VideoarchivHavel: Prodám revoluci! Zn. Levně - rychlé jednání podmínkou!
- Details
- Created: Thursday, 04 December 2014 00:00
- Written by Ing. Jiří Fiala+redakce
- Hits: 702
Hlavně mě udělejte co nejdřív prezidentem!!
Přiznám se, že jsem ani - vzhledem k přetíženosti přípravou k soudním i jiným jednáním na nastávající (tento) týden - neměl v neděli večer původně v úmyslu sledovat režírovanou hru Pavla Kosatíka o Velkém vítězném listopadu 89 - ale pak, vzhledem k tomu, že jsem v přípravách pokročil rychleji, než původně očekáváno, přece jen viděl její druhou půlku.
A jsem za to velmi rád.
Historik a publicista Pavel Kosatík se zjevně snažil zmapovat historicky podrobně průběh Listopadu 89 a vyjednávání Občanského fóra s představiteli tehdejšího režimu, především pak s Adamcovou federální vládou.
Myslím, že se mu to podařilo, alespoň to, co další díl seriálu z novodobé české historie vypověděl, odpovídalo i ostatním zkušenostem a poznatkům, jak jsem zatím měl možnost se s nimi seznámit.
Především tam zcela jasně bylo vidět roli Václava Havla, vedoucího tehdy za Občanské forum jednání s vládou, jakožto slabé, nevýrazné osobnosti, servilně poklonkující tehdejším mocným - namísto aby s nimi (když už s nimi vůbec jedná) dojednával termínované podmínky jejich odchodu a předání moci - se snahou se dohodnout za každou cenu (což tehdy rozhodně nebylo nezbytně nutné - podmínky a rozložení sil ve společnosti odpovídaly spíše sjednání dokumentu o bezpodmínečné kapitulaci, namísto servilního přijímání jednoho úkolu za druhým.
Hra tak ukazuje, jak se Havel postupně stal ze servilního vyjednávače poslušnou loutkou v rukou tehdejších mocenských sil, které si z něj - a rády, mohly totiž dopadnout daleko hůř! - udělaly naprogramovaného kašpárka, jehož pak poslušně vodily na niti. A to až k prezidentskému úřadu, jenž mu za to nabídly - dobře si vědomy reálného stavu - a zvláště pak slabosti - Havlovy osobnosti - totiž že i po jeho zvolení (za které jim navíc bude muset být dosmrtně vděčen a zavázán) ho budou dál vodit na vodítku jako poslušného, nekousajícího a už ani nevrčícího pejska, samy si ponechávajíc prakticky veškerou faktickou moc.
Nejtragičtější na celé této Velké listopadové ostudě pak snad ani není role V. Havla samotného, ale to, že mu to všichni ostatní zbaštili, včetně toho, že si ještě pár let po "revoluci" dokázali myslet, že " ji vyhráli".
Teprve tvrdá realita je pak postupně vracela k suché -a hodně nepříjemné - skutečnosti: Totiž že nevyhráli samozřejmě nic, stali se jen naivními pimprlátky v divadélku, kde už jim napříště byla natrvalo přisouzena role statistů, případně - rovnou obětí, pokud poodhalí závoj tajemství - a dovolí si se s ním nesmířit.
Je-li Česká televize osočována z cenzorování a filtrování informací, pak touhle hrou conzoři asi ne zcela pochopili, co vlastně národu sdělili.
Přesto to bylo sdělení naprosto jasné:
Musíte do ulic znovu - a hlavně se už nikdy nenechte opít rohlíkem, případně závislákem na alkoholu a nikotinu, který vás všechny za Lucernu a kancelář na Hradě kdykoliv rád vymění - což jsme vám právě - minutu po minutě - ukázali.
A můžete si vrzat zuby, jak chcete!
_____________
Moje máma kdysi říkávala, že se komunistům diví, že bořili pomníky prezidenta Masaryka - že oni měli být první, kdo by tam z vděčnosti chodil denně nosit kytice růží. Za to, že JE NECHAL VYRŮST.
Přiznám se, že bez životních zkušeností jsem jí jako kluk dost dobře nerozuměl.
Dneska už vím přesně, co měla na mysli.
Protože demokratický systém politických stran za první republiky - umožňující svobodnou činnost i komunistické straně, mimochodem jako jedné z mála v celé Evropě (skoro všude jinde byly zakázány jako strany extrémistické) - dal základy pro její pozdější vítězství, pro to, že si mohla vychovat lidi, že mohla "jezdit do Moskvy učit se, jak zakroutit mladé demokracii krkem", že se mohla účastnit svobodných voleb, v nich kandidovat a žhavit svoje kandidáty - což je zcela jistě naučilo mnohým dovednostem pro politiku nepostradatelným - týmž dovednostem a týmž vůdčím praktikám, které tak zoufale postrádala společnost právě v Listopadu 89 - a postrádá je vlastně dosud.
Protože tak jako mají na frontě nesmírnou cenu "staří, ostřílení froňtáci", ve srovnání s čerstvě proškolenými bažanty k nezaplacení - tak mají stejnou, nebo i vyšší cenu léty zkušení političtí harcovníci (na rozdíl od sotva vylíhlých neopeřených mláďat).
Komunisté už Masarykovu chybu nikdy nezopakovali - takže dosáhli toho, že je v Listopadu 89 vlastně neměl kdo nahradit. Opozice byla naprosto nezkušená, nejednotná, neorganizovaná, bez představ o budoucnosti - prostě čerstvě vykulené štěně, rozjíveně koukající po okolí... co by... jak by...
Nebýt toho, že KSČ byla zahnána do kouta především mezinárodními souvislostmi a událostmi po celém východním bloku, nikdy by jí tato "opozice" nedokázala být nebezpečnou - což komunisté samozřejmě dobře věděli. A také si pro to platili nemalý a ne zrovna levný represivní aparát, aby tomu tak bylo - a to pokud možno na věčné časy, a nikdy jinak.
__________________
Po zhlédnutí dokumentární rekonstrukce o Vítězném Listopadu se člověk musí ptát nutně po jediném: Čemu se vlastně divíte? Vždyť jste to tam viděli minutu po minutě - a vy všichni jste k tomu mlčeli, resp. nic jiného nepodnikli.
Já osobně se divím jen jedné věci: Totiž že v Kongresu odhalují Havlovi bustu.
Svět totiž rád věří pohádkám.
Věřím, že bude do budoucna stát vedle té Charlie Chaplina 
.
____________________