Když Masaryk "dal střílet do dělníků..."

Tak jen v praxi prosadil právní stát a dal jasně všem na srozuměnou, že zákony platí pro všechny, a hlavně pro ty, co si myslí, že je mohou libovolně ohýbat a překrucovat. 

 

Tento týden - a to ve středu, 9. prosince - uplynulo jedno vcelku důležité výročí - bohužel, bez většího povšimnutí veřejnosti, a samozřejmě, i estébáky řízených sdělovacích prostředků. 

Výročí o to důležitější, že je to výročí právě 100-leté - a že je spojeno s prosazením právního státu u nás, tedy něčeho, co tu dneska zatraceně chybí - a co vybudovat, nebude vůbec jednoduché, když se s tím ještě ani nezačalo. A k tomu, aby se to vůbec kdy podařilo, potřebujete celou nově vychovanou generaci lidí, kteří se nepoženou za mamonem, ale bude pro ně mnohem důležitější, co tu po nich vzpomínky hodného zůstane. 

Naše generace, vyrostlá za normalizace, si dobře pamatuje povinně učené bláboly o tom, jak "Masaryk dal střílet do dělníků", což byl oficiálně masově šířený propagandistický blábol, s jediným cílem - pomluvit a očernit první republiku a jejího hlavního představitele, který se, na rozdíl od tehdy (za normalizace) vládnoucích mocných, těšil široké lásce a úctě obyvatel, samozřejmě především těch české národnosti, ale i velké většiny ostatních. A to nejen doma, respektovanou osobností byl i v zahraničí. Což bylo něco, o čem si tehdejší servilní Brežněvovy nuly mohly jen nechat zdát.

O to víc ho samozřejmě nenáviděly. 

Boj o Lidový dům, neboť o něm je tu výhradně dnes řeč, bylo téma, které měli komunisté obzvláště rádi - protože na něm, na základě překroucených nebo zamlčených skutečností - mohli - a taky to rádi dělali - demonstrovat "krutost buržoasní republiky", která měla pro dělníky jen nezaměstnanost a střelbu do davu. 

Oč tehdy šlo ? 

V podstatě o rozkol v sociální demokracii, kde nemalé posice, ve společnosti vyhladovělé světovou válkou, měli noví bolševici, kteří měli za to, že reformovat demokracii s tržním hospodářstvím podle jejich představ nelze - a že je proto nutné bezodkladně provést  světovou revoluci proletariátu, která nastolí kýženou sociální spravedlnost. 

Jak ta spravedlnost vypadala, když byla o 30 let později skutečně u nás pod patronací Stalina nastolena, víme dodnes a jdou z toho dodnes vlny mrazu po zádech, když se  - i po 70-ti letech - díváte na to, co bylo tehdy možné - likvidace celých společenských vrstev, často už zcela neodčinitelná - masové popravy, střelba na hranicích, a to - samozřejmě - i do dělníků, kteří raději chtěli žít a pracovat někde jinde, kde se dá beze strachu každý den vstávat...

Dodnes jsme se z této "spravedlnosti" nevzpamatovali - a poznamenala celý svět mnohem více než Hitlerovo řádění a jeho rasistické teorie nadřazenosti. 

Ale vraťme se do roku 1920. 

Rozpolcená sociální demokracie měla tehdy své poslance, svůj Lidový dům - a tam také tiskárnu, jež tehdy tiskla Právo lidu. 

Komunisté chtěli tohle všechno převzít jako svůj majetek a dál používat sami - v čemž jim zabránily vlastnické vztahy, neboť jim ani tiskárna, ani Lidový dům oficiálně nepatřily. Nepatřily ani sociální demokracii, neboť ta, jako politická strana, nesměla mít žádný majetek. 

Patřily sociálně demokratickému právníkovi a poslanci, dr. Antonínu Němcovi, který podal k soudu žalobu proti bolševikům o rušení řádné držby - tedy že je omezován ve svých vlastnických právech k domu i tiskárně, když tam bez jeho pozvání a souhlasu hlídkují bolševiky svolané dělnické milice. 

Soud mu dal samozřejmě zapravdu. 

Problém nastal - s výkonem rozsudku. 

V tomto směru mi tehdejší situace značně připomíná mnohá dnešní opatrovnická řízení, kdy právo je jasně na straně otce, leč feministická justice se bojí právo vykonávat - nebo ho prostě vykonávat nechce - takže nastává příkrý rozpor a kontrast mezi právem psaným a právem praktikovaným, skutečným. 

Za první republiky nenastal, i když s výkonem tohoto konkrétního rozsudku problém byl. Bylo totiž jasné, že dobrovolně nejspíš vykonán nebude - a mladý stát se musel rozhodnout, nakolik chce používat sílu při obnově práva a pořádku. 

A právě tady je jasně vidět, jak je strašně důležité, aby stát vedli lidé s vysokým mravním a morální kreditem - protože jen ti se nemusejí bát  vykonat  nebo rozhodnout i věci značně nepopulární, minimálně pro část obyvatel. 

A ještě něco se tady projevilo - jiná, strašně důležitá vlastnost politika - totiž předvídavost. Schopnost hledět do budoucnosti. 

Představte si, že by na Hradě a v parlamentu tehdy seděl buďto opilec nebo ukňouraný estébácký populista - a měli rozhodnout o tak zásadní věci, jako je použití síly k obnově práva a pořádku. 

Masaryk se tohoto rozhodnutí - jako jeden z mála - nebál. Věděl, že mají-li zákony platit, musí platit pro všechny stejně a musí být vynutitelné. 

Nebál si ani toho, že se proti němu - byť i třeba jen dočasně - obrátí veřejně mínění, které ostatně bývá - jak osika ve větru. Kam kdo zafouká, tam směřuje. 

Masaryk měl všechny důležité vlastnosti úspěšného politika : Předvídavost, rozhodnost, opřenou o morální sílu a mravní čistotu, vědomí zodpovědnosti vůči společenskému chaosu - a především : Vědomí toho, co to jsou bolševici a co by nastalo, kdyby jim i u nás nechal volnou ruku. Ostatně, z Ruska je dobře znal. Ne nadarmo tam osobně několikrát byl, když se snažil vymanit naše legie z této občanskou válkou rozvrácené země - tak, aby se do ní pokud možno nemusely zapojit na žádné ze stran. 

A ještě jednu vlastnost Masaryk měl - a v minulosti opakovaně prokázal : Nebát se zůstat sám, se svým názorem, je-li přesvědčen o jeho správnosti. 

Tedy vlastnost, o které si současní populisté mohou nechat jedině zdát - a která dělá osobnost osobností a státníka státníkem. 

Soudu vzkázal, že výkon rozhodnutí je věcí státní cti a spolehlivosti, načež do Lidového domu bylo vysláno zhruba 500 četníků, kteří odpor dělnických milicí rychle zlomili a obnovili pořádek. 

Pokud někdo nadává na malost a zbabělost českého národa, pak patří bezesporu k jeho světlejším stránkám, že se tehdy k tomuto pokusu o bolševickou revoluci u nás nepřipojil (ač všude jinde zmítala poválečnou Evropu) - a bolševici, když zjistili, že je nikdo, ba ani jejich soudruzi, nepodpoří, tak se zase stáhli - a vykřikovali nadále už jen v parlamentu, ve svých plátcích a na případných prvomájových mítincích - kde snili o své "zemi zaslíbené". 

Masaryk, který dozajista dobře věděl, jak to v Rusku vypadá, se musel nutně jen lehce usmívat. 

Jemu vděčíme za to, že první republika proběhla tak, jak proběhla - a že dodnes máme na co, resp. na těch 20 úspěšných let - vzpomínat. Jak historicky kratičký okamžik to byl, to vidíme z dnešního pohledu velice dobře. 

Stejně jako hrůzy, kterých nás tehdy jeho rozhodný zásah uchránil - a nebýt stalinského vlivu po Němci prohrané válce, který se rozšířil i do střední Evropy - tak by nás dost možná uchránil natrvalo. 

Před bludy a vražedným sněním na okraj společnosti vyvržených, právem neúspěšných lidí, kteří se neuměli prosadit jinak než násilným okrádáním a deptáním těch úspěšnějších. 

______________________

______________________

 

 Symbolické - když média připomněla 80. a 90. výročí - ale sté nikoliv. 

 

 Rozkol sociální demokracie vešel do dějin jako „boj o Lidový dům“ — ČT24 — Česká televize (ceskatelevize.cz)

 

Boj o Lidový dům | ČeskéNoviny.cz (ceskenoviny.cz)

 

 

_________________________

_________________________

Komentáře  

0 # Ing. Jiří Fiala 2020-12-12 11:11
Estébácká vláda ČR chce lidem znepříjemnit vánoční trhy


novinky.cz/.../...
0 # Ing. Jiří Fiala 2020-12-12 19:41
Masaryk a bolševici: "...Ostatně, z Ruska je dobře znal. Ne nadarmo tam osobně několikrát byl, když se snažil vymanit naše legie z této občanskou válkou rozvrácené země - tak, aby se do ní pokud možno nemusely zapojit na žádné ze stran."

Pravda je, že nechtěl, aby legie bojovaly proti komunismu.

Proto asi vydal bolševickým katům generála Děnikina, že? Ten umíral se slovy "čéšskije sobáki...". Anebo (reaguji na dnešní vcelku jinak dobrý dopolední pořad ČT24 o Těšínsku a československo-polském sporu r.1920): Vcelku srozumitelně byly vysvětleny historické aspekty české i polské strany, každý měl co do sebe. Naneštěstí nezmínili, že před vyhlášením celopolských voleb Pilsudski zaslal dopis Masarykovi - v němž chtěl jednání. Určil speciálního legáta, pana Gutowského...dopis zůstal ignorován, a pan Gutowski také, to bylo předtím, než v dubnu 1920 vpadla československá armáda do zad Polsku, bránícímu se proti bolševické agresi. Stejně tak jako masakr zajatých hulánů wadowického pluku ve Stonavě. Povraždit sprostě odzbrojené zajatce - to bylo také "hrdinství" Šnejdárkovy armády. (Ovšem o tom najdeme zmínky v díle zemřelého polského historika prof. Pyszka, polští představitelé se snaží tuto záležitost příliš nevytahovat, stejně tak se staví velmi kriticky k vojenskému zabrání Těšínska po Mnichovu - ale na toto téma byl velký spor v polské vládě už v tehdejší době, realistická část odůvodňovala nesouhlas s vojenským obsazením tím, že Polsko pozbude kredit před spojenci - tj. Britanií a Francií. Jednoznačně kriticky hodnotil tento aspekt prezident Lech Kaczynski, jenž usiloval o co nejlepší česko-polské vztahy, stejně tak jak dnešní nejvyšší představitelé Polska, což nese s sebou logika vývoje: Potřeba spojenectví mezi Baltem, Jadranem a Černý mořem, zóně mezi Německem a Ruskem)...

Freeeurope
_________________

Pokud jde o Těšínsko, podstata sporu byla jasná : Masaryk trval na historických hranicích Moravy, Poláci na plebiscitu. Na plebiscitu proto, že věděli, že by ho nejspíš vyhráli, protože v mezičase několika staletí ve sporných oblastech nabylo polské obyvatelstvo většiny.
Pokud vím, nikdo nechtěl ustoupit - a tak to Masaryk vyřešil vojensky. A - správně. Protože kdyby byl ustoupil početní převaze cizojazyčného obyvatelstva v historických hranicích, tak se mohl rovnou rozloučit s celým českým pohraničím, kde žili Němci.

Pokud by sám připustil zpochybnění historických hranic, tak tu republiku ani nemuseli zakládat. Smrskla by se na pár českých venkovských ostrůvků v tradičně českých oblastech - v Polabí, na Hané, v jižních, středních a východních Čechách, na Plzeňsku (ale jen na hranice města) - a pár dalších.

S Poláky tehdy žádná řeč nebyla, mleli si svoje, takže ani vysílání nějakého prostředníka nemělo smysl, bylo to jen prázdné gesto, konkrétního výsledku by nikdy nebyl dosáhnul.

A že by naše armáda vpadla Polákům do zad, když bojovali s Rudou armádou, bych považoval za silný výraz. Pod ním chápu, že by přepadli Polsko a postupovali dál, Rudé armádě v ústrety.
Oni jen zajistili historické hranice (Moravy), a dál je už Polsko nezajímalo. JF
0 # Ing. Jiří Fiala 2020-12-13 10:28
k213.cz/.../...

"...A že by naše armáda vpadla Polákům do zad, když bojovali s Rudou armádou, bych považoval za silný výraz. Pod ním chápu, že by přepadli Polsko a postupovali dál, Rudé armádě v ústrety...."

Není to silný výraz, ale historický fakt. Armáda vpadla do Polska uprostřed jara 1920 - kdy už Polsko bylo bolševikem napadeno. Polská armáda se musela bránit československé, takže ta neměla na to, aby šla bolševikům v ústrety Masaryk nechtěl bojovat proti bolševikům, zatímco vojenští velitelé legií ano.
Masaryk byl poplatný úzké americké lobby, která financovala Lenina a zaplatila si VŘSR. Československo vzniklo v důsledku I. světové války, avšak ještě v době jejího průběhu chyběla rozvinutá dopracovaná idea, jak bude národní stát vypadat, jak bude konstituován, jaké bude jeho postavení v Evropě a ve světě, a v důsledku toho se dostalo do vleku jiných zahraničních vlivů, na rozdíl od Polska. Poslední císař rakouskouherský Karel chápal velice dobře to, co nechápal císař Franz Josef, potřebu spolupráce národů v nárazníkovém prostoru mezi Německem a Ruskem, jeho koncept byl typ - dnes bychom řekli konfederace, ve spolupráci s nezávislým Polskem. Pilsudski od začátku viděl koncepci trojmoří. Pokud historické aspekty Čechů, a polská většina v části oblastí, to byla věc k jednání - ovšem s těmi aspekty spojenectví. Masaryk byl odpůrcem. Polákům nakonec pomohli Maďaři, kteří poslali zbraně přes Rumunsko. Masarykovo Československo nejenže zakázalo tranzit zbraní pro Polsko - ale dokonce pokusům fyzicky zabraňovalo. To je kapitola dějin, která se v ČR zamlčuje. I fakt, že bolševické strany zednářské Francie - a Bohužel Československa, byly nejsilnějšími v Evropě. A nejen to, francouzská politika i politika masarykovsko-benešovského Československa podporovaly snahu o odstranění mezinárodní izolace SSSR. Francie dokonce cenzurovala zprávy o Stalinově teroru Ukrajiny hladomorem.
Nakonec dnes máme jedno smutné výročí: Masarykův dědic Beneš, jenž již do Londýna odcestoval po Mnichovu jako agent NKVD, podepsal i mimo varování od Churchilla se Stalinem v Moskvě "Smlouvu o poválečné spolupráci Československa a SSSR" na dvacet let, a zavázal se kooptovat komunisty do vlády...
Freeeurope

Bez přihlášení nemůžete vkládat příspěvky.