Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Staříci : Spravedlnost aspoň ve filmu

Details

Created: Wednesday, 06 January 2021 18:04

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 950

Když už v reálu je jen zbožným snem. 

 Film Staříci, možná s trochu nepříhodným názvem, je možná průměrný zpracováním, ale rozhodně vysoce nadprůměrný námětem a odvyprávěným příběhem. 

Ano - podle skutečné události. Byť nikoliv věrně do posledního detailu. 

Je to příběh dvou bývalých politických vězňů, zavřených po celá 50. léta v komunistických lágrech, kteří nejprve dlouho marně čekali na spravedlnost alespoň v tom směru, že komunismus padne a bude lze potrestat viníky těchto zločinů - minimálně tak, jak potrestal norimberský proces válečné zločince německé, a když se ho (tedy toho pádu režimu) konečně dočkali, už notně na stará kolena - tak zase marně čekali, a to 30 let, až oficiální orgány konečně potrestají ty, kteří za zvěrstva 50. let nesli osobní odpovědnost především. 

Čekali marně. 

A když pochopili, že postkomunistická justice své zřizovatele nikdy nepotrestá a mladou generaci, vychovanou jenom v mamonu a k mamonu, to už vůbec nezajímá - rozhodli se, těsně před smrtí - vzít spravedlnost do vlastních rukou - a hlavního grázla, teď už na smrtelné posteli, zde nazývaného Mrázem - potrestat sami. 

A to jak vynesením rozsudku smrti, tak i jeho vykonáním - a to na místě a bezodkladně po vynesení. 

Myslím, že by si tento film, i celý příběh, zasloužily podstatně větší pozornost než se jim v současnosti dostává - byť, chvála Bohu, aspoň za ten film. 

Je to výmluvný příběh především o naší současnosti a lidech, kteří zde vládnou, resp. vládnout nikdy nepřestali - a o zoufalé marnosti vzpoury proti těmto pořádkům na poslední chvíli, resp. minutu po dvanácté. 

Zatímco zločiny nacistů byly konstatovány za nepromlčitelné a zatímco celý haagský tribunál se podrobně zabýval i zločiny v Jugoslávii při jejím rozpadu - tak zločiny komunistů v Československu se zabývali nanejvýš dokumentaristé v pořadech, vysílaných mezi půlnocí a čtvrtou ráno - tak, aby se dalo říct, že byly odvysílány - a přesto je prakticky nikdo neviděl. 

Jsem pevně přesvědčen  o tom, že kdyby zločinům našich komunistů byla věnována stejná pozornost jako zločinům nacistů, neměla by většina obyvatelstva žádný problém s uznáním bratrů Mašínů za národní hrdiny - a tito dva zoufalí stařečkové z tohoto filmu by nemuseli brát na poslední chvíli spravedlnost do vlastních rukou. 

Ale podívejme se na ten film : Co v něm vidíme ? 

Tak třeba "paní doktorku", soudkyni, někde na Míčánkách - jak propustí komunistického zločince - a odmítá jeho obětem i sdělit, proč vlastně to podle ní žádný trestný čin není a proč mohl masový vrah v klidu odjet od soudu tramvají domů. 

Pak vidíme naši udatnou policii, jak dělá to, co vskutku dělá dnes nejčastěji - totiž - chrání grázly. 

Před pokojem tohoto zločince v domově důchodců v Sokolově sedí stálá služba - a hlídá jeho bezpečnost. Aby se mu, grázlovi co pomordoval desítky lidí, včetně nejušlechtilejších národních hrdinů, nezkřivil ani vlásek. To aby všichni věděli, na co si naši slavnou policii platíme. 

K velkému bonusu filmu patří bezesporu i mimoděčná ukázka toho, k čemu je tato policie v praxi dobrá - když ji bez větších problémů přemůže starý invalida na vozíku a spoutá a zneškodní mladého policejního hrdinu tak, aby mohl nad komunistickým grázlem vykonat připravený rozsudek. 

K důležitým sdělením tohoto filmu patří i to, že proti zjevně křivému, směšnému a neudržitelnému osvobozujícímu rozsudku nikdo neprotestuje, nikdo o něm nepíše - jen dva staříci, kteří grázlovu spravedlnost zažili na vlastní kůži, se snaží zjednat skutečnou spravedlnost sami, na vlastní pěst - přičemž jeden při tom zemře dřív, než se k osvobozenému zločinci vůbec dostane - což také byla skutečná realita tohoto vlastně velmi smutného příběhu - a druhý patrně zahyne hned po vykonání rozsudku. 

Ukázka "funkční a nezávislé české justice", zjevně nezávislé hlavně na slušnosti, zákonech a tomu, čemu se říká obecně chápaný pojem základní spravedlnosti. 

Z filmu chybí jedno základní ponaučení - byť je k němu velmi blízko : 

Komu tak asi za tuhle justici, která nikdy nepotrestala žádného z těchto komunistických zločinců, ba dokonce ani vlastizrádce Indru a Hofmana, kteří nechali vypnout proud Čs. rozhlasu, aby nemohl vysílat oznámení o invazi spřátelených armád, vděčíme ?? 

Není to náhodou ten oslavovaný Havel  ? Nebo další hrdina, Pithart ? A proč zrovna tihle dva ? 

Protože to oni zabránili každému sebemenšímu pokusu o nápravu justice a pod heslem "nejsme jako oni" nechali nejen dál soudit i ty nejhorší komunistické zločince, ba celé jejich rodinné klany, ale ještě jim - aby se opravdu nikdy nemuseli nikoho bát - uzákonili neodvolatelnost - a to až do smrti. Neodvolatelnost, kterou - dokonce ani za komunistů - nikdo z nich neměl... 

A kdo byl onen tajemný Mráz ? 

Jsou na něj tři kandidáti, přičemž nejpravděpodobnější je třetí z nich. A sice : Šváb, Pich - Tůma - a především : Bedřich Reicyn. Letitý agent NKVD, přišlý se Svobodovou armádou, který měl nejspíš prsty i ve smrti Jana Masaryka (rozuměj - ve vraždě Jana Masaryka), samozřejmě v únorovém puči - a především pak v následné bolševizaci armády, tedy likvidaci všech demokraticky, vlastenecky a prozápadně smýšlejících důstojníků, včetně vojáků, kteří kdy bojovali v řadách západních Spojenců, příslušníky RAF pak především. 

Zlikvidoval větší část skutečné národní elity, rozhodně větší, než se to kdy podařilo německým nacistům. Přesto - za to, jak vidět, nikdy nebyl potrestán - a na rozdíl od svých obětí - a také na rozdíl od filmového šťastného konce - zemřel doma, v posteli, bez sebemenší újmy, ve vysokém věku. 

Díky Havlově justici na něj světská spravedlnost nedosáhla. 

Zbývá ta Boží - a tak věřme, že aspoň ta funguje, jak má - a tahle zrůda se dávno smaží někde ve vroucím oleji v pekle. 

Šmitzer s Mrkvičkou si tímto filmem bezesporu postavili předsmrtný nehynoucí památník - na poslední chvíli. 

Na nás pak je, zda si takovouto justici hodláme na svých bedrech a pro ostudu celé Evropě i nadále mlčky ponechat. 

A pokud se zamyslíme nad skutečným, ne tím filmovým - rádoby vysněným - koncem příběhu, kdy ve skutečnosti zemřel vykonavatel spravedlnosti - patrně psychickým rozrušením - dříve, než mohl rozsudek vykonat, tak z toho plyne jediné : 

Pomsta, resp. trest, je na Pánu Bohu. 

Pokud se jí ujmete sami, zahubí vás dřív, než se stačíte k něčemu vůbec dostat. 

___________________

___________________

 Staříci — iVysílání — Česká televize (ceskatelevize.cz)

___________________

___________________