Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Vzpomínka. Na p . Tenglera.

Details

Created: Saturday, 10 February 2024 11:24

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 1092

Občas mi přiletí myšlenka. Občas v pravý čas. 

Je tomu právě 15 let, co nás předčasně a tklivě opustil pan Jiří Tengler. 

 Tak mě najednou napadlo, že už je zase skoro půlka února - a že touhle dobou jsem kdysi pobíhal kolem Novodvorské a sháněl Policii (výjimečně já ji, ne ona mě), aby otevřela jeden zevnitř uzamčený byt. 

Bydlel v něm náš kolega, pan Tengler, a už pár dnů se nehlásil. A to ani mně, ani jiným kolegům či kolegyním, se kterými se stýkal častěji, resp. spolu cosi vytvářeli. 

Když se to podařilo, Policie mezitím zjistila, že má taky nějaké příbuzné, tuším, že dceru a ta že sem už odněkud jede, tak jsme ten byt společně otevřeli - a v něm ho našli, bohužel již pár dnů po smrti. Což byla také moje smutná předtucha. 

Bylo mi to moc líto, že takhle - a takhle brzo -  odešel, měl s mnoha jinými společnou jednu charakteristiku : Příliš slušný na tuto neslušnou dobu - a nedokázal se jí  efektivně bránit. Přesto mu ale statečnost rozhodně nechyběla, což prokázal i tím, že se nebál postavit - spolu s námi - do blokád v Brně, proti Nečasově psychopatce Pavlové, která měla převzít ÚMPOD. Anebo, téhož roku (tedy 2008) do blokády na Městském soudě v Praze - proti soudkyni Liškové, která měla vykonat - a nevykonávala - mezinárodní rozsudek ve věci mých nezletilých dětí. 

Absolvoval s námi i celé následné trestní řízení, včetně odvolacího soudu v Budějovicích, kde ho zastupovala - a špatně - později docela známá, a hlavně protěžovaná - právnička Klára Slámová, dnes známější jako Dlouhá Sláma. Odtamtud pak znala i nás. 

Pan Tengler se spravedlnosti nedočkal, stejně jako jsme se jí dodnes nedočkali my. 

Občas se sice dočkáme nějakého dílčího záchvěvu boží spravedlnosti, to když třeba zbabělce Nečase, jenž psychopatku Pavlovou uvedl do funkce, postaví před soud - a soudí ho tentýž Blázna, který soudil mě (a skončil za to, tedy za moje, nikoliv Nečasovo souzení,  před kárným senátem) , ale na špatném systému špatných lidí se nic nemění, vládnou pořád stejně špatní a zjevně amorální lidé, kteří se o žádnou nápravu nesnaží - a ani si ji nedovedou představit, jak by vlastně měla vypadat. 

Postavit se tomuto prohnilému systému kořistníků, korupčníků a prospěchářů vyžaduje statečnost vždy - a pan Tengler, vzdor své velice mírné povaze - ji měl a dobře věděl, že to, co je, je špatně, a že to takhle dál nemůže jít. 

Zatím jde, ke škodě nás všech. Protože nás soudí banda amorálních grázlů, a ostatní se na to jen dívají a nic s tím nedělají, buĎto se bojí, nebo neví, co - a nebo, a to nejčastěji - jim je to jedno. 

Básnil o svém synu Adamovi, rád by se v něm byl viděl (v "péči" matky, samozřejmě) - a nemohl, když ho pak poznal kolega Štefek, konstatoval, že to je rozmazlenej nevychovanej spratek, jenž má otce jenom za pokladničku k hrazení svých výdajů, jak ho to naučila jeho amorální, leč justicí podporovaná matka. 

Příbuzní pana Tenglera, kteří o něj celý život prakticky nejevili zájem, se ofrňovali nad tím, že bychom také měli přijít na pohřeb, ač právě my, tedy lidé ze sdružení, jsme zjevně tvořili jeho rodinu - a o něj se starali - a také postarali. 

To jsou tzv. "slušní lidé". Co nikde nedemonstrují, ničeho se nedomáhají, všechno si nechají líbit - a my jsme ti špatní, že jsme si to líbit nenechali. 

Že pan Tengler, díky podobným amorálům, nemohl rodinně žít a nemohl vychovávat vlastního syna - takže ten pak vypadal, jak ho vychovala jeho matka - to už neřešili (stejně, jako to neřeší mainstream - viz jejich občasné zmínky, o smutném osudu rozvedených otců, nad kterým jenom pokrčí rameny, protože pro něj samozřejmě nemají žádné řešení, ba ani vysvětlení - nejčastěji pak to ,co justice - že si samozřejmě všechno zavinili sami, a nikdo za nic nemůže...). 

Za to, že jsme se p. Tenglerovi postarali o jeho poslední věci, tedy hlavně o to, aby dále neležel - po smrti, nepovšimnut, ve svém bytě - nám tito "slušní lidé" ani nepoděkovali. 

No, a když mě ta vzpomínka tak napadla, tak jsem si také uvědomil, že je to - právě 15 let. 

Starý web nám, bohužel, smazali, dochovaly se jen nadpisy, ale i z těch je jasně patrno, kdy se to stalo a jak se to stalo. A že je tomu - resp. 9. února bylo - právě 15 let. 

Jo, to to letí... 

_____________________________

_____________________________

 Olda mi poslal výstřižek z novin, ve kterém je zachycen na starší fotce, s p. Tenglerem. Pan  Tengler je ten třetí, hledící dolů, vysoký, štíhlý - což v sedě není tak úplně vidět. 

    http://www.k213.cz/JOOMLA/oldweb/start.php?act=show&typ=2

 Pan Tengler zemřel

v Praze, 14.02.09

Vzpomínka na pana Tenglera

v Praze a Košíku , 09.02.10

___________

Pokud se do archivu podíváte, zjistíte, že přesně rok na to zemřel i Dr. Bakalář, také si to stojí za to připomenout - a jeho pohřeb byl de facto poslední civilní vzpomínkou na dlouhou dobu. Protože pak už následovalo jen běsnění justičních idiotů, nejprve s Koudelkou, potom s Bláznou v čele - s cílem mě zlikvidovat a tím také smazat naše sdružení z politické mapy země. 

Jsme o 15 let dál - a znovu stojíme před tím samým problémem. 

Jenom na druhé straně se vystřídaly desítky státních tupců, nevzdělanců a amorálních stvůr, jež všechny zaškodí, a následně mizí v propadlišti dějin, jako všechny bezvýznamné nicky. 

My zůstáváme. 

A spolu s námi - vztek těchto nicek, jež si ve srovnání s námi svou nicotu naplno uvědomují. 

Pan Tengler naopak, vzdor své plachosti a mírnosti, patřil k těm, na něž se nezapomíná. 

Věřím, že kdo jste ho znali, dojdete ke stejnému závěru. 

Proto vás - právě po 15-ti letech - prosím o tichou vzpomínku. 

A docela by mě zajímalo, jestli si vzpomene také ten, o němž zesnulý tak nadějně básnil - a pro něhož to všechno dělal : Jeho syn Adam. 

_______________________________

_______________________________