Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Stýská se nám po mamince a trpíme - aneb Zdegenerovaný mainstream

Details

Created: Monday, 31 August 2026 08:34

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 134

Ostudně zaostalou justici se nikdy nepodaří zmodernizovat, pokud se nevychová celá společnost, zdegenerovaná mainstreamem. 

Po tatínkovi se jim nestýská už 10 let, zatímco po mamince už za 4 měsíce... Chudáci, byli jí odňati, protože je štvala proti otci. A nepředávala mu je. 

Zní to jako z pohádky. Osobně bych ani nevěřil, že takové případy, kdy justice naprosto výjimečně zasáhne, jak má, vůbec existují. Sám jsem naživo takový případ ještě nezažil. Zato jsem viděl desítky těch, kde justice - asi podle návodu mainstreamu - nedělala absolutně nic, což je vždy nejpohodlnější,  a to až do 18-ti let věku dětí, a pak si umyla ruce. 

Irituje mne nemálo, že když se - naprosto ojediněle - najde osvícený soudce, který ví, co má dělat a udělá to, tak se na něj sesype tahle femobanda, masivně podporovaná mainstreamem, který najednou má vždycky prostor a čas, aby tomuto štvaní dal dostatečný prostor. 

Mainstream najednou - zázračně - odhodí pohádky o nezávislé justici, jejíž rozsudky je třeba respektovat - a začne do autorů šít, jak si to mohli dovolit a že asi nezvážili všechny okolnosti, a tak dále. 

Nedávno jsem viděl jeden pokrokový rozsudek z Ústí, toho severočeského, odsuzující dosti citelně matku, po léta mařící předávání dcery otci - vzápětí zrušený krajským soudem, který ještě neopomněl soudci vynadat, jak si to mohl dovolit a poukázal na to, že otec se nechal zastupovat naším sdružením, což je patrně zvláště přitěžující okolnost. 

V níže uvedeném článku z mainstreamu se obouvají do soudce, jak si to mohl dovolit, když neměl znalecký posudek - na to, že děti jsou poštvány matkou. 

K tomu dvě věci : Jednak není známo, který znalec je vůbec schopen rozeznat a popsat syndrom zavrženého rodiče a také který, i kdyby toho schopen byl, je také ochoten to udělat (a tím na sebe poštvat celou tuhle femolobby, viditelnou výrazně třeba v diskusi pod článkem, níže uvedeným) - a jednak, třeba i to, že já jsem - v případu svých dětí - ten posudek měl, a to už před 24-ti lety - a byl mi akorát tak k vytření zadní části těla, protože ho prostě soudy - obou stupňů - programově ignorovaly, a pak si raději nechaly vystavit další, vlastní, podepsaný 4-mi znalci, kteří sice žádní znalci v tomto oboru nebyli (u nás ostatně ani žádní oficiálě uznaní neexistovali) a problému zjevně nerozuměli, zato byli z Karlovy Univerzity - a soud na ně vyplácal 160 tisíc korun odměny. Za špinavou práci se vždycky platí nejvíc, protože ji standardně nikdo nechce dělat. 

Neznám - a to za celých 25 let, tedy čtvrt století - nikoho dalšího, v jehož opatrovnické kauze by stál posudek 160 tisíc. Před 25-ti lety to navíc byly obrovské peníze. 

Chci tím jen říci, že problém samozřejmě nevymizel, což jsme ostatně říkali od začátku. Tím, že si zrušíte pojem angíny, angína nezmizí. Naopak, bude mít ještě daleko ničivější důsledky, protože ji nebude umět nikdo léčit. TAk je to pochopitelně i se SZR. 

Vždycky jsme přirovnávali odnětí dětí programujícímu rodiči k operaci. Tak, jako nikdo nestojí u operačního stolu a nepodává na chirurgy trestní oznámení za pokus o vraždu, když pacientovi rozříznou břicho, tak by se mělo všeobecnou znalostí stát, že případy SZR (syndromu zavrženého rodiče) ve 3. stupni se jinak řešit nedají. Nemají-li děti o druhého rodiče přijít, a rodič o děti. 

Na druhé straně je také pravdou, že pečlivý opatrovník - ostatně jako s každou nemocí - by měl být schopen zachytit tyto případy včas a nenechat je dojít až do 3. stupně. Protože čím později, tím hůř. Jako ostatně skoro všude. Čím později k problému přistoupíte, tím horší a těžší bude jeho řešení. 

K tomuto konkrétnímu případu nelze zaujmout definitivní stanovisko bez jeho podrobné znalosti. Ale je tam řada symptomů, které naznačují, že verze otce je pravdivá, že děti tímto syndromem skutečně trpí a že se soud - velmi vzácně a velmi chvályhodně - pokusil tento problém řešit. 

Co jsou ty nepřímé důkazy, nebo alespoň indície ?? 

Tak třeba už to, že děti píšou dopisy po všech možných institucích. To totiž standardně vychované děti nedělají, ani by nevěděly, kam mají psát a že takové orgány často vůbec jsou. To nasvědčuje tomu, že byly dlouhodobě zpracovávány nejen proti otci, ale i pro případ, že by takový zásah soudu nastal. A to je - samozřejmě - naprogramování se všemi důsledky. 

Další indícií je to, že matka je učitelka. Učitelky a policajtky - jsou totiž z podstaty věci -  těmi nejhoršími matkami, s tradičně nejtěžším průběhem opatrovnických a rozvodových řízení,  uvyklými na to všem poroučet a na to, že mají vždycky pravdu, zejména když ji nemají, a pokud se rozcházejí s životním partnerem nebo otcem dětí, je to obvykle situace plná podrazů, zášti a často i organizovaného zločinu za účelem likvidace otce, tedy například jeho vstrčení do psychiatrické léčebny, nebo i likvidace fyzické (čtenář stránek jistě nepřehlédl, že za většinou organizovaného zločinu se zbraní v ruce - únosy osob, přepady poštovních aut, apod - stojí bývalí nebo i současní policajti). 

Bohužel, tak to je, o právním vědomí policie nechť si dělá iluze čtenář mainstreamu nebo vědecko - fantastických a detektivních románů, ale ne běžný muž z běžného života -  a každý, kdo k soudům - opatrovnickým - chodí, Vám to jedině potvrdí. 

Na straně otce z tohoto případu mám jen jednu připomínku - že prý to nechával tak dlouho být. Bohužel, i tady je zřejmá a snadná omluva - neboť k tomu jsou otcové běžně vedeni všemi státními úřady, aby to tak zvaně "nechali být", až "se situace sama uklidní" - a pod. Ona se pochopitelně sama neuklidní nikdy, jako žádný skutečný problém se nevyřeší sám od sebe nikdy - jen děti odrosotu bez nich - a úřady jim pak sdělí, že už je na všechno pozdě a aby se s tím smířili. 

To je nejčastější a nejběžnější řešení v 90% opatrovnických kauz, kde se rodiče nedohodnou a matka dělá s předáváním dětí cílené naschvály. 

Justice, nebo alespoň ti v ní, kteří vidí, že to, co tady je dnes, je neuvěřitelný chlív a bordel a chtějí to změnit, by měli také vědět, že na to nemohou nikdy stačit sami, a to ani z pozice soudců. 

Protože zlomit zdegenerované a mainstreamem pečlivě po řadu let vymývané společenské vědomí a mínění není práce pro jednoho. K tomu potřebují spojence - koho jiného než ty, kteří to prosazovali a prosazují více než čtvrt století - a kteří o tom také dnes, a to včetně všech znalců, nejvíce vědí. 

Společenské vědomí je třeba utvářet a formovat  - a nenechat jen stupidní mainstream, aby se na něm vyřádil. Nemluvě o tom, že ten bohatě využívá této femolobby (viz diskuse pod níže uvedeným článkem), která - sedíce obvykle na dobře placených místech u počítačů celý den, na rozdíl od většiny otců, především všech těch, co pracují manuálně - a těch je velká věšina - má spoustu času, aby toto "společenské vědomí" utvářela - a rozohňovala se nad "násilím páchaným na nevinných dětech" - přičemž ho samozřejmě jednostranně vychyluje ve prospěch této lobby. Protože ta druhá strana u počítačů na dobře placených místech v nejrůznějších neziskovkách nesedí a nemá možnost bohatě diskutovat pod těmito femočlánky. 

K dokreslení koloritu bezesporu patří i celý tým mainstreamu, pod článkem zobrazený, který nelze označit jinak než za řepáky, kteří o problému SZR, ale ani opatrovnictví obecně, nic neví a nikdy o něm nic odborného nečetli, natož aby měli zkušenosti z praxe. 

Za vrchol licoměrnost pak lze označit najednou procitnuvší protesty proti prý zatahování trestního práva a trestního řízení do rodinných sporů. 

Kde byli (a jsou dodneška) všichni tihle femopopulisti, Bradáčová s Marvanovou, když tisíce otců zavírali - a mají zavírat i nadále - za údajné neplacení výživného, tedy razantní a jinde neznámý zásah do rodinného práva, který asi obě považují za normální a standardní, alespoň jsem si nikdy nevšiml, že by proti němu sebemíň protestovaly. 

Že pak ti přišli o práci a také o zdroje příjmů, je zcela mimo diskusi. 

Zato když maminka poštvaných dětí přijde o práci, tak se mohou zbláznit... 

A tak pro českou společnost - a především pak justici - platí i nadále zásada tří Z :  Zaostalost, Zabedněnost, Zarputilost (ta v těch prvních dvou bodech). 

A pokud jde o tvrzení dětí, že "nic neprovedly" - a přece jsou zavřeny, jako ve vězení - tak jednak z toho jednoznačně zavání naučená formulce od femolobby, jednak - se asi budou divit - že není tak docela pravda, že by nic neprovedly. Z dřívějšího zákona o rodině jsou děti povinny ctít a respektovat svoje rodiče - a jak je ctily a respektovaly, když se s otcem odmítají - zjevně bezdůvodně - stýkat - a, krom toho, pokud věděly, že matka cíleně maří jejich předávání otci - a spolupracovaly při něm - tak už vůbec není o čem řeč - protože to je podíl na páchání trestné činnosti, zde tedy trestného činu maření úředního rozhodnutí. 

Tak jen aby věděly, když už jsou tak samostatné, že mohou na všechny strany psát srdcervoucí dopisy - proč jsou zavřeny a vypadá to tam jako ve vězení... 

_________________

_________________

„K otci nechceme. A maminku kvůli tomu stíhají,“ píší děti politikům - Seznam Zprávy

____________________________

____________________________

______________________________

______________________________