VideoarchivDopis předsedovi Senátu
- Details
- Created: Wednesday, 19 October 2016 18:47
- Written by Ing. Jiří Fiala
- Hits: 2052
v návaznosti na rozhodnutí Senátu o změně výše vyplácených sociálních dávek.
Zákon o snížení sociální podpory na existenční minimum
Jiří Fiala<This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.> |
19. října 2016 20:45 |
| Komu: stechm <This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.> | |
| Kopie: This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it. | |
Vážený pane předsedo Senátu,
v souvislosti s dnešním přijetím zákonné úpravy o snížení sociálních
dávek u dlouhodobě nezaměstnaných osob z životního na existenční
minimum - a zejména pak v souvislosti s reakcemi senátorů, kteří se k
této věci vyjadřovali - považuji za zcela nutné na to reagovat.
Z komentářů senátorů, i médií, totiž vyplynulo, že je třeba dostat
nezaměstnané "pod tlak", aby prý měli motivaci k hledání si nového
místa, zvláště pak za situace, kdy je volných míst relativní dostatek.
Z čehož páni senátoři usoudili, že kdo je nezaměstnaný déle než 6
měsíců, práci si nehledá a hledat nechce - tak ať trpí bídou.
Je to ubohost lidí, zcela odtržených od skutečné praxe a reálného
života, že vůbec neví, kde žijí, asi to ani vědět nepotřebují a je jim
to jedno, ač o osudech spoluobčanů rozhodují.
Především chci říci, že půl roku na hledání zaměstnání je možná dost
dlouho u zedníka, kterého klidně přijmou na každé další stavbě, ale
rozhodně ne u vedoucích pracovníků s delší praxí na vyšších vedoucích
pozicích - a tomu odpovídajícím platem.
Tam se totiž běžně hledá adekvátní místo i rok, i déle a případná
"mezizaměstnání" nejen že problém neřeší, ale ještě zhoršují, protože
dotyčný pak vypadá jako fluktuant, který v žádném zaměstnání nevydrží
- což se zase rychle odráží na jeho schopnosti si adekvátní a alespoň
vzdáleně srovnatelné místo odpovídající předchozímu zařazení a praxi
sehnat.
Ale to není podstata věci, o které Vám chci napsat.
Tou je totiž zcela něco jiného - a tím je objektivní překážka v
hledání jak zaměstnání, tak i v uplatnění na trhu práce - a takovou
bezesporu je trestní stíhání. Byť i uměle vykonstruované, protože to
se v praxi nijak nerozlišuje.
V každém - i v tom nejpodřadnějším - zaměstnání je první otázkou
zaměstnavatele, zda je proti uchazeči vedeno nějaké trestní stíhání.
Pokud odpovíte kladně, zaměstnavatel rychle ztrácí zájem - a to i ten,
o kterém reportáže v televizi vykládají, jak nemůže sehnat zaměstnance
a jak pro to dělá, co může.
Zdá se na první pohled logická, pochopitelná a samozřejmá věc.
Pochopitelná ovšem jen tehdy, pokud žijete v právním státě, kde každé
trestní stíhání musí být zatraceně opodstatněné a sdělení obvinění bez
právního - a zejména faktického - podkladu prakticky nemožné.
Jenomže - to není případ České republiky, kde je to přesně obráceně.
Trestní stíhání se tady zahajuje často naprosto účelově proti
nepohodlným osobám, které se ničím neprovinily (leda tím, že jsou
někomu z mocných nepohodlné - stačí soudcům nebo policajtům), bez
důkazů a jakýchkoliv podkladů, a protože se z případného
zprošťujícího rozsudku nevyvozují žádné závěry vůči iniciátorům
takových akcí, stalo se naprosto běžnou součástí života.
Je to tristní stav, stav, který například cizincům pocházejícím z
právních států, nikdy nevysvětlíte, ale je to tak.
A teď : Sice chápu, že můj případ je - asi jen prozatím - ojedinělý,
ale jestliže existuje, znamená to, že existovat může a že je jen
otázkou času, než se k němu přidají další a narostou do desítek,
stovek a tisíců ...
Za tohoto stavu policie a justice je to naprosto zákonným a
očekávatelným předpokladem.
Trestní stíhání, vedená proti mně, kontinuálně trvají cca 15 let
(vyhrazuji si právo drobných nepřesností, neb se mi nechce všechno
precizně dohledávat ve spisech, ale nebyl by to faktický problém -
snad jen časový...).
Za tu dobu jsem nasbíral 8 zprošťujících rozsudků, aniž se na podstatě
věci cokoliv změnilo - a zejména : Aniž by byl za to kdokoliv dodneška
potrestán (pokud neberu jako trest jediný oceněníhodný počin Senátu,
když 2x po sobě zabránil jmenování mafiána Sváčka ústavním soudcem).
Trestní stíhání, zjevně uměle vykonstruovaná, vesele pokračují dál -
proč by také ne, vždyť je to přece úžasná sranda a zábava pro ty na
nic dobré idioty, kteří převážně u policie a justice pracují, když si
mohou vykazovat další činnost, další úkony - a beztrestně někoho
soustavně terorizovat.
Jen pro představu : V současnosti mě už šestým rokem stíhají za dotaz
na soudce, jestli se nezbláznil (což v normálním běžném životě
nevystačí ani na přestupek), a to už jsem si za něj odseděl 5 měsíců
nepodmíněně.
Samozřejmě, po celou tu dobu jsem v evidenci Úřadu práce - jako
dlouhodobě nezaměstnaný - ač předtím, tedy před "péčí" justice a
policie - jsem běžně vydělával kolem 70-ti tisíc korun měsíčně.
Úřad práce mi tak vyplácí životní minimum - oněch 3.410,- Kč - soudcům
a policajtům za jejich flákání a terorizování veřejnosti vyplácí jiné
organizační složky státu samozřejmě desetinásobky toho, co mně.
No - a teď bych se rád zeptal - právě těch senátorů, co tak
obhajovali, ať jdou nezaměstnaní pracovat - jestli se náhodou nestydí.
A to především a zejména v mém konkrétním případě.
Vysmívat se oběti justiční zvůle, mimochodem oběti té justice, kterou
sami měli dávno zkorigovat a srovnat do podoby právnímu státu
přijatelné - za což jsou placeni a k čemuž byli zřízeni - a teď ještě,
namísto existenčního minima, ze kterého se stejně nedá žít, a to ani
na venkově ne, natož v Praze či jiném velkém městě - jí vyplácet
almužnu, život skutečně neumožňující, a ještě mít tu drzost veřejně
tvrdit, že nechce pracovat ?? A že jí v práci nic nebrání ??
Když už jsme u zákonotvorné role Parlamentu, a tedy i Senátu,
připomenu jednu zákonnou změnu, kterou jsem již před šesti lety
navrhoval prezidentské kanceláři - a které se mi tehdy dopisem
tajemníka vysmála, přesto ji považuji dodnes za zcela opodstatněnou, a
to nejméně do doby, než bude justice zreformována - tak, aby neškodila
veřejnosti a slušným lidem.
Ta zákonná oprava, začlenitelná především asi do trestního řádu, by
spočívala v ustanovení , že zahájit trestní stíhání vůči osobě, jež se
může vykázat třemi a více zprošťujícími rozsudky, lze jen se souhlasem
prezidenta republiky a trestního kolegia Nejvyššího soudu.
Osobně na tom nevidím nejen nic zvláštního, ale naopak velmi správného
a logického, protože když je nutný souhlas prezidenta republiky s
trestním stíháním soudců (což jsou osoby až na výjimky běžně zapojené
do organizovaného zločinu a tento zločin pravidelně páchající), proč
by neměl být nutný s trestním stíháním osoby, která se těmto zločincům
dokázala - dokonce třikrát a více - ubránit.
Žádám Vás proto, pane předsedo Senátu, abyste tuto zákonnou úpravu - a
právě v souvislosti se současně schválenou změnou normy o sociálních
dávkách - neprodleně navrhnul k projednání Poslanecké sněmovně, i
Senátu.
Pokud mi Úřad práce sníží vyplácenou dávku o oněch cca 1.200,- Kč,
budu chodit za těmi Vašimi kolegy senátory, kteří toto rozhodnutí
podpořili, a budu po nich veřejně a před kamerou požadovat, aby mi to
doplatili - anebo aby mi odpovídající práci sami našli, když je to pro
ně taková samozřejmost.
S pozdravem a úctou k celému Senátu
Ing. Jiří Fiala
_________________
_________________
_________________
Comments
zpravy.idnes.cz/.../...
__________________
Za účast v teroristických organizacích, například Soudcovské unii, bude kolik ??
______________
Ale uvěří !!
________________
Nejznámější banderovci v současnosti je Soudcovská unie.
bleskove.cz/.../...
zpravy.aktualne.cz/.../?redirected=1476964542
Uko Ješita je značně mstivý, i mimo alkoholové opojení ...
Všimněte si, prosím, že prohlášení k dalajlámovi nekritizoval Dohnal, ale Pelikán. Takže si Ješita vylil svůj vztek na zjevně nevinné oběti. Asi jako když Němci vypalovali vesnice, pomáhající partyzánům, a tvrdili - za to můžou partyzáni, kdybyste jim nepomáhali, tak bychom vesnice nevypálili...
Kdyby byl poražen, musel by nutně nový režim od moci odstranit KSČ a nedovolit estébákům a komunistům účast v jiných politických stranách, v privatizaci, a také důsledně provádět lustraci - odstranit je z policie, justice, státní administrativy.
Jakkoliv lustrační zákon z r.1991 fakticky rozpadem Československa padl.
Podrobnou analýzou lze dojít k závěru, že rozpad Československa byl fakticky levicovým pučem, zakrývajícím skutečnost, že všichni vylustrovaní estébáci, kteří tehdy v r. 1991 museli odejít do 15 dnů ze svých míst, nastoupili do nových struktur vedení nástupnických států - ČR a SR, přičemž byly fakticky existenčně likvidovány osoby skutečně konzervativního protikomunistického smýšlení, které se dostaly do významných vysokých pozic v tzv. "revoluční vřavě roku 1989." .
Ač kvalifikovaní, mnozí i vysoce, s praxí, znalostí cizích jazyků, byli odmítání všude a kdekoliv se o práci ucházeli - kým asi?
Anebo byli nuceni se uchytit existenčně v zahraničí.
Byl to promyšlený krok, odpovídající vzorci tzv. "dlouhodobé politiky", vytyčené KGB už koncem padesátých let minulého století. "Zákon" o existenčním minimu je zaměřen především proti nim.
Co osobně pamatuji: Český "manažer", pokud vůbec dojde k nějakému rozhovoru, byt telefonicky, se nezeptá "máte zkušenosti s projekcí" anebo "umíte anglicky?" ale "kolik je Vám let."....Vyhlídkou nejsou ani západní firmy působící v ČR. Ty buď vyžadovaly "mladý dynamický kolektiv", nebo věk kolem 35 let, a nikoliv kvalifikaci, a zahraniční manažeři, hlavně rakouští a němečtí, se ukazovali jako odpad pracovního trhu v jejich domovských zemích - , protože hospodářské prostředí v ČR jim to dovolovalo a dovoluje (hlavně extrémně vysokou penetrací korupce). ¨
Nejde v tom zákoně o životním minimu o výši podpory, ale o něco horšího: O krok promyšlené likvidace inteligence, té opravdové, resp, jejich zbytků. Buď ji likvidovat existenčně doma nebo ji donutit k emigraci. ¨¨
Freeeurope
_____________
O tom "odpadu pracovního trhu ve svých zemích" bych taky něco věděl, protože jsem u několika zahraničních firem dělal. Ten jeden z mých šéfů u anglické firmy se tím ani nijak netajil - že je v Praze za trest, protože tam nikdo nechtěl - a teprve dodatečně přišel na to, jak příjemný trest to byl...
Všiml jsem si propastného rozdílu úrovně manažera v dobrém z podniků v Německu (v tom, co ještě zbylo po starém Západním smozřejmě) a německého manažera, vyslaného řídit filiálku v ČR. Ten v Německu (co vyrostl ještě v starém bonnském Německu) - vysoká lidská i vzdělanostní a kvalifikační úroveň, zasloužící si přirozený respekt, radost s takovým spolupracovat. Ten poslaný do Čech - daly se potkat osoby v lepším případě průměrné, v horším i případy domýšlivých zakomplexovaných debílků, myslících si, že mezi námi a opicemi je jen malý rozdíl. Nejvíce je v odpověď na jejich celkové vystupování překvapila otázka na jejich pracovní historii v jejich domovské zemi: Otevřená ústa a odpověď žádná (tak jistě, šlo o moment, kdy je uchazeči o práci jasné, že u takového práce nebude anebo že u takového ani nemá cenu se o práci ucházet). Takový často nesnel, pokud Čech, Slovák, Polák, Maďar aj. Jevil lepší lidskou a kvalifikační úroveň než on. Pamatuji i jeden "Bewerbungsgespräch", na který si němec přivedl psa a nějekou českou milenku. Ale pro zasmání: Jiný manažerský "výkvět", avšak francouzský: "...přece jsem se na Vás připravoval v Pobřeží Slonoviny...". Jenže - ten expert to myslel smrtelně vážně! Ovšem tyhle vzpomínky pocházejí hlavně devadesátých let, a samozřejmě, ne vždy je hranice mezi dobrým a zlým tak ostrá, jak se může z těchto vzpomínek zdát, snad jen to, že "něco mezi" či "kolem průměru" většinou není natolik expresivní, aby to stálo za nějakou větší zmínku...
Freeeurope