Výsledky voleb – hora se zdolává po krůčcích

 

Musíme si konečně připustit veliké slabiny současné jen zdánlivě všeobjímající demokracie. K volbám chodí nejen špičky národa, ale i lidé velmi podprůměrné inteligence (a to je minimálně čtvrtina – dle Gaussovy křivky), různě osobnostně nezralí jedinci (to je dnes minimálně třetina lidí, ne-li podstatně více vzhledem ke stále zhoršující se úrovni v populaci – mimochodem také díky výchově dětí v rozvrácených rodinách převážně matkou), dále bychom mohli vyjmenovávat např. to, že k volbám mohou naši romští spoluobčané, proti kterým samozřejmě nic nemáme a věříme, že jsou schopni si zvolit velmi kvalitní romské představitele pro svůj styl života, ale pochybujeme, že mají dobrý smysl pro volbu správného přístupu k vládě české atd.

Takže o naší budoucnosti nerozhoduje skutečně jen elita národa, ale také z významné, až moc významné části dokonce až i kdejaká pakáž.

Přirozeně také starším občanům, občanům v odlehlejších místech, lidem kteří jsou upracovaní, chodí z jedné šichty na druhou, nemají ani třebas přístup k internetu apod. nelze vyčítat, že jsou odkázáni jen na to, co jim řeknou naše zkorumpované televize či napíší v místním plátku a podle toho pak také jednají při výkonu své voličské odpovědnosti. Skutečně nelze očekávat oslnivý rozhled a odpovědnost od kdejaké babky.

Připočteme-li k tomu stále větší mravní úpadek společnosti a s ním souvisejícím ztrátám nosné hodnotové orientace včetně a především ztráty víry, je pak dílo zkázy dokonáváno. Tím spíše, že současná moc si své postavení velmi pečlivě hlídá a v podstatě silného oponenta již několik desítek let nenachází.

Při naprosté absenci elitních vrstev, které by byly na úrovni, kterým by na národu skutečně záleželo a byly jeho oporou, byly s ním bytostně spjati, a které by ho byly schopny vést, pak samozřejmě demokracie ovládaná mafiánskými strukturami s nadnárodním vlivem nemůže řádně fungovat a lidé se stávají novodobými otroky – ovcemi, s kterými si lze nakonec dělat, co je mafiánům libo.

Náš president, kterého před nedávnem z politiky v podstatě tiše, také mafiánsky, odstavili s tím, že ho s klidem šoupnou do blázince, když nechtěl podepsat lisabonskou smlouvu, komentoval nakonec výsledky voleb nejvýstižněji: Odmítl je komentovat totiž naprosto s tím, že „doufá, že jsme zvolili rozumě a že uděláme krok vpřed a konečně budeme mít vládu se silnou voličskou podporou,“

Od moci odstavený prezident (jak může vykonávat pravomoc podle svého svědomí, když ví, že ho klidně a beztrestně za to prohlásí za blázna?!) samozřejmě i ví jak volby dopadly – jeho vyhýbavá odpověď byla tedy nad slunce jasnější – nic moc, lze jen doufat.

Ale jak vlastně ty volby dopadnout mohly? K tomu si dovolím odcitovat názor, který nám došel do redakce:

Je vidět, že vůbec, ale ani v nejmenším nechápete svět kolem sebe. Vám ještě nedošlo, kdo za touhle slavnou demokracií stojí? Doufám, že vám to jednou dojde. Pokud si myslíte, že o věcech, které ovlivňují naše životy rozhodují poslanci, pak je to opravdu smutný příběh. Ne. Poslanci jsou jen zaměstnanci mafie a rozhodují jen o tom, jak zlegalizovat její špinavé kšefty.“

To je ale pravda. Vždyť se podívejme jak ve skutečnosti pracovali poslanci v minulých volebních obdobích a jak skončili ti z poslanců, kteří své strany neposlouchali a jednali podle vlastní halvy, jak by ale správně měli!

Takže v těchto souvislostech vlastně nynější volby nakonec dopadly ještě skvěle. Národ si uvědomil, že současná politická situace není dobrá a hledal evidentně změnu. Že nemohl najít jinou, než mu mafie předestřela ve svých sdělovacích prostředcích, nelze nikomu ze slušných lidí v situaci, v jaké se nacházíme, vyčítat.

Však politický marasmus současnosti je rozsáhlý a nelze očekávat, že se vše dá do pořádku jedinou procházkou k volebním místnostem. Hora se vystupuje po krůčcích. Nepřeskočíte ji. Nevyběhnete sprintem. Musíte ji pomalu, ale usilovně, krok po kroku zdolávat. Je toho totiž třeba změnit hodně.

Ten malý, ale významný krok byl učiněn i v těchto zdánlivě naprosto zbytečných volbách a je nyní na nás, abychom pokračovali i tváří tvář obětem. Protože kdo mlčí v morální krizi, kdo nic nedělá, stává se jejím spoluviníkem. Hledejme tedy dál cesty k nápravě.