Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Otcův nedorostlí...

Details

Created: Friday, 29 May 2020 22:07

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 2278

Spravedlnost byla odjakživa hlavní starostí Boží na věčnosti - a hlavním úkolem lidským na zemi. Stát nemá důležitějšího smyslu existence, nežli je zajištění spravedlnosti svým občanům. Té pozemské. Aby na tu Boží nemuseli tak dlouho čekat. 

Uvědomil si to zjevně i církevní tisk - konkrétně Český bratr - a věnoval tomuto tématu celé jedno číslo.

Věnoval je spravedlnosti... Opravdu ? 

Najdete tam rozhovor s Jakubem Drápalem, který konstatuje, že je v současnosti asistentem ústavní soudkyně (tu máme jen jednu - Šimáčkovou) - a že dle jeho názoru je stav našich soudů a soudnictví celkem v pořádku a je s ním víceméně spokojen. 

Všechno ostatní, co v rozhovoru říká, by se dalo vcelku spolknout, tenhle závěr ovšem sotva. A zvláště u Šimáčkové... 

Má - pan Drápal - smůlu v tom, že během svých četných konfliktů s justicí jsem jich již poznal tolik, že je vysoká míra pravděpodobnosti, že pokud jde o soudce nejvyšších soudů (tedy nejvyššího a ústavního), budu je nejspíš znát z jejich práce. 

Tak je tomu i u Šimáčkové. 

Má na svědomí - mimo jiné - i zamítnutí mé ústavní stížnosti z r. 2015 ohledně rozsudku - z Kladna - který mě držel 5 měsíců ve vězení za to, že jsem se dotázal psychopata Koudelky, zda se nezbláznil, když mě dává do vazby za údajné nepřebírání pošty, kterou mi neodeslal. 

To trestní řízení bylo následně zastaveno, já z vazby po 69 dnech propuštěn - a po 10-ti letech i odškodněn, přesto - trest 5 měsíců nepodmíněně za dotaz na takovéhoto soudce zůstal v platnosti dodnes. Za ten mě nikdo neodškodnil, rozsudek nikdo nezrušil - a především Šimáčková ne, která to měla udělat. 

Její "zdůvodnění" bylo už tehdy stěží uvěřitelné : Prý je to rozsudek "zcela ojedinělý", ale i u mě je prý v pořádku. Tedy : Nikdo jiný by takto odsouzen nemohl být, ale protože jde o předsedu K 213 - tak je to tak správně. 

Jako bychom u nás měli dvojí, ne-li trojí zákony : Jedny pro občany běžné, jedny pro občany preferované - a jedny - pro K 213, případně jeho spolupracovníky. 

Když ne zákony, tak aspoň metr. 

Chtěl jsem proto znát názor toho, kdo veřejně prohlašuje, že je u nás justice v pořádku, zda-li si taky myslí, že zavírat lidi do vězení za pouhý dotaz na soudce, navíc v situaci, kterou soudce sám - v rozporu se zákonem - vyvolal, zavinil -  a za kterou nesl plnou odpovědnost, je podle poskytovatele rozhovoru "spíše v pořádku - a rozhodně to není žádný průšvih". Pokud by tento názor veřejně zastával, tak případně na něm samém vyzkoušet, jak by se mu taková spravedlnost líbila, navíc od soudkyně, které dělá asistenta, takže ji musí dobře znát.

 Poslal jsem dotaz do redakce církevního časopisu - a čekal na odpověď. Nepřišla. Za 10 dnů - vůbec nic. 

Proto jsem se dotázal, zda a kdy mi hodlají odpovědět. 

A dostalo se mi následující - zcela šokující - odpovědi : Že prý mi již odpověděli... 

Což tedy byla lež jako věž, nedostal jsem na toto téma ani slovo. 

Je sice pravdou, že mi odpovídali dříve, počátkem roku, ovšem na něco jiného - a sice ohledně mé kritiky týkající se populistické propagace Milionu chvilek (Michviprdů) v tomtéž církevním časopise (o které mám za to, že tam nemá co dělat) . 

 http://www.k213.cz/JOOMLA/3187-roll-over-zabal-to

Spravedlnost, na rozdíl od Michviprdů, v církevním časopise rozhodně místo má mít, ovšem ne v podání mainstreamu, za účelem ohlupování davu a lakování neradostné současnosti na růžovo, s cílem, aby skutečný stav justice - a případně i celé společnosti - byl zamlčen a zahalen tajemstvím. 

Nechám stranou otázku, jaký smysl asi má ptát se po stavu justice někoho, kdo je začínajícím asistentem soudce, byť ústavního, což mi přijde totéž, jako se ptát prvňáčka s brašnou na první cestě ze školy, jaký je stav našeho školství, ale nenechám stranou to, že církevní časopis cíleně ohlupuje věřící veřejnost a už vůbec ne to, že nejen že na otázku - aspoň formálně - neodpoví, ale dokonce mi ještě písemně lže, s tím, že mě vlastně nepřímo obviňuje z podvodu (když říká, že odpověděli, ač neodpověděli - tak mi podsouvá, že jsem si to vymyslel a odpověď ve skutečnosti dávno mám...), o logičnosti odpovědi ani nemluvíc... (Prý nejsou od toho, aby mi poskytovali právní rady - na které jsem se rozhodně neptal, a oni jsou asi tím posledním, u koho bych to zkusil. Asi jako chtít po prvňáčku, aby řešil průmět paraboly hyperbolou). 

Dovolím si připomenout Čapkovu povídku "Zločin na poště", kde byla poctivá pošťačka křivě obviněna ze zpronevěry, byť dvou stovek - které ji, při chvíli nepozornosti, ukradl přes přepážku adjunkt, když chtěl na tutéž poštu dostat svou slečnu, tedy na její místo. 

Ta holka to neunesla - a spáchala sebevraždu - a vyšetřující četník, když potkal jejího tátu, jak ji veze na bryčce na hřbitov, povídá : Víte, on její táta byl evangelík - a evangelíci nikdy nelžou. Pro něho by to byla strašná potupa. 

V současnosti v Toulkách českou minulostí vysílají kapitoly ze 16. století - z historie Jednoty bratrské a vzniku center v Ivančicích a Kralicích, a dostali se nejprve k překladu, poté i tisku Bible kralické. 

Skvost, poklad, vrcholné dílo české kultury 16. století, fakticky dodnes nepřekonané. Jazyk bible se stal jazykovou normou českého jazyka na dlouhá staletí, a to nejen pro nás, ale třeba i pro Slováky, čelící maďarizaci. Při studiu těchto souvislostí si často říkám : Kdyby nebylo ničeho jiného než Bible kralické a Komenského díla - tak evangelíci zanechali v české kultuře tak výraznou a nezahladitelnou stopu, že je obdivuhodná i po pěti staletích. 

Obdivuhodný kulturní, jazykový - ale i technický výkon, vzhledem k tomu, že si to dokázali i sami natisknout - a rozšířit po světě. 

A teď to srovnejme se současností. 

Nebál bych se ji nazvat - přikrčenou, servilní současností malých duší, a to především díky vedení této církve. Protože jedince značně odlišného přístupu v církvi rovněž najdete, ovšem právě jen izolované jedince - nikoliv církev jako celek. 

Je smutnou realitou, že evangelické církvi se už nikdy nepodařilo obnovit svou někdejší slávu z 16. a 17. století. A nejde zdaleka jen o slávu, ale spíše o vliv na celou společnost. 

První velkou příležitost propásla tato církev po vzniku republiky, kdy by se mohlo zdát, že má naději stát se novou státní církví, spojenou s novým státem, když církev katolická nemálo ztratila na popularitě jak svým pevným spojením s Habsburky, tak i účastí a činností na světové válce a obětech, které tato přinesla. 

Druhou velkou příležitost spálila tato církev v průběhu komunistické diktatury, kdy by občan právem čekal, že to bude ona, kdo se stane jakýmsi morálním vykřičníkem, zastáncem lidských práv a svobody - a přitom, opět servilita a pokorná neangažovanost převážily natolik, že si této církve po pádu komunismu neměl kdo proč vážit. 

To, co dělá tato církev v současnosti, hlavně pak její vedení,  je už nejen konjunkturalitisticky oportunní, ale přímo ubohé a škodlivé. 

Nejen že veřejně nevystoupí k tématům, ke kterým by vystoupit rozhodně měla - jako je třeba téma rodiny a Istanbulské úmluvy a její ratifikace - a pokud se nějaká stanoviska dočteme, tak to jsou stanoviska mainstreamová - á la rodina je všechno, co se za rodinu prohlásí, třeba svazek židle se stolem... - ale ještě udržuje své členy a sbory v programové nevědomosti i ohledně témat, která jsou přímo nosná - jako třeba obnova Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. 

Vedení církve proti jeho obnově nepodniklo nic, ač byl kdysi postaven především k potupě a pohaně celých protestantských Čech a ač je to téma, které naprostou většinu členů církve bytostně zajímá a hýbá s nimi. 

To se názorně ukázalo, když jsem v našem sboru zorganizoval protestní dopis proti této potupné replice. Během jediného dopoledne jej podepsali prakticky všichni členové, kteří byli nějak dostupní - a kdyby toto téma bylo dostatečně komunikováno do všech sborů, tak by těch peticí bylo tolik, že by nikoho ani nenapadlo k tomu dát souhlas. 

Vedení církve odpovědělo - na dopis, adresovaný jemu - že prý si je problematiky vědomo a že byla dostatečně komunikována na jednotlivé sbory, což označil za lež i náš kurátor. 

Představitel církve, synodní senior, nakonec vystoupil na magistrátu s nesouhlasným stanoviskem, ale až dávno po dvanácté - a asi hlavně díky protestům z vlastních řad, jež se začaly aktivně zvedat a které nebylo možno dále přehlížet. 

O potupné, ba směšné roli, kterou tato církev hraje v podpoře dvou studentů evangelické teologie při organizaci zcela odvádějících mítinků doslova o ničem,  s jediným cílem drenáže oprávněné nespokojenosti veřejnosti do ztracena, a hlavně ne tam, kde by skutečně mohla rychle něco změnit,  uměle vyvolaných za velké peníze na mainstremová témata a podle mainstreamovaého scénáře, maskujíc tak témata skutečně podstatná - a tím bezesporu je i stav justice, malovaný začínajícím asistentem Jakubem Drápalem na růžovo, zjevně bez základních znalostí dokonce samotné soudkyně, které asistuje -  jsme už psali. Je to role s posláním pokrokové církve zcela neslučitelná. 

Protože podle hlasu poznáš ptáka, podle květu strom a podle činů člověka - nutno soudit vedení této církve především podle toho, co dělá. Ne podle toho, co proklamuje, že dělat bude. 

A soudě podle toho, co jsem zatím - a dlouhodobě -  viděl mi to připadá jednoznačně takto : 

Někdo - nevím, kdo, možná skupina lidí, nejspíš těch kolem Havla - si v začátcích zavolal představitele této církve - a těm jasně řekl: Vaše církev je ve společnosti naprosto okrajová. A vy jste jejími představiteli proto, že to tak taky zůstane. 

A pokud to tak zůstane, tak se nebudeme zajímat o to, co za osobní postavení a kulty si kde budete budovat. To je vaše věc. Hlavně se nám do ničeho nepleťte, zejména do velké politiky ne, a vy zajistíte, že to tak bude platit i pro všechny vaše členy. 

Utěšujte si ty vaše evangelické babičky po domovech důchodců, v tom vám nikdo bránit nebude, opravte si kostely, to nás taky naprosto nezajímá - a hlavně zapomeňte na vliv na společnost, natož pak na státní politiku v duchu toho, co představovala evangelická církev kdysi v 16. století. 

___________

Skutečnost, že může redaktorka církevního časopisu písemně lhát, byla pro mne tou poslední kapkou před napsáním téhle reportáže. Než jsem tak učinil, zeptal jsem se na názor lidí, kteří v církvi jsou často několik generací a jsou s ní bytostně spjati. Ćekal jsem, že mi řeknou, ať to nechám plavat - a nedělám ostudu naší církvi na veřejnosti, která je už beztak malá a vcelku bezvýznamná. 

Opak byl pravdou. Nabyl jsem dojmu, že za současné vedení této církve rozhodně nikdo ruku do ohně nedá, natož aby za ně někde nastavoval krk. 

Zbývá jen odpověď na otázku, proč tedy takové vedení církve setrvává i nadále, kdo ho tam vůbec zvolil či najmenoval - a proč s tím nikdo nic v církvi samotné nedělá.  

Církevní časopis se tak stal - kromě místního církevního zpravodaje - jakýmsi novodobým Rudým právem, lakujícím smutnou realitu na růžovo a udržujícím masově své čtenáře - tedy především členy a příznivce církve - v programové dlouhodobé nevědomosti. 

Věřím, že i oni se časem přesvědčí, že chtějí-li získat objektivní představu především o stavu justice a spravedlnosti u nás, získají je na těchto stránkách. 

Číst v tomto směru Českého bratra je totéž jako poslouchat zprávy ČT nebo Novy - výhradně o tom, jak u nás máme pouze čestné a spravedlivé soudce, bojující se zločinem, kteří jen občas, když se to z neznámých důvodů nedá ututlat, nevysvětlitelně ujedou - viz Nečesaný, a stovky dalších. 

O faktické hodnotě vedení církve, které klidně písemně lže a programově vede církev na okraj společnosti, nechť si udělá každý závěr sám. 

______________

______________

________________

________________

 Redakce Český bratr <This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.>

______

 a Jana Plíšková  : 

___________

<This email address is being protected from spambots. You need JavaScript enabled to view it.>

27. 5. 2020 10:34

Poslyšte, a kdy ? Můžete ji poslat ještě jednou ? Protože já jsem nic nedostal. Ani slovo. 

Ing. Jiří Fiala  

__________________

Žádná další odpověď, natož přeposlání údajně zaslané odpovědi, už nikdy nepřišla...

_______________________

Budiž tento příspěvek vzat  jako přínos k oslavě letoších svatodušních svátků, s tím, že věřím, že i na vedení ČCE jednou bude duch svatý seslán... 

_______________________

_________________

Ze stanovisek ostatních členů církve nebo letitých a tradičních křesťanů : 

___________

Mrtvá církev : 

Vím, že v ČCE není principiálně mnoho věcí v pořádku. Víš, že jsem tam začínal. To za co jí vděčím je, že jsem se naučil lásce k Písmu a respektovat a ctít předky protestantské tradice. Že jsem se tam naučil disputovat o slyšeném. To jsem si odnesl já. Velmi čerpám např. z knih prof. Hellera a Martina Prudkého. Jinak ta církev spí, její služba je často bez přítomnosti Boží a bez Jeho moci (jako Janes a Jambres - měli způsob pobožnosti ale zapírali Jeho moc) a je velmi liberální, socialistická až marxistická, někteří dokonce jsou mezi anarchisty a podobnými extrémně levicovými hnutími (Žižkovská Klinika,…) Samozřejmně i prounijní, multikulturní, politicky korektní, genderově “moderní"… tedy nectí ani Boží Slovo, ani své duchovní předky, byť se k nim verbálně hlásívají.

____________

Ahoj Jirko,

_____________

_____________

_____________