Nymburský soudce Nápravník vynesl rozsudek,

Details
Category: Starý web
Published: Sunday, 30 August 2015 17:45
Written by Ing. Jiří Fiala
Hits: 1416

 

Tentokráte nepožádám nikoho ze svých kolegů a zprávu z dnešního nymburského soudu vám všem napíšu sám.

Jak již bylo oznámeno při posledním jednání, dnes v poledne bylo na nymburském soudě naplánováno vynesení rozsudku ve věci obžaloby proti mně za údajné zanedbání povinné výživy. K tomu také došlo. Z obsáhlého monologu soudce Nápravníka  (dialogu se bál jak čert kříže) vám vyberu následující body, které jsem si zapamatoval spolu s komentářem, který na soudě bohužel nemohl zaznít.

Samozřejmě, že jsem byl shledán vinným, osvobodit mě mohl přeci dávno.  Jenže to dobře věděl, že bych po nich pak žádal odškodné, takže to zjevně neměl v plánu.  

Celým zdůvodňováním se jako nit táhla jedna evidentní blamáž - štrasburský rozsudek prý konstatoval průtahy v řízení - jakoby nic jiného nekonstatoval. Jakoby nekonstatoval, že práva moje a mých dětí byla porušena ještě v dalších dvou odstavcích, což je pro věc podstatně důležitější nežli všechny průtahy v řízení dohromady. Protože soudce Nápravník četl štrasburský rozsudek jako součást důkazního řízení , není přeci možné, aby byl tak hloupý a nepamatoval si to. Nabízí se proto podstatně jednodušší vysvětlení - prostě si upravoval nepříjemnou skutečnost tak, aby byla pro něj stravitelnější.

Prý je také nesmyslem, že štrasburský rozsudek ruší rozsudky vnitrostátní a že nikoho nezavazuje povinnost případ zrevidovat, neboť to nevyplývá z žádného zákonného ustanovení. Tak tady pan soudce pouze nastavil odraz svému ubohému právnímu vědomí, protože povinnost zrevidovat případy napadené štrasburským soudem vyplývá jak z mezinárodní Úmluvy, kterou Česká republika podepsala, tak i ze zaběhnuté soudní praxe v zemích, které se rozsudky štrasburského soudu řídí podstatně déle nežli naše justice. A navíc - i kdyby neexistovalo vůbec nic, může někdo se zdravým právním vědomím nechat v platnosti rozsudky, o nichž mezinárodní soud konstatoval, že porušují lidská práva ?!!

Pokud jde o rozpor s dobrými mravy, tak pan soudce argumentoval rozhodnutím nejvyššího soudu v mém dovolání z roku 2003, které řešilo první odsouzení za § 213 z roku 2003. Dovolání bylo zamítnuto s tím, že  i když existují vysoce konfliktní vztahy mezi rodiči, nemohou na to doplácet děti tím, že by nedostávaly výživné. A prý se od roku 2004, kdy bylo rozhodnutí vydáno, nic nezměnilo. Pan soudce si totiž nejprve neprovede důkazy, takže posléze nemůže vědět, co se změnilo. I tak ale u soudu bezesporu zaznělo ( a soudce je tam od toho, aby sledoval důkazní řízení a pamatoval si, co se prokázalo), že se starší syn zúčastnil tiskové konference, na které mě hrubě a v rozporu s již existujícím osvobozujícím rozsudkem Městského  soudu v Praze pomlouval s cílem mě co nejvíce očernit. Pokud neexistuje syndrom zavrženého rodiče, jak mě přesvědčovali soudní znalci Pavlát, Pavlovský a spol., pak je jediné vysvětlení - totiž že syn za své jednání nese plnou odpovědnost, což je zatracená změna oproti stavu, kdy rozhodoval nejvyšší soud v roce 2004. Totéž pak platí pro nenávštěvu v nemocnici v době mého úrazu (to v roce 2004 ještě taky nikdo nemohl tvrdit) - a bylo právě na soudci vedoucímu jednání, aby tyto důkazy nejen provedl, ale i zohlednil.

Tvrdit, že za všechno si mohou rodiče, kteří se nedokáží domluvit, je přihlouplým alibismem nejhrubšího zrna, neboť justice je tu právě proto (pokud to ještě pořád neví), aby řešila právě případy, kdy se dva nedohodli. Pokud by se vždycky všichni dohodli, mohli bychom soudy (minimálně ty civilní) zavřít a soudce poslat se živit poctivou prací. Soudce dále tvrdil, že uznává, že na situaci má vinu i druhá strana, tedy matka, zapomněl však vysvětlit, v čem spočívá ta vina moje, protože nikdy žádnou neobjasnil. Stejně jako nevysvětlil, proč - když už teda máme vinu oba - se trestá pořád jen jeden, tedy otec, který - na rozdíl od matky - nic nezavinil a justiční perzekuce si užil mírou srovnatelnou pouze s pronásledováním odbojářů či Židů za poslední války.

Když už jsme u té poctivé práce - pan soudce konstatoval, že i když mám vysokou kvalifikaci, práci bych si jistě najít mohl, například prý nikdo nepochybuje o tom, že bych mohl jít učit na základní školu jazyky, kde by mě jistě neodmítli. Tak především - v České republice existuje svobodná volba zaměstnání, kdy mě ani pan soudce nemůže nutit, co mám dělat, natož pak práci, která je ohodnocena zhruba pětinou mých dřívějších platů -ale budiž, řekněme, že si dneska nemůžu vybírat - a tak se pan soudce bude divit, ale já jsem se na škole v sousedním městečku ptal na tuto možnost už před rokem. Sice pan ředitel vypadal nadšeně, ale už se nikdy neozval. K tomu je ještě zapotřebí doplnit, že pro práci ve školství je čistý trestní rejstřík nutným předpokladem a pokud mi ho neustále zašpiňují různá právní nedochůdčata odsudky podle § 213, pak se nemohou divit, že mě ve státním sektoru, kterým tak rádi argumentují, nikdo nezaměstná.

Mimochodem jsem si všimnul, že pan soudce nutně musí být mimo realitu, když prohlášil, že by na splacení "dluhu" na výživném stačily dva platy. Možná jeho, ale sotva platy učitelské, pokud ovšem ví, kolik učitelé průměrně berou.

Argumentace, že "teď je přece nízká nezaměstnanost", je skutečně argumentací hlupáka, který o pracovním trhu neví ani to, že míra nezaměstnanosti se týká především sezonních dělníků v zemědělství či stavebnictví, ovšem na výběr manažerů nemá ani nejmenší vliv - ti se totiž i při minusové nezaměstnanosti budou vždycky vybírat nejméně z 30 uchazečů a na jejich místa bude vždycky nával - ať je nezaměstnanost, jaká chce.

Pan soudce Nápravník tak potvrdil, že o trhu práce neví vůbec nic, protože si práci nikdy hledat nemusel. Což by se ovšem mohlo rychle změnit.

Zejména mě pak rozesmálo tvrzení, že společenskou nebezpečnost prý představuje skutečnost, že děti - díky neplacení výživného - mají nižší životní úroveň. Děti samozřejmě mohou mít jenom takovou životní úroveň, jakou mají jejich rodiče a vykládat tohle někomu, kdo díky justiční stupiditě musí živořit ze sociálních podpor, je přinejmenším neomalenost, spíše však neskutečná hloupost spolu s neobyčejnou drzostí.

Se skutečností, že výživné za mě zaplatilo ministerstvo spravedlnosti, se pan soudce pro jistotu nevypořádal vůbec. Ani ji nezmínil. Možná jsem se ho měl zeptat, kolikrát by se tak podle něj mělo výživné platit, aby jeden nebyl neustále stíhán. Předpokládám, že tak 2x- 3x.

A tyhle děti, které dostávají zhruba 20x tolik peněz co já, prý mají nižší životní úroveň, což je prý společensky nebezpečné. Tohle může vážně myslet skutečně už jenom kretén.

Pan soudce tedy argumentoval důkazy, které nikdy nebyly provedeny (jako například že bych určitě sehnal místo ve školství), ty, co měl provést, neprovedl, a tudíž taky nic nevěděl, opíral se o rozsudky vydané podjatými a vyloučenými soudkyněmi (neboť ve věci zatím  ani jiné provomocně vydány nebyly), případně o nepravomocný rozsudek OS P-1 soudce Kryštofa Janka.  Právní diletantství zjevné i malému dítěti.

Když jsem chtěl aspoň na ty největší nesmysly odpovědět, nenechal mě soudce mluvit, můžu se prý vyjádřit pouze k odvolání. Samozřejmě jsem se na místě odvolal, i když těch pár měsíců navíc ke stávající podmínce by mi mohlo být vcelku k smíchu, ale nenechal bych si líbit ani konstatování, že  jsem vinen a soud od potrestání upouští, protože já prostě nejsem vinen.  Paní státní zástupkyně si ponechala lhůtu - asi kdyby se šéfové náhodou zdálo, že mě odsoudili málo.

Protože mě nenechal soudce vyjádřit se v jednací síni, udělali jsme mítink hned před ní, kde jsem na kameru na ty největší nesmysly, které ve zdůvodnění rozsudku zazněly, odpověděl. A to za nemalého zájmu justiční stráže, která stála opodál a pozorně poslouchala.

Pane soudce, kdybych to měl vyjádřit stručně a jasně, tak to, co jste dneska předvedl, byla směsice právního diletantismu nejhrubšího zrna, ubohé účelovosti a taky nemalé dávky zbabělosti - tedy hlavně snahy nepřijít s ničím novým, nikoho si nenaštvat, hlavně ne odvolací soud, a nenarušit zaběhnutou justiční praxi, ať si máme signály z ciziny, jaké chceme, že je špatná a odsouzení hodná.

Pane soudce, kdybych bez jakékoliv přípravy a hned soudil namísto Vás, soudil bych daleko spravedlivěji, morálněji a s podstatně vyšším právním vědomím. Nevím, co Vás na těch školách učili, ale o právu zjevně nevíte skoro nic, o právním citu ani nemluvě.

O něm si můžete nechat jen zdát.

A ještě něco : Pane soudce, právě na lidech jako jste Vy, byl vystavěn jak nacismus, tak i komunismus. Slepí kývatelé na všechno mocenské a loajální a konformní služebníčci bez vlastního názoru ke každému svinstvu, protože "tak se to dělá". A hlavně proboha, aby mi to nenarušilo kariéru !

Myslím, že jste si ji právě narušil. Na dlouho.