Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Náhorní Karabach - byl náš

Details

Created: Saturday, 23 September 2023 14:51

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 1391

A je nesmírná škoda, že křesťanský svět nedokázal udělat NIC  pro jeho záchranu. 

Máme si vážit svých kořenů. Jsou nenahraditelné a neopakovatelné. Pokud připustíme, že jsme křesťané a že tohle byla a je křesťanská země, pak jsou našimi kořeny v širším smyslu všechny křesťanské památky a cokoliv spojeného s počátky křesťanství. 

Týká se nás to. Často aniž si to uvědomujeme. 

Přirovnal bych to k dítěti - nalezenci. Či dítěti adoptovanému. Typicky - dítě z baby-boxu. 

I to má své kořeny - a patrně je bude celý život marně hledat. Budou mu chybět. Podvědomě bude cítit, že mu chybí, že není plnohodnotné s ostatními dětmi _ i kdyby je vzděláním dostihlo, či předstihlo. 

Náhorní Karabach obsahoval jedny z prvních křesťanských památek, především první kláštery. Je odtud vidět biblická země, to z ní se postupně rozšířilo křesťanství až po celé Evropě, následně i po světě. 

Nevím, proč v minulosti vysílalo křesťanství své misionáře k Indiánům do Ameriky a k černochům do Afriky, a bůhví, kam všude ještě - když dnes se tak lacino vzdává toho nejcennějšího - svých kořenů, svého původu. 

Kdyby se svět díval na konflikt v Náhorním Karabachu ne jako na konflikt mezi Arménií a Ázerbajdžánem, ale jako na konflikt mezi křesťanstvím a islámem, kterým také bezesporu výhradně je, asi by to dopadlo jinak. 

Křesťanské země by v takových zásadních otázkách měly vždy postupovat společně - a chránit společné hodnoty. Namísto toho nechaly malou Arménii na holičkách. Ta nakonec uznala, že na řešení vojenskou silou nemá, a vzdala to. 

(Pak nám někdo může vyčítat rok 1938 nebo 1968, že jsme se nebránili. Byla to chyba - ale tady vidíme, že po trpkých zkušenostech dospěla Arménie k témuž závěru). 

Celých minulých tisíc let ukazuje, kam to vedlo, když křesťané nebyli jednotni - a ustoupili. Viz pád Cařihradu - a předěl dějin. V 15. století. Přesněji - 1453.

Zhruba o 230 let později už byli Turci před Vídní (1683). To už se křesťané kupodivu probrali - a pochopili, že jde o všechno. Vídeň nakonec - kromě tradičně zdatných českých jednotek - pomohl ubránit především polský kontingent husarů. Najednou se zapomnělo, kdo je katolík a kdo protestant - nepřítele měli všichni společného. 

Je škoda, že totéž nedošlo křesťanstvu nyní. 

Zas je o kus chudší, a to kus nenahraditelný. Ani ne tak územím, ani ne tak počtem obyvatel, ale kulturou. A památkami. Za ty stálo bojovat. Minimálně stejně jako proti agresorovi na Ukrajině, kterým je celý svět v současnosti zaslepen. 

Jenže - to by se taky musel někdo trochu snažit. Organizovat odpor, dát mu smysl a cíl, vysvětlovat obyvatelstvu, o co vlastně jde. 

Kdo jiný by to měl udělat - než v první řadě křesťanské církve, ty tu přeci jsou od toho, aby chránily křesťanskou víru - a ne v ní selhávaly při každé příležitosti, která se objeví. 

Papež bývá považován za nejmocnějšího muže planety. V tomto směru neudělal nic. 

Přišli jsme o kus historie, o první krůčky křesťanství. Napříště můžem´ přijít o víc. O sebe samé. 

Protože, jak známo, nic tak nepovzbudí agresora, jako vojenský úspěch. 

V Karabachu neprohráli Arméni, ale křesťanství. Prohráli jsme my. 

_____________________

_____________________

 První křesťanské památky.

Jsou posvátné všem křesťanům... 

____________________________

____________________________