Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Na jedné lodi

Details

Created: Sunday, 23 September 2018 12:04

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 2832

S pirátskou vlajkou a dírou pod čarou ponoru. 

Vzácně upřímný je následující, níže uvedený článek. Pravdivý sice nikoliv, přesto se z něj pravda dá vyčíst. 

Upřímně nám sděluje, že justice se žurnalistikou jsou na jedné lodi. Tedy - ty oficiální. Oficiální justice s oficiální žurnalistikou. Vzájemně se podporují a kryjí. 

Současně mají i mnoho společného, o čemž se už autor článku nezmiňuje. 

Především to, že se vydávají - a rády používají přívlastek - za "Nezávislé". 

Nezávislá žurnalistika, nezávislé zpravodajství, nezávislá justice. 

Jak je nezávislá justice, o tom může vypovědět každý, kdo s ní přišel do styku. Je nezávislá především na platných zákonech a platných procesních postupech, dále pak dozajista i na slušnosti, lidskosti, předvídatelnosti - prostě na všem, co tvoří základ právního státu. 

Proto ten tady také není. 

Protože dvě jeho hlavní opory - totiž nezávislá justice a nezávislé zpravodajství - zcela chybí. 

Stejně, jako chybí snaha nalézat a hájit pravdu - a následně o této pravdě informovat veřejnost. 

Co zato nechybí, to je systém vzájemného krytí a jistá - řekněme rovnou - zločinecká symbióza. 

Kdy obě strany přišly na to, že "ve dvou se to lépe táhne" - asi jako dva vzájemně se podpírající, vrávorající opilci -  a že prohnilá justice udělá dobře, když se spojí se stejně nebo ještě více  prohnilou žurnalistikou - a ta ji pak bude prodávat veřejnosti v tom nejrůžovějším světle. Pochopitelně, že ne zadarmo. 

To "ne zadarmo" znamená nejen přímé úplatky novinářům ze strany justice, ale především jiné hmotné i nehmotné odměny novinářům za příkladnou servilitu a zamlčování a zamlžování skutečného stavu. 

A obrazem je pak člověk, který s justicí nepřišel dosud do styku, přesto si - bůhví proč - myslí, že tam sedí samí vysoce inteligentní, vzdělaní, zkušení a zejména mravní lidé. 

Není žádným tajemstvím, že justice má ve všech velkých redakcích "své lidi" - a ti vylezou, vždycky když je to potřeba a justici někde teče do bot. 

Zvláště výrazně jsem to já osobně zažil naposledy při kárném řízení s psychopatem Bláznou v r. 2013 : Jakmile byl oznámen termín konání kárného senátu, okamžitě ve všech redakcích začali tisknout články na jeho podporu, znemožňující a zesměšňující předsedkyni NS, jež mu kárné řízení navrhla a mě - už tradičně - vykreslující jako buďto nebezpečného násilníka, nebo blázna, namísto prostého popisu Blázna skutečného. 

Poznal jsem to velice rychle - tím, že mi tito lokajové začali volat, asi ve snaze o tzv. novinářskou korektnost - a otiskli pak něco úplně jiného než co jsem jim řekl, nebo to aspoň vyznělo úplně jinak. 

Nevýhodou tohoto počínání zjevně bylo, že jsem tyhle lokaje konečně dostal na telefon a mohl si tudíž udělat obrázek, co jsou asi zač. 

Už podle hlasu, stylu otázek - a natož pak otištěných článků - chudáčci, nutně vděční za to, že je v redakcích vůbec nechávali. Ideální typ služebníčků mocných, ochotných kdykoliv k čemukoliv. 

Ubohost a bída současné žurnalistiky a justice je zvláště viditelná při srovnání s jejich lepší historií - a oba tyto obory ji u nás mají. 

Žurnalistika naposledy v r. 1968, kdy se stala tahounem společenských změn, celého Pražského jara. 

Justice pak naposledy před válkou. 

Většina dnes žijících občanů si už - bohužel - ani jednu z těchto kapitol osobně nepamatuje, tudíž nemůže srovnávat na základě osobních zkušeností. Museli by jít studovat do archivů. 

Tak, jak mají oba tyto obory společný neduh, tak mají i společný základní recept na nápravu : Především v nich musí dělat lidé, kterým jde o pravdu, a ne o peníze. O poctivost v práci, i kdyby ji měli dělat zadarmo. 

Justici o objektivní hledání pravdy, žurnalistice o její nekompromisní zveřejňování. 

Pokud však jednomu, i druhému oboru bude dominovat především hamižnost, zbabělost, lokajská servilita a vstřícná předposranost, pak se rozhodně ze svobody těšit nemůžeme - protože dobrovolně žádnou nemáme. Zřekli jsme se jí. 

Svobodná justice i svobodná žurnalistika jsou totiž jejími hlavními symptomy, stejně jako symptomy demokracie a právního státu. Tam, kde nejsou, nemůže být ani o tom druhém ni řeči. Prostě to pak neexistuje rovněž. Tedy ani svoboda, ani demokracie. 

Jestliže si lokajové od tisku a justiční zločinci ve vzájemné zločinné symbióze vydali jakousi Bibli Soudců - a vydávají to ještě za přelom bůhvíčeho, pak jen demonstrují právě onu vzájemnou zločinnou provázanost a smutný stav obou oborů. 

Na skutečný zlom, na ten si budeme ještě muset počkat. 

Ten totiž vypadá úplně jinak než je vydávání servilních sešitků v drahých deskách ještě servilnějšími lokaji. 

(viz : http://www.k213.cz/JOOMLA/2892-bible-soudcu-no-nekupte-to)

____________________

____________________

https://hlidacipes.org/zlomovy-rok-pro-ceskou-justici-celi-utokum-ze-stejnych-smeru-jako-nezavisla-zurnalistika/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=denni-tisk

______________________

______________________