníze (a kdo by je nechtěl, zvláště za situace, kdy běžné trestní stíhání, ve kterém vás zastupuje běžný advokát, stojí řádově desítky tisíc korun), omluvu už nedostanete. Tím pádem se také nikdy nikdo oficiálně nedozví, že jste byl(a) stíhán bezdůvodně a že vás nakonec museli zprostit. Takže vaše okolí si bude myslet dál, že jste grázl a že pokud vás náhodou nezavřeli, tak nejspíš jenom proto, že máte známé na správných místech.

Soudce dále prováděl důkaz předmětným trestním spisem. Z něj bylo mimo jiné patrné na první pohled, že ve věci proběhla tři hlavní líčení a jeden výslech na policii, kam jsem se všude dostavil osobně.

Každý soudný člověk musí přípustit, že pokud je ze spisu patrné, že jsem se všech těchto jednání osobně zúčastnil, musel jsem se tam z místa bydliště nějak dostat.

Každý soudný člověk by tedy také uznal, že - jako minimum - máte nárok alespoň na cestovné z místa bydliště do místa konání soudu a zpět, a spočítal by je podle platných cestovních vyhlášek.

Ne tak MSp.

Tomu není jasné vůbec nic. A chce prokazovat úplně vše. Tedy jak jste tam jel, kdo vás tam vezl, ať to  dotyčný dosvědčí u soudu (to znamená předvolat a vyslechnout svědka a zaplatit mu všechny výdaje, což MSp ovšem nijak nevadí, a to ani za situace, kdy to vyjde podstatně dráž nežli předmětné cestovné).

Minimálně jenom tahle srandička znamená práci soudu i úředníka z MSp v ceně mnohonásobně převyšující nakonec prokázané jízdné, o kterém je stejně od samého počátku jasné, že vám je soud nakonec musí přiznat, protože jste se k jednání prostě nějak dostat museli.

Slušný stát by se neměl dostávat do konfliktu se svými slušnými občany. Když už se to - nedej  Bůh - přece stane, asi každý cítí, že by měla být na místě velkorysost, pokora a citlivý přístup.

O něčem takovém současní primitivní blbečkové, které v převážné většině MSp zaměstnává, v životě neslyšeli. Jsou to - až na výjimky  - mladí, nezkušení cucáci, kteří o životě nevědí vůbec nic a pro něž se život vejde do několika primitivních tabulek a starých komunistických předpisů. Ne náhodou toto ministerstvo řídí typický nezkušený mladíček, sám navíc postižený, (přírodou, nikoliv státní justicí),  který nic neumí, nic v životě neviděl, hlavně nikde skutečně nepracoval,  natož aby něco poučného zažil, dostal se po škole do politiky a od té doby jediným smyslem jeho života je se v ní udržet. A dělá to tím nejprimitivnějším způsobem, jaký si lze představit. O slušnosti státu ke svým  občanům nemá nejmenších představ, sám vůbec netuší, co by si měl pod tímto pojmem představit. Není jistě náhodou, že se obklopuje stejnými nedochůdčaty, jakým je i on sám - stačí zajít se jenom podívat na MSp, a máte pocit, že jste v odrostlé školce).

Protože tato justiční drůbež sama nikdy nic kloudného nevyprodukuje a nevymyslí (natož abychom po ní chtěli vědět, co to je slušný stát a jak se chová ke svým občanům), bude zase - jako vždy - na našem sdružení, aby jí to -  alespoň v naprostých základech - nastínilo. 

Tedy: Jak už jsem řekl: Slušný stát se pozná mj. podle toho, že se nedostává do konfliktu se svými slušnými občany. Když už se to - nedej Bože - přece stane, spěchá (jako každý slušný člověk), aby škodu co nejdříve nahradil a stopy po ní bezbolestně zahladil.

Naše představa, kterou bude naše sdružení i nadále prosazovat, je tedy asi taková:

1) Automaticky s vydáním zprošťujícího rozsudku (pravomocného usnesení o tom, že nebyl spáchán trestný čin, a že tudíž trestní stíhání bylo zjevně nedůvodné) vzniká MSp povinnost se - coby představiteli státu, který za trestní stíhání nese odpovědnost -  poškozenému omluvit. Samozřejmě písemně. Máme za to, že by se tak mělo dít automaticky a bez vyzvání.Nejdéle do 1 měsíce od vydání zprošťujícího rozsudku.

V praxi například tak, že kopie zprošťujícího rozsudku (usnesení o zastavení trestního stíhání) by byla automaticky zasílána soudem příslušnému oddělení odškodňování MSp, které by omluvu zpracovalo, přiložilo by k ní zprošťující usnesení, a rozeslalo:

a) poškozenému

b) obecnímu (městskému) úřadu v místě jeho trvalého bydliště

c) všem orgánům státní moci či státní správy, které se trestního stíhání účastnily - tedy zcela jistě soudům obou stupňů, policii, která vyšetřování vedla a státnímu zastupitelství, které zpracovalo a podalo obžalobu

2) Automaticky a bez vyzvání má každý zproštěný nárok na jednorázovou odškodňující částku, a to za morální újmu ve výši minimálně 50.000,- Kč a dále za náklady spojené s trestním stíháním rovněž ve výši 50.000,- Kč. Tyto dvě částky, rovnající se dohromady 100 tisícům Kč, by byly státem vypláceny rovněž automaticky, bez vyzvání a bez prokazování čehokoliv a do 1 měsíce od zprošťujícího rozsudku.

Má-li poškozený za to, že tyto částky jsou nedostatečné a že utrpěná újma (ať už nemajetková či majetková) je vyšší, pak nechť vyzve stát k zaplacení této vyšší újmy - a tu pak prokáže. Pokud se strany na výši újmy nedohodnou, měl by - teprve potom -  rozhodovat soud.

3) Byla-li součástí trestního stíhání rovněž vazba, automaticky vyplácená nároková částka odškodného by měla být 2 tisíce korun za každý - i započatý - den strávený ve vazbě. Opět se stejnou výhradou: Má-li poškozený za to, že utrpěl újmu vyšší, nechť ji prokáže, vyzve stát, a nedohodnou-li se pak, nechť rozhoduje o výši odškodného soud.

Minimálně takhle se musí stát chovat ke svým občanům, chce-li, aby byl vnímán jako slušný a měl u nich následně respekt dostatečný k tomu, aby i od nich slušné chování a vystupování mohl požadovat.

K tomu má ale současný český stát na hony daleko. Ten se chová jako pravý a nefalšovaný gauner přistižený na hruškách - zapírá, zatlouká, čeká na promlčení lhůt... A bude-li jej řídit taková sebranka, jaká jej v současnosti řídí a která nemá ani základní představy o slušnosti v jakémkoliv ohledu, tak se v tomto ohledu také nic nezmění.

Je tedy zcela jistě zájmem nás všech, abychom tuto verbež dostali od vesla co nejrychleji. Což samozřejmě neplatí jenom pro resort spravedlnosti, ale obecně.

Současně vyzýváme tímto veřejnost, aby nám své představy (ale i zkušenosti ze zahraničí) o spravedlivém odškodnění - jak by mělo probíhat a jak by asi mělo vypadat - zasílala. Budou-li věcné a zdůvodnitelné, přiřadíme je ke svému programu v této oblasti rovněž.

Na toho kašpárka, co v současnosti stát zastupuje, se určitě přijďte příště podívat. Nebudete stačit kroutit hlavou (zatím aspoň tou svou).

Příští díl tohoto kabaretu (kde se asi bude  prokazovat mapami, kolik kilometrů to je do Kutné Hory a zpět) si nenechte ujít. Bude se konat na OS pro Prahu 2 dne 22. března od 10-ti hodin, dole, v přízemí, ve velkém sále č. 101 (kde nás kdysi soudil - a nakonec zprostil - soudce Říha).

_______________________________________

Bez přihlášení nemůžete vkládat příspěvky.