ODŠKODŇOVÁNÍ OBČANŮ POŠKOZENÝCH JUSTICÍ MÁ K CIVILIZOVANÉMU STANDARDU stále NA HONY DALEKO

 

V důkazním řízení soudce JUDr. Pavel Horňák přečetl především zásadní dokumenty (zejména pochopitelně rozsudky a jejich zdůvodnění) z příslušného trestního spisu, který si vyžádal z OS Prahy 9. Z nich vyplynulo několik nepopiratelných skutečností :

a) Pan Fiala využil všech zákonem předvídaných prostředků k tomu, aby zastavil zjevně nezákonné trestní stíhání, které však dozorovala podjatá státní zástupkyně JUDr. Jana Krečová z Prahy 9, jejímž cílem bylo škodit obžalovanému všemi prostředky a za všech okolností, takže věcné námitky nijak nezohledňovala, velkoryse je přehlížela a – vedena vztekem k obžalovanému – zcela zapomněla na svou roli a povinnost respektovat zákon i presumpci neviny. Zástupkyně MSP v této souvislosti nepopřela, že ze strany JUDr. Jany Krečové se jednalo o zneužití pravomoci veřejného činitele, dosud nepotrestaného.

b) Trestní stíhání by nebylo bývalo možné bez opakovaných udání a podněcování ze strany psychopatické matky dětí, Mgr. Martiny Fialové, přičemž oba věc projednávající soudy shodně konstatovaly, že jí prokazatelně nešlo o bezpečí nebo o zájem dítěte, když po celou dobu dobře věděla, kde syn Tomáš je a že mu nic špatného v péči otce nehrozí a navíc se ani nepokusila kontaktovat ani otce, ani jeho rodiče, ač policii oznámila, že právě tam se syn nachází, a telefonní spojení na obě strany znala, nýbrž že jí pouze a výhradně šlo o kriminalizaci bývalého manžela a o to, způsobit mu co největší problémy, přičemž zájmy dítěte pro ni byly na posledním místě. V této jistě podivné činnosti jí byly jak státní zastupitelství na Proseku, tak i policie ve Vysočanech (obojí Praha 9), plně nápomocny, ač jejich povinností byl pravý opak, tedy ochránit dítě před psychotickou matkou a její štvavou kampaní proti otci.

c) Stanoviska orgánů, které tato zvěrstva měly na svědomí, o tom, že trestní stíhání bylo oprávněné, obviněný byl důvodně podezřelý, trestní stíhání si sám zavinil a přivodil a s trestním stíháním souhlasil anebo se mu minimálně nebránil, se ukázaly jako účelové lži zodpovědných tvůrců těchto stanovisek, tedy Mgr. Evy Vycpálkové, obvodní státní zástupkyně na Praze 9, JUDr. Jaromíry Petrášové, okresní státní zástupkyně v Mělníce, Mgr. Tomáše Kubovce, místopředsedy Obvodního soudu na Praze 9 pro věci trestní, pplk. Mgr. Ladislava Hrdličky, velitele policie na Praze 9 a plk. JUDr. Jiřího Drábka, ředitele policie v Mělníce. Nápadná shoda stanovisek všech výše jmenovaných byl přitom až dojemná.

Po provedení těchto důkazů zástupkyně ministerstva spravedlnosti zkonstatovala, že bere zpět stanovisko ministerstva o tom, že si za trestní stíhání může obžalovaný sám, neboť se toto tvrzení opíralo o zjevně nepravdivé údaje. Na otázku žalobce, p. Fialy, jaké důsledky hodlá ministerstvo vyvodit vůči lidem, kteří je nepravdivě informují, však nebyla schopna odpovědět.

 Současně ale zástupkyně MSP (ministerstva spravedlnosti) potvrdila, že celé trestní řízení lze označit za vykonstruované, nemající žádný reálný podklad, v jehož pozadí skutečně stála zloba a snaha mstít se ze strany příslušných státních zástupců.

Žalobce p. Fiala ocenil tuto změnu v postoji zástupkyně MSP jako velmi konstruktivní a slibnou zejména do budoucnosti.

Tím ale pozitivní role MSP skončila.

V závěrečných návrzích, kde pan Fiala pochopitelně – už i s ohledem na proběhnuvší dokazování -  požadoval proplacení odškodného v plné žalované výši, zástupkyně MSP se naopak snažila tuto výši srazit na minimum s tím, že například podání soudům ze strany pana Fialy byla nadbytečná, neboť byl v procesu povinně zastoupen renomovaným advokátem, a nemusel je tudíž podávat. Stejně tak nebyla ochotna uznat ani ztrátu z ušlého výdělku, neboť ten prý byl vyplacen p. Fialovi celý, přičemž skutečnost, že si p. Fiala musel účast u soudních jednání složitě nadpracovávat, nebrala v úvahu. Jediné, co MSP nehodlalo zpochybnit, byly cestovní výdaje k soudům a zpět, což ovšem ve srovnání se zbytkem požadované částky byla suma naprosto zanedbatelná.

Podle představ ministerstva by tak odškodné za dvouleté trestní stíhání se třemi soudními jednáními a měsíční vazbou mělo činit 300,- Kč.

Po závěrečných návrzích soudce odročil jednání za účelem vynesení rozsudku, a to na

   pátek, 22. září ’06 ve 12.30 hodin

ve stejné místnosti a budově.

Vrcholem dnešního jednání pak byli dva policisté před jednací síní, kteří panu Fialovi nepřinesli odškodné, jak by se dalo logicky čekat, nýbrž další obvinění z útoku na veřejného činitele, kterého se prý dopustil vyučovací lekcí udělené státní zástupkyni Mgr. Denise Postupové na Praze 9.

Česká justice je tak stále nemocná a uzdravení – bez potrestání viníků, o kterém však mocní dosud nechtějí ani slyšet – nebude v dohledné době možné.

I nadále je o ně třeba pracně a těžce bojovat. Pan Fiala šel v tomto ohledu vždy jasným  příkladem.


        Ing. Jiří Krám
                      pověřený tiskový mluvčí

 

V Praze a Hradci Králové, dne 15. září 2006




Nymburský soud potvrdil svou pověst zkažené konzervy s prošlou záruční lhůtou

 

Připomeňme, že p. Fiala byl tímto soudem nejprve v r. 2002, poté v r. 2003 odsouzen pro údajné zanedbání vyživovací povinnosti, když jako nezaměstnaný nemohl platit výživné vyměřené z padesátitisícového platu a když se samotná platba výživného dostala – vzhledem ke štvaní dětí matkou proti otci - do rozporu s dobrými mravy, na což sice pamatuje zákon o rodině, nikoliv však svévolná praxe českých soudců.

V červenci vydaný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva pak takovouto svévoli označil za porušení Mezinárodní úmluvy o lidských právech ve třech článcích a bylo samozřejmě na nymburském soudě, aby tento názor nadřízené mezinárodní instance  zohlednil ve své rozhodovací praxi.

Věc projednávající soudce – JUDr. Václav Krejčík – mimochodem tentýž soudce, který v roce 2003 p. Fialu odsoudil k podmíněnému trestu – od samého začátku nenechal nikoho na pochybách, jak hodlá s tímto názorem naložit.

Nejprve se p. Fialy dotázal, v čem spatřuje nové skutečnosti vedoucí k obnově řízení. P. Fiala odpověděl, že samozřejmě ve vydání rozsudku mezinárodního soudu, který zrušil prakticky celé opatrovnické řízení, a tedy i rozsudek o výživném a jeho výši, přičemž je nepopiratelnou skutečností, že vynesený trestní rozsudek se o toto opatrovnické řízení a jeho závěry plně opíral. Současně vyslovil námitku podjatosti soudci Krejčíkovi, neboť ten už jednou případ posuzoval a dal jasně najevo svůj náhled na věc, takže je absurdní, aby nyní rozhodoval o jeho revizi.

Soudce Krejčík se odmítnul z případu vyloučit a snažil se argumentovat tím, že důkazní řízení v trestní věci probíhalo samostatně, bez ohledu na řízení opatrovnické, když byl vyslýchán tehdejší zaměstnavatel p. Fialy, majitel španělské firmy. Pan Fiala odvětil, že právě tento úkon  - ač, jak soudce správně poukázal, zabral celé dva listy zdůvodnění rozsudku,   neměl s důkazním řízením v dané věci nic společného, neboť pro španělskou firmu pracoval p. Fiala před posuzovaným obdobím  a za toto období také výživné řádně a v plné výši zaplatil. Byl to naopak soudce Krejčík, kdo pracným prováděním naprosto nesmyslných důkazů, s posuzovaným obdobím nesouvisejících buďto vůbec, anebo jen okrajově, uváděl v omyl všechny zúčastněné, naposledy prokazatelně soudce Mgr. Hájka z Prahy 7, který rovněž z tohoto rozsudku pojal dojem, že období práce pro španělskou firmu bylo i posuzovaným obdobím v trestním řízení, a nakonec tak soudce Krejčík uvedl v omyl i sám sebe. 

Soudce dále prohlásil, že jeho rozsudek byl potvrzen odvolacím soudem a že obžalovanému bylo zamítnuto i dovolání ze strany Nejvyššího soudu, načež navrhovatel p. Fiala upozornil soudce, že asi právě proto byla věc u soudu mezinárodního, který jasně zkonstatoval, že v tomto případě pochybily národní soudy všech stupňů a že jejich rozhodování nemělo s ochranou práv navrhovatele nic společného, stejně jako s ochranou základních lidských práv.

Odpovědí soudce Krejčíka bylo sdělení, že i kdyby se prokázalo, že opatrovnické soudy pochybily a že děti měl mít v péči od samého počátku jejich otec – zde navrhovatel,  nelze nic změnit na skutečnosti, že v předmětném období měla děti ve výchově matka a jí proto náleželo výživné. 

Pan Fiala mu odvětil, že právě v tom spočívá poselství evropské rodinné morálky, že porušuje-li matka dobré mravy (např. štvaním dětí proti otci nebo znemožňováním podílu na výchově dětí druhému z rodičů), a státní orgány tomu nejsou schopny zabránit nařízením změny výchovy, ztrácí prostě na výživné nárok a děti nechť si živí ty soudkyně opatrovnických odborů soudů, které nebyly schopny druhému z rodičů řádný podíl na výchově zajistit.

Načež soudce Krejčík vyzval k závěrečným návrhům.

Přítomná státní zástupkyně navrhla návrh na obnovu řízení zamítnout, neboť prý nevidí žádné podstatné okolnosti, které by takovou obnovu umožňovaly.

Toto prohlášení vyvolalo neskrývané úsměvy u veřejnosti, přítomné v jednací síni.

Navrhovatel jí také ihned odvětil, že nevidí-li dostatečné důvody k obnově řízení za situace, kdy ve věci rozhodnul – a to zcela protikladně – mezinárodní soud a kdy všichni ve věci dosud rozhodující soudci byli z případu pro podjatost vyloučeni, asi se spletla povoláním a možná by měla raději přijmout angažmá u varieté, protože pobavit veřejnost rozhodně dovede. Nymburskou justici pak p. Fiala označil za totalitní konzervu, na jejíž rozhodování brzy doplatíme všichni, ať už zúžením dotací z evropských fondů či i možným vyloučením z Rady Evropy pro nerespektování vůle jejího soudního orgánu.

Soudce Krejčík pak návrh na obnovu řízení svým usnesením – dle očekávání – zamítnul, proti čemuž se navrhovatel na místě odvolal.

Jednání byli přítomni i někteří novináři (nezávislí, z místního deníku či z ČTK), kteří poté požádali p. Fialu o rozhovor. Ten jim ho – na rozdíl od kvapně mizející státní zástupkyně – rád poskytnul.

Věřme, že jej ve svých článcích použijí v nezkrácené a nezměněné podobě.

Na adresu provinční justice, která pohrdá nejen lidskými právy a mezinárodními úmluvami, ale už i autoritou prezidenta republiky či renomované mezinárodní soudní instance, lze skutečně říci pouze tolik, že opravdu připomíná zkaženou totalitní konzervu s prošlou lhůtou i životností. Nikdo za ni  v současnosti  neručí a konzerva hrozí pod tlakem bobtnajících hnilobných plynů   nebezpečně explodovat a když už ne zranit ostatní, pak je alespoň postříkat odpornou páchnoucí břečkou.


        Ing. Jiří Krám
               pověřený tiskový mluvčí

 

V Košíku a Hradci Králové, dne 19. září 2006




Prohlášení K 213 k zásahu policie na Václavském náměstí proti demonstraci Národní strany.

 

K 213 je zděšen a pobouřen postupem policie proti pokojné, ohlášené manifestaci občanů, navíc při výročí založení republiky, na které zjevně podle filmových záběrů k žádnému porušování zákona nedocházelo.

Podle zákona o policii i podle platného trestního zákona a řádu policie smí zasahovat pouze v případě, kdy dochází k narušování veřejného pořádku nebo jsou ohroženy zdraví, životy či majetek občanů nebo jiných subjektů. Nic takového se ale na demonstraci Národní strany nedělo, a přesto se policie odhodlala nejen k zásahu, ale dokonce i k masovému zatýkání pokojných manifestantů. Potvrdila tak svou pověst organizované, státem placené ozbrojené bandy, šířící mezi občany a do společnosti násilí a bezpráví. V den státního svátku policie tak názorně předvedla, v jakém státě to žijeme a jak má po čertech daleko k ideálům svobody a demokracie, která měla být  údajně vybojována již před 17 lety. 

Vyjadřujeme tímto svoje podivení nad skutečností, jak může prezident republiky klidně rozdávat na Hradě svoje řády a vyznamenání, jestliže při příležitosti téhož svátku jsou zatýkáni občané, kteří si jej chtěli rovněž připomenout a jimž toto právo bylo surově upřeno.

Vyjadřujeme svoje podivení i nad skutečností, proč policie, vedena touž podezřívavostí jako vůči členům Národní strany, neprohledala všechny účastníky slavnostního večerního shromáždění na Hradě. Jistě by našla několik zapalovačů, z čehož by jistě obratem mohla dovodit, že se připravovalo zapálení Hradčan, upálení prezidenta republiky či něco ještě mnohem horšího, načež bylo její zákonnou povinností toto shromáždění rozprášit vodními děly a slzným plynem, jak jistě bravurně zvládá a má nacvičeno.

K 213 vyjadřuje svůj rozhodný protest vůči postupu policie na Václavském náměstí, ministra vnitra Langera tímto žádá o  podrobné vyšetření celého incidentu a předložení zprávy o tomto šetření Parlamentu ČR i veřejnosti. Dále požadujeme, aby byl – až do vyšetření zodpovědnosti jednotlivých osob – postaven mimo službu velitel zásahu i policisté, kteří zásah na místě provedli (podle zásady, že mohou odepřít splnění zjevně nezákonného rozkazu). Současně se domníváme, že je na místě, aby se ministr vnitra všem zatčeným osobně omluvil.

K 213 vyjadřuje svou plnou podporu zatčeným představitelům Národní strany, a to zcela bez ohledu na názory, které zastávají, neboť mají – jako všichni ostatní – plné právo je šířit všemi způsoby a dostupnými prostředky.

K 213 dále považuje celý incident za cílenou provokaci policie vedené ministrem ODS proti malé pravicové straně ve snaze ji zastrašit a možná se i zbavit nepříjemného konkurenta v boji o pravicového voliče.

K 213 dále podává tímto OSZ P-1 trestní oznámení na velitele zásahu i bezprostředně zasahující policisty pro trestné činy zneužití pravomoci veřejného činitele a omezování osobní svobody, resp. jejich jednočinný souběh.

K 213 konečně vyjadřuje svůj nekončící údiv nad stupněm policejní zvůle, která je klidně možná 17 let po tzv. demokratické revoluci a pod patronací údajně pravicové strany na ministerstvu vnitra i ve vedení vlády. Takový zásah lze bezesporu označit za útok na svobodu shromažďování, a tím i na jeden ze základních pilířů demokracie.

K 213 bude vyšetření celého incidentu a samozřejmě i potrestání viníků na straně Policie ČR  i nadále podrobně sledovat.

 

 Ing. Jiří Fiala        Ing. Jiří Krám
 mluvčí K 213         tiskový mluvčí

 

V Košíku a Hradci Králové, dne 28. října 2006




FRONTÁLNÍ PROTIÚTOK aneb DODĚLÁVAJÍCÍ KOBYLA KOPE NEJVÍCE

 

Pan Fiala namítnul, že rozsudky, o něž se exekuce opírá, i když jsou formálně platné, byly vydány podjatými a z případu vyloučenými soudkyněmi, což značně zpochybňuje jejich účinnost a navíc že ve věci bylo vydáno závazné stanovisko Evropským soudem pro lidská práva, který konstatoval hrubé porušování práv p. Fialy v průběhu celého opatrovnického řízení, z něhož pocházejí i předmětné rozsudky, na jejichž základě byla exekuce nařízena.  Exekutor, jemuž byl rozsudek mezinárodního soudu předložen, prohlásil, že francouzsky neumí a že si měl p. Fiala nechat rozsudek přeložit, pokud s ním chce argumentovat. Pan Fiala odvětil, že překlad rozsudku je záležitostí především ministerstva spravedlnosti, které má za tím účelem vytvořen rozsáhlý aparát a pro něž  byl rozsudek především vydán – a pokud si rozsudek dodnes nenechalo přeložit, svědčí to především o míře jeho respektu k mezinárodní soudní instituci. Exekutor přesto trval na provedení exekuce, načež mu pan Fiala sdělil, že mu zakazuje vstup na svůj pozemek a že k zabránění napáchání dalších škod na svém majetku je připraven použít všech prostředků.

 Exekutor volal následně z auta policii a svého kolegu, oblepil vstupní bránu nálepkami a po chvíli odjel.

 Zpráva o přepadení p. Fialy právně velmi spornou exekucí se začala šířit nejen po internetu, ale i médii doslova jako blesk a nutno pozitivně ocenit, že odezva tentokrát byla okamžitá a masová. ČTK tuto zprávu neprodleně zařadila do svého informačního servisu a odtud ji postupně přebíralo jedno medium za druhým. Během dvou hodin se na místo dostavili redaktoři Blesku a Nymburského deníku, o něco později se ozvala Mladá fronta Dnes s tím, že chce napsat podrobnější reportáž a ihned vyslala svého fotografa, živý vstup do odpoledního vysílání natočil Český rozhlas – Radiožurnál a k podrobné reportáži se po poledni dostavili i reportéři TV Prima. Naprostá většina reportérů byla zcela šokována podklady, které jim p. Fiala předložil, především pak exekučním výměrem na zabavení domu v odhadní ceně 3 miliony korun odvolávajícím se na  údajnou pohledávku ve výši 21.800,- Kč, pocházející z nákladů soudního řízení. Vyjadřovali p. Fialovi podporu v jeho nelehkém boji s justiční hydrou nerespektující ani názor mezinárodního soudu a ujišťovali ho svými sympatiemi a podporou.  

 Pan Fiala  si těchto projevů podpory velmi váží a děkuje za ně stejně jako za okamžitou reakci a zájem médií, který se ukazuje jako velmi užitečný a podstatný, neboť toho dne již k žádné akci ze strany soudních, policejních či justičních orgánů nedošlo, ač byla zjevně připravována.

 

 Pan Fiala i vedení K 213 velmi děkují i všem těm, kteří projevili svůj zájem či dokonce nabídli okamžitou pomoc podle zásady „Kdo rychle dává, dvakrát dává“. Obzvláštní poděkování patří firmě Prudent, s.r.o., která neprodleně vybavila dům p. Fialy vyspělou záznamovou technikou za účelem dokumentace dalších dějů, stejně jako dobrovolníkům, kteří na výzvu o pomoc okamžitě reagovali a dostavili se na místo, aby se střídali v hlídkách u domu, především pak p. Ing. Štefkovi, který na místo dorazil jako první.

Poděkování patří i všem, kteří v prvních ranních hodinách urychleně šířili zprávu o tom, co se v místě bydliště p. Fialy děje, především pak p. Šináglovi, ale i dalším občanským aktivistům a nezávislým publicistům, kteří si nepřejí být jmenováni.

Vedení K 213 rozhodně odsuzuje tento další evidentní naschvál a šikanu dodělávajících justičních struktur, které pod tlakem rozhodnutí nadnárodního soudu cítí blížící se rychlý konec své bezbřehé zpupnosti a neomezené nadvlády a snaží se škodit na poslední chvíli, jak se dá.

Vedení K 213 apeluje na ministra spravedlnosti, aby celou věc bezodkladně a osobně řešil s tím, že návrhy na kárná řízení u soudců, kteří se za popsaných okolností snaží co nejvíce uškodit, budou nezbytné.

K 213 dále vyzývá  ministra spravedlnosti, aby urychleně vypracoval systém bezodkladného převodu rozhodnutí nadnárodního soudu do  justiční praxe soudů národních, přičemž je evidentní, že v současnosti žádný takový systém neexistuje. 

K 213 dále žádá ministra spravedlnosti, aby v případech pana Fialy urychleně  vyhlásil moratorium na výkon jakýchkoliv rozhodnutí do doby, nežli proběhnou revizní procesy revidující dosavadní průběh celého opatrovnického řízení.

Současný stav české justice považujeme za urážející nejen pro naše partnery v Evropské unii, ale i pro naši národní hrdost a pověst.

 

         Ing. Jiří Krám
           pověřený tiskový mluvčí

 

V Košíku a Hradci Králové, dne 21. září 2006




Výročí Charty 77 více než aktuální

 

 Ačkoliv lidé se vyměnili, metody beze zbytku zůstaly – a tak sametově demokratičtí policisté přelezli – a to právě v den 30. výročí vzniku Charty ´77 plot soukromého pozemku pana Fialy a začali mu kopat do dveří s tím, že mají povolení je rozkopat úplně, vniknout všemi způsoby do domu a ničit jeho zařízení, pokud by pan Fiala nevyšel ven a nehodlal s nimi odjet ke zcela bezpředmětnému výslechu jednoho z dalších zjevně vykonstruovaných „trestních stíhání “.  Připomeňme, že zatímco trestní stíhání pana Fialy se stala již tradičním, pět let dokola se opakujícím policejním folklorem, končícím osvobozujícími rozsudky, které jsou soudci nuceni přes zaťaté zuby přece jen vynášet nemajíce jiná rozhodnutí zjevně o co opřít, pan Fiala naopak v ruce má nejen tyto osvobozující rozsudky, ale především rozhodnutí štrasburského soudu o hrubém a dlouholetém porušování jeho práv českou justicí a policií. A právě toto rozhodnutí vede údajné „muže zákona“ – ať už v uniformách či v talárech – ke zjevné nepříčetnosti hraničící s posedlostí, ve které už zjevně začínají ztrácet nejen cit (ten ostatně nikdy neměli), ale  i rozum. A tak rozhodnou o přepadnutí představitele občanského sdružení, které má dnes stejné postavení jako měla ve své době právě Charta ´77 – totiž důvodně a pravdivě kritizuje současné mocenské struktury, především justici a policii, čímž je přivádí – jak právě uplynulá neděle prokázala - do stavu zuřivé nepříčetnosti.

 Pochopit se to snad dá, omluvit ani náhodou – v právním státě je zcela nepřípustné, aby si mocenské struktury beztrestně vylívaly svůj bezbřehý vztek na prostém občanovi jenom proto, že je porazil na mezinárodním fóru a představil jejich „činnost“ evropské veřejnosti v pravém světle. Nemluvě o skutečnosti, že pan Fiala založil hnutí, které se programově odmítá bát evidentních hlupáků v mocenských strukturách a bezostyšně je zesměšňuje na veřejnosti – a hlavně : Které nabírá nejen na síle počtem svých členů, ale také respektem už u nemalé části veřejnosti.

 A teď to nejhorší:  Již staří Římané dobře věděli, že „příklady táhnou“. Příklad pana Fialy táhne dvojnásob, neboť ukázal, že občanská práva si zaslouží jen ten, kdo si je umí také obhájit.  A pokud tento příklad přitáhne všechny, které naše zcela neschopná, nadutá a zkostnatělá justice kdy poškodila, k následování, bude to mít jediný efekt : Stát se na odškodném prostě nedoplatí – a pak snad přijde na to, že než královsky platit zjevný společenský odpad, který dnes v justici a policii převážně působí, a ještě za něj záplatovat nesčetné škody, bude snad lépe tyto složky rozpustit a začít úplně znova. A jinak. Rozhodně ne s dnešním osazenstvem soudů a policejních služeben.

 Policejní přepad našeho mluvčího v den 30. výročí vzniku Charty ´77 nemohl veřejnosti lépe připomenout, jak daleko dosud máme k právnímu státu i ke skutečné demokracii a nakolik dosud  potřebujeme občanskou statečnost , aby ochránila nejzákladnější lidská práva a svobody.

 Právě taková občanská statečnost a angažovanost, jejichž vlna se po prvních zprávách o přepadu našeho mluvčího v nezvyklé míře zvedla,  způsobily, že náš mluvčí je již opět na svobodě a z policejného přepadení se tak stala směšná fraška hodná svých strůjců. 

 Jen tak dále, vy policejní usmolenci ! Ještě dva – tři takové přepady, a naše sdružení se počtem členů vyrovná největším politickým stranám, bude se o něm denně mluvit na prvních stránkách předních evropských deníků a časopisů – jako kdysi o Chartě´77.  Inu, každá akce vyvolává reakci. A už ta příští  by mohla přerůst i nejsmělejší představy dnešních mocenských struktur.

 

 

Ing. Jiří Krám           Ing. Jiří Štefek