PROHLÁŠENÍ K 213 k propuštění mluvčího z vazby

 

 Občanské sdružení K 213 tímto děkuje prezidentu republiky za toto jedině správné rozhodnutí, kterým projevil svou státnickou vyspělost a moudrost, když konečně učinil přítrž bezuzdnému řádění justiční mafie z Prahy 9, která si zjevně myslela, že může našeho mluvčího bezmezně, beztrestně a donekonečna terorizovat. 

I když je propuštění našeho mluvčího z vazby na svobodu jistě krokem zásadním a důležitým, samo o sobě rozhodně nestačí a K 213 tímto vyjadřuje přesvědčení, že prezident republiky bude i nadále věnovat zvýšenou pozornost justici jako celku, neboť se nachází v katastrofálním stavu, čehož právě kauzy našeho mluvčího jsou nejlepším důkazem.

K 213 dále vyjadřuje přesvědčení, že je třeba tento poslední případ bezbřehé zvůle justičních struktur důkladně a beze zbytku vyšetřit a viníky, kteří prokazatelně sedí na obvodním soudě a obvodním státním zastupitelství pro Prahu 9, přísně, nekompromisně a příkladně potrestat – už proto, aby se jim v podobných kouscích do budoucna rozhodně zabránilo. 

K 213 tímto vyjadřuje svoje hluboké poděkování všem aktivistům i desítkám prostých občanů, kteří nezůstali k této bezbřehé justiční zvůli lhostejní a vyburcovali občanskou společnost k nebývalým projevům solidarity a podpory.

Zvláštní poděkování pak patří Luboši Paterovi, který se statečností frontového zpravodaje pořídil dokumentární záznam z událostí na soudě dne 27.4., které byly později proti našemu mluvčímu zneužity ke křivým obviněním, jež by se bez tohoto záznamu jen stěží vyvracela a dále Janu Šináglovi, který neúnavně burcoval občanskou společnost a masově šířil pravdivé informace o průběhu událostí, jakož i dopisy našeho mluvčího z vězení.

Pan Jiří Fiala touto cestou děkuje rovněž všem členům i nečlenům K 213, kteří mu poskytovali všestrannou pomoc a podporu, a to jak materiální, tak i psychickou, neboť obě byly pro něj v těchto těžkých chvílích velmi důležitými. Zvláštní poděkování pak adresuje těm, kteří jej po dobu jeho uvěznění nahradili v řízení občanského sdružení K 213 a těm, kteří udržovali v provozu webové stránky K 213, z nichž se za dobu uvěznění stal již masově vyhledávaný zdroj pravdivých informací. 

Poslední průběh událostí kolem našeho mluvčího pak K 213 považuje za důkaz, že občanská společnost není vůbec tak bezbranná, jak by se mohlo na první pohled zdát a že v boji se zdánlivě všemocnou justiční mafií má reálné šance na vítězství.

Tuto bitvu považujeme za vítězství velké, zavazující, válka se svévolnou a nabubřelou justiční zvůlí však v neztenčené míře pokračuje dál.

 

 

       Ing. Jiří  Krám
      pověřený tiskový mluvčí K 213

 

 

V Praze a Hradci Králové, dne 30. května 2006

 

 

 

 




PROHLÁŠENÍ K 213 k „únosu“ děvčátka v Holicích

 

Právo rodičů na výchovu vlastních dětí stejně jako právo dětí na to být vychovávány vlastními rodiči je zcela nezcizitelným a nezpochybnitelným právem tvořícím základ každé slušné a civilizované společnosti.

Česká postkomunistická opatrovnická justice se dlouhodobě dostala do příkrého rozporu s výkonem nejzákladnějších lidských práv tak, jak je moderní společnost aktuálně vnímá. Tuto skutečnost lze nejlépe dokumentovat konstatováním zcela evidentním a banálním, totiž že  každému dítěti je lépe u rodičů nežli v dětském domově, což  – kromě české justice a policie – pochopí i dítě v mateřské školce.

Po rozsáhlých a hlubokých zkušenostech s českou opatrovnickou justicí se domníváme, že nejpravděpodobnější variantou případu z Holic je taková skutečnost, kdy matka se nechce nebo není schopna o dítě postarat a soud  - než by  svěřil dítě otci -   raději  je  strčí do dětského domova.

Domníváme se dále, že pokud je otec normálním, zdravým občanem, má na výchovu svého dítěte samozřejmě předností právo, které i bez rozhodnutí soudu je naprostou  a nezadatelnou samozřejmostí. 

Na základě výše uvedených skutečností je vedení K 213 toho názoru, že se o žádný únos nejedná a že otec jen realizuje své naprosto přirozené právo na výchovu vlastní dcery ve snaze předejít jejímu psychickému zmrzačení pobytem v dětském domově, a to navzdory překážkám, které mu přihlouplá česká opatrovnická justice staví uměle do cesty.

S ohledem na výše uvedený závěr vedení K 213  vyzývá :

• Policii České republiky, aby okamžitě zanechala nesmyslného pronásledování otce, který pravděpodobně jen chce své dceři poskytnout domov,  zázemí a řádnou výchovu. Váš výcvik a Vaše zbraně jsou, vážení policisté, určeny k boji proti zločinu, a ne proti rodičům usilujícím o výchovu vlastních dětí !! Současná morální devastace společnosti nejlépe všem dokazuje, nakolik je takové rodičovské výchovy zapotřebí. Nezapomínejte, že nejste povinni uposlechnout příkazů, které jsou zjevně v rozporu se zákonem, natož pak odvěkým přirozeným právem rodičů na výchovu vlastních dětí !! 

• Všechny občany, aby s policií v žádném ohledu nespolupracovali, neposkytovali jí žádné informace a už vůbec pak ne informace ohledně místa pobytu otce a jeho dcery. Dále vyzýváme občany, aby – pokud je to v jejich silách – otci s dcerou při hledání úkrytu a přístřeší všemožně pomáhali a poskytovali jim všestrannou součinnost materiální i morální.

• Poslance Parlamentu ČR, aby  - vzhledem k masovému zneužívání § 216 trestního zákona o únosu vlastního dítěte – rozhodli o dočasném pozastavení platnosti tohoto paragrafu a následně pak i o jeho vypuštění z trestního zákona.

• Vládu České republiky, aby okamžitě a přednostně řešila katastrofální stav opatrovnické justice v ČR jakožto svou absolutní prioritu  a urychleně zajistila  brzkou srovnatelnost naší justice s vyspělými státy západní části evropského kontinentu. 

Závěrem vedení K 213 prohlašuje, že pokud by se dotyčný otec uchýlil i se svou dcerou o pomoc a přístřeší k našemu občanskému sdružení, bude mu obojí na dobu nezbytně nutnou bezodkladně poskytnuto, a to s největší možnou obezřetností a utajením před přihlouplými státními orgány.

Funkčnost a dokonalost sítě našich spolupracovníků byla ostatně důkladně a velmi úspěšně prověřena při ukrývání našeho mluvčího před nezákonným zatykačem počátkem května t.r.


Za vedení K 213

Ing. Jiří  Fiala  

      
V Košíku a v Praze, dne 1. července 2006

      II.

Podle sdělení České televize byl otec i s děvčátkem zadržen po upozornění „svědka“ ještě téhož dne večer zadržen policií na pražském Zličíně, dítě odvezeno zpět do dětského domova v Holicích a údajně duševně nemocný otec uvězněn.

Za vedení K 213 k této zprávě pouze poznamenáváme, že nejpozději od 2. světové války počet zbabělců a udavačů v tomto národě značně převažuje nad počtem samostatně myslících a svobodně jednajících občanů, čehož je právě skončené drama nejlepším důkazem.

I tak ale lze z informací sdělovacích prostředků vyčíst značné a závažné rozpory vzbuzující hluboké pochybnosti o skutečném průběhu děje, jeho pozadí a především o hodnověrnosti oficiální verze.

Otec prý holčičku denně v dětském domově navštěvoval – což pro přihlouplou justici je asi nejlepším důkazem „duševní choroby“, neboť rodičovská láska k vlastním dětem je těmito cynickými idioty za duševní nemoc velmi často a již tradičně vydávána. Sdělovací prostředky zde jaksi „přehlížejí“ skutečnost, že duševně nemocného jedince u nás nelze trestně stíhat, takže pokud proti otci byla vznesena jakákoliv obvinění, potvrzuje to pouze naše pevné přesvědčení, že policie – a to minimálně pokud jde o duševní poruchu otce – již tradičně lže jako když tiskne, že otec je zcela zdráv a jeho jediným proviněním je to, že skutečně miluje svou dcerku a má vážné obavy o její další zdravý vývoj, což také bylo jediným motivem jeho činu.

Nelze přehlédnout ani to, že dítě se našlo samozřejmě naprosto v pořádku a jediným, kdo ohrožoval jeho zdravý vývoj, byla právě policie, a to jak předchozím nesmyslným pronásledováním, tak i neméně nesmyslným nočním převozem do dětského domova.

Sdružení K 213 bude tento případ, který považuje za další názornou ilustraci femo-nacistické orientace příslušných státních orgánů, především justice a policie,  i nadále pečlivě sledovat.

        Ing. Jiří Fiala,
           mluvčí
V Košíku, dne 2. července 2006




ÚTOK NA DEMOKRACII - DEN 10 - aneb Desátý den přinesl překvapení

 

Již desátý den jednání, na kterém uplynul právě rok od zahájení projednávání „případu o ničem“, jak ho výstižně nazval náš mluvčí, přinesl po poměrně dramatickém průběhu nečekané rozuzlení.

Pan Fiala předložil k důkazům především dopis místopředsedy městského soudu  Horkého, ve kterém tento pán apeluje na městského státního zástupce Luboše Pětníka, aby na základě dopisu napsaného soudkyni Musilové zvážil nejen zahájení nového trestního stíhání, ale také vzetí našeho mluvčího do vazby. Tento dopis pak dal místopředseda Horký na vědomí věc projednávajícímu soudci Hájkovi, v čemž pan Fiala spatřuje nezákonnou snahu o ovlivňování soudu a zasahování do nezávislosti jeho rozhodování, a proto na místopředsedu Horkého podal do protokolu trestní oznámení pro tento čin podle § 169 a) a navrhnul ho předvolat a vyslechnout jako svědka. Stejně tak navrhnul vyslechnout věc projednávajícího předsedu senátu mgr. Hájka (a to k jeho nemalému údivu) ohledně skutečností, zda tento dopis představuje jediný zásah do jeho nezávislosti, anebo zda takových zásahů bylo víc a kdo se jich dopouštěl.

Předseda senátu Mgr. Hájek však tentokrát všechny návrhy na doplnění dokazování šmahem zamítal a věc jednoznačně směřoval k rozhodnutí. Poněkud nelogicky rozdělil žalobní návrh tak, že z něj vyloučil první dvě části (údajný pokus o ublížení na zdraví soudkyni Kloudové tím, že s ní chtěl natočit reportáž a údajné vyhrožování soudkyni Tondrové únosem jejích dětí) k samostatnému projednání a o poslední části (mnohačetných verbálních útocích na soudkyně z jednotlivých písemných podání) prohlásil, že rozhodne nyní.  Zazněla výzva k závěrečným návrhům.

Státní zástupkyně Mgr. Horská ve svém návrhu zdůrazňovala, že obžalovaný odmítá vidět objektivní pravdu a snaží se prosazovat jen tu svou, že se dotknul cti a vážnosti soudkyň na Praze 9, a to prý jen proto, že se mu nelíbilo, jak soudy rozhodovaly a navrhla mu podmíněný trest s dohledem probačního úředníka, který by dohlížel, zda obžalovaný žije řádným životem, případně zda by neměl absolvovat psychologický program.

Náš mluvčí jí ve svém závěrečném projevu odpověděl v tom smyslu, že do té doby, než mu justice rozvrátila soukromý i profesní život , samozřejmě řádným životem žil, na čemž nic nezmění ani žádný probační úředník, ani žádný trest - ať už podmíněný, nepodmíněny či alternativní -  neboť mu nemůže zabránit otevřeně se vyjadřovat  o děsivém stavu české justice i nadále, a to všemi prostředky a bez ohledu na hranice, jak mu to zaručuje listina základních práv a svobod. Kromě toho, pokud jde o míněný trest veřejně prospěšných prací, tak ty si obžalovaný již dávno, dobrovolně a na dlouhou dobu dopředu odpracoval ve své obci, kde bez vnějšího popudu vysázel několik alejí stromů, odklidil od silnic stromy staré a suché a vůbec se stará a zajímá o veřejný pořádek a blaho.

Pokud jde o čest a vážnost zmíněných soudkyň z Prahy 9, tak o ty se podle našeho mluvčího připravily dávno samy, on je na tuto skutečnost veřejně poukázal. A pokud jde o absolvování psychologického programu, pak ho státní zástupkyně prokazatelně potřebuje podstatně urgentněji nežli on sám.

Dále se zamyslil nad tím, co státní zástupkyně asi myslí objektivní pravdou, která prý se našemu mluvčímu nelíbí - zda to, že byl zcela bezdůvodně a v rozporu se zákonem zbaven občanských práv, především pak práva na výchovu svých dětí, anebo to, že si nenechal mlčky líbit šikany a ústrky ze strany justičních orgánů.

Ve svém projevu se náš mluvčí dále odvolal na článek 23 Ústavy České republiky, který připouští odpor všemi prostředky poté, co všechny zákonné prostředky byly bezvýsledně vyčerpány a nadále dochází k masové demontáži základních lidských práv a svobod. V této souvislosti zkonstatoval, že se sám sobě diví, proč dosud použil prostředků tak mírných, jako jsou verbální vyjádření, za situace, kdy mu někdo násilím likviduje základní rodinné hodnoty a programově mrzačí jeho děti. Zdůraznil, že pokud si justiční orgány přejí eskalaci napětí s občanskou společností až k ozbrojenému konfliktu, mohou ji mít.

Svůj projev pak náš mluvčí zakončil prohlášením, že jako jediné rozumné ukončení celého tohoto od počátku nesmyslného řízení mu připadá osobní návštěva ministra spravedlnosti v jednací síni, který by veřejnosti vysvětlil, jak je možné, že nás soudí tak hloupé a nevzdělané soudkyně jako to vidíme na Praze 9. Za jiných okolností však navrhuje zproštění obžaloby v plném rozsahu, případně předání obžaloby k přestupkovému řízení, a to i s odkazem na rozsudek, který již byl ve zcela analogické věci vynesen soudkyní Radkovskou na OS P-9 v lednu loňského roku a následně pak potvrzen městským soudem.

Předsedající soudce Mgr. Hájek poté vyzval veřejnost, aby opustila jednací síň za účelem přípravy rozsudku, a to asi na Ľ hodiny.

V 10 hodin 40 minut pak byla veřejnost znovu vpuštěna do jednací síně, aby si vyslechla zprošťující rozsudek, který značně překvapil všechny přítomné. Ne snad proto, že by obžalovanému byla prokázána jakákoliv vina, ale proto, že soudce nikdy nevynechal příležitost, aby svůj nepřátelský postoj vůči našemu mluvčímu dával ostentativně najevo.

 Asi aby upokojil svoje svědomí jakož i své justiční kolegy, využil pak soudce Hájek komentáře k rozsudku k tomu, aby našeho mluvčího sáhodlouze poučoval o dobrém vychování a nepřístojnosti jeho chování i zvolených výrazů, přičemž k dokumentaci zvrhlosti chování p. Fialy si vypomohl dopisem našeho mluvčího, který vůbec nebyl předmětem řízení a který je zjevně nejostřejší, který kdy pan Fiala napsal, a to pochopitelně bez zasazení tohoto textu do širších souvislostí, za kterých byl napsán.

Pan Fiala poděkoval za osvobozující rozsudek, což soudce Hájek rozhořčeně odmítl, a dále soudci sdělil, že se ve svém zdůvodnění mýlí, o čemž ho přesvědčí mírnějšími prostředky.

Státní zástupkyně Horská se na místě proti rozsudku odvolala.

Jako první po skončení jednání pogratuloval našemu mluvčímu zástupce spolku Šalamoun p. Jemelík, a to nejen k osvobozujícímu rozsudku, ale i k výkonu, který pan Fiala při své obhajobě předvedl. Poté následovaly gratulace i ostatních představitelů občanských sdružení stejně jako tentokráte sice nepočetné, zato o to krásnější veřejnosti. 

Ke gratulacím panu Fialovi se připojuje i vedení K 213, redakce w-stránek a všichni členové našeho sdružení.

Současně však  vyjadřujeme zklamání nad skutečností, že náš mluvčí nebyl dosud zproštěn všech bodů obžaloby a že bude pokračovat jednání ohledně prvních dvou částí, které považujeme za stejně nesmyslné a uměle vykonstruované jako dnes ukončenou část třetí.

Pan Fiala touto cestou děkuje veškeré veřejnosti, která ho svým nemalým zájmem před soudem podpořila, stejně jako prezidentu republiky, bez jehož razantního zásahu do zinscenované justiční zvůle před měsícem by dnešního rozsudku nejspíše nebylo. 
 
Za K 213

Ing. Jiří Krám, v.r.,
pověřený tiskový mluvčí

V Praze a Hradci Králové, dne 23. června 2006




ČESKÝ STÁT PORUŠIL PRÁVO ING. FIALY NA RODINNÝ ŽIVOT!

 

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku zveřejnil dnes další rozhodnutí ve věcech žalobců proti českému státu. Nejznámějším případem je jistě věc Ing. Jiřího Fialy, který je českými státními strukturami již dlouhá léta nevybíravým způsobem připravován o možnost vychovávat své děti nebo se s nimi alespoň stýkat. Zároveň je jako aktivní občan hrubě perzekuován a kriminalizován.

Dnes dal Štrasburský soud Ing. Fialovi za pravdu, když konstatoval, že český stát porušil jeho právo na rodinný život i na spravedlivý proces. Je to velké morální vítězství jak Jiřího Fialy, tak také všech otců a dalších rodinných příslušníků, kteří již od roku 2003 ve třech vlnách své stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva směřují. Vyhlášení čtvrté vlny žalob proti českému státu sdružení Spravedlnost dětem připravuje.

České soudy a další státní struktury by aktuální a průlomové rozhodnutí Štrasburského soudu měly vnímat jako důrazný podnět ke změně své nenávistné protiotcovské "rodinné" politiky a k většímu respektu tzv. právního státu k právům občanů, kterým musí sloužit, nikoliv se k nim chovat jako zpupná vrchnost!