Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Strach z konkurence

Details

Created: Thursday, 24 November 2022 20:02

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 701

- a levicový český volič... Co chce zaplácnout žvancem - a přerozdělit od úspěšnějších... 

(Psáno pro D-fens...)

Nedávno zde Challenger nakousl otázku vinklářství. Vložil do toho sice ženský element, který pak ovládl celou diskusi, ovšem na podstatě věci a problémech, které likvidace laického prvku společnosti přináší, to nic nemění.

Snaha korporátu, nadnárodních firem i zdejších oborových organizací minimalizovat konkurenční tlak a přesvědčit zákonodárce, že omezení laické konkurence přinese společnosti jen světlé zítřky, je z jejich pohledu pochopitelná. Z pohledu celospolečenského je však destruktivní. Je to naprosto klasická cesta k řízené ekonomice, autoritářství, předávání moci strukturám nevoleným a neodvolatelným, justici a advokacii nevyjímaje.

Konkurence je jedinou silou, která umožňuje odstraňování stagnace ve společnosti.

Challenger poukázal na farizejský postoj justice, která když se to hodí, vinklářství v rozsudcích přiznává, ale sama se snaží zardousit přístup jakéhokoli laika k procesu spravedlnosti. Což je u justice snaha dlouhodobá a usilovná.

Kdo, kdy a kde se soudí, už se nedovíme, internetové stránky s těmito informacemi byly zcenzurovány, jmenovky na soudech jsou odstraňovány nebo přelepovány, trestní oznámení na soudce a prokurátory jsou již automaticky přeřazovány jako stížnosti a nekonečná řada dalších opatření má za cíl odstranit laiky i veřejnost od dění v justici.

Pod vládou pětikoalice a mafiána, který dnes spravedlnost vede, se uzavření justice před dotěrnou veřejností snad už podaří dokonale.

Hlavně ten laický prvek v obhajobě je advokacii trnem v oku. Přitom mnohdy je laická obhajoba lacinější, u obhajoby v oboru účinnější, mnohdy i rychlejší, obtížně zkorumpovatelná. Jo, pardon :  To je vlastně ten problém !

Na jednu stranu má Don Pablo dost bobky a varuje před radikalizací ulice. Na stranu druhou klidně předkládá zákony, které k radikalizaci vedou. Jako třeba na jaře schválený zákon o soudech a soudcích, který mohou slušní lidé číst jen na lačno.

Kupodivu návrh zákona převzal od Bureše a jeho komunistické prokurátorky Benešové, klidně ho přinesl do Sněmovny bez jakékoli změny a ODS ho s koalicí klidně schválila.

Nejnovějším přínosem do monopolizace justice a likvidace laického prvku je zákonná úprava od jiného dobrodince, tentokrát Rakušana. Pro vytvoření ještě většího justičního bordelu to bude přilepené k čert ví jakému zákonu. Něco o tom zde: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/datova-schranka-povinnost-fyzicka-osoba-zruseni-rakusan.A221015_185532_domaci_lisv  (předposlední odstavec). Co z toho nakonec po parlamentním hnětení vyleze, se uvidí.

Jen bych připomenul, že právní pomoc laika může být i rada vlastním rodičům, kdy a o jakou Fialovu žebračenku žádat a jak ji vyplnit. Kriminalizovat a upokutovat každého, toť cíl dnešních soudruhů.

Pro zločinný aparát jsou přílepky to nejlepší. Když nasrat do zákona nějaká omezení a represi, tak jedině do takového, který se tématiky prosazované represe vůbec netýká, protože - kdo by to tam hledal ?! To se to pak rozdávají pokutičky. No nenakopali byste je s chutí do prdele?

Vydali jsme se na cestu centralizace, monopolizace, kartelizace. A to jak na poli ekonomiky, tak na poli politickém. Navíc v atmosféře strachu, kdy je neustále navyšována represe vůči těm, kteří by se proti tomuto vývoji chtěli ozvat, ale i z důvodu ještě větší výtěžnosti státu, jeho aparátu a navázaných struktur.

Tvořivost zákonodárců vyprodukovala dokonce paragrafy, dle kterých hrozí za přestupek, což bych předpokládal, je nejmenší možné porušení zákona, pokuta až několik desítek milionů korun!?! Jsou v tom parlamentu všichni namrdaní do hlavy?

Ale není to nic divného. Čtyřicet let jsme tak činili před listopadem a ty, kteří to tu tehdy řídili, jsme nechali řídit společnost i po listopadu. Rozdíl byl jen v tom, že jsme k moci nechali přijít jedince o trochu umírněnější, a také bylo zpočátku společensky nepřijatelné s těmi ortodoxními uzavírat dohody.

Politické strany, které onu tvrdou linii prosazovaly, z politické soutěže sice vypadly, ovšem značná část šíbrů se z těchto stran úspěšně překabátila a nechala navát politickým větrem zpět do funkcí s velkou rozhodovací pravomocí. Tam pak prosazují stejné zvrácenosti, jaké prosazovali před listopadem. K tomu je nutno podotknout, že mnozí ty funkce nikdy neopustili. Zářným příkladem je právě justice a prokuratura.

Navíc, společenské klima v této zemi je umírněnému socialismu silně nakloněno a naprostá většina voličů si žádá silnou ruku státu s maximálním přerozdělováním. Na druhou stranu ti samí voliči demonstrují na Václavském náměstí nebo na Letné za výměnu centralistické vlády za vládu jinou, ovšem naprosto stejně centralistickou, stejně kolektivistickou, se stejnou přerozdělovací politikou. Vysvětlovat těmto jedincům, že socialismus je nereformovatelný, je zcela zbytečné.

Je neuvěřitelné, co se levičákům za přibližně sto let povedlo. Jak dokázali lidem vypláchnout mozky. Jak ovládli společnost a jak se dokázali po odstranění ortodoxního komunistického směru propojit s nadnárodním kapitálem. Lidé sice tuší, že je něco špatně, ovšem nápravu chtějí po těch samých lidech, kteří to do těchto konců dovedli.

Centralizace, monopolizace vede vždy ke společenským problémům a k vysokým nákladům, protože potlačují konkurenci jak politickou, tak ekonomickou.

Problémy z toho vzniklé budou politici řešit opět pouze další centralizací a represí. Vidíme to dnes a denně nejen u nás ale i v EU, kam jednotlivé země předávají stále více pravomocí. V současné době pokročil tlak v tomto směru již tak daleko, že by jednotlivé země měly přijít dokonce i o právo veta.

Východisko ze situace, kdy se politici a politické strany předhánějí v tom, kdo vytvoří lepší podmínky pro ten který monopol, kdo utratí více z veřejného rozpočtu, kdo natiskne více bankovek, kdo okleští ještě více práva občanům, nebo vymyslí ještě větší represi, nemůže spočívat v řetězení toho samého. Musí to být cesta přesně obrácená, ovšem tímto směrem by také musel směřovat společenský tlak. Zatím má cesta represe a monopolizace státu širokou společenskou podporu.

Zkrátka, teprve až bude sama široká veřejnost schopna otočit kormidlo, až přijme tezi, že jediná cesta k nápravě je decentralizace, široká konkurence ve všech oblastech, subsidiarita a příklon k pravidlům, při nichž společnost vždy prosperovala, například „můj dům, můj hrad“, „na svém, po svém“, či „na svém, za své“, žádné zlepšení se konat nebude.

To ovšem není otázka jedné demonstrace. Na národu této země je páchán 400 let útlak, jednou větší, jednou menší, kdy ti nejlepší s vysokou morálkou, zásadovostí, vrozenou spravedlností, museli ze země utíkat, nebo byli eliminováni v kriminálech, či rovnou zabíjeni.

 Za toto období je v lidech vypěstován „Stockholmský syndrom“ s tak hlubokými kořeny, že si ho mnozí nejsou schopni uvědomit.

Ochota měnit svobodu za pofiderní jistotu, garantovanou kriminálními elitami, je patrná u každých voleb.

Tož, tak.

Stanik, drsnej manik.