Pan náměstek Král dostal dopis tohoto znění :

 

vážený pan

JUDr. Vladimír Král,

1.náměstek ministra spravedlnosti

 

 

 

Vážený pane 1. náměstku ministra,

 

            V návaznosti na náš rozhovor na Žofíně Vám doplňuji některé následující údaje a skutečnosti :

 

 

 

1)      Revize případu dětí Fialových – ESLP vydal dne 18. července 2006 rozhodnutí ve věci mé stížnosti na vyřizování případu dětí Fialových č.j.   26 141/03, ve kterém zkonstatoval porušení mých práv a práv dětí ve 3 odstavcích Úmluvy. Podle této Úmluvy je Česká republika vázána rozhodnutími ESLP a je povinna zrevidovat případy, které byly tímto soudem označeny za porušující lidská práva. To se do dnešního dne – tedy rok a půl od vydání rozsudku – nestalo, a to přesto, že jsem o to opakovaně žádal předsedu Městského soudu v Praze JUDr. Sváčka jak osobně při konferenci na Invexu v Brně v říjnu 2006, tak i následným dopisem ze dne 12. října 2006. Věc v současnosti (po vyloučení celého OS P-9) vede OS P-1 pod č.j. 32 P 64/2006, v červnu 2007 proběhla jednání, ovšem dodnes bez revize případu, na kterou se obvodní soudce necítil být dosti kompetentní, případ je teď na odvolání na městském soudě.

 

 

 

Domnívám se, že jediným správným způsobem revize je zkonstatování, že v r. 2001, resp. 2003 došlo k nesprávnému úřednímu rozhodnutí, když byl zamítnut můj odůvodněný návrh na změnu výchovy, přičemž celý sled dalších – tragických – událostí je v příčinné souvislosti s tímto nesprávným úředním rozhodnutím, tedy že by k nim nikdy nedošlo, pokud by bylo tehdy rozhodnuto správně a v souladu se Zákonem o rodině.

 

 

 

2)      Dále bych chtěl zkonstatovat svůj návrh, který měl zaznít v diskusi na žofínské konferenci, a sice nutnost provázání mezinárodních rozsudků (zejména ESLP) s vnitrostátním justičním systémem, která v současnosti prakticky neexistuje, ač ČR patří pod jurisdikci ESLP již asi 15 let. Domnívám se, že je zapotřebí vytvořit jasný a přehledný manuál, jak postupovat, byl-li Štrasburkem vydán pro ČR odsuzující rozsudek.

 

 

 

Jestliže revize případů patří do kompetence předsedů krajských soudů, mám za to, že jednou z jejich povinností by mělo být sledování činnosti ESLP se zaměřením na rozsudky vydávané ve věci žalob proti ČR. Jakmile je štrasburským soudem vydán vůči ČR odsuzující rozsudek, měl by se každý předseda krajského soudu přesvědčit, netýká-li se věc případu spadajícího do jeho místní příslušnosti. Pokud ano, pak je to on, kdo je povinen stanovit závazný další postup a domnívám se, že by zejména měl :

- Určit senát, který provede revizi případu.

- Určit termín, do kterého se tak nejpozději stane.

Reakce soudců, že rozsudkům ve francouzštině nerozumějí a že pro ně nejsou závazné (viz OS Nymburk, JUDr. Krejčík), by měly být důvodem k zahájení kárného řízení vůči takovému soudci.

Tím se dostávám k dalšímu důležitému bodu, a tím jsou dopady rozhodnutí ESLP na soudce, kteří případ vyřizovali. Vůči těmto soudcům by měla být bez zbytečných odkladů vyvozena odpovědnost faktická a finanční. Finanční – samozřejmě povinnost nahradit (v regresním řízení) státu škodu vzniklou povinností vyplatit spravedlivé zadostiučinění poškozenému. Faktická – důvod k zahájení kárného řízení, neboť i když má soudce právo na svůj právní názor, nelze přehlédnout, že jeho „právní názory“ vedly k mezinárodnímu odsuzujícímu rozsudku a že jsou tudíž pro Evropu nepřijatelné.

 

 

 

V této souvislosti na Vás, pane náměstku, znovu apeluji, abyste se podíval do případu dětí Fialových, jakým způsobem ho vyřizovaly zejména soudkyně Tondrová a Kloudová z OS P-9 a navrhnul jim- aspoň dodatečně -  kárné řízení, protože u obou to nelze označit jinak než jako masové zneužívání pravomocí k pronásledování otce, který jim zjevně pil krev svým domáháním se spravedlnosti (Tondrová případ tzv. „ztratila“, aby nemohlo dojít k odvolacímu řízení, Kloudová za bezcenný posudek přiznala cenu 170 tisíc korun a odsoudila mě to zaplatit, ač jsem od začátku proti naprosto zbytečnému posudku protestoval a závěry tohoto posudku bezezbytku vyvrátil, obě se mi snažily zakazovat děti vůbec vidět, obě dlouhá léta kryly trestnou činnost matky a nesou tak plnou zodpovědnost za současný stav dětí i drzost matky a její pocit všemocnosti a nepostižitelnosti). Obě taky byly pro podjatost městským soudem vyloučeny z případu, ovšem až poté, co v něm napáchaly nezměrné škody.

 

 

 

Nedovedu si představit, že by tyto soudkyně měly ještě někdy mít příležitost soudit případ kohokoliv jiného a znovu zneužívat svých pravomocí k ničení dětství nevinných dětí. Bohužel, takovou skutečnost nelze na Praze 9 vyloučit a nebude to lze vyloučit, dokud tam tyto osoby budou soudit. 

 

 

 

3)      V tomhle bodě bych Vám rád odpověděl na Váš příspěvek přednesený na žofínské konferenci. Hovořil jste o kárných senátech a o tom, že by se zastoupení v nich mělo rozšířit např. o právníky, kteří nejsou soudci. Chci vám navrhnout, aby se tyto senáty rozšířily ještě o zástupce poškozených – pokud se kárné provinění týká konkrétních osob – neboť oni by jistě měli mít právo se k otázkám viny a přiměřenosti trestu moci vyjádřit.  Nemluvě o skutečnosti, že by vůbec nebylo od věci, aby se příslušný soudce, donedávna s pocitem nadřazenosti a nepostižitelnosti, musel podívat do očí těm, které poškodil.

 

 

 

Dále jste hovořil o tom, že by důvodem kárného řízení měl být i zjevný exces. Nedomníváte se, že bezcenný znalecký posudek za 170 tisíc takovým excesem je ?

 

 

 

Pro Vaši práci na trestním zákoníku bych rád připomněl i smysl sdružení, jehož jsem v současnosti předsedou, a sice odstranění § 213 či jeho obdob z trestního zákona. Vymáhání výživného totiž je a může jedině být záležitostí občansko-právní, civilní, maximálně exekuční, nikoliv předmětem jednání trestních senátů. Pan soudce Springer hovořil ve svém příspěvku o nepoměru počtu vězňů v ČR a SRN, kdy v ČR je tento počet více jak dvojnásobný. Není tomu tak především díky § 213, tedy díky tomu, že u nás je trestným činem to, co civilizovaná Evropa jako trestnou činnost nezná ?

 

 

 

4)      Jako poslední bod bych se Vám, pane náměstku, chtěl zmínit o vlastní – čerstvé – zkušenosti s exekutory, abych byl konkrétní, tak s exekučním úřadem pro Prahu 2, konkrétně exekutorským kandidátem JUDr. Janem Fendrychem. Pan ministr hovořil o tom, že si exekutoři vysloužili neprávem pověst loupeživých rytířů, bohužel, musím říct, že plným právem a současně bych se dotázal, jakým přípravným řízením či psychologickými testy asi prochází, když je možné, co jsem na vlastní oči viděl ve svém vlastním domě.

 

 

 

Pominu, jaký byl exekuční titul, že to nebylo kupodivu dlužné výživné, ale náklady řízení protistrany, advokáta Janáka, který za to, že vypracoval zjevně neplatnou smlouvu, kterou mě poškodil o zhruba 180 tisíc korun, byl městským soudem odměněn nejen zamítavým rozsudkem, ale ještě i náklady řízení, které podle něho – za to, že přišel 2x na soud – činily 80 tisíc korun.

 

 

 

Exekutor Fendrych se mi vloupal do domu a choval se tam hůř než loupeživí rytíři, o nichž hovořil pan ministr, protože ti by šli asi hlavně po cenných věcech. Fendrych a spol. se choval jako smyslů zbavený blázen – krabice obracel dnem vzhůru, takže svoje věci včetně oblečení jsem nacházel rozházené po celém domě, památky po dětech (jako jejich výkresy či kroniky a fotky) vyházeli „exekutoři“ do smetí, ačkoliv pro to neexistoval žádný rozumný důvod, část památek po rodičích (hlavně fotografie) zmizela úplně, ukradli mi klíče od stolů a šuplat, abych se k nim nemohl dostat, zabavili mi počítač, který nebyl můj a na němž viděli inventární číslo cizí firmy, ale ve kterém byly výsledky mé práce za 4 roky, stovky adres, jmen a osobních údajů členů sdružení, zabavili mi telefon, který po mne znamenal jediné spojení se světem, ukradli mi slovníky, aby mi znemožnili jakoukoliv obživu. Jeden z nich, ozbrojený pistolí, mne neustále fyzicky napadal.

 

 

 

Odmítli mi ukázat soupis věcí a když jsem zavolal policii, urychleně nasedli do auta a ujeli před jejím příjezdem. Brzy jsem pochopil, proč. Kromě hotovosti 50 tisíc korun zmizely věci za dalších nejméně 30 tisíc, které nebyly nikde v soupisu zapsány a které si „exekutoři“ prostě pro sebe ukradli.

 

 

 

Dodnes mne mrzí, že jsem neměl nic, čím bych je postřílel, protože po vloupání do mého domu a krádeži množství věcí by mě musel nejpozději nadnárodní soud osvobodit.

 

 

 

Domnívám se, že Fendrych osobně je psychopat se silnými sklony k sadismu a pokud by takoví lidé měli dostat jakékoliv další pravomoci, tak se toho naprosto děsím.

 

Štěstí, že už nežila moje stará máma, protože tohle přepadení by určitě nepřežila. A děsím se toho, co tenhle psychopat ještě může komu napáchat a způsobit.

 

 

 

Mou stížnost v této věci na MSP řeší – pokud vím – slečna Mgr. Martina Charamzová.

 

 

 

Věřím, pane náměstku, že alespoň některé podněty využijete ve své činnosti a pokud se přesvědčíte o stavu problémů, které Vám popisuji, budu Vám velmi vděčen.

 

 

 

S pozdravem

 

 

 

 

 

 

                                                                                                          Ing. Jiří Fiala

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V Košíku, dne 21. listopadu 2007