SDĚLENÍ o nezákonnosti usnesení

Details
Category: Starý web
Published: Sunday, 30 August 2015 17:55
Written by Ing. Jiří Fiala
Hits: 2071

 

Nezákonnost vydaného usnesení je dovozena především z nedostatečné právní erudice věc posuzujícího státního zástupce, která se odrazila jak v nesprávném posouzení skutkové podstaty, tak i v celkové zmatečnosti vydaného usnesení, jakož i navrhovaných postupů. Jestliže v předmětném usnesení samotném se uvádí, že „…do zahájení trestního stíhání hradil (podezřelý) měsíčně částku 2,- Kč“, pak samo usnesení konstatuje, že dotyčný platil výživné řádně (tedy pravidelně) a včas, spornou zůstává pak pouze výše částky. Za takových okolností však nelze v žádném případě naplnit skutkovou podstatu trestného činu zanedbání povinné výživy, a už pak vůbec ne z nedbalosti, neboť nedbalost je zcela vyloučena právě pravidelnými platbami, ať už v jakékoliv výši. Věc se tudíž z roviny trestně-právní zcela automaticky a logicky posouvá do roviny občansko-právní, kde jediným předmětem sporu zůstává výše plateb, nikoliv jejich samotné provádění, a tudíž plnění vyživovací povinnosti, ať už okolnosti jejího vzniku a trvání jsou jakékoliv, přestává být sporným bodem. O tom jednoznačně svědčí i poslední judikatura Ústavního soudu.

Občansko-právní spor pak nikdy nemůže a nesmí být předmětem činnosti orgánů činných v trestním řízení, jak vyplývá z jejich definice.  

 Nelze opomenout ani skutečnost, že za naprosto identických okolností již bylo totéž trestní oznámení odloženo jako nedůvodné v roce 2003 a 2004, čímž se státní zastupitelství zjevně samo dostalo do extrémního rozporu s vlastními vydanými rozhodnutími o nespáchání trestného činu za těchže okolností a podmínek.  

 Případy extrémních rozporů v právních názorech – navíc téhož orgánu – je ze zákona povinen řešit pouze Nejvyšší soud ČR v Brně.  

 Za zcela zmatečné lze označit zejména pak vývody, kdy – podle předmětného usnesení – na jedné straně  „policejní orgán ve věci shromáždil dostatečné podklady“ a na straně druhé se uvádí, že : „bude předmětem dalšího řízení shromáždit a provést důkazy svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného… a teprve po jejich vyhodnocení ve věci meritorně rozhodnout“  .  

 Tato dvě vzájemně si odporující tvrzení svědčí nejen o celkové zmatečnosti usnesení, ale především o hluboce totalitním myšlení státního zástupce, který je  vydal, neboť nejen připouští, ale dokonce navádí policejní orgán, aby nejdříve obtěžoval občana (tedy sděloval mu obvinění, předvolával ho na bezpředmětné výslechy), a teprve potom zjišťoval, jestli k tomu vůbec existuje pádný důvod.  

 V zemích s tradiční demokracií, respektujících lidská práva, je povinností státních orgánů – zvláště pak těch trestních – postup přesně opačný, tedy nejprve shromáždit pádné, jednoznačné a nezvratitelné důkazy, a teprve potom obtěžovat občana. 

K ilustraci osoby státního zástupce, který předmětné usnesení vydal, tedy JUDr. Milana Bucha,  je dobře znát i následující skutečnosti :

  JUDr. Milan Buch byl referujícím státním zástupcem při soudním řízení před OS v Nymburce v květnu 2003, kde jsem byl obžalován z téhož trestného činu, tedy zanedbání povinné výživy. Nezákonný postup soudce JUDr. V. Krejčíka v tomto řízení se stal předmětem žaloby vůči ČR před OS P-2 pod č.j. 26 C 87/2004, přičemž žaloba byla v plném rozsahu uznána důvodnou a ČR byla odsouzena k náhradě vzniklé škody. JUDr. Milan Buch v tomto případu vystupoval jako svědek, který sám tvrdil, že neposkytnutí zápisu z jednání soudcem Václavem Krejčíkem považuje za zcela výjimečné, které se nikdy předtím nestalo. Přesto, že byl tohoto – podle vlastních slov – zcela výjimečného -  jednání soudce osobně přítomen, nijak nezasáhl (např. alespoň upozorněním soudce na jeho nezákonný postup), aby zjednal nápravu, ač zcela jistě nebyl u soudního jednání poprvé a musel proto vědět, jaké jsou správné procesní postupy a práva stran. Navíc, jestliže se toto jednání nikdy předtím nestalo, bylo povinností státního zástupce – pokud byl svědkem zcela výjimečného, nezákonného postupu soudce – vznést námitku podjatosti soudce, neboť jiné vysvětlení pro takovéto jednání zjevně nebylo. Ani toto však státní zástupce neučinil a dál klidně přihlížel jednání, o němž musel mít (pokud má alespoň základní právní vzdělání) důvodné pochybnosti, zda je vůbec platné, je-li vedeno zjevně podjatým soudcem. Pominu-li jeho vlastní vystoupení v případu, kdy si pletl data a údaje z důkazního řízení navzájem zaměňoval, takže  skutková podstata mu vůbec nebyla jasná, natož pak námitka dobrých mravů, o kterých zřejmě dodnes netuší, co to vlastně je,  pak samotné výše uváděné skutečnosti i jeho vlastní svědectví z případu žaloby proti ČR je dostatečnou ilustrací úrovně jeho právního vědomí – a tedy i kvalifikovanosti jím učiněných rozhodnutí či jím vydaných usnesení.

 Závěrem  proto

 s d ě l u j i   

 vedoucímu okresního státního zastupitelství v Nymburce, že jeho státní zastupitelství vydalo zjevně nezákonné usnesení, kterým zcela mylně instruovalo policejní orgán, za jehož případná další pochybení pak ponese plnou zodpovědnost.  Současně ho upozorňuji na zjevně nízké právní vědomí a evidentně totalitní způsoby myšlení jeho státních zástupců, které jsou 17 let po demokratické revoluci zcela neakceptovatelné a netolerovatelné.

Pokud by pak měl vedoucí OSZ jakékoliv pochybnosti o nezákonnosti vydaného usnesení, je jeho povinností se obrátit se žádostí o posouzení a právní názor na Ústavní soud ČR.   

 Policii ČR v Nymburce, zejména pak vyšetřovatele případu č.j. ORNB-642/00K-2005, pak  

                                                u p o z o r ň u j i

 na nezákonnost vydaného usnesení č.j. 1Zt 42/2006 ze dne 10. února 2006 stejně jako na skutečnost, že není povinen se zjevně nezákonným usnesením řídit, byť by bylo formálně platným. Ba právě naopak, pokud by se jím  přes toto upozornění i nadále řídil, může se případně sám dopustit trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele (§ 158 TZ).

 Jak státní zastupitelství, tak i policii v Nymburce pak upozorňuji na skutečnost, že se jejich případných dalších nezákonných aktivit nebudu jakkoliv účastnit, a to už proto, že dosud neodčinily zvěrstva dřívější.

 

 Pokud by se tyto státní orgány rozhodly – a to i přes důrazná varování o neudržitelnosti jejich právního postoje -  k silovému řešení, bude na ně -  a to v plném souladu s platnými mezinárodními konvencemi o právu na obranu při napadení a o spravedlivém odporu proti potlačování lidských a občanských práv  -  rovněž silou odpovězeno.   

Ing. Jiří Fiala  

V Košíku, dne 16. února 2006