Dopis premiéru Topolánkovi

 

vážený pan
Mirek Topolánek,
předseda vlády České republiky

 

Vážený pane předsedo vlády,

 byl jsem naším sdružením K 213 pověřen, abych Vám napsal ohledně našich zkušeností a zejména naší nespokojenosti s prací a vystupováním ministryně Vaší vlády MUDr. Džamily Stehlíkové, tedy ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny.

Paní ministryně Džamila Stehlíková se totiž zjevně domnívá, že v naší společnosti patří k diskriminovaným skupinám obyvatel zřejmě všichni, kromě těch, kteří skutečně diskriminovanými jsou.  Tak jsme z jejích výstupů veřejných i poloveřejných pochopili, že za diskriminované skupiny obyvatelstva u nás považuje : Vozíčkáře, lesby a homosexuály, Cikány , ženy (tedy asi přes polovinu obyvatelstva (!!), a tak dále, a tak podobně.

Možná by bylo kratší vyjmenovat, koho za diskriminované obyvatele nepovažuje. Tady se vyjádřila zcela expresivně a naprosto jasně : Diskriminovanými osobami nejsou zejména muži po rozvodu a otcové v péči o děti po rozvodu manželství. Pokud by někoho zajímalo, proč, pak má paní ministryně vysvětlení, že prý proti nim není žádný platný zákon a že se můžou u soudů odvolat.

Bez mučení se přiznám, že nad školáckou hloupostí takového zdůvodnění zůstává rozum stát nejen mně, ale i mnohým dalším osobám, které byly s tímto stanoviskem seznámeny. Pokud bychom totiž měli platný zákon diskriminující kteroukoliv skupinu obyvatelstva, asi bychom nemohli být členským státem Evropské unie. A stejně tak bych se mohl zeptat, který zákon podle paní Džamily diskriminuje vozíčkáře, lesby, Cikány, a tak dále, že je za diskriminované považuje. Případně, zda-li se tyto skupiny obyvatelstva nemohou odvolat u soudu.

Já osobně mám – na rozdíl od Cikánů, leseb, homosexuálů, vozíčkářů a jiných skupin, které paní Džamila za diskriminované uznává – rozsudek Evropského soudu pro lidská práva z loňského roku konstatující hrubé porušování mého práva na rodinný život, práva na spravedlivý proces a práva na přiměřenou ochranu státním aparátem ze strany české justice, podobné rozsudky mají i další otcové, kterým česká justice v rozporu se vším, co kdy naše republika na mezinárodní scéně slíbila a podepsala, zabránila silou ve výchově vlastních dětí, ač Ústava říká, že je to nejen jejich základní lidské právo, ale i občanská povinnost.

Já osobně jsem byl za plnění této občanské povinnosti 2x uvězněn ve vazební věznici (poprvé, v roce 2003, byl můj víkend se synem označen za „únos“, podruhé, v roce 2006, byl můj dotaz na soud ohledně možnosti výchovy vlastních dětí označen za „útok na státní orgán a veřejného činitele“) , takže se právem táži : Kolik vozíčkářů bylo uvězněno za to, že jezdili po Praze na vozíku, kolik Cikánů bylo uvězněno za to, že jsou Cikáni a kolik leseb za to, že jsou lesby ? Odpovím si sám : Ani jeden (ani jedna), protože kdyby se něco takového stalo, tak je z toho skandál na první stránky všech evropských novin.

Jen otce je u nás možno pronásledovat za to, že je otcem a chce vychovávat svoje děti zatím zcela beztrestně a donedávna i bez povšimnutí většinové veřejnosti.

A pak se ještě najde členka Vaší vlády, která má tu drzost nám do očí tvrdit, že prý „nejsme diskriminovanou skupinou“, ač na to máme platné mezinárodní rozsudky.

Proto se Vás chci, pane premiére, se vší vážností zeptat : Hodlá Vaše vláda pokračovat v diskriminaci otců započaté a k dokonalosti dovedené českou feministickou justicí ? A rád bych slyšel poměrně jednoduchou a jasnou odpověď, protože podle ní budeme vědět, co si o Vaší vládě máme myslet a jak se k ní máme chovat.

A ještě jeden dotaz bych na Vás, pane premiére, měl : To znáte tak málo Čechů, že si při sestavování české vlády musíte vypomáhat východními cizinkami, které sotva zvládají češtinu?

Pokud tomu tak skutečně je, rád Vám pár tipů nezištně poskytnu.

Aby na Vaší případné příští vládě bylo poznat, v které zemi vlastně má vládnout.


Těším se na Vaše (stručné a jasné) odpovědi a zůstávám

S pozdravem


        Ing. Jiří Fiala
        mluvčí K 213 


V Košíku, dne 11. června 2007