Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Pod ochranou českých pánů

Details

Created: Thursday, 15 April 2021 13:38

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 1616

Když Vás zprostí nepřátelský senát, je to jako když spolknete ježka. Pomazaného medem. Aneb : Wellcome fire bez trestu. 

 Zproštění se u našich soudů zažívá vzácně, každý takový rozsudek si musíte tvrdě zasloužit. A vybojovat. Každý zprošťující rozsudek - pokud to není nad jejich bývalými kámoši, ale běžným občanem - je malý zázrak. 

O to větší pak máte radost, pokud se něčeho takového dožijete. 

A o to vzácnější je situace, kdy se toho přece dožijete, dokonce už na první pokus - a radost z toho nemáte skoro žádnou, nebo pramalou. 

Zakladatelka Spolku pro zachování současné podoby Staroměstského náměstí (před vztyčením Sloupu totality). 

____________

Tak nějak vypadá zproštění ryze nepřátelským senátem, který by Vás nejraději na místě rozčtvrtil, ale protože mu to momentální okolnosti zrovna nedovolují, tak rozhodne tak, aby z nouze nadělal ctnost a ještě si udělal nemalou reklamu. 

Dnešní zprošťující rozsudek na Městském soudě v Praze, vynesený Vávrovým senátem, ve věci podpálení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí ve výroční den popravy českých pánů, 21. června loňského roku, je nutno nahlížet jako vrchol machiavelistických tanečků, předvedených čerstvým a staronovým předsedou Soudcovské unie ve snaze udělat z průšvihu přednost a prodat alespoň novinářům současnou justici v co nejlepším světle, tedy jako velkorysou dárkyni porozumění a mírnosti, byť i takovému grázlovi, jakým bezesporu předseda K 213 z jejich pohledu je. 

Před jednáním. 

______

Za standardních okolností bývá komunikace mezi obžalovaným a senátem, který ho následně zprostí, vstřícná a přátelská, těžko budete zprošťovat někoho, kdo Vám pije krev už svou pouhou existencí. Přesně k tomu se ale přiměl dnešní Vávrův senát, přičemž vzájemný odpor a nepřátelství bylo cítit na sto honů. 

Jednání bylo započato vyslovením a formulací námitky podjatosti, a to jak vůči senátu, tak i vůči celému soudu, bohatě podložené předchozími usneseními, kdy už nejméně 3x v minulosti byl celý soud vyloučen z případů tohoto konkrétního obžalovaného, jednou včetně všech soudů jemu podřízených, tedy deseti pražských obvodních soudů. 

Vávra, vědom si tenkosti ledu, na který se právě dostal, dělal vše proto, aby námitka podjatosti nemohla být dokončena, upřesněna, podložena konkrétními listinami i událostmi a celkově dokompletována. 

Připomenu jen, že poprvé byl celý Městský soud vyloučen již v srpnu 2008, když měl projednávat věc blokády senátu soudkyně Liškové, následně se Vávra osobně vyjadřoval proti kárnému postihu psychopata Blázny, když ho  - po neuvěřitelných zvěrstvech na Míčánkách - konečně navrhla předsedkyně Nejvyššího soudu, poté, v řízení o pohrdání psychopatem Bláznou, byly vyloučeny všechny pražské soudy a věc přesunuta do Mladé Boleslavi, atd. 

Vávra byl ostatně první, kdo se hlasitě Blázny zastal - a hned každý mohl pochopit, odkud vítr fouká a proč má jinak naprosto outsiderový soudce takovou drzost a smělost. 

K dnešním důvodům přibyl i ten, že ve věci za tohoto stavu vůbec nařizoval jednání, když nemá jediný relevantní důkaz z prvostupňového soudu a spousta rozsudkem tvrzených skutečností nebyla nijak podložena a ověřena. I tato námitka se později ukázala jako zcela na místě, byť jednání bylo nařízeno z jiného důvodu než jsem se já, jako obžalovaný, domníval. 

Vávra nakonec dokončení námitky podjatosti ani nepřipustil a jednání přerušil - s tím, že se senát musí poradit. Poradil se samozřejmě tak, že podjatý není, proti čemuž jsem si na místě podal stížnost. 

Následovala stručná rekapitulace odvolacích důvodů a závěrečné návrhy. Státní zástupkyně samozřejmě navrhovala všechno potvrdit, všechno je podle ní v nejlepším pořádku. 

Já jsem navrhoval rozsudek zrušit a vrátit k novému projednání na obvodní soud, s tím, že za takto provedené důkazní situace nelze ve věci rozhodovat, a to ani jedním směrem. 

Netušil jsem ovšem, že přesně toto projednání je věcí, které se chtěl odvolací soud, resp. soudy obecně vyhnout stůj co stůj. Řekl bych, že jim konečně došlo, že se chytly do vlastní pasti. 

Na začátku totiž byla evidentní přihlouplá snaha konečně chytit za límec toho lumpa, co jim - především těmito stránkami - tak neskutečně pije krev - postupem času, jak se do případu zaplétali stále hlouběji, konečně i poznání, že jedinými, kdo na projednávání případu doplatí, budou oni sami - a zvláště když se ukázalo, že se i veřejnost začíná probouzet a o případ Sloupu se stále živěji zajímat. 

Pochopil jsem, že jestli měl Vávrův senát z něčeho strach, tak z dalšího projednávání této věci, z dalších prováděných důkazů např. výslechy svědků z řad pražských radních a z další demonstrace nekompetentnosti a neschopnosti justice a jejích pracovníků a pracovnic. 

Vávrův senát se tedy rozhodl rychle a jednoznačně : Zastavit tuhle ostudu stůj co stůj, než se probudí skutečně masy zájemců o proces, a ne jen pár nadšenců pro historii a než si - jak se říká - v tom justice pořádně vymáchá čumák. 

Po rozsudku... 

________

A tak, po kratší přestávce, nás zavolal zpátky a přednesl usnesení o tom, že se rozsudek obvodního soudu v celém rozsahu ruší a věc se předává magistrátu k posouzení, zda nebyl skutek přestupkem. 

Dá se říci : Z faktického pohledu - absolutní vítězství na celé čáře, víc tenhle senát vlastně ani udělat nemohl. I tak šel dosti daleko nad rámec odvolacího návrhu, který přeci požadoval "jen" vrácení věci na první stupeň. 

Současně jsme se ale dozvěděli, že geniální senát obvodního soudu, stejně jako policie v přípravném řízení, vůbec v ničem nepochybily a žádnou chybu, a to ani v dokazování, neudělaly... 

Pak bylo skoro záhadou, proč tedy tak zásadní rozhodnutí a otočení kormidlem, a to dokonce i bez návrhu... 

Nikdo nepochybil - jak by mohl (?!!), soudci jsou přeci svatí - ale odvolací senát se jen rozhodl pro mírnost a smírnost, když nikdo nebyl zraněn, ani napaden - a škoda je jen bagatelní. 

Vrchol machiavelistického myšlení a právní krkolomnosti. A - účelovosti a vyčůranosti. 

Dokonce i ničím nepodložená škoda je Vávrovi naprosto jasná a je s ní srozuměn - a žádné další důkazy k ní nepotřebuje provádět (třeba předvolat někoho z "poškozených" a zeptat se, proč také nepočkali, až zčernání smyje déšť, jako nyní čeká magistrát na smytí křížů, naplácaných na Staromáku zoufalci z milionů chvilek, kteří mají hlavně deset milionů chvilek na blbosti nikomu prospěšné a ničím užitečné - a těm to, kupodivu, magistrát rád trpí... ). 

Vávra dokonce ani nepotřeboval odročovat jednání na termín za 10 let, jak jsem mu jako obžalovaný navrhoval, aby se tak sjednotily termíny projednávání věcí odškodnění a věcí trestních, směřujících proti mně. 

Vynesený rozsudek z mého pohledu není žádným poctivým vítězstvím, to mi Vávra a spol na poslední chvíli ukradli, když viděli, že není zbytí. 

Není nijak právně podložen, vyjma zmíněné benevolence senátu. 

Jsem si jist, že pokud by vítr foukal odjinud, tentýž senát by mě za stejný skutek nechal rozčtvrtit zaživa... A to mnohem raději. 

Rozhodnutí tímto usnesením bylo asi překvapením pro všechny zúčastněné - a důkazem o účelovosti celého řízení, které bylo skutkově přece naprosto jasné od samého počátku. 

Co už tehdy nebylo tak jasné, bylo - že se nevědělo, kolik a jakou veřejnost skutek probudí a jaký bude mít následně ohlas... 

Současně, stoprocentní krytí celého dosavadního - naprosto tragického - postupu justice, snad s jedinou výjimkou - a sice když dámy z OSZ pro Prahu 1 se cítily dotčeny a uraženy mým vyjadřováním na jejich adresu jak v odvolání, tak v průběhu řízení - a žádaly Vávru o potrestání. Vávra to sice zmínil, ale už se k tomu nevracel, nějak to nezapadalo do celkové konstrukce mírumilovnosti a dobrého jména justice, kterýžto kurs hodlal vydávat za nově oficiální - a tak mi vynadání státní zástupkyni Galkové za její blbost prošlo bez následků. 

Když dostanete pozvánku na raut nebo nějakou oficiální večeři, obvykle začíná zmínkou o "wellcome drinku", tedy přípitku na uvítanou. 

Potupný a posměšný Mariánský sloup uvítal Wellcome fire,  jako výraz skutečné vůle těch popravených, kteří chtěli přivítat své trýznitele. Ve snu mne o to požádali - a už tehdy jsem tušil, že pokud jim vyhovím, budou nade mnou držet ochrannou ruku. 

A tu jsem měl i záhy pocítit : Už na podzim změnili trestní zákoník natolik, že ze dvou žalovaných skutků byl najednou jeden, trest původně roční byl snížen na půlku, i s polovičním odkladem - a nakonec zrušen úplně. 

Plyne z toho jediné poučení, již dávno napsané na našich stránkách : Pokud se přestanete bát nepřítele, začne se bát on... 

Vítězství dokonalé, opřené o dostatečné a jasné právní poklady a výklad, by mne samozřejmě potěšilo neskonale více nežli tahle Vávrova machiavelistická plichta - kdy nikdo nepochybil, ale rozsudek se ruší v plném rozsahu... 

Vždy šel cestou větší výhodnosti. Zjevně usoudil, že takovýto rozsudek je pro justici mnohem výhodnější nežli opačný - a zabíjí hned několik much jedinou ranou : Námitku podjatosti - svou i městského soudu (vždyť mě přece zprostil), nové, krajně nepříjemné projednání věci, které by jinak bylo nevyhnutelné - a konečně i ochranu pověsti soudců a soudů jako takových. To je ostatně v současnosti jeho hlavní popis práce - a to jediné dá se říci, že dělal poctivě. 

Jinak Vám ovšem klidně zapře nos mezi očima. 

Od takových lidí jakýkoliv dar příliš netěší, tohle navíc nebyl dar, ale z nouze ctnost. 

Nikdy bych nebyl věřil, že faktické vítězství může tak málo potěšit... 

Vávrovi lze přiznat jedinou zásluhu - a sice tu, že konečně zmínil můj trestní rejstřík kompletní, tedy nikoliv jenom rozsudky odsuzující, ale také zprošťující. V době, kdy tak učinil, bylo skóre 8:7 ve prospěch zprošťujících. 

To už pravda není, náskok se zvýšil : 9:7. 

Může se tohle dít v právním státě ?? 

I tak ale věc splnila beze zbytku svůj úkol : O Sloupu se začalo mnohem šířeji hovořit a mluvit, nemluvě o novinářích, kteří na jednáních (obou dvou) přímo osobně byli - a kteří by jinak asi sami toho o Sloupu a jeho symbolice příliš mnoho nevěděli. 

Teď to ví nejen oni - ale také protistrana.

Ví, že si tady nemůže stavět bez odporu, co se jí zlíbí, a že dnešní vítězství (postavení Sloupu) může být už zítra  fatální, až katastrofální prohrou, která se katolické církvi, jinak se slibně vzmáhající, může krutě vymstít... 

Hlavní bojovníci proti Sloupu ze Spolku pro zachování současné podoby Staroměstského náměstí (myšleno před postavením Sloupu). 

__________

A všem, kdo jí v stavbě pomáhali, se těžce podepíše na jejich příští kariéře. 

Neboť neznalost historie neomlouvá. Činy současné. 

_________________________

_________________________

 Odvolací soud zrušil podmínku muži, který založil požár u Mariánského sloupu - iDNES.cz

____________________________

____________________________

Odvolání předcházející jednání na Ovocňáku, před soudem 1. stupně (23.2. 2021) : 

COVID Sloup - a opisovačka za 150.000 (k213.cz)

____________________________

____________________________

Málo známý spisek na toto téma : 

Posmrtná paměť českým hrdinům popraveným 21. června 1621 na Staroměstském náměstí Pavel Ješín z Bezdězí

https://online.fliphtml5.com/slshp/ttlt/#p=1

_______________________

_______________________