Den 4 blokády Praha, přerušení blokády a závěr.

Details
Category: Starý web
Published: Sunday, 30 August 2015 17:41
Written by Ing. Jiří Fiala
Hits: 1221

 

Dnešní blokáda přinesla některá docela milá překvapení, jako například příchod jednoho mladého muže, který nám přišel vyjádřit svoje sympatie a podporu s tím, že tu stojíme i za jeho dítě - a vyklubal se z něj exekutor. Informoval mě o tom, že od doby, co jsme prosadili vrácení počítače od Fendrycha, běhá po exekučních úřadech oběžník, který informuje, jak správně exekuovat počítač - totiž že exekutor musí pořídit kopie ze všech dat uložených v počítači, ta předat majiteli a následně všechna data z počítače vymazat, aby s nimi nemohl nikdo nakládat. Takže naše anabáze s Fendrychem a Úřadem na ochranu osobních dat zjevně přinesla svoje ovoce i pro mnohé ostatní.

Co víc - mladý muž mi předal tisícikorunu coby příspěvek na naši činnost, takže po dnešku vážně přemýšlím, jestli nemám přehodnotit svoje katastrofální mínění o exekutorech, neboť se zdá, že i tam se občas nějaký slušný člověk může vyskytnout.

V 11 hodin nám paní z jednoho občanského sdružení přinesla slíbený koš řízků, čerstvý chléb a okurčičky, takže jsme se do toho všeho s díky pustili - a dělali nehorázné chutě na protějším chodníku stojícím policajtům, kteří nás již tradičně ochraňovali před zákeřnými útoky extrémistů z ministerstva.

Paní s řízky zjevně přišla zachránit čest a pověst ženského pohlaví v našich očích, neboť prohlašovala, že v jejich sdružení je plno ženských, které nám rády něco uvaří, když ty naše původní mrchy nám nikdy nic neuvařily (takže jsme se museli rozvést) a nikdy jsme se tudíž pořádně nenajedli. Takových sdružení víc - a současně je můžeme uvést za příklad žen, ke kterým nejen že necítíme žádné pohrdání, ale naopak - cítíme úctu až za hrob. Kdepak, stará dobrá škola !! Tam by dnešní nevěsty měly všechny chodit !

Naši blokádu jsme přerušili v jednu odpoledne, neboť jsme se rozhodli zajít na soud jednoho z našich nových členů, kterého jsme získali během blokády, abychom se podívali, jak na tom je a co pro něj můžeme udělat.

S blokádou ministerstva nebudeme pokračovat ani v pátek a o víkendu se v užším vedení K 213 poradíme, jakým způsobem v protestu pokračovat, aby byl efektivní a nepůsobil víc škody nám nežli straně protivné.

Protože máme za sebou dva týdny protestu, po jednom v Brně a v Praze, je jistě na místě menší úvaha a zhodnocení.

Především nikdo z nás nepochybuje o tom, že celá dosavadní blokáda byla jedním velkým úspěchem, a to navzdory tomu, že jsme dosud nedosáhli ani jednoho z původně vytýčených cílů, tedy zrušení konkurzu, odvolání Pavlové a po hulvátských výrocích na naši adresu i odstoupení ministra Nečase.  Zatím. Boj rozhodně neskončil a povedeme ho i nadále.

Co tedy lze označit za dosavadní výsledky blokády ?

Tak především :

- Pavlovou, kterou před 14 dny znalo jen pár lidí z pražské opatrovnické justice, dneska zná celá republika jak falešnou pětku. Při jejím prvním průšvihu - a vzhledem k její hlouposti si myslím, že na něj nebudeme dlouho čekat - můžeme říci : Byli jsme to my, kdo vás hned a na začátku varoval, co je to zač.

- Ministra Nečase, který se až do svého středečního projevu na adresu K 213 mnohým jevil jako vcelku slušný člověk, jsme odhalili jako nekompetentního člověka nezvládajícího nejen svůj resort, ale ani základy slušného chování (po kterém tolik volá) a důstojného vystupování odpovídajícího jeho postavení. K tomu patří i odvaha projít do svého úřadu hlavním vchodem a nebát se diskutovat před televizními kamerami s "hulváty, sexisty a agresory", které by při své bravurní inteligenci jistě zesměšnil během prvních pěti minut.

- Odhalili jsme, jak to je s tzv. pravicovostí ODS, která si s ČSSD notuje o hrubých zásazích do osobnostních práv občanů (jakými by např. bylo odebírání řidičských průkazů ve spojitosti s výživným) , která skrze svého ministra jmenuje do důležité státní funkce feministku, tedy představitelku extrémistického levicového hnutí a která konec konců přes svoje komunistické lampasáky a politruky, kteří si dnes hrají na pravicové ministry, samozřejmě o pravicovém cítění a rozhodování nemůže mít ani potuchy.

- Rozproudili jsme celospolečenskou diskusi o tom, jaké je postavení otce v současné rodinné politice tohoto státu, který oficiálně prohlašuje, že rodinu a rodičovství chrání.

- Za 14 dnů jsme získali známost, pověst, pozornost a reputaci, kterou by nám mohli závidět i američtí prezidentští kandidáti. Naše názory, pohledy a stanoviska poprvé veřejně zazněly z oficiálních - a to celostátních - sdělovacích prostředků, a to tak jasně a přesvědčivě, že nikdo neměl odvahu se jim postavit a pokusit se je alespoň oslabit, když už ne vyvrátit. Feministické spolky se vzmohly jen na tradiční bláboly o výtržnících a násilnících, které je samotné rychle zesměšňovaly především v očích těch novinářů, kteří nás bezprostředně znali, s námi natáčeli či se účastnili blokád, ať už v Praze či v Brně a viděli na vlastní oči náš klid, vyrovnanost, rozvahu i odvahu.

Když už jsem u těch médií, nezbývá než zdůraznit, že jsme to byli my, kdo s nimi neměl sebemenší problém komunikovat prakticky v kteroukoliv denní i noční hodinu, poskytovat jim rozhovory i komentáře, diskuse či jiné druhy příspěvků. Srovnáme-li to se zapíráním se Pavlové před celým světem a se zkostnatělým tiskovým prohlášením ministerstva, nad jehož rámec nebyl mluvčí s to říci jedinou větu, pak není pochyb o tom, kdo na mediální frontě vyhrál na celé čáře.

- Prokázali jsme také, že dnešní oficiální stav hodně připomíná stav před Listopadem 89, kdy se totalitní funkcionáři zabarikádovali ve svých funkcích a odmítali se bavit s veřejností, natož aby jí sloužili, jak je jejich povinností.

- Prokázali jsme také, že naprostá většina na stát napojených příspěvkových organizací, především pak feministických, je naprosto zdegenerovaná, neschopná s námi soutěžit ve veřejné diskusi, které se její představitelky bojí stejně jako ministr Nečas, tedy jak čert kříže.

- Díky obrovské nové popularitě jsme získali desítky nových členů, další se hlásí každým dnem.

-Naše bývalé manželky, které se snažily po dlouhá léta vymazat nás našim dětem z hlavy, pukaly vzteky (anebo propadaly hrůze), když se na nás koukaly (a naše děti s nimi), sotva pustily televizi. Lepší vzkaz jsme našim dětem ani nemohli poslat.

Prokázali jsme, že se stávající státní mocí, především pak s MPSV, není diskuse možná, že tam vládnou natolik zaostalí lidé, že brání si jakoukoliv společenskou změnu byť i jen připustit, natož realizovat. K tomu podotýkám citát prezidenta Kennedyho : Kdo činí mírové změny nemožnými, činí násilnou revoluci nevyhnutelnou. MPSV prokázalo, že jednat nechce, něco měnit nemá zájem a že ustoupí jedině drsnému společenskému tlaku. Je na nás, abychom byli schopni ho v brzké budoucnosti vyvinout.

Co jsme naopak nedokázali a co nás mrzí :

- Nedokázali jsme vyburcovat širší veřejnost, ba ani spřízněné organizace, ke společné akci. Je to obrovská škoda, protože veřejnost nám v převážné části zjevně byla a je  nakloněna a očekávala, co předvedem. Předvedli jsme to, že ač poškozených otců jsou desetitisíce,  jenom pár jedinců má odvahu k veřejné akci, která je spojena i s osobními riziky, zatímco ostatní se schovávají za ty první a vezou se na jejich odvaze a statečnosti.

Zvláště pak pondělí, 28. ledna považuji za spálenou obrovskou šanci na rychlou společenskou změnu, neboť média i veřejnost nám byly po týdnu blokády v Brně nakloněny, očekávaly rasantní blokádu ministerstva - a nás přišlo tak málo, že to stačilo s bídou na jeden vjezd. Na podobně skvělou šanci pak můžeme marně znovu čekat i několik let.

Vy, co jste před ministerstvo 28. ledna přišli, buďte na sebe právem hrdí, právě vy jste nositeli budoucího společenského pokroku. Vy, co jste z nejrůznějších důvodů (lenost, pohodlí, strach, apod.) nepřišli, styďte se. Před sebou i před svými dětmi, kterým tak připravujete stejně chmurnou budoucnost, jakou my prožíváme přítomnost.

Kdyby nás před to ministerstvo přišla v pondělí stovka a dokázali jsme ho zablokovat aspoň na pár hodin, vláda by musela něco rychle udělat a nemyslím si, že by to byl - před všemi těmi televizními štáby - pendrekový zákrok. Ona totiž každá vláda, co se tváří jako demokraticky zvolená, těžko na mezinárodním fóru vysvětluje, proč válčí v ulicích s vlastními občany, o jejichž blaho se přeci má starat především. A zvláště pak v členském státě evropské unie.

My všichni jsme prožívali vypjaté, ale krásné období, srovnatelné jedině se dvěma týdny na přelomu listopadu a prosince 1989 (pro generaci našich rodičů pak dva týdny po 21. srpnu 1968). Období plné vypětí, ale i naděje na rychlou změnu k lepšímu. Konečně, opatrovnická justice stejně jako odbory sociální péče spadající pod MPSV na svůj listopad teprve čekají, což je po skoro dvaceti letech od demokratické revoluce dosti šokujícím zjištěním.

Zatímco v listopadu 1989 většina z nás jen přihlížela tomu, co organizovali jiní, tady a tentokráte jsme to organizovali my. A byli jsme přímo u toho. O to to bylo krásnější.

Není všem dnům konec, svůj boj nevzdáváme, konečně, osobně jsem přesvědčen, že změny, které chceme, přijít musejí, jenže bez naší revoluce to bude trvat léta. Takhle to mohlo být možná do Vánoc hotovo.

A úplně na závěr : I kdyby nebylo ničeho jiného nežli záběrů, jak Pavlová neprošla blokádou (které již dávno obletěly svět) , tiskovky v pondělí ráno na MPSV, kde jsme mluvčího v křížové palbě před všemi kamerami rozebrali tak, že se z toho vzpamatovával ještě příští den a těch dvou on-line rozhovorů, ve kterých jsem poprvé uceleně mohl veřejnosti sdělit podstatnou část našich názorů a stanovisek k nejzávažnějším otázkám rodinné politiky a našeho pohledu na ni, tak to stálo za to.

Přejme si jen, aby i každá příští akce měla takový ohlas jako měla  tahle.

Ještě jednou všem zúčastněným děkuji.

Za vedení K 213 Ing. Jiří Fiala