Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

ÚS : Intelekt, když bez duše...

Details

Created: Friday, 02 April 2021 09:10

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 1259

Aneb : Velkopáteční zamyšlení. O aplikaci práva a zdravém selském rozumu. 

Zdravý selský rozum. A cit.  Hodnoty čím dál vzácnější. Měli je naši předkové, aspoň ti, co rozhodovali, proto obdivujeme stavby, které oni postavili. Proto nám předali zdravou krajinu, nevysušenou melioracemi - věděli, že musí žít v souladu s přírodou. A - s tradicí. 

Vysmívat se tradicím se nevyplácí. Nejprve to člověka vykoření, pak zničí. 

Je Velký pátek, podle tradic se nemá venku nic dělat, zejména ne obracet země. A to ani na zahradě, v sadu, nebo v lese. Má se být doma a držet smutek. Za toho, co se za nás obětoval. 

Ráno, cestou do kostela, jsem viděl hned dva traktory, vláčící seschlá pole. Kdo se posmívá tradicím, posmívá se Bohu, kdo se posmívá Bohu, ať se nediví, že se na něj tentýž vykašle, až ho bude potřebovat. 

Až si budou zemědělci stěžovat, že je sucho a neúroda, zeptejte se jich, co dělali na Velký pátek. 

Denně vidím tady na vesnici, jaký je obrovský rozdíl mezi tradičními sedláky, dnes se vyskytujícími už jen ve starých románech, a dnešními "velkozemědělci", kteří neznají ani tradice, ani viru, natož že by před nimi měli pokoru - ořou podle GPS a kvůli dotacím, ne kvůli dobré úrodě a vlastnímu potěšení z užitečné práce.

Pak ať se nediví, že ji nemají.

Ani tu úrodu, ani to potěšení. Jsou z nich vlastně bezduší nádeníci, akorát že ve vlastní režii. Ne hospodáři. Pak se samozřejmě zdravý selský rozum vytrácí i tam, kde by měl být hledán především - tedy u dnešních sedláků, resp. té karikatury, co z nich povětšinou zbyla. 

Nesmí se převracet zem, nemá se pracovat ani v lese či v sadě - tak jsem se rozhodl, že našim čtenářům přinesu něco, co už dlouho nosím v hlavě (protože psát za počítačem se může ...) - totiž ukázku aplikace práva dnešním Ústavním soudem. 

Jestliže i mnohým dnešním rádoby sedlákům chybí zdravý rozum (hlavně, že mají drahé traktory) - pak ho nehledejme tam, kde už dávno není, resp. kde léta chybí nejvíce.

A to je jistě vykořeněná justice. 

Právo rozhodně nestačí jenom znát, je ho také - a především - třeba umět aplikovat. Řekl bych, že to je dokonce to hlavní, co by měl soudce umět - a v čem spočívá jeho profesní dovednost. Umět přečíst a vystihnout záměr zákonodárce a smysl zákona - a přiměřeně tomu ho pak používat v praxi. 

Protože jinak si paragraf umí přečíst každý. Tedy, pokud umí aspoň číst. 

K Ústavnímu soudu : 

Naše justice byla - a stále je - často a právem kritizována za to, že nerespektuje Haagskou úmluvu o vydávání dětí do zahraničí, tedy do místa jejich původu, chcete-li - místa pro ně obvyklého. 

Stěžuje si na to kontinuálně řada cizinců, co si vzala Češky (nebo s nimi jen žila), mají spolu děti - a Češka, když zjistila, že ani v Americe nelítají pečení holubi do huby a že tam není takovou královnou, jakou si doma představovala, tak reaguje velmi často tak, že sbalí dítě, zakoupí si letenku na první letadlo - a frčí domů, i s dítětem (přece ho tam nenechá, když se na něj dají brát celá léta alimenty, navíc v zahraniční výši). Že je to neurvalý zásah do práv dítěte, které je tam doma, má tam celou půlku rodiny, všechny kamarády, často ani neumí česky, ji samozřejmě nezajímá. 

Zato to obvykle zajímá tamní orgány, které na ni velmi často vydají zatykač pro únos.

U nás jí ovšem nic nehrozí, a tak rychle podá návrh na svěření do své péče, jak je na to zvyklá a jak to tady - špatně - už desetiletí funguje, a soud jí dítě - samozřejmě v jeho nejvlastnějším zájmu - svěří. 

A pak se nešťastný otec marně odvolává na Haagskou úmluvu, často i na pravomocné rozhodnutí tamního soudu o povinnosti vydat dítě otci - u nás prostě právo neplatí, a tak nemá na nic šanci. Soudy trvají roky, dítě roste rychle, nemá jinou šanci, než si tady zvyknout -  a naše - feministické - soudy k tomu nakonec jen přikývnou, že to jinak nejde. 

A - je vymalováno. 

TAK TAKHLE NE, řekli kdesi kdysi mnozí českým zástupcům při všech možných příležitostech a Česká republika se stala vykřičeným státem, nerespektujícím mezinárodní úmluvy. 

Z toho - kro špatné pověsti - mohou plynout i další, už citelné a velmi nepříjemné "požitky", jako třeba krácení unijních peněz jdoucích do justice, denní screening, co se s těmi penězi v české justici děje, atd, atp. 

Zkrátka něco, co se už dotkne mnohých, i mimo justici - a začne to být nepříjemné všem českým zástupcům na mezinárodním fóru obecně. 

A což teprve pověst Ústavního soudu, který tady má dbát na čistotu práva především !! 

Nedávno dostal pořádnou ránu ve věci Tempel v. ČR, dostává je ve věcech opatrovnických denně - a tak přišel na to, jak si pověst trochu vylepšit. 

A tady jsme, bohužel, u aplikace práva. 

Aneb : Když dva dělají totéž, není to vždy totéž. A často se to tomu ani nepodobá. A jsme u našeho případu : 

ÚS se rozhodl, že si pověst "napraví" na případu, kde to ale opravdu netrefil. Jaksi přehlédl, že dotyčná je sice Češka, ale nesoudí se se svým bývalým manželem, cizincem, nýbrž se svou vlastní matkou, tedy dítěte babičkou. Taky Češkou. 

Dítě - a to hlavně - vyrostlo v ČR, mluví česky (a žádný jiný jazyk neumí) - a matka ho doslova odvlekla za sebou do Hamburku, kam se vydala "udělat díru do světa", když tady se jí to zjevně nijak nedařilo. Ne že by tam odjela za rodinou, nebo aspoň za manželem, nikoho tam neměla - a pracovala jako servírka. Nejen vzhledem k povolání, ale i vzhledem k její předchozí nevalné pověsti si pod tímto pojmem můžete představit, co chcete, a všechno bude pravda. 

Dítě vyrůstalo u nás 5 let, mluvilo - a stále mluví - pouze česky, v Hamburku nikoho nemá a nikomu nerozumí. 

Přesto naše slavné orgány rozhodly, když došlo ke sporu mezi matkou a babičkou dítěte, že místem obvyklým je pro dítě Hamburk - protože to tak matka prostě uvedla. 

Dítěte se na jeho názor nikdy nikdo neptal, ostatně, v Německu ho ani nemělo komu a jak sdělit. 

Matka - po roce a půl - přivezla dítě babičce do ČR, prý na prázdniny, a když ty skončily, tak jí dala ještě plnou moc k tomu, aby dítě přihlásila u nás do 1. třídy. S tím, že měla plán, že si pro dítě po dvou měsících přijede - a odveze ho s sebou zase do Hamburku, kde by mělo ve škole pokračovat. 

Nemusí být zvláště zkušený pedagog, aby vám řekl, co to je pro dítě za stres měnit školu, natož v 1. třídě, a natož českou školu za německou, kde by nutně bylo outsiderem mimo kolektiv ostatních, když neumí ani jazyk a nemůže se s nimi domluvit. 

To všechno nezajímalo ani opatrovníka (ÚMPOD), a následně ani Ústavní soud. Na ÚMPODu se babička dokonce dozvěděla, že "Dítě patří matce" - a ať jí ho rychle předá, jedno kam. 

Následně Ústavní soud, kam doputovala stížnost matky na to, že jí babička nechce - po dvou měsících české školy - dítě vydat čistě formalisticky a absolutně bez zájmu o věc samu rozhodnul, že babička dítě vydat musí, což opřel o dva předpoklady : 

Místo obvyklé - to už jsme probírali, podle ÚMPODu, i podle ÚS, je pro české dítě, které vyrůstalo v českém prostředí a jiný jazyk než češtinu neovládá, kde má také všechny příbuzné a veškeré zázemí, včetně rodinných kořenů - místem obvyklým - Hamburk, protože to matka tak chtěla. A ÚS si vystačil s tvrzením, že místem obvyklým je pro dítě to místo, za které ho označí osoba, jež má dítě svěřeno do péče. Tedy - jakékoliv místo na světě, aniž by se někdo namáhal zkoumat, zda tam vůbec kdy dítě bylo, jak dlouho, nakolik zná tamní poměry, jazyk, atd. 

Druhým předpokladem, který mohl ještě zabránit vydání dítěte do ciziny, bylo, že by mu tam hrozila újma. Na zdraví, psychická, že by bylo případně i ohroženo na životě. 

Dítě tam už jednu újmu zažilo, což jednoznačně vypovědělo po návratu k babičce - a to už tím, že bylo v cizím prostředí, kde nikoho neznalo a nerozumělo jazyku. Podle ÚS ovšem žádná újma dítěti nehrozí - což opřel o zprávu německé sociálky (Jugendamt), která psala, že prostředí u matky je v pořádku a dítě je tam spokojené. 

Jak to mohla sociálka zjistit, když nejen dítě, ale ani matka, neumí dodnes pořádně německy, matka patrně jen pár frází, se kterými si vystačí v hospodě - a se sociálkou se tedy bavil výhradně partner matky, který situaci popsal podle toho, jak se mu to hodilo a jak si matka přála. S nezletilou tak opět nehovořil nikdo. Její názor a její utrpení nikdo neznal - a nikoho nezajímalo. 

A pak za co si tyhle orgány platíme.  

Takže : Pro české dítě je místem obvyklým Hamburk a újma mu tam nehrozí, protože to tak napsala německá sociálka (která se s dítětem vůbec nebyla schopná domluvit). 

Dítě má dnes nemalou újmu už jen z toho, že ví, že tohle rozhodnutí ÚS dnes umožňuje, aby si pro něj matka kdykoliv přijela - a s hrůzou reaguje na každé zazvonění, každé zastavení auta poblíž domu. 

Psycholožka napsala zprávu, v níž vcelku zřejmě popisuje, jaká újma v současnosti dítěti hrozí, bude-li matce do Německa vydáno - s tím, že patrně bude utíkat zpátky nebo se pokusí o sebevraždu nebo se z toho zblázní - což opět nikoho ze zasvěcených nezajímá. 

A tak - po právní stránce - nezbývá než čekat na nové rozhodnutí ve věci samé - tedy ve věci svěření dítěte do péče - kde dosud žádné dokazování neproběhlo, takže nikdo ani neví, co je vlastně matka zač a jaké má výchovné předpoklady, když z celého dosavadního vývoje jednoznačně plyne - že žádné. 

Vlastnímu dítěti klidně řekne, že jestli si nepřijede pro svoje věci, tak že jí je vyhází na ulici, o škole už jsme psali, dítě by bylo v německé škole naprosto zoufalé, o péči matky taky - celé dny je nechávala samotné s "přítelem", což je holá lebka a k dítěti měl vztah asi jako ke králíkovi v krabici. 

A TOHLE VŠECHNO  JE  - podle ÚMPODu, i podle ÚS - nejlepším zájmem dítěte... Přeci ho po celou dobu tak pečlivě  sledovaly... 

O tom. jak usilovně hledal Ústavní soud pro sebe alibi, mj. svědčí už sama skutečnost, že tuto ÚS vůbec vyřídil. Tedy, nejen to, že je vyřídil kladně, ale už to, že ji vůbec začal projednávat - protože ústavní stížnost byla podána současně s nepřípustným dovoláním, v podobných případech zatím vždy ÚS ústavní stížnost odmítnul pro předčasnost - s tím, že nebylo dosud rozhodnuto o dovolání.

Tady, najednou, to vůbec nevadilo. 

______________________

______________________

A až příště začnou někde, na mezinárodní scéně, skandalizovat český Ústavní soud, nebo naše poslance - tak řeknou : Podívejte se, jak vzorně plníme Haagskou úmluvu : A jak vzorně vydáváme děti :

České děti, z českého prostředí a českých rodičů - do Německa...  Kde nikoho neznají, s nikým se nedomluví - takže si ani nebudou moci na nic stěžovat... 

________________________

________________________

______________________

______________________

________________________

_______________________

_______________________

A pak že nejsou nástupci... TOHLE  je 2. generace Bakalářovy Clivie

 - a podívejte, jak se má k světu... Loni přesazená, rozpukla akorát na Velikonoce. 

_______________________

_______________________