Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Piťha : Co se to, proboha, stalo ... ?

Details

Created: Saturday, 19 January 2019 21:46

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 3982

… s Palachovým národem ? Alespoň tak uvedl svou dnešní bohoslužbu na památku Jana Palacha ve výroční den jeho úmrtí. V Týnském chrámu. 

 A pokračoval - slovy o prázdných a dutých slovech pronášených tupými lidmi, kteří - jako PET lahve naši krajinu - hyzdí a zamořují naši kulturu a společnost. Zavzpomínal, že před padesáti lety držel osobně čestnou stráž u Palachovy rakve a byl přítomen na místě nejbližším jeho pohřbu, odcházejícímu z Karolina.

Co se to, proboha, dnes stalo s Palachovým odkazem a kdo se ho snaží chopit ? A čím ho naplňuje ?

Piťha dále připomněl, že na Palachovu rakev osobně položil věnec i arcibiskup kardinál Tomášek a že Palachův počin nebyl sebevraždou, ale neobyčejným hrdinstvím v zájmu všech ostatních, kteří, namísto aby se probudili z letargie, stáhli se do sebe. Vyburcoval je vlastně jen v den pohřbu. 

O současných mocných pak hovořil s citelným despektem, projev zakončil konstatováním, že buďto nalezneme odvahu vystoupit z otupělého davu a dáme se do boje na svou obranu, anebo se rozplyneme v mlhovině. 

Palachovo výročí hned zkraje uvedl biblickým přirovnáním k hořícímu keři, v němž se Bůh zjevil Mojžíšovi - keři, který, ač hoří, oheň ho nestravuje. 

Piťhovo kázání bylo neobyčejně citlivým a vystavěným projevem, jenž kulturnější části národa bezesporu mluvil přímo z duše. 

O kázání byl také nevšední zájem, nejen že rozlehlý Týnský chrám byl plný, ale důležitost projevu podtrhovala i přítomnost televizního štábu z ČT, jenž stál hned ve vchodu do chrámu. 

Piťha se tak bezesporu stává hlasem špatného svědomí tohoto národa, hlasem, který vzbuzuje již všeobecný zájem a čím dál více přitahuje mnohé posluchače zdaleka nejen z řad věřících křesťanů. 

Bohoslužba byla zakončena všeobecným a sborovým zpěvem státní hymny, a to obou jejích částí, české i slovenské, neboť Palach položil svůj život i za slovenskou svobodu a ve shromáždění byla přítomna početná slovenská delegace. 

O hodinu dříve nežli v Týnu se konala bohoslužba s týmž programem a zaměřením, a to u českobratrské církve evangelické, v jejím nejznámějším kostele v Praze, u Martina ve zdi. 

Svým provedením výmluvně symbolizovala současný rozdíl mezi oběma církvemi : Početně mnohem menší, programově mnohem méně zajímavá - a to i vzdor bezesporu přitažlivému trháku - totiž osobnímu přednesu písně Ticho, známé z krátkého filmu o Palachově oběti a pohřbu, jejím autorem, Bohdanem Mikoláškem. Alespoň jsem měl konečně možnost jej osobně poznat. 

Ze známějších osobností tam bylo lze potkat ještě synodního seniora Daniela Ženatého, i širší veřejnosti dnes známého coby faráře z problematického filmu o Palachovi (věru, své církvi tím poskytnul vpravdě medvědí službu) nebo europoslance a bývalého senátora Jaromíra Štětinu. 

V Týnu zase stál u východu bývalý ministr průmyslu, Vladimír Dlouhý. 

Již při cestě od vlaku přes střed města, při příchodu na Václavák, vidím - a hlavně slyším - jedno svištící policejní auto za druhým, svištěla všechna kolem sv. Václava nahoru, k parku u Muzea - a pak si večer přečtu, že se tam chtěla upálit další pochodeň. 

Včera jedna, dneska jedna - skoro by se chtělo říct : Kam se ta okupace hrabe, že ? 

Všechno patrně typické projevy šťastné, svobodné a prosperující občanské společnosti... 

Piťha je vzácně uměl i pojmenovat. Jsem moc zvědav, co z toho odvysílá ČT, když už se odvážila na shromáždění do Týna přijít. 

__________________

__________________

https://www.novinky.cz/krimi/494980-u-narodniho-muzea-v-praze-se-pokusil-zapalit-dalsi-muz.html

__________________

__________________