Vdala se do Varšavy...

Článek o vdavkách do Polska jsem přeposlal našemu polskému zpravodaji - a ten reagoval obsáhlým popisem Varšavy a života v Polsku... 

Snad se k nedělnímu odpoledni dobře hodí... 

 

 https://www.prozeny.cz/clanek/jak-se-zije-v-zahranici-za-laskou-z-brna-do-varsavy-64566#seq_no=1&source=hp&dop_ab_variant=344711&dop_req_id=cO0Csvt5w83-202006061631&dop_source_zone_name=prozeny.sznhp.box&utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku&utm_campaign=

 

 

Polsko včera a dnes.

 

Dovolil jsem si přeposlat odkaz přátelům a známým v ČR. Dočtou se ale téměř navlas stejného obsahu, jaký slyšeli ode mne.

Pravda je, že Češi do Polska jezdí málo, anebo, pokud ano - tak je hlavním cílem Krakov a solný důl Wieliczka s podzemním chrámem Sv. Kingy - to je opravdu světový unikát a skvost.  

Kdo přece jen se odvážil hlouběji do Polska, a to nejen na nákup, je zpravidla překvapen. Příčinu nezájmu spatřuji v účincích letité propagandy, snažící se v někdejším Československu sít mezi lidmi povědomí o Polsku jako o zaostalé chudé zemi plné špíny a nepořádku. A po návštěvě země zjistí, že opak je pravdou!

Když v osmdesátých letech nemohl komunistický režim tzv. ČSSR veřejně pomlouvat "bratrskou socialistickou PLR", a ble se rostoucího odporu polských obyvatel proti režimu jak ďábel kříže,  organizoval tým cca 5000 StBáků, instruovaných mezi lidmi zapřádat rozhovor na téma - cituji přesně: lenoši, kteří se opíjejí vodkou, modlí se, šmelí, s čím šmelit lze, a štítí se práce. Toto zjištění zmínil ÚDV po hodně letech – a vzpomenu si sám na hysterický řev oněch "lidových vykladačů" a „znalců Polska“, kdykoliv jsem byť i klidně řečeným věcným argumentem oponoval. A po letech ty „vykladače“ na mých někdejších pracovištích či okolo jsem dokonce našel i v databázích StBáků. A šíření lží o Polsku nekončí dodnes. České Televizi či Burešovým mediím už myslící člověk snad nevěří, nicméně dnes – ač jsem věřící, katolík - nemohu než neodsoudit nedávná minulá vystoupení pořadů "Dům ze skla" televize NOE, v jejímž rámci o Polsku "přednášeli" svá moudra někdejší velvyslankyně v Polsku Magda Vašáryová a později senátor Pavel Fischer. Vašáryová ve svém vystoupení proti současné vládě kritizovala Poláky, jací jsou to bezohlední lidé, a světe div se  - oni katolíci prý odmítli ty arabské emigranty dokonce katolíky!  Takto její projev směřoval (možná nevědomky) k vyvolání negativní emocí. Jenže aspoň nezamlčela zdroje těchto „informací“: Výlučně a jen postkomunisty, mezi nimi např. bývalého prezidenta Kwaśniewského – absolventa moskevské MGIMO (školy mezinárodních vztahů – vedeného a dozorovaného KGB). Ona snad nevytáhla z toho areálu české ambasády na rohu Koszykové a Aleje růží paty mezi lidi! Korunu pitomostí dodal senátor Pavel Fischer svými slovy o církvi, kterou si prý podřídil ten (zlý) Kaczynski, jemuž prý církev panáčkuje. To si dovolí říkat v televizi, jejíž nosnou náplní je hlásání víry senátor, představující se jako věřící? Věřící? Pokud takovou linii zastává jeho KDU-ČSL, pak akorát ukazuje, že se nezbavila své historické národněfrontovní hanby. Opak je totiž historickou pravdou, neboť to byla Církev, která po desetiletí udržovala národní vědomí, byla duchovním patronem odporu proti komunismu – a je jím i dnes proti všem jeho formám maskování liberálními a podobnými převleky. Takže spíše to byl ten zlý Kaczynski, kdo duchovně „panáčkoval“ té Církvi. Tak vytváří v ČR veřejné mínění o Polsku a Polácích.     

Pokud polský jazyk, je můj osud odlišný od historie brněnské paní. Ovšem nejspíše je zde i rozdíl generací i historické doby. Od mládí jsem hodně sledoval zahraniční nekomunistická media, i domácí komunistická (jimiž jsem však pohrdal), a ze sympatií k polskému boji za svobodu jsem se začal v osmdesátých letech učit polsky: "Zbastlil" jsem si zesilovače a antény, a „chytal“ i ve vnitrozemí polskou televizi, byť ještě PLR. Poslouchal jazyk, snažil jsem se pamatovat slova, a posléze si koupil i učebnici polštiny pro samouky. Asi proto jsem výše vzpomínané propagandě nepropadl. Ale prvotní impuls byl částečně dán už v srpnu 1968, kdy mě zastihla sovětská bolševická invaze v Anglii. Tam, mladíka poprvé na Západě (to se smělo tehdy vyjet, byť s vízy a štosy papírů povolení), se ujali emigrační Poláci. Pamatuji pana redaktora polské Svobodné Evropy...jeho hodně tlusté brýle, zpod nichž se kutálely po tváři slzy...Polsko se SSSR napadlo Československo! Taková potupa polského národa! Byl jsem také dojat. Ano, Polák není nepřítel, Gomulka je zrádce polského národa, to byla jedna z prvních vět, které jsem se naučil polsky už tehdy. A při téhle vzpomínce jsem se v těch osmdesátých letech z odporu polských občanů těšil: "Aha, to pravé Polsko se probouzí, to je Polsko opravdové, to není PLR". Pamatuji říjnovou sobotu roku 1978, jak do světového éteru vyletěla senzace - polský Papež! Okamžitě přelaďuji rádio na polský dlouhovlnný vysílač, pokrývající silným signálem beze zbytku všechny kouty Československa... ač pořád ještě PLR, slyším: ..."syn narodu polskiego Papiežem"...A nakonec poprvé Papežův hlas. Najednou strnu, propadám dojetí: Papež česky! ..."Žehnám národu mému srdci tak blízkému..." a pak slovensky. Pozvolna se nový Papež ukazoval jako polyglot. Čeština a slovenština byly mezi prvními!

Dostal jsem se později do Polska i pracovně (když tam z Čechů nikdo nechtěl, každý snil o Západě, což nešlo, tak když ne na Západ, tak aspoň do Budapešti, pro džínsy, pro elektroniku), a domlouvat se nějakou západní řečí? To mi připadalo „přitažené za vlasy“ jak domlouvat se třeba anglicky se Slováky. Našel jsem v té zemi i své přátele. Navštěvovali jsme se. Pamatuji devadesátá léta, a první hromadné zájezdy Čechů. Poláci mě díky polštině (byť s řadou chyb) přijímali neobyčejně srdečně, zejména v příhraničí si mi však někdy i postěžovali: „Vy jste jiný, tak přátelský, víte, ti Vaši krajané tak na nás pohlíží, co jsme jim zlého udělali?“ Nakonec i dodnes se stane, že Polákům musím vysvětlit pravou příčinu, neboť si řada z nich si myslela, že je jí osmašedesátý rok. A ve vlasti pamatuji spolupracovníky a známé, po návratu ze zájezdu do Polska. Říkali:"Měl´s pravdu, jsou to tak přátelští srdeční lidé...“

A tak jednoho dne, to jsem už byl léta po havárii všeho, včetně rodiny, jsem si řekl: "Důležité není tak kde žít, ale jak žít. A jestli je na světě žena, sdílející takové hodnoty, musí to být výlučně a jen Češka? Ovšem že ne.“ Byla jednou jedna vdova. A tedy -  polsky už jsem komunikoval bez problémů. Takže co? Nejsem v té zemi poprvé. Je to země přátel, nejsem v ní nějaký exota, ale sny musí být podloženy realistickými kroky, a jestliže snem fungující rodina? A ve věku sice zralém, byť ne zase až tak pokročilém?  Idiocii "mladý dynamický kolektiv" sice bylo lze před časem potkat i v Polsku, ale naštěstí zdaleka ne v tak hluboké debilně rigidní formě jako v ČR. Nestačil jsem se divit, jak rázně Pán Bůh přehodil výhybku na mé životní dráze. Začal jsem žít znovu normální důstojný život. Potkal jsem v něm za léta ve Varšavě více Čechů nebo Češek s polskou ženou/mužem, zpravidla se seznámili na "emigracji zarobkowej" v Británii, Irsku, atp., a nakonec si našetřily a optovali pro Polsko. K plné spokojenosti. A ta paní z novinového interview bydlí s mužem nejspíše někde blízko nás, my také žijeme blízko centra, a i byt - je shodné metráže. Nicméně naše děti jsou už dospělé, a mají vlastní rodiny. Takže otázka metráže není tak naléhavá.

V Polsku především rodina je institucí více váženou, a společensky daleko více uznávanou, více než v ČR, i když rozvody také existují. Větší péče se věnuje i přijetí u rodiny či přátel, ať make-upu, oblečení, pozvaný nepřijde s prázdnou. Vztah k životu není poznamenán takovým - s prominutím - vulgárním utilitarismem, jak je tomu v nepěkně velkém procentu v ČR, tedy především a hlavně v mocenské hierarchii směrem k nejvyšším místům. Mezilidské vztahy jsou zkrátka lepší, především ohleduplnost. Poznal jsem je i jako lidi lítostivé a účastné, jak se někomu něco nedobrého stane - nejsou lhostejní.

Pokud se týká města Varšavy a země, ta brněnská paní v rozhovoru vypověděla mnoho snad lépe než já. Ano, doporučuji navštívit Varšavu, a jsem si jist, že Češi, kteří ji navštíví, opět budou udiveni. I když jste blízko centra, tak mezi obvykle dvanáctipatrovými činžáky jsou velké plochy zeleně, po širokých ulicích krásné zelené aleje stromů, kolem našeho domu začínají kvést lípy a hezky voní. Vyjdete trochu dál, a následují i ulice podobné třeba pardubickým, zakončených velkými parky. Není to zase jen sklo a ocel, jako třeba obchodní City Frankfurtu. Známý Palác vědy a kultury, kdysi dar sovětských architektů, přerostly právě ty mrakodrapy, které ta brněnská paní zmiňuje - další a další se staví, mezi nimi roste „Warsaw Tower, jenž výškou přesahující i s anténním nástavcem o dost 300 m, bude nejvyšším v Evropě (dnes je v Polsku nejvyšší Sky Tower v Vratislavi). V centru lze vyjet na věž Paláce do 31. Patra, a přehlédnout celé město na dlani - zvláštní je nekonečnost horizontu. Směrem na sever se projít Novým světem, pokračující Krakovským Předměstím (to jsou na sebe navazující třídy, obdobné pražským Příkopům, mimo jiné i – v době, kdy nebyl koronavirus – plné turistů, zvučící babylonem jazyků ze všech evropských světových stran, jen češtinu slyšet mezi nimi vzácně), kolem sídla polských prezidentů, na „Plac Zamkowy“ se sloupem krále Zigmunda III. Vaasy - pod ním si mladí dávají rande - až k Zámku (hradu) a dále odtamtud uličkou Svatojánskou, připomínající úzké uličky Starého Města pražského, kolem "Arcikatedrály", tedy baziliky Sv. Jana Křtitele, Starým městem na "Starówku", náměstí. A dále krátkou uličkou Nowomiejskou k hradebním opevněním Barbakan přes někdejší městské příkopy, a dál uličkou Freta na náměstí Nového Města a kolem kostela sester Benediktýnek Sv. Kazimíra a po schodech dolů k Visle do podhradí - večer je v těch místech rozlehlá hudební barevná fontána - zvláště za letního večera se zajímavým výhledem na město. A zde už jsme také uprostřed dlouhé viselské promenády. Když se dáme napravo podél Visly, dojdeme k supermodernímu Centru Koperníka, v němž se nachází planetárium, a další sály audiovizuální techniky, sloužící popularizaci astronomie a přírodních věd.  Staré město se může zdát malé, ale kdo viděl archivy, ukazující poválečného spáleniště, a pochopí, že všechno z popela bylo vybudováno znova, stane v hluboké úctě. Řekl jsem si nad tím kdysi dávno: "Praha by se byla obnovovala třeba dvě stě let, kdybychom byli bojovali jako Poláci. Nebylo by lépe tak, než aby se nedej Bože stala Praha pomníkem sice fyzicky možná i živého, ale duchovně mrtvého národa?" "Duch obnoví tvář země“. Duch si přece pamatuje. Tak nějak hovoříval Sv. Jan Pavel II. Duch, paměť i srdce lidí obnovily tuhle hlavní část dávné Varšavy ze spáleniště a ruin. Poláci ubránili čest, nám zůstala Praha, i když klenot, obdivovaný Poláky - přinejmenším Varšavana, který nebyl v životě v Praze nebo v Adršpašských skalách sotva najdeme. Blízko centra také nelze zapomenout na Muzeum Varšavského Povstání ve varšavské čtvrti Wola, to je na jihozápad od centra, nedaleko, po třídě „Aleje Jeruzalémské“, a o něco dále také Muzeum Polin, polského židovstva, to stojí na místě někdejšího Varšavského ghetta, už ve čtvrti Muranów. Expozice obou muzeí jsou doplněna nejmodernější audiovizuální technikou. Zde hovoří dějiny i jejich vliv na současnost. To rozhodně pro pochopení národní historie národa a jeho země.

Na opačnou stranu od centra se dostaneme k nejrozlehlejšímu (76 ha) zámeckému reálu zahrad Varšavy – Lazienkám královským s barokovým letním zámkem krále Stanislawa Augusta Poniatowského na ostrově uprostřed jezera (skoro 5 ha). Plocha je celkem Nachází se při třídě „Aleje Ujazdowskie“ – proti jejich horní části se nachází Belveder, sídlo premiéra. Lazienki, a v této části Lazienek velké růžovými záhony lemované prostranství s monumentální sochou F. Chopina v čele – v létě se pod ní konají chopinovské klavírní koncerty, krom polských hostují klavíristé s celého světa, i čeští. A pojedeme-li tímto směrem dál od centra, dojedeme do čtvrti Wilanów  s letním zámkem krále Jana III. Sobieského, s rozsáhlou oranžerií plnou barevných květů. A blízko odtud je vidět i novou dominantou: Vysokou kopulí nové katedrály, chrámu Boží Prozřetelnosti s přilehlým muzeem Sv. Jana Pavla II. a Kardinála Wyszynského.     -     

A pokud zbude více času? Lze zajet do Želazové Woli, cca 30 km od Varšavy na západ před město Sochaczew – tam se nachází rodný zámeček F. Chcopina s muzeem. Mezi Varšavou a Chopinovým rodištěm se rozprostírá jedinečná přírodní rezervace - Kampinoský prales s mnoha turistickými i cyklistickými stezkami. Varšava je však i z dalších stran obklopena lesy – takže v neděli vzít kolo do příměstského vlaku (přeprava zadarmo, vlaky jsou na přepravu uzpůsobeny) – a třeba ze zastávky v „Horní Zálesí“ v lesích s jezerem, připomínající trochu Konopiště bez zámku – hurá do přírody.   

Infrastruktura se buduje neustále nejen ve Varšavě, změnila se notně v celém Polsku. Železnice ještě před deseti lety byly skansenem, dnes - i když je pořád hodně co dělat – podstoupily hlavní trasy mezi vojvodskými centry inovace vyšších stupňů, staré vlakové soupravy jsou nahrazovány moderními, o nichž nejeden Čech nejspíše neuhodne, že jsou to výrobky fabrik v Bydhošti či Novém Sączu, vybudovány byly ohromné kilometry nových dálnic, to se dá za několik let denního života v Polsku poznat. A kdyby Češi zhlédli občanskou vybavenost – asi by také žasli. Moderní, na úrovni, čisto, pořádek. Pravicová vláda především pořádně zamávala s nezaměstnaností - ta ještě před cca 10 lety se pohybovala k 14%, a vyhnala hodně lidí za hranice. Dnes už se i někteří vrací.

Takové je dnešní Polsko.

Freeeurope

 

____________________

____________________

Dovolím si k Polsku i svůj komentář : Párkrát jsem tam v 90. letech služebně taky byl, hlavně kolem Krakova - a ohledně jazyka můžu potvrdit, co píše autor : Proč tam mluvit anglicky nebo německy, dřív jste navíc mohli i riskovat - hlavně při němčině - antipatie obyvatel, když budete chvíli poslouchat, tak za chvíli budete skoro všemu rozumět.

Obvykle druhý den už mi polština - až na nepatrné výjimky - nedělala potíže. Tedy - porozumění, samozřejmě, mluvil jsem i dál česky.

Poláci reagovali podobně : Nejprve se jakoby otřásli - "co že to povídáte ?!" - a pak, jakoby se probrali - "ale jo, vždyť tomu je rozumět !! "

V Krakově se mi moc líbilo, taky říkají, že to je polská Praha, stopy rakouské správy jsou tam dodnes znát, pamětníci na ni vzpomínali jako na patrně nejlepší časy - stejně jako někteří lidé u nás...

Hrozně se mi tam tehdy líbily obrazy, které na trhu prodávali, i ten trh sám, a někdy i přímo malovali - a pro nás to ani nebylo tak drahé.

Co mi tam vadilo, bylo jídlo. Byla to - podle mě - tradičně hladová země, i když už tam bída nebyla, tak jsem měl neustále problém, kde se tam jakš takš normálně najíst. Tedy - polívka, hlavní jídlo, pivo.

Naše hospody s meníčkem - co bych za ně dal ! A i když jídlo bylo, tak takové - pro nás dost divné, a taky - hladové. Snad nejlepší, co se tam dalo jíst, byly takové teplé masové pirohy, ale to pro mě není oběd. A - ryby. Ty ano.

Ale třeba už se to změnilo... Doba jde dál...

 

___________________

___________________

Komentáře  

0 # Ing. Jiří Fiala 2020-06-07 17:19
Jak jsou věci relativní... I doživotí může být výhrou... (Před 70-ti lety probíhal proces s Miladou Horákovou a spol. - a blížil se k tragickému závěru...)

hlidacipes.org/.../...
________________
0 # Ing. Jiří Fiala 2020-06-07 17:20
Jak se počítá výše alimentů ??

Jednoduše - nijak. Podle toho, jakou má soudkyně právě náladu, jak jste jí sympatičtí, jestli nemá menstruaci a jak se podívá z okna...

epenize.eu/.../...
0 # Ing. Jiří Fiala 2020-06-07 20:22
(Neexistující) vypocet alimentu v CR brzdi rozvoj otce:

Jinde ve svete jsou tabulky (nikoliv procenta), napr. Düsseldorfska tabulka v Nemecku..
V tabulce je k rozpeti prijmu stanovena MAXIMALNI vyse vyzivneho (zohlednuji se naklady na bydleni otce)! Kazdy otec si muze sam vypocitat, kolik bude maximalne platit.
Pokud matce stanovene vyzivne nestaci, tak zada o doplaceni socialku.

V CR je vsak toto:

je-li dítěti méně než 6 let, činí alimenty 9 až 13 % z čisté mzdy
je-li dítěti 6 až 9 let, činí alimenty 11 až 15 % z čisté mzdy
je-li dítěti 10 až 14 let, činí alimenty od 14 do 18 % čisté mzdy
je-li dítěti 15 až 17 let, činí alimenty od 17 do 21 % čisté mzdy
je-li dítěti 18 a více, činí alimenty 20 až 24 % čisté mzdy

Otec muze jit bydlet pod most!
_____________
Zdůrazněme, že jsou to tabulky čistě doporučující, nezávazné - a pokud se jich soudce, obvykle však soudkyně, nedrží, houby se stane. Tedy - jí...

Takže nejsou výjimkou alimenty ve výši 150%, ale i 300% příjmu - protože má přece otec příjem schválně malý, aby nemusel platit, anebo se holt málo snaží - a musí víc...
0 # Ing. Jiří Fiala 2020-06-08 06:01
Napiste Benesovy navrh, aby vytvorila TABULKU vyzivneho podle Düsseldorfer Tabelle.
Uvidite co vam odpovi. Z.

www.unterhalt.net/duesseldorfer-tabelle.html
_______________

To už vím teď. Že nemůže zasahovat do nezávislosti soudců...
Ergo že nedospělce nemůže ani nikdo vést, úkolovat a učit. Natož kontrolovat.
0 # Ing. Jiří Fiala 2020-06-08 13:43
Zamerny BORDEL v CR pri stanovovani vyzivneho:

Zamer je jasny. Kdyz Evicka nastavi buchticku Helmutovi a narodi se ji dite, tak plati tabulky statu, v kterem dite zije.
A to je rozdil, jestli ji do "portmonky" spadne mesicne 3000 Kc, nebo 300 EUR!

Z

Bez přihlášení nemůžete vkládat příspěvky.