Atentát : Proměna poměru

Poměru obdivu a zásluh. 

 

Letoší výročí atentátu na Heydricha nebylo sice kulaté, přesto mi přineslo na mysl několik myšlenek, jež by mne možná jindy nenapadly. Již pravidelně se mi to stává při nekulatých výročích - při těch kulatých jsou asi myšlenky přehlušeny vlajkoslávou a vznosnými pompami. 

Když jsem si poprvé přečetl o událostech heydrichiády, byl jsem kluk. Nebylo to ze školního dějepisu - tam o tom prakticky nic nebylo - a kolem zuřila normalizace. Na první pohled mě tyhle události upoutaly natolik, že jsem žasnul. Žasnul nad nimi samotnými - a také nad tím - že ... proč se o tom, proboha, nikde nemluví ?? 

Bez dlouhého zkoumání to bylo hrdinství desítek, stovek Čechů, které nemělo v moderních dějinách obdoby - a které ostře kontrastovalo se vším, co jsem viděl tehdy kolem sebe. Na tom se ostatně dodnes prakticky nic nezměnilo. Na tom kontrastu. Ne na těch oslavách. 

Pak jsem pochopil - že právě proto se o tom moc nesmí mluvit. Zakázané to sice nebylo, ale kdo by to chtěl moc rozmazávat, rychle by upadl v nemilost. 

Komunistická propaganda tak dospěla k paradoxní a těžko vysvětlitelné, ba schizofrenní situaci, kdy o atentátu se prakticky neřeklo ani slovo - ale zato o to mohutněji se připomínalo vypálení Lidic, což - bez znalosti atentátu - jaksi nedávalo smysl. 

Proč by se Němci, jen tak, z ničeho nic, najednou vrhli na jakousi českou vísku u Kladna ? 

Protože jsem - netušíc, jaké to štěstí - vyrůstal v normální rodině, maje oba rodiče, a ti oba prožili válku ve věku, který je na vnímání - dnes to vím - nejcitlivější - tedy v letech, v angličtině končících na příponu -teen, mohl jsem se zeptat jich. A také jsem se ptal... 

A - dozvěděl se. Že... pochopitelně... že komunisté nemají rádi atentát, už proto, že na něm neměli sebemenší podíl, což jen dokazovalo, kdo tady - vzdor poválečnému oficiálnímu výkladu historie -  vedl odboj a odkud přiletěli vycvičení vojáci naší zahraniční armády, kteří odpravili Heydricha. 

Nezapomínejme, že byly doby - v 50. letech zcela jistě - kdy i saxofon byl podezřelý, ba zakázaný nástroj, a každý, kdo uměl byť jen slovo anglicky, byl zavilý imperialista a zrádce dělnické třídy. 

Říci v té době, že svoboda přišla ze Západu, se rovnalo ne-li vlastizradě, tak minimálně velkým kádrovým problémům. 

A pak jsem viděl film Atentát... Za komunistů sice natočený, ovšem ve volnější době 60. let - za normalizace poměrně velmi vzácně vysílaný. A vlastně tehdy jediný zdroj informací. Naštěstí docela dobrý.  

Jako klukovi mi nesmírně imponovalo hrdinství vojáků v kryptě, kteří bojovali do posledního dechu - a pěkných pár Němců vzali s sebou na onen svět. 

Kterému klukovi by se nelíbil boj sedmi statečných, ať už v kovbojce, nebo v kryptě kostela ?? 

Říká se, že člověk moudří - když stárne. Ne vždy to platí - ale - řekněme - že alespoň mění pohled na svět... A na věci, lidi a události. 

A tak, jak přibírám životní zkušenosti a lecčímž už jsem si taky prošel - jsem se i na atentát začal dívat trochu jinýma očima. A to je právě - ta změna poměru

Dnes, aniž bych sebemíň snižoval statečnost vojáků na kůru a v kryptě pravoslavného kostela - si naplno uvědomuji jiný zázrak a jiné hrdinství. Totiž hlavně to, co nebylo - a není - na první pohled tolik vidět. 

A tím je - bez přehánění - hrdinství těch - civilistů -, kteří se atentátu účastnili rovněž.

Jako ubytovatelé, jako poskytovatelé zpráv, zajišťovatelé lístků, propustek, jako opraváři kol, radiostanic i oděvů, jako kuchařky a pradleny. 

Kdo zná přísloví o tom, že tajemství, o němž ví tři osoby, už není tajemstvím, pocítí teprve ten pravý obdiv nad tím a nad těmi, kteří o tom všem věděli, vojáky ukrývali, živili, poskytovali jim veškeré zázemí - a přesto nic nevyzradili. Většinou to byly rodiny s dětmi, uhlídat děti, aby někde nevykládaly o tom, že u nich na půdě spí vojáci, muselo být nadlidským úkolem - přesto se to podařilo. 

Tyhle všechny věci jsem si naplno uvědomil až s časem, až jsem sám zakusil, co to je být v pátrání a mít obavy z každého kroku na veřejnosti, z každého zaklepání, z každého zabočení za roh, co nebo kdo tam bude čekat, z každého zazvonění, zabrzdění auta před domem.

Jak málo je lidí, kteří jsou ochotni psancům jakkoliv pomoci, natož při tom cokoliv riskovat !

A tehdy riskovali všichni všechno, koho Němci dopadli, toho bez rozpaků zastřelili s celou rodinou - což byla krutost, se kterou ani odbojáři v počátcích nepočítali - a nevěřili tomu, že by to bylo možné a domnívali se, že Němci jen tak straší. 

Nestrašili, pokud šlo o sadismus a pomstu, mysleli všechno do písmene vážně. 

Pravda, dnes není válka, aspoň ne ta oficiálně vyhlášená, a kdo se musí skrývat před policií, těžko bude neznalým vysvětlovat, že ho pronásledují bezdůvodně nebo schválně. Aspoň tohle měli výsadkáři jednodušší - asi málokdo pochyboval o tom, co jsou zač a proč je sem z Anglie poslali - a že pomoci jim je sice riskantní, ale přesto zjevně vlastenecký čin. 

Zkuste si to sami - se skrývat... Všude budete za tři dny na obtíž - a všude budou zvědaví sousedé již za dva dny zjišťovat - a hlásit - kdo že to u vás je na návštěvě... 

A tehdy - ukrývali desítky lidí celé roky, nebylo jídlo, všude prohlídky, každý musel být zaměstnán - TOHLE  si myslím, že je skutečné hrdinství prostých lidí, kteří - na rozdíl od vojáků - na to nebyli cvičeni a nikomu nepřísahali. 

Ono není nakonec až tak těžké vystřelit ze sten-gunu a trefit nepřítele po dlouholetém výcviku - ale navařit, vyprat a nakoupit tak, aby nikdo nic nepoznal - a všichni se dosyta najedli, aby se děti nechlubily ve škole, že u nich jsou na půdě nějací vojáci, co mají opravdický samopal nebo abychom měli vždy pohotovou odpověď pro souseda, kdo že to u nás zase byl na zahradě - to je to, co je hodno obdivu. 

 

Atentát a celá heydrichiáda nastavily jednou provždy laťku. Toho, co tento národ dokáže, když chce.

A zejména, když má pocit, že to dokázat musí a má - poté, co se na něj zbytek Evropy dívá přes prsty jako na nebojující, konjunkturalistické zbabělce, co za příděly navíc budou dělat pro okupanty do roztrhání těla. 

A čím více poznávám historii 2. světové války, tím více vidím, že české zbrojovky nebyly ani pro III. Říši vůbec zanedbatelným zdrojem zásobování. A vyzbrojování. Ke konci války dokonce jediným...  

Je dobré mít nastaveny laťky, vědět, čeho lze - a má se - dosáhnout. A také, že se v minulosti není za co stydět - což se o současnosti už tak spolehlivě říci nedá. 

Heydrichiáda a atentát jednou provždy zůstávají hmatatelným důkazem lásky národa k 1. republice a vyspělosti společenských vrstev, o které se tato republika opírala - tedy především legionáře, sokoly, inteligenci, prvorepublikové důstojníky -  a jejich rodiny či potomky, vlastence bez bázně a hany - a také důkazem propojenosti naší kultury a historie se Západem. 

Atentát nikdy nebudou mít rádi ti, kteří by chtěli svobodu brát nebo národ zotročovat. Nebudou ho mít rády ani žádné totalitní režimy, byť i vlastní provenience. Protože ti, na něm zúčastnění, bojovali nejen proti okupantům, ale také za svobodu a demokracii. Na které byli z republiky zvyklí. 

Stejně tak, jako i husitství - promlouvá k potomkům i po staletích. 

Jak že to - velmi výstižně - zformuloval kdysi Jan Neruda ?? 

______

Jen jednou šel tu národ - lev. Jen jednou byl tu slyšet jeho řev. 

A přesto - dodnes - a vždy - bude platit :

A co kde dýše, choulí se v své skrýši
a s chvěním cítí: Jsme zde ve lví říši...

 

___________________

___________________

 Právě slét´ bílý květ... 

 

 http://www.k213.cz/JOOMLA/3188-prave-slet-bily-kvet

 

____________________

____________________

 

 

 

Komentáře  

0 # Ing. Jiří Fiala 2020-05-28 20:01
Vybrat si pro místo úkrytu kostel bez možnosti použít jiného úniku, patrně nebyl dobrý nápad. Když jsem v kryptě viděl ten zoufalý pokus prokopat se do kanalizace, nebylo mi moc dobře. O.
_____________
Musíš vycházet z toho, že všude v Praze byly domovní prohlídky a z Prahy se nedalo odjet...
Tohle bylo na svůj čas a svoje podmínky ideální řešení. Samozřejmě dočasné, však i ve filmu je, že je chtěli odvézt v rakvích, jen to nestihli... O den, jako na potvoru...
Z toho kostela se mělo odejít hlavními dveřmi, to nebylo místo na boj s postranním únikem... Tak to bylo myšleno.
Holt, zrada je zaskočila dřív...
Přičemž smutné je, že je nezradil nikdo z civilů, ale jeden z nich, co to nemohl vydržet - a zřejmě se mu zachtělo i těch prachů...
Však taky špatně skončil...
0 # Ing. Jiří Fiala 2020-05-28 20:08
Vzpomínám si, to bylo někdy v hloubi osmdesátých let ve fabrice....a ještě dosluhovali zaměstnanci narození a koncem I. světové války. Jak mi jeden říkal..."pane.....Vy vyprávíte, co vysílal Hlas Ameriky, Svobodka...víte, buďte opatrný, já Vám řeknu, že za války jsme věděli, komu můžeme říci, co hlásil ve zprávách Londýn, a komu ne, ale to dnes poznat nemůžete..."
(Inu západní rozhlasy jsem poslouchal od mládí...v němčině jich bylo ještě více než v češtině, i třeba Taiwan, japonský rozhlas at...Hlasem z éteru, který otevřeně říkal, že je zaměřen výhradně proti komunismu, a že má za cíl podporovat vlastenectví a křesťanství, bylo....vysílání Radio Nacional de Espaňa v řadě východo-evropských jazyků včetně češtiny a slovenštiny. Skončilo se někdy v r. 1972).

Freeeurope
___________
Ze SVobodné Evropy jsem - tehdy jako první - věděl, že atentát zásadním způsobem napomohl obnově předmnichovských hranic a vystěhování Němců z pohraničí (za to si do značné míry mohli, mimochodem, sami - právě tím řáděním po atentátu, vypálením Lidic, atd. - protože následně i západní politici došli k závěru, že má-li být v Evropě klid, není možné, abychom nadále žili s nimi v jednom státě... Mimochodem, k paradoxům dějin bezesporu patří, že by nám za to vystěhování mohli dodnes poděkovat, hlavně ti, co je vystěhovali do americké zóny. Mnozí Češi takové štěstí neměli - a pak tam pracně a s nasazením života utíkali přes železnou oponu... )

Teď to teprve všechno "objevují" v ČT a všude jinde.
Kdo to tehdy poslouchal, měl zhruba 30-ti letý náskok...
0 # Ing. Jiří Fiala 2020-05-28 20:15
Parodie na soud a bezodkladná poprava. Jak se před 75 lety účtovalo s lidmi označenými za zrádce národa

irozhlas.cz/.../...
0 # Ing. Jiří Fiala 2020-05-30 12:45
Jakoby se autor inspiroval...

www.msn.com/.../ar-BB14FJS2?ocid=msedgntp#page=2
________________
0 # Ing. Jiří Fiala 2020-06-04 20:47
Atentát viděla i Lina Heydrichová...

ctidoma.cz/.../...

Bez přihlášení nemůžete vkládat příspěvky.