Páni senátoři (a dámy senátorky) - nezbláznili jste se hromadně ?

Details
Category: Starý web
Published: Sunday, 30 August 2015 15:25
Written by Ing. Jiří Fiala
Hits: 2312

 

Chápu, že vybrat správnou osobu na prebendu ombudsmanskou není lehké, protože bude-li volba špatná, zabije se tím efektivní existence tohoto úřadu na mnoho let dopředu, a právě proto by člověk čekal, že naši zákonodárci k tomuto úkolu přistoupí s maximální zodpovědností.

Za kandidáta, kterého lze brát vážně, by měla hovořit především jeho dosavadní práce a její výsledky - a v případě ombudsmana také občanské postoje, které bychom označili asi jako neservilní, neochvějné,  vždy na straně práva a spravedlnosti - padni, komu padni.

Mohou se tyto dvě kandidátky vykázat takovými kvalitami ?

Přiznám se, že o Ivě Brožové toho příliš nevím, a tak se raději nebudu pouštět na tenký led. Mimo jiné to ale taky znamená, že ani na tak vysoké funkci, v jaké v současnosti jistě je, neučinila nic natolik významného a zásadního, aby to rozčeřilo zahnívající bahno české justice, natož aby se tím zapsala do dějin právní teorie nebo její aplikace.

Přesto si myslím, že bych ji v této funkci překousnul a pokud jde o úřad ombudsmana, myslím, že pod jejím vedením by skýtal asi tentýž obraz jako za Otakara Motejla - sice v průměru nic moc, ale občas přeci jen zafungoval.

Zato u Anny Šabatové rozhodně stojí za to se pozastavit.

Nevím, jak vůbec mohlo někoho napadnout tuto osobu kamkoliv nominovat, snad s výjimkou vedoucí úklidové čety úřadu, který právě zastává, totiž naprosto směšného a v praxi zcela nefunkčního Českého helsinského výboru, o kterém vlastně nikdo neví, co pod svým luxusním jménem dělá, ba ani co dělat má.

V jednom směru ale přeci jen tato instituce funguje skvěle - totiž v zajištění skvělých platů svým přihlouplým a líným zaměstnankyním, jimž Šabatová šéfuje a které - nebýt této instituce - by zcela jistě rozšířily buďto armádu nezaměstnaných, nebo věčných matek z povolání, žijících z dávek na své vypočítaně pořizované děti (kde obvykle každé z dětí má pro zpestření jiného otce, aby to nebyla taková nuda).

Tuto trafiku Šabatová dostala právě proto, že se na nic jiného nehodila a úřadu ombudsmana byla zjevně na obtíž, neboť mu nemohla nic přinést a ničím prospět. Dlouho se hledalo, než se tato trafika, kde se berou slušné peníze za nic a kde toho lze poměrně málo zkazit,  protože nikdo neví, co tato instituce vlastně dělá nebo má dělat, našla. Ale - našla se.

Ono také - kam umístit starší ženskou, jejíž jedinou kvalifikací je být manželkou bývalého brněnského komunistického papaláše, který se v roce 68 nedokázal dost rychle otočit na obrtlíku, aby si svoji funkci zachoval, že ?

A pokud jde o morální kvality ?

Členství v Chartě ´77, kterým se tato paní jako jedinou "zásluhou" dnes může vykázat, byla samozřejmě z nouze ctnost, neboť ne že by si vybrala dobrovolně nevábnou kariéru pronásledované disidentky, které je pravda a právo nade vše, nýbrž napřed byla - spolu se svým komunistickým funkcionářem - pronásledována jinými komunistickými funkcionáři, aby to potom - když nebylo jiné východisko a tehdejší soudruzi jí nehodlali dlouhodobě žádnou cestu zpátky nabídnout - zúročila dodatečně jako "boj za svobodu", když jí v podstatě nic jiného ani nezbývalo.

Prostě - z nouze ctnost. Statečnosti či životní opravdovosti v tom není, ani co by se za nehet vešlo.

Ale abych přešel od obecného ke konkrétnímu :

S paní Šabatovou jsem - a to za posledních pět let, tedy hluboko po její vynuceném chartistickém disidentství - udělal dvě osobní zkušenosti. Obě stály za to a o obě se s veřejností rozhodně rád podělím. Zvláště pak za situace, kdy hrozí, že by takto brzy vypadal celý úřad ombudsmana, který už dnes za moc nestojí. Často je dokonce přímou brzdou pokroku, zejména pak v oblasti opatrovnických sporů o děti.

 Na úřad ombudsmana jsem se poprvé obrátil někdy v roce 2004, kdy matka mých dětí již tři roky zcela beztrestně a ostentativně mařila dlouhodobě vykonatelný a platný rozsudek o předávání dětí druhému z rodičů. Nebyl žádný problém tam dohledat a doložit protiprávní jednání matky, stejně jako naprostou lhostejnost a ignoranci k tomuto protiprávnímu jednání ze strany příslušného obvodního soudu. Zdálo by se - jasná věc . Alespoň po právní stránce. Prostě - jeden maří platný a vykonatelný rozsudek - a druhý trvá na jeho respektování a vykonání. Co by mohlo být ještě jasnější ?!!

 Ne tak ovšem pro paní Šabatovou.

Ta mi - po asi roce - napsala obsáhlý, dlouhý, nic neříkající a diletantský elaborát, ze kterého plynulo jediné - věc prý je těžké posoudit, protože paní Šabatová prý neví, jestli matka náhodou právem nebrání zájmy svých dětí.

Že jsou ty děti taky moje a že i já mám právo bránit jejich zájmy, zvláště když to nikdo jiný nečiní, to paní Šabatová jaksi neuměla připustit.

Mimochodem, škoda, že tehdy nebyla k dispozici nedávná výpověď matky, kterou učinila před soudem v Kutné Hoře a která pravděpoboně vstoupí do dějin, minimálně těch opatrovnických - matku totiž podle její vlastní výpovědi vůbec nezajímá majetek dětí (přitom je všech sporech o údajně dlužné výživné zastupuje) a matka dále nebyla vůbec schopna definovat, jaké újmy v opatrovnickém řízení utrpěla za situace, kdy jí za tyto újmy ministerstvo spravedlnosti vyplatilo skoro tři sta tisíc korun. Přesto matka - opět podle vlastní výpovědi - nemá peníze na koníčky a zájmové aktivity dětí.

Tak tahle matka byla pro Annu Šabatovou vzornou matkou, která pravděpodobně maří vykonatelné rozsudky jenom proto, aby chránila děti (kdyby to byla skutečně pravda, pak mi zase chybí vysvětlení, proč paní Šabatová nepodala rovnou podnět ke kárnému řízení se soudkyní, která za takové situace vůbec styk dětí s otcem nařídila a upravila).

Zhruba jenom půl roku po tomto stanovisku Šabatové věc doputovala k Evropskému soudu pro lidská práva - a ten zkonstatoval pravý opak : Česká justice hrubě pošlapala práva druhého z rodičů - tedy moje - a také práva dětí na druhého rodiče tím, že nedokázala na matce vynutit respektování vykonatelných rozsudků, ba dokonce se o to ani nepokusila.

No, a druhá zkušenost byla ještě lepší, protože byla už přímo osobní.

Liga lidských práv, tento na nic dobrý spolek líných bab a feministek zaměstnávajících za státní peníze vzájemně jedna druhou - mimochodem o tom, jak jim leží na srdci lidská práva, výmluvně svědčí skutečnost, že tyto babizny nikdy nepovažovaly za nutné se jakkoliv vyjadřovat (natož pak protestovat) například proti mým třem zjevně nezákonným vazbám nebo desítkám stále dokola probíhajících trestních řízení, kdy jedno je zastaveno a dalších pět okamžitě rozjeto - no, tak zkrátka, tenhle spolek, aby se mu mohly poukázat další státní dotace, tak dostal na starosti "vyřešit" syndrom zavrženého rodiče.

Ne tedy například naše sdružení, které má s touto problematikou nejbohatší teoretické, ale především praktické zkušenosti, nýbrž tyhle babice, které tuto teorii viděly akorát tak z jedoucího rychlíku - což ovšem pro Nečasovo MPSV měla být ta hlavní výhoda a odborná přednost.

Půl roku objevoval dávno objevené a podrobně popsané v zahraniční literatuře - aby pak uspořádal - údajně "kulatý stůl", kam jsme se čistě náhodou dostali i my - na jejich pozvání pochopitelně rozhodně ne, to zas tak velké demokratky to rozhodně nejsou, aby si mohly dovolit pořádat "kulaté stoly" za účasti jiné než státem placené opozice - nicméně byli jsme tam, a to, co jsme tam slyšeli, stálo opravdu za to.

Paní Šabatová se omezovala hlavně na konstatování, že se jedná o "citlivou a velmi složitou problematiku" a když jsem se jí zeptal, v čem tu složitost spatřuje, nastalo dlouhé mlčení srovnatelné s prvňáčkem u tabule, který zrovna přemýšlí, jestli má říct, že včera nešla elektrika, anebo že přijel strýc z Moravy - a proto se nemohl na dnešní hodinu připravit.

Odpovědi jsme se nedočkali nikdy, stejně jako na otázku, proč jsme vlastně nebyli k údajně "kulatému stolu" přizváni oficiálně a včas, když je vcelku obecně známo, že pokud jde o kazuistiku soudních případů, navíc s výskytem syndromu zavrženého rodiče - nemáme v tomto státě prostě srovnatelnou konkurenci.

Výsledkem půlmilionové státní dotace, který jediný Liga lidských práv předvedla, byla nic neříkající zpráva, jako že je to složité a v současných podmínkách se to řešit nedá a proto také raději ani nebude - což mělo jediný účel : poskytnout alibi jak ministerstvu práce a sociálních věcí (dále jen asociální ministerstvo), tak ministerstvu spravedlnosti (dále jen ministerstvo nespravedlnosti) - rozuměj opatrovnické justici -  že bude nejlepší nic nedělat a dál se mlčky dívat, jak jsou desetitisíce dětí ročně připravovány zákeřně a podle obvykle o toho lepšího z obou rodičů.

Tak tohle je, prosím, Anna Šabatová, její kvalifikace, její smysl pro spravedlnost  - a hlavně : výsledky její dosavadní práce.

Kdo že to měl odvahu zvednout pro ni ruku ? Chceme ty lidi znát !!

A hlavně - udělat z Šabatové ombudsmanku - to už je poctivější si otevřeně přiznat, že v současnosti vhodný kandidát není zatím znám a ten úřad zavřít.

Bylo by to  rozhodně levnější, upřímnější a přímější řešení nežli tento úřad na několik mnoho příštích let uměle umrtvit volbou takto neschopné, omezené a všestranně nevhodné osoby.

___________________________

 Klaus vyjevil svoje návrhy na ombudsmana, Johna  Boka  (Šalamoun) a  bývalou poslankyni Dundáčkovou.
Źe si konečně nevzpomněl na Tebe, když otálel tak dlouho s tou milostí, kterou nestihnul, nebo neměl zájem Ti dát.
Z těch navržených snad nejraději Boka, jinak ten babinec v Brně bude pouze tlachat a dělat prd. AM

__________________________

 Bok je k ničemu, to je povaleč a budižkničemu. Takovéto návrhy jenom dokazují, že ani president nikoho nezná - ale zato že se vyplatí s ním mít známost, pak Tě někam navrhne (což je přesně Bokův případ). To už je lepší ten úřad zavřít. Pokud jde o Dundáčkovou, kromě bezcenných keců nehnula nikdy prstem. Klasická ódéesácká právnička bez přínosu k čemukoliv, zato s touhou po kariéře. Jako ombudsmani jsou oba na nic a nedá se od nich nic pozitivního čekat.
Jirka

_________________________