It's your time. Now !!

Rázná akce za spoluúčasti K 213 ukončila naschvály matky a štvaní dítěte komunistickou babičkou proti otci.

Pětiletý syn se nyní vzpamatovává ze scén a rvačky, zorganizované komunistickou babičkou, v klidu u  svého otce.

Aneb : Páteční sólokapr na víkend, se stránkami K 213 !!!

http://k213.files.wordpress.com/2009/10/f1.jpg

Otec v klidu vyzvedává synka ve školce.

http://k213.files.wordpress.com/2009/10/f2.jpg

Najednou se přiřítí komunistická babička a s  řevem typu "Dej sem dítě !! " "Patříš matce, ne fotrovi. !!!", "Tvůj fotr je idiot !!" apod. se snaží otci dítě vyrvat. Chlapec se snaží bránit, k babičce nechce a nakonec jí i uteče následován tátou .... Více se dočtete v článku a hlavně uvidíte v přiložených záběrech.

A celý záznam uvidíte na přiloženém videozáznamu :

http://www.youtube.com/watch?v=uVse-8lGC6k



http://www.youtube.com/watch?v=uVse-8lGC6k
_______________________________________


Pro nás, léty proškolené českou feministickou justicí a zvůlí všeho druhu, standardní situace, pro Američana, uvyklého právnímu státu a slušnému chování, jeden šok za druhým. Tak bychom asi mohli stručně charakterizovat rozvod probíhající v jednom česko-americkém manželství.

Na úvod proto ještě stručná charakteristika hlavních postav, abychom věděli, oč jde. Případným odborníkům, kteří rovněž čtou často naše stránky, bude hned mnohé jasnější.

Ona - nijak zvlášť vzhledná šmudla, pocházející ze - v současnosti typických - českých rodinných poměrů - tedy matka, která ji opustila ve třech týdnech, aby mohla jet na dovolenou do Jugoslávie, za komunistů vysněného polozápadního ráje, sama vyrůstající u nějaké babičky, péči vlastních rodičů prakticky nepoznavší, otec - spáchal sebevraždu, když ve dvaaosmdesáti letech zjistil, že se o něj nikdo nestará a jeho manželka často mizí na celé dny, aniž by se obtěžovala sdělit, kam. A ještě jedna podstatná okolnost - oba dlouholetí pracovníci a funkcionáři ministerstva vnitra. Už jenom tahle okolnost sama o sobě by normálnímu Čechovi - a tomu Američanovi, říkejme mu třeba John, jsem to neopomněl hned zdůraznit - byla dostatečným varováním a upozorněním, aby se před takovouhle "rodinou" měl dostatečně na pozoru, natož aby se do ní příženil.

Jenže Američané jsou Američané a k jejich slušnosti a mravnímu přesvědčení patří i nemalá dávka naivity, založená na domácích zkušenostech, kde stát vcelku slušně funguje a kdo pro něj pracuje, obvykle patří spíše ke smetánce nežli ke spodině společnosti. Rozhodně jsou tamní státní zaměstnanci považováni za mravně vyspělé a morálně spolehlivé jedince, a to s výrazně vyšší spolehlivostí, nežli je obecný průměr.

Zatímco u nás - coby dědictví komunismu, kdy tyto struktury zůstaly prakticky ničím a nikým nedotčeny - je to přesně naopak a stejně jako za časů komunistů ve státních službách pracuje hlavně postkomunistická pakáž, zatímco hluboce demokraticky přesvědčení jedinci buďto už emigrovali, anebo živoří někde na okraji společnosti.

A teď tedy On: Vysoký, štíhlý, urostlý, pokud jako chlap můžu posoudit, tak rozhodně hezký a přitažlivý chlap, kterým by se asi každá ženská ráda svým kamarádkám pochlubila, navíc veterán irácké války, samozřejmě vcelku dobře zajištěný. Navíc neskutečně slušný, až naivní.

On nebude nikdy svoje dítě ochuzovat o jeho matku, protože ví, že je to proti jeho zájmům, trvalo celé měsíce, než se mu podařilo vysvětlit, že zdejší státní tzv. péče o dítě o žádné dítě ve skutečnosti nepečuje a pečovat nechce, že je jí úplně jedno, jak skvělým je otcem, jak má svoje dítě rád a co všechno pro něj může udělat (a není toho málo) - když prý přišel na jejich ambasádu, tak mu bylo striktně zdůrazněno, že USA přísně dodržují haagskou úmluvu a ať ho ani nenapadne odvážet dítě bez souhlasu soudu do Ameriky - poslouchal jsem ho a jen kroutil hlavou.

Povídám mu : A to Ti na tom velvyslanectví nezapomněli říct, že  tenhle stát na haagskou úmluvu kašle ? Že prostě nemůžeš s evidentními grázly jednat jako se slušnými lidmi a věřit v jejich nápravu, protože oni vůbec neví, co to je, oni neví, co to je slušnost, ani zásadavost, ba dokonce už ani zákonnost, byť i ta mezinárodní.

Dlouho trvalo, než začal brát moje slova vážně. Nutno podotknout, že průběh opatrovnického sporu a jeho postavení v něm mi v tom značně napomáhalo, protože ani on nemohl nevidět svoje naprosto druhořadé postavení, ani on nemohl přehlížet donekonečna naprosto rozdílný přístup soudkyně (mimochodem typické opatrovnické soudkyně - hloupoučké, nevzdělané a předem naprogramované mladičké husičky, která vzala za svůj životní úkol vyrvávání dětí otcům) k němu i k problematice, ani on nemohl nevidět, že tady o dítě vůbec nejde.

Teď se dostávám ke zdánlivě nevysvětlitelnému a normálnímu člověku na první pohled nepochopitelnému - totiž proč se tahle neatraktivní šmudla rozvádí s tak atraktivním chlapem, kterého už v životě nikde neklofne a o kterém by se mohlo jen zdát i mnohé z jejích kamarádek.

A zde je potřeba něco vědět o hyperprotektivitě.

To je na samostatnou kapitolu, někdy ji třeba na těchto stránkách rozebereme, anebo odkážeme na příslušnou literaturu, ale v podstatě jde o to, že zejména děti (a hlavně dcery), které nevyrostly ve zdravé rodině, neměly nikdy před očima modely chování, jak mají mezi normálními partnery vypadat, mají následně silné hyperprotektivní sklony, zvláště pokud vyrůstaly se stejně postiženou matkou. Podle takové matky je v podstatě celý okolní svět jedním velkým nebezpečím, muži pak samozřejmě obzvlášť, byť i by ji třeba nosili na rukou, a je třeba se od nich oddělit, izolovat, a v izolaci vychovávat svoje dítě, na které se pak zcela a bezmezně upnou.

A totéž se stalo, resp. právě toto je případ Johnovy manželky, říkejme jí třeba Monika.

Ta má podvědomý pocit, že své životní poslání splnila tím, že porodila dítě, které je teď jen a jen její (to je výrazně vidět i ze všech soudních podání, které kdy soudu adresovala - všude vidíte jen "moje dítě"), musí ho izolovat od toho nebezpečného chlapa - jeho otce - který se sice nijak nebezpečně neprojevuje, ale svoje hlavní nebezpečí je zabudováno přímo v něm - a to tím, že je otcem dítěte a má tudíž na dítě stejný nárok jako matka, a to i podle našeho platného zákona. Může ji tedy kdykoliv nahradit, vystřídat, vyměnit. A to je potenciální nebezpečí, se kterým - zvláště takto nevýrazná šmudla - neumí žít. Podvědomí - a hlavně její matka - jí velí : Seber to dítě tomu chlapovi (o kterém cítí, že mu nesahá ani po kotníky a že ji snadno kdykoliv vymění, skoro vždycky jenom za lepší), dokud to ještě jde - protože, až povyroste - a je to kluk - na svého šikovného tátu se upne tak, že ty nebudeš mít nejmenší šanci.

A tak naprosto bezdůvodně rozvrátí funkční a spokojenou rodinu a dělá všechno pro to, aby dítě co nejdříve získalo z otce strach, bálo se ho, zkrátka aby původně vysoce kladné city byly co nejdříve přeměněny v ty nejhorší. Aby dítě otce prostě zavrhlo, aniž by samozřejmě tušilo, proč.

Tak tak došlo k rozvodové situaci Johna a Moniky. 

A John jen zíral. A nestačil se divit.

Ze dne na den našel vystěhované svoje věci na veřejně přístupném dvorku, ze dne na den se nemohl dostat do některých místností bytu, které Monika zamkla - v podstatě hlavně proto, aby ho trýznila, aby ho rozvzteklila a vyprovokovala k nějaké akci, třeba že ji zmlátí. To by se to pak soudilo, jedna báseň !! S domácím násilníkem přece každý rád zamete !!

Jenže John byl neoblomný. I když Moničino počínání vůbec nechápal, pořád se jen usmíval a všude tvrdil, jak má svou ženu rád a že mezi ně nic klín nevrazí. Skoro se mu už kolem hlavy začínala rýsovat svatozář.

Jenže na tu nejsme u nás zavedení. U nás to vypadá spíš trapně.

Naschvály matky se stupňovaly, stejně jako štvaní ze strany babičky, dlouholeté úřednice ministerstva vnitra, která se mylně domnívá, že jí tahle zem patří i s chlupy, resp. lidmi, kteří se v ní momentálně nacházejí.

Události nabraly rychlý spád dnešního rána, kdy mi John volal, že syn, na kterého čekává před domem každé ráno, šel do školy jen s babičkou, že si tam přizvala nějaké svědky, aby tam nebyla sama, rvala mu syna z náručí, řvala na něj, před synem vykládala o otci, jaký je to darebák a špatný otec (proč by jím měl být, to už nikdy nevysvětlila) - a stejnou scénu učinila ještě ve školce, kde ze syna strhala oblečení, aby byl v šatně co nejkratší dobu, dožadovala se přítomnosti učitelky a chtěla, ať ho rychle odvede z dosahu otce.

John byl takovou sprostotou i vypjatostí celé scény značně konsternován, a proto mi hned poránu volal. Zrovna jsem si čistil zuby.

Když jsem ho vyslechl, chvíli jsem se zamyslel a pak mu sdělil onu větu, která je v nadpisu tohoto článku : "It's our time, John !! Just now !! "

Soudní úprava není v současnosti žádná, dítě je u matky jenom proto, že si ho docela sprostě ukradla - jak je u nás naprosto běžným zvykem - a nepouští ho domů, tedy do jeho skutečného domova. Dítě navíc není ani v péči matky samotné, protože ta tam zjevně nebyla a ani otci nesdělila, kde  je a kdy se vrátí, resp. kdy zase hodlá o dítě sama osobně pečovat. Dle otcova úsudku - který se ukázal jako velmi realistický - byla matka v zahraničí, neboť ji na ministerstvu vnitra hodlají vyslat na dlouhodobý pobyt do Bruselu (to jen abyste tušili, jaké narušené postkomunistické chudinky nás reprezentují na evropské úrovni, neboť na ministerstvu vnitra podle zásady "mezi slepými je i jednooký král"  je každá šmudla, která umí trochu anglicky,dostatečně "vyspělá" i na ty nejvyšší diplomatické pozice) - a tedy čas, kdy je otec ze zákona povinen převzít péči o dítě osobně, než aby je nechala pochybným třetím osobám, o nichž ho matka navíc vůbec ani neinformovala.

Během dopoledne jsem stačil napsat předběžné opatření na zákaz styku dítěte s psychopatickou babičkou a vyslat naše členy Johnovi na pomoc.

Před polednem si přišli pro syna do školky.

Jak už to tak v téhle feministické společnosti bývá, zcela jistě se našla i učitelka, která zavolala téhle babičce (ve skutečnosti sprosté a drzé babici - co taky čekat od dlouholeté úřednice ministerstva vnitra, že ?) , protože ta se tam náhle zjevila - a když už odcházel syn s tátou k autu, vrhla se na ně a začala ta pravá mela.

Ta však byla našimi členy rázně ukončena, dítě samo uteklo z babiččina auta do auta tátova a ten už podle mých instrukcí skutečně na nic nečekal, a jel pryč. Poradil jsem mu - jestli chcete mít aspoň o víkendu klid, tak rozhodně co nejdál.

No - a povedlo se !!

Dnes už to tedy jde. Je ovšem nezbytné, aby šlo o kolektivní práci, protože jednotlivec sám, byť by byl sebešikovnější a sebestatečnější, nic nesvede.

Konečně -nezapomeňte, že jde o značně nerovný boj, protože proti Vám vůbec nestojí jedinec nebo jedinci, ale dobře organizovaná (a taky po zuby vyzbrojená) banda grázlů, placená státem, která má všechny prostředky pro to, aby Vás sledovala po celém území republiky, ba i v zahraničí, posílala na Vás komanda a vůbec Vám značně znepříjemnila život.

Ovšem je jistě potěšujícím zjištěním, že taková organizace, schopná rychlého a rázného jednání prakticky po celém území republiky, tu dnes už je. Funguje, každý v ní má své místo a všichni dohromady toho "udělají moc".

Třeba bleskově převezmou dítě trýzněné komunistickou babičkou. A kolik takových dneska je !!

Mimochodem - všimli jsme si, že tahle rodinná svinstva dělají především komunistické dcerunky, které nikdy nikdo nenaučil žít ve spořádané rodině, které nemají úctu k autoritám a které mají naprosto rozvrácený systém a strukturu přirozené morálky a přirozených hodnot.  To je pak - spolu s nezřízenou podporou feministické justice, která je na stejné úrovni jako tyhle dcerunky + silnou touhou po bezpracném obohacení - živná půda pro ta nejhorší svinstva všeho druhu.

Dnes už se jim ale má kdo postavit.

Kdyby tady takováhle organizace byla před deseti lety, nevyrostly by z mých dětí morálně a psychicky pokroucení jedinci, nýbrž jedinci minimálně stejně samostatní a stateční, jako jeden z jejich rodičů. Ten lepší, vyspělejší a vyvinutější. Jejich otec.

Snad jen dovětek : Sdružení K 213 je připraveno stejným způsobem pomoci každému, kdo by se rozhodl vzít zodpovdnost za vlastní potomky do vlastních rukou a nenechávat ji už nadále na zvrácené, feministicko-komunistické justici.

Johnovi a jeho synovi držíme všichni palce !! Ať spolu zůstanou co nejdéle !!

_____________________

_____________________

Záběry zatím ke stažení zde. Naprostý nepoměr v chování a hlavně citlivosti vůči malému chlapci na straně otce a doslova sprostotě a necitlivosti babičky, kterým je-li dítě pravidelně vystavováno, mělo by dojít k okamžité změně výchovy, je ze záběrů markantní a nepřehlédnutelný.


http://www.edisk.cz/stahni/88320/f1.avi_515.12KB.html

 

http://www.edisk.cz/stahni/40470/f2.avi_1.81MB.html

 

http://www.edisk.cz/stahni/84965/f3.avi_1.81MB.html

 

http://www.edisk.cz/stahni/07048/f4.avi_2.34MB.html

 

http://www.edisk.cz/stahni/09504/f6.avi_2.29MB.html

 

http://www.edisk.cz/stahni/09411/f8.avi_773.7KB.html

 

____________________________________________

 

 

 

OSZ Praha 4

areál Míčánky

 

 

T R E S T N Í O Z N Á M E N Í

Podezřelá : S.V, rozená F, nar. .........

Trestný čin : Únos - § 216 tr. zák.

Podávám tímto podnět OČTR k prošetření, zda nedošlo ke spáchání trestného činu únosu ze strany podezřelé S.V. (viz výše), která se snažila v pátek, dne 23. října t.r. kolem asi 12. hodiny polední vyrvat z náručí nezletilého D.F. jeho otci W.F., a to přesto, že dobře věděla nebo vědět musela, že dotyčný je otcem nezletilého, který vůči nezletilému uplatňuje svoje rodičovská práva za situace, kdy svěření do výchovy nebylo soudem upraveno (o nezletilého tedy pečují oba rodiče) a matka se o nezletilého nedokázala postarat – resp. nebylo vůbec jasné, kde je a kdy se k péči o nezletilého vrátí, neboť o důvodech své nepřítomnosti, ani o její očekávané délce otce neinformovala.

Svým hrubým a násilným chováním mohla velmi snadno způsobit podezřelá S. V. dítěti psychický šok, ke kterému nedošlo patrně jen díky velmi citlivému chování a intenzivní ochraně dítěte ze strany jeho otce.

Chování podezřelé lze tedy hodnotit minimálně jako trestný čin únosu ve stádiu pokusu (stejně trestný jako únos dokonaný) , ke kterému nedošlo jenom díky včasnému a rozhodnému zásahu jak otce, tak i kolemstojící veřejnosti.

Pokusu o únos nezletilého jsem byl osobně přítomen, dobře jsem ho viděl, navíc ho mám zdokumentován na videozáznamu, který OČTR na vyžádání rád předložím, stejně jako poskytnu svoje svědectví.

Přeji si, abych o výsledcích šetření, stejně jako o jeho průběhu byl průběžně informován na adresu adružení K 213, tedy 289 35 Košík č. 91.

Ing. Jiří Štefek

1. mluvčí sdružení K 213

________________________

 

Jiří, než se uklidí tenhle český chlív, nesmí se ovšem jen předstírat, že se uklízí. Ta úděsná povrchnost je bohužel daná těmi 70 - 80% místního lidského materiálu, zdevastovaného bolševikem. Prohlížel jsem vaše stránky a objevil citát - Lidé dobré vůle, ať jste kdekoliv, spojte se! Lidé zlé vůle se proti vám spolčili už dávno! (Jiří Žáček). Jestli je to básník J.Ž. tak to je velmi slušný člověk se kterým jsme rádi s dětmi z Malého studia Liberec, natáčeli.
Vaší práce K 213 si váží a zdraví do Košíku Josef Švarc

_______________________

Dobra prace od Vas

P.C.

________________________

 

Vážený pane Fiala,

se zájmem jsem si přečetl článek o rozvodu toho Američana. Fandím Vám i jemu! Že je třeba, aby se všichni stejně postižení sdružili,  je nepochybné !  Š.

________________________

 

Skvele, pane Fialo,

Vy uz jiny nebudete:-)

zdravi
JS:-)

______________________

Dobrý večer, přátelé,

     se zájmem jsem si pročetl Váš odkaz a prohlédnul i přiložené záběry. Chování té "ježibaby" je opravdu síla. Naštěstí jsem osobně nic podobného nezažil. Otec má můj obdiv za neskonalou trpělivost a citlivost, že se syna snažil ochránit od stresu babičky, nepřetahuje se přímo s ní o něj. Šikovně ji naboural plány sednutím k synovi do auta, elegantním odchodem (úprkem na povel)  i se synem a díky Vaší pomoci i úspěšným odjezdem.

Pouze škoda, že jsme přišli o možnost vidět profesionální zásah policie, ktera nestihla dorazit na výzvu prarodiče.

 Dejte vědět, jak budou dále postupovat a vyšetřovat šerloci Vaše oznámení, prosím. Ovšem ty žvásty "ježibaby", "dítě patří matce, dneska není tvůj čas" stojí za velkou publicitu a šíření.

    Uvádíte, že manželství není ještě rozvedeno. Nedejte té hrozné osobě pokoj za ten hrozný pokus únosu.


A.M.

Není náhodou otec ten sympatický pán, kterého jsem poznal v Hradci na Dnu střídavé péče ??!!  Netušil jsem, v jaké je situaci a s jakými problémy se potýká. Přeju mu úspěch a díky za Vaši pomoc. A jeho synovi moc přeju takového tátu. Znovu si vybavuji jeho projev v Hradci o poutu mezi otcem a dětmi s uvedením příkladů v umění. Byla to výborná inspirace.
___________________________


       Dobrý večer, pane Fialo,

     srdečně Vás zdravím a děkuji za odkazy na článek. Pracovní aktivity mně dovolují sledovat novinky někdy s časovým zpožděním, proto nereaguji vždy hned. 


     Podobně jako ostatní veřejnost jsem rozhořčen, co se Vám v Praze v "demokratickém státě" stalo. V té souvislosti mě napadla jistá obdoba s poměry tak v protektorátu, nebo padesátá léta minulého století. Na druhou stranu Vás může těšit, že jste pro režim obdobně nebezpečná osoba, jako někteří představitelé velkých ekonomických zločinů. Odvezli Vás jenom autem, neposlali vrtulník a nenasadili Vám ani "medvěda", ale vyčlenili přepadové skoro komando. Nakonec stejně jako ty velké ekonomické grázly, které taky hned pouštějí nebo jim sami utečou do zahraničí, i Vás museli po té vlastní blamáži pustit. Berte to pozitivně, procházíte nutnou procedurou a přípravou na vyšší posty  - a publicita zadarmo !


     Vím, že se nedáte zastrašit. Připojuji aspoň slovní podporu. Na té vyšetřovatelce nenechte nit suchou. Je to sice malá páka, ale buď je tak neschopná a neumí pořádně ani vlastní práci, nebo se ohne pod nezákonným nařízením z vrchu. Ale práva vyšetřovaných a zákon nějak nezná. Nestudovala v Plzni nebo Karlových Varech? Bylo by to pochopitelné.


     Po válce prý v německé justici zůstalo 30 % soudců lidových soudů. Kolik myslíte, jaké procento by bylo použitelné u nás ze stávající garnitury pro správné fungovaní práva a nalézání spravedlnosti. Kdyby justice neměla hračku a trvalý zdroj svoji páce v opatrovnických a protahovaných rozvodových soudech, mohly by se stavy soudců pohodlně snížit.

Zůstávám s pozdravem

A.

__________________________