VideoarchivI mírný pokrok může být někdy poměrně zásadním
- Details
- Created: Thursday, 26 November 2015 16:10
- Written by Ing. Jiří Fiala
- Hits: 3005
Překvapivým rozsudkem dnes skončilo odvolací jednání ve věci náhrady škody proti státu u otce, domáhajícího se odškodnění za několikaleté průtahy při vyřizování jeho návrhu na snížení výživného.
Tedy ... překvapivým ... pro toho, kdo zná Městský soud v Praze, jeho soudce, jejich aroganci a především jejich předchozí rozhodovací praxi. Pro takového to překvapením bezesporu bylo.
Pro toho, kdo by čekal rozhodnutí v souladu se zákonem či zdravým rozumem, se pak o žádné překvapení jednat nemohlo - ale takový by musel být na Městském soudu poprvé a vůbec netušit, co se tady odehrávalo a odehrává již léta předtím... a kde se to vůbec ocitnul.
O co šlo ?
O - řekněme - typickou situaci ... při snižování výživného.
Modelový příklad : Povinnému - obvykle otci - se zcela změní příjmové, často i osobní poměry - vyhodí ho z práce, musí skončit s podnikáním, které přestane vynášet, mezitím se znovu ožení - nebo neožení, ale přibude mu další dítě - apod. Zkrátka - i podle zákona - zcela legitimní důvody pro snížení výživného, často vyměřeného z násobků současných příjmů ...
A - co se stane ? NIC !!
Otec si podá návrh - a soud rok, dva - nedělá nic. Resp. čeká, že se to tzv. "vyřeší samo". Tedy že otec zase práci najde - a soud mu potom pouze blahosklonně doporučí, aby výživné zase doplatil - a byl rád, že je rád ...
Kontrast se situací, kdy si matka - třeba i opakovaně - a každého půl roku - podá návrh na zvýšení výživného - je tak do očí bijící, že nemůže být brutálnějšího rozdílu v přístupu k účastníkům řízení - a brutálnější diskriminace podle pohlaví. Pochopitelně, že diskriminováni jsou zde výhradně muži, otcové - nikdy naopak.
A protože otců zastupuji celou řadu, měl jsem možnost srovnání - a podobnost těch případů napříč celou zemí byla vskutku tak do očí bijící, že jsem se musel nutně ptát : A kde je ta soudcovská nezávislost a individualita - když zde, v tomto typu případů, postupují všichni jako přes kopírák - tedy všichni stejně nezákonně ...
A rozhodl jsem se s tím "něco dělat".
V jednom případu ze Žďáru nad Sázavou se toho sešlo více - nejen běžné průtahy při podání návrhu na snížení výživného, ale ještě umocněné tím, že tamější soudce vyplýtval nemalou energii na boj se mnou, coby obecným zmocněncem, a později pověřencem odborového sdružení - že mu už na vyřizování případu samého nezbyl čas vůbec. A tak se ty prodlevy pronásobily, načetly - a narostly.
Všechno špatné k něčemu dobré - a je to hluboká pravda.
Boj tamního soudce se mnou a jeho krkolomné snahy o moje vyloučení vedly nepřímo k tomu, že Nejvyšší soud vydal sjednocující stanovisko, že odbory ze zastupování vyloučit nelze, obecné soudy nemají co rozhodovat o tom, co je a co není odborové sdružení a už vůbec nemají co diktovat odborům, koho za sebe k soudu vyšlou.
A - najednou to jde. Najednou je klid.
Soudci pochopili, že se mě prostě nezbaví - leda by mě znova zavřeli, to už zjistili, že je zjevně dvojsečnou zbraní - a tak jim nezbylo, než se se mnou smířit a vycházet.
A - světe div se, i to jde !!
Jen chtít - a rozhodovat věcně a spravedlivě - a zapomenout na cílenou šikanu a naschvály všeho druhu.
Mimochodem, důkladné prověřování mé osoby, jejího členství v odborech, členství zmocnitele atd. bylo jediné, v čem nám dnes odvolací soud nedal zapravdu - tedy že na to soudce právo má (my mu vytýkali, že se tak děje na úkor projednání věci samé a zejména zájmu nezletilé dívky, o kterou šlo).
Jinak nám dal zapravdu vlastně úplně ve všem - a vydal rozsudek úplně opačný nežli soud 1. stupně (tedy OS na Praze 2, kde se žaloby na stát řeší ...)
Za stát - tedy MSp - tam - jako již tradičně - dnes nikdo nepřišel, na moje soudy nechodí už dávno. (A pak že přeháním, když tvrdím, že MSp je v naprostém rozkladu...)
Rozsudek soudu 1.stupně zněl, že k žádným průtahům nedošlo a krom toho, že snížení výživného není ani v zájmu nezletilého dítěte, takže i kdyby došlo, tak tím dítě rozhodně poškozeno není ...
Tuto ohranou, postkomunistickou písničku jsme dnes u odvolacího soudu rozbili zcela beze zbytku - a soud to - kupodivu - uznal.
Nechal si dlouho na rozmyšlenou, jakoby cosi počítal, pak si nás konečně zavolal - a - vskutku - počítal !!
Uznal, že k průtahům došlo, že byly zaviněny bezdůvodně soudem a kývnul i k tomu, že nelze porovnávat běžný dluh z výživného s běžným civilním sporem o zaplacení čehokoliv - protože dluhy na výživném jsou pro dlužníka mnohem horší nežli běžné dluhy třeba z hypotéky nebo leasingu. Za ty vás totiž nikdo nezavře, ba ani nebude trestně stíhat - za výživné ovšem okamžitě.
Takže žalobci bylo přiznáno odškodné - sice co nejnižší (15 tisíc - tedy za 1 rok), ale přec !! - ba, co víc - byly mu přiznány i náklady řízení, neboť byl v řízení zcela úspěšným !! A to náklady podle advokátního tarifu, na což dnes již existuje platný - a čerstvý - judikát.
Neodvolávali jsme se tedy zbytečně.
Vzniklou otázkou bezesporu je, k čemu je vlastně takový soud 1.stupně, když správně nedokázal rozhodnout vůbec nic - a odvolací soud vydal přesně opačný rozsudek !!
Přiznám se, že po dlouhé, dlouhé době jsem zase jednou šel z Městského soudu - s pocitem, že se mi dostalo jiného zacházení než jen zastrašování, zvůle a teroru.
Rozsudek bych označil za blízký spravedlivému, resp. spravedlnosti se blížící.
Přemýšlím, kdy jsem na Městském soudě mohl něco podobného říci naposled ...
V civilní věci a ve věci odškodného - zatím nikdy.
Desítky a desítky různě křivých rozsudků, ač jsem byl v právu (či zastupoval stranu, která v právu byla) stejně - jako dnes. Některé z nich byly až tak bizarní a neuvěřitelné, že se mi krev pění ještě dneska, když si na ně vzpomenu.
Včetně výsměchu při snaze zajišťovat a hájit práva vlastních dětí především.
Člověk, zažije-li - byť jen velmi mírný - náznak spravedlnosti - cítí se hnedle jinak. Důstojněji.
A má i nutkání chovat se důstojně a slušně.
Protože stát s ním jednal jako se slušným občanem, ne jako s protivnou, dotěrnou havětí, kterou je třeba pošlapat, rozbít a rozdrtit.
Jak stát k občanům, tak občané k němu. Na to by státní aparát neměl nikdy zapomínat...
_____________________
Ode dneška tedy existuje čerstvý - a platný - judikát Městského soudu v Praze o tom, že nevyřizovat žádosti o snížení výživného je zaviněným průtahem v řízení jako v každém jiném. A lze se na něj odvolat.
A lze se dokonce nadíti, že se i praxe obecných soudů začne i v této oblasti postupně měnit ... Konečně k lepšímu.
Protože to, co tady bylo až dosud, to nemělo se spravedlností co dělat - to byl systém feministické msty a despocie opačnému pohlaví už jen za to, že vůbec je, skloubený s těmi nejhoršími pudy - hrabivostí, chamtivostí a závistivostí.
Takové vlastnosti by slušný stát nikdy podporovat neměl. Natož aby se pak staly oficiální, státem uznávanou politikou ...
____________________
Záznam z jednání :
____________________
Comments
Byl to senát 29 Co MS v Praze ve složení :
JUDr. Tomáš Vejnar
JUDr. Dana Slavíková a
Mgr. Adéla Kaftanová
Radí známý odborník a antifeminista Pepa Hausmann :
prozeny.cz/.../...
Petr Nováček
Jirko pls můžeš ten judikát nascanovat a co nejdříve vložit na stránky, moc by mi to aktuálně pomohlo, mám podáno předběžné opatření a návrh na zastavení, odklad exekuce právě na výživné...Dík moc...