Vážený pane presidente,

 

Píši Vám o tom ze dvou důvodů – jednak proto, že bych rád zdůraznil to, že jste svým rozhodnutím o propuštění z vazby následné rozhodnutí mezinárodní soudní instance do značné míry předběhl a předpojal – a to v České republice jako jediný – což jistě slouží ke cti Vaší i  Vašeho úřadu a ke zvýšení jeho autority u nejširší veřejnosti, a to jak domácí, tak zejména zahraniční.

 Druhým důvodem mého dopisu pak je alarmující stav české opatrovnické justice, která ve velkém mrzačí budoucí generaci našich občanů, připravuje ji o obvykle vyspělejšího a hodnotnějšího z obou rodičů a působí jí těžké celoživotní trauma – a to vše za peníze daňových poplatníků, kteří si justici platí na daních proto, aby jim dobře sloužila a chránila jejich oprávněné zájmy a prosazovala spravedlnost. 

 Pokud bych čerstvé rozhodnutí štrasburského soudu měl stručně vyjádřit jednou větou, pak nám jasně říká : Vaše justice a způsob péče o děti zejména z rozvedených manželství jsou pro Evropu naprosto nepřijatelnými.

 Dovolte mi, abych stručně zkonstatoval, že ti, kdo za tento alarmující stav nesou plnou odpovědnost, si nadále v klidu sedí na soudech a pobírají svoje statisícové platy doslova za nic, přičemž za jejich kolektivní hloupost nakonec zaplatíme my všichni – jednak odškodným, jednak zdravím příští generace.

 Na druhé straně se vedle oficiálních – zcela nefunkčních – struktur, které neumí, neví a nechtějí,  vyvinuly (stejně jako kdysi za totality, ve které se ovšem justice stále ještě nachází) struktury neoficiální, reprezentované několika občanskými sdruženími, která naopak ví, chtějí a umí, ale chybí jim přesně to, co oficiálním strukturám přebývá  - finanční prostředky a podpora státní moci.  

 I já jsem představitelem jednoho z takových sdružení – klubu K 213 -, které se snaží o zmírnění dopadů přežilého komunistického paragrafu trestního zákona pod týmž číslem na negaci vztahů mezi rodiči a dětmi. Spolupracujeme i s dalšími sdruženími, především pak se Spravedlností dětem,  která se rovněž snaží o zamezení odcizování dětí a rodičů, podporované a prováděné současnými justičními strukturami. Máme v šuplíku řadu společensky velmi žádoucích projektů – na pomoc při začleňování propuštěných vězňů znovu do společnosti (zejména pak těch odsouzených podle § 213), na boj proti syndromu zavrženého rodiče u dětí vychovávaných v závadovém prostředí, které současná justice nedokáže ani rozeznat, natož pak situaci řešit, na zřizování a provoz neintegračních center, na školení a dovzdělání pracovnic orgánů sociálně-právní ochrany dětí a především pak soudkyň opatrovnických odborů soudů, máme ve svých řadách i několik fundovaných odborníků a na další máme spojení – chybí nám právě jen možnosti tyto projekty, tolik společensky žádoucí, spustit a rozjet.

Na druhé straně tu máme nefunkční justici, denně polykající milióny z kapes daňových poplatníků a produkující jeden zmetek za druhým – ať už je to nespravedlivě odsouzená osoba, anebo psychicky zmrzačené dítě bez rodičů.

Po posledním rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku ze dne 18.7.2006 můžeme již se vší rozhodností prohlásit : Jsme to právě my, kdo reprezentuje evropskou rodinnou morálku v této zemi – ne oficiální justice, která se dosud nevyhrabala z bažin totality a ze zajetí neofeminismu.

Jistě i Vy cítíte, že není jaksi v pořádku, aby lidé,  výsledkem jejichž „práce“ je permanentní pranýřování České republiky na mezinárodní scéně, spotřebovávali miliardy z kapitol státního rozpočtu,  zatímco lidé, kteří  si navzdory všemu útlaku, perzekucím a pronásledování dodnes uchovali zdravé povědomí o evropských normách morálky a etiky a v praxi je vždy prosazovali, doslova živořili na okraji společnosti a jejich často převratné projekty i nadále ležely umrtveny v šuplících díky sjednocenému a propojenému odporu současných justičních struktur, které z nich mají oprávněný existenční strach.

Myslím si, pane presidente, že je ve Vašich silách v tomto směru mnohé změnit k lepšímu.

Současně bych  chtěl, pane presidente, formulovat a nahlas vyslovit logický a oprávněný požadavek,  abyste - s ohledem na potvrzení  hrubého porušování základních lidských práv, jakož i občanských svobod v případu mých dětí, a to potvrzení vydaného renomovanou mezinárodní soudní instancí – podniknul nezbytné kroky vedoucí k okamžitému uvolnění ze soudcovské funkce a zahájení kárného řízení se soudci, kteří se na této zvůli aktivně podíleli nebo za ni nesou nepřímou odpovědnost neplněním si povinnosti dozoru a dohledu na soud nižšího stupně. Většina z nich se přitom dopustila i velmi vážných a snadno doložitelných, dosud však záměrně nestíhaných,  trestných činů.  Jedná se o tyto osoby:

Obvodní soud pro Prahu 9 :   JUDr. Jana Tondrová, soudkyně
    JUDr. Helena Svobodová, soudkyně
    Mgr. Lenka Kloudová, soudkyně
    Mgr. Kamila Horká, soudkyně
    JUDr. Jiří Malý, místopředseda OS P-9 pro věci civilní, soudce
    JUDr. Alexandr Rudý, předseda soudu, soudce,
    vyhlášený komunistický zločinec
Městský soud v Praze : JUDr. Jan Sváček, předseda soudu

Věřím, že i tento požadavek shledáte plně oprávněným a uskutečnitelným.

S upřímným pozdravem
Ing. Jiří Fiala 
V Košíku, dne 21. VII. 2006             mluvčí K 213 a Štrasburského výboru